Environmentální přístup k přírodě představuje komplexní soubor postojů, hodnot a chování, které ovlivňují kvalitu našeho života i budoucnost celé planety. V současné době se environmentální význam stává stále důležitějším aspektem lidského působení na Zemi. Moderní společnost si začíná uvědomovat naléhavou potřebu změny přístupu k přírodním zdrojům a ekosystémům.
Slovo environmentální má svůj původ v anglickém výrazu environmental, které se do češtiny dostalo v průběhu druhé poloviny 20. století. Základem tohoto slova je výraz environment, který označuje životní prostředí nebo okolí, v němž se něco nebo někdo nachází. Anglické slovo environment pochází z francouzského environner, což znamená obklopovat nebo být kolem něčeho. V českém jazyce se slovo environmentální začalo výrazněji používat zejména v 80. a 90. letech 20. století, kdy se zvýšil zájem o otázky životního prostředí a ekologie. Postupem času se slovo environmentální stalo nedílnou součástí českého jazyka, přestože někteří jazykoví puristé preferují české ekvivalenty. Jeho používání se rozšířilo z čistě vědeckého prostředí do běžné komunikace, médií i legislativy.
Význam slova environmentální v současném pojetí daleko přesahuje původní představu pouhé ochrany životního prostředí. Zahrnuje komplexní pohled na vztahy mezi organismy a jejich prostředím, včetně lidské společnosti a jejího vlivu na přírodní systémy. Dlouhodobé zanedbávání environmentálních aspektů vedlo k závažným problémům, jako jsou klimatické změny, znečištění ovzduší, vody a půdy, či dramatický úbytek biodiverzity. Environmentální význam se promítá do všech sfér lidské činnosti, od průmyslové výroby přes zemědělství až po každodenní spotřebitelské chování jednotlivců. Zahrnuje nejen ochranu přírody a přírodních zdrojů, ale také udržitelný rozvoj, který respektuje potřeby budoucích generací.
Vztah k životnímu prostředí se formuje již od raného dětství a je ovlivněn mnoha faktory, včetně výchovy, vzdělání a společenských hodnot. Environmentální výchova a vzdělávání hrají klíčovou roli při vytváření odpovědného přístupu k přírodě. Environmentální vzdělávání a osvěta představuje komplexní systém aktivit a vzdělávacích procesů, které mají za cíl rozvíjet environmentální povědomí a odpovědnost jednotlivců i celé společnosti vůči životnímu prostředí.
Důležitým prvkem je environmentální senzitivita, která se rozumí jako citlivost, vztah a empatie k přírodě a životnímu prostředí, včetně citlivého vztahu ke zvířatům a rostlinám. Pro naplňování OVU je vhodné používat například aktivity založené na Cornellově cyklu plynulého učení (flow learning), součástí jsou aktivity zaměřené na smyslové vnímání přírody nebo wellbeing v přírodě.
Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy
OVU (Oblast Výchovy a Vzdělávání) je postojový a zkušenostní OVU. Vede žáka k tomu, aby oceňoval, že rozmanitost má hodnotu sama o sobě a že žák samotný je součástí přírody, protože člověk jako druh sdílí určitou evoluční historii se všemi jinými druhy na Zemi. OVU je vhodné naplňovat prožitkovými aktivitami zaměřenými na vnímání krásy a hodnoty přírody. Rozmanitost živých organismů žák pozoruje a zkoumá na úrovni druhů i širších skupin (v půdě, vodě, louce, lese) a objasní jejich roli v přírodě (rozkladači v půdě, opylovači). Při realizaci je vhodné spolupracovat s dalšími aktéry ve vzdělávání (ekocentra, muzea apod.).
OVU je důležité naplňovat kontinuálně v rámci vyučování přírodopisu, nikoli odděleně, například při výtvarné výchově nebo pouze při návštěvě ekocentra. Na OVU by měla navazovat spolupráce s jinými vyučujícími v rámci PT Udržitelné prostředí. OVU je zásadní pro budování vztahu žáka k přírodě. Rozvoj environmentální senzitivity zvyšuje motivaci k tomu, aktivně se zabývat ochranou přírody a měnit svoje návyky, což je zásadní téma dnešního světa.
V současnosti víme, že ekosystémy se nacházejí v rovnovážném stavu spíše vzácně a časově omezeně, že podléhají neustálým, často těžko předvídatelným změnám a že opakované disturbance patří v přírodních systémech ke zcela základním procesům. Všechny ekosystémy jsou vystaveny postupným změnám podnebí, obsahu živin, rozpadu původních biotopů a využívání bioty (živé složky ekosystémů) lidmi. Neexistuje konečný stav ekosystému, který by se dal jednou provždy zakonzervovat.
Srovnání základních názorů klasické a nerovnovážné ekologie:
| Klasická ekologie | Nerovnovážná ekologie |
|---|---|
| Ekosystémy jsou nezbytně uzavřené | Ekosystémy jsou otevřené celky |
| Ekosystémy se samy regulují | Ekosystémy jsou regulovány vnitřními a vnějšími činiteli |
| Ekosystémy se nacházejí dlouhodobě ve stabilním stavu | Ekosystémy jsou zřídkakdy v dlouhodobé rovnováze s prostředím |
| Dynamika ekosystémů je předvídatelná, předem určená | Dynamiku ekosystémů neurčuje předcházející stav a není předem dána |
| Účinná ochrana přírody | Začlenění ochrany přírody do péče o přírodní zdroje |
| Disturbance na ekosystémy prakticky nepůsobí | Disturbance jsou běžné a četné, ekosystémy jsou na nich závislé |
| Ekosystémy jsou nezávislé na vlivu člověka | Člověk působí s různou intenzitou přímo či nepřímo na všechny ekosystémy |
Environmentální odpovědnost a udržitelný rozvoj představují v současné době klíčové koncepty moderní společnosti, které významně ovlivňují naše každodenní rozhodování a směřování lidské civilizace. Pojem environmentální v tomto kontextu zahrnuje veškeré aspekty vztahu člověka k životnímu prostředí a přírodním zdrojům. V rámci udržitelného rozvoje je zásadní najít rovnováhu mezi ekonomickým růstem, sociálním blahobytem a ochranou životního prostředí. Tento koncept vyžaduje systematický přístup k využívání přírodních zdrojů, který zajistí jejich dostupnost i pro budoucí generace.
Čtěte také: Starbucks a udržitelnost
Čtěte také: Ochrana životního prostředí
tags: #environmentální #přístup #k #přírodě #definice