Normální podmínky pro klimatizaci a zkoušky

Používání autoklimatizace je často přehlížená součást jízdního komfortu, která svou funkcí přispívá k pohodě řidiče i ostatních cestujících a tím mimo jiné zvyšuje bezpečnost provozu na silnicích. Oponentura řidičů, že autoklimatizace je nepotřebná a že jim nechybí, většinou odezní, jakmile venkovní rtuť teploměru začne stoupat nad 30 stupňů. I při takové teplotě dokáže v interiéru auta teplota vystoupat k neuvěřitelným hodnotám.

V létě teploty v interiéru dosahují běžně i 60°C a to i pro zdravého člověka může být zdraví nebezpečné. Se vzrůstající teplotou ovšem řidič místo soustředění se na provoz na silnici, začíná více vnímat nepříjemnou teplotu a pozornost se rychle vytrácí. Už krátký pobyt v takovýchto podmínkách zanechává stopy v řidičově chování a je jen otázka času kdy nastane situace, kterou unavený a přehřátý organizmus řidiče nezvládne. Takové okamžiky v nejlepším případě odnesou plechy vozidla.

Funkční autoklimatizace je stejně užitečná a prospěšná jako topení v zimě. Jediným důvodem, proč topení má dnes vlastně každé auto a autoklimatizaci ne, je pořizovací cena vozu. I když byla klimatizace donedávna spojována spíše s luxusními vozidly, dnes představuje standardní výbavu většiny modelů automobilů.

Jak funguje klimatizace?

V první řadě je potřeba si uvědomit, že klimatizace chlad nevyrábí, pouze předává teplo z jednoho prostředí do druhého. Princip klimatizace v autě se dá přirovnat k ledničce, jakou máme všichni doma. Využívá vlastností chladícího média, které v závislosti na tlaku a teplotě přechází mezi kapalnou a plynnou fází. Tento přechod mezi kapalinou a plynem je spojen s velkým množstvím tepla.

Jestliže chladivo stlačíme na vysoký tlak, dojde k jeho značnému zahřátí. Proto se musí ochladit v chladiči klimatizace (tzv. kondenzátoru). Tím předáme teplo okolí a chladící médium přechází do kapalného stavu. Jestliže do okruhu zařadíme trysku, která zajistí nejužší místo v okruhu klimatizace, dojde za tryskou k prudkému poklesu tlaku, a chladící médium přechází zpět do plynného stavu, teplota rapidně klesá. To je využito i v systému autoklimatizace, kde dochází k ochlazení vzduchu uvnitř vozidla v tzv. Ve výparníku je plynné chladivo zahřáté na normální teplotu a vstupuje zpět do kompresoru. Autoklimatizace je vysokotlaké zařízení. O vysoký tlak v okruhu autoklimatizace se stará kompresor. Ten je přes elektromagnetickou spojku spojen s motorem, který jej roztáčí.

Čtěte také: Přehled norem pro klimatizování textilií

Bez tohoto oleje se kompresor autoklimatizace už po několika okamžicích poškodí a může to skončit jeho úplným zadřením. Chladící médium a vlastně celý okruh autoklimatizace je velmi náchylný na čistotu. Chladivo je speciální plyn, který je velmi škodlivý pro životní prostředí.

Ve většině automobilů má vysoušeč podobu malé hliníkové nádrže nacházející se na hadicích klimatizace mezi kondenzátorem a výparníkem. Je zodpovědný za odvod chladiva - vlhkost, která pronikne do systému, např. během instalace kompresoru nebo jakéhokoliv jiného mechanického narušení systému, má negativní dopad na fungování klimatizace. Je tomu tak proto, že během procesu rozpínání chladiva v expanzním ventilu se mohou uvolňovat molekuly vody ve formě ledových krystalů, které se mohou usadit v okolí jehly ventilu a zablokovat tok chladiva. Tato situace také vede k poruchám fungování samotného výparníku.

Zajišťuje filtraci pevných částic - speciální filtrační vrstvy umístěné uvnitř vysoušeče mají za úkol zachytit piliny, usazeniny, špínu a další nečistoty, které by mohly proniknout do systému během montáže. Zabránění vzniku přebytečné vlhkosti v celém systému klimatizace automobilu je zde klíčové. Vysoušeč, díky obsahu silikagelu a oxidu hlinitého, chemicky navazuje vlhkost a znemožňuje její další cirkulaci v systému. V závislosti na typu může vysoušeč zachytit 6 až 12 gramů vody. Toto množství také závisí na teplotě v systému.

Vlhkost a nečistoty nevyhnutelně povedou k provoznímu ucpání vysoušeče, takže je velmi důležitá jeho pravidelná výměna. Jak často se má dělat? Pokaždé, když systém nějakým způsobem vystavíme průniku vlhkosti. Nejčastěji k tomu dochází při výměně kompresoru, nebo když se chladicí systém odtlakuje, což se děje často v zimě, kdy se systém delší dobu nepoužívá. Je dobré se vyhnout použitým vysoušečům masově nabízeným na internetu mechaniky, kteří nemají dostatečný přehled o této problematice - montáž takového dílu je vážný omyl! Dokonce i když se vysoušeč, který nebyl celá léta vyměněn, neucpe, může se stát hrozbou pro klimatizační systém.

Vzhledem k výše popsaným vlastnostem je oprava systému autoklimatizace určená jen pro odborníky. Jakékoliv zásahy do autoklimatizace bez znalosti problematiky téměř vždy končí poškozením. Jednotlivé díly autoklimatizace nejsou nejlevnější, např. cena nového kompresoru velmi často překračuje hranici 20 tisíc Kč.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Proč zapínat klimatizaci?

Existují hned 2 důvody proč zapínat klimatizaci. Obecně se předpokládá, že klimatizaci používáme pouze k ochlazení vozu v letní sezoně. Pokud ji však využíváme správně, výrazně přispívá ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu, zejména ve vlhkých podzimních a zimních dnech. Úkolem klimatizace v tomto období je dostatečně vytopit, a hlavně vysoušet interiér vozidla a jeho kritické bezpečnostní prvky, např. skla.

Jak to funguje?I když to tak nevypadá, princip fungování celého systému klimatizace není vůbec složitý. Jedná se o uzavřený systém skládající se z několika součástek a pevných i ohebných hadic. Celek je rozdělen na dvě části: vysoko- a nízkotlakovou. Komprese a expanze chladiva umožňuje snížit teplotu vzduchu proudícího klimatizačním systémem, a zároveň z něj odstranit vlhkost.

Mazání kompresoru klimatizaceV chladícím médiu je rozpuštěn speciální olej, jehož úkolem je mazat kompresor klimatizace. Co se stane, když řidič stiskne tlačítko s obrázkem sněhové vločky? Ve starších vozech umožňovala viskózní spojka propojení kompresoru s kolem poháněným klínovým řemenem. Po vypnutí klimatizace se kompresor přestal otáčet. Proto je z hlediska trvanlivosti systému nutné mít klimatizaci pokaždé zapnutou. Ale co spotřeba pohonných hmot? Nevede taková péče o klimatizaci ke zvýšení nákladů na palivo? Výrobci klimatizačních systémů neustále pracují na tom, aby kompresor co nejméně zatěžoval motor. Zároveň se zvyšuje výkon motorů ve vozidlech a úměrně s tím představuje kompresor klimatizace neustále menší zátěž.

Naopak opotřebovaný kompresor má za následek mnohem vyšší náklady než nový kompresor a jeho montáž. Proto je nutné nezapomínat na pravidelnou údržbu klimatizace, nejméně jednou za dva roky, ani na výměnu chladícího média - a je-li to nutné - výměnu oleje v kompresoru. Nicméně nejdůležitější je používat klimatizaci po celý rok. Výrazně to snižuje riziko poškození systému a zvyšuje bezpečnost jízdy díky lepší viditelnosti z vozidla.

Za prvé byste vždy měli vyměnit také kondenzátor, protože jej nelze očistit od kovových pilin ze starého kompresoru - ty by za pár týdnů zničily i nový kompresor.

Čtěte také: Elektromotory a znečištění: Překvapivé výsledky

Normální vnější provozní podmínky

ČSN EN 14750-1:2006 definuje normální vnější provozní podmínky pro klimatizaci. Tato norma je českou verzí evropské normy EN 14750-1:2006. Překlad byl zajištěn Českým normalizačním institutem. Má stejný status jako oficiální verze. Tato evropská norma byla schválena CEN 2006-04-27. Členové CEN jsou povinni splnit Vnitřní předpisy CEN/CENELEC, v nichž jsou stanoveny podmínky, za kterých se musí této evropské normě bez jakýchkoliv modifikací dát status národní normy.

Aktualizované seznamy a bibliografické citace týkající se těchto národních norem lze obdržet na vyžádání v Řídicím centru nebo u kteréhokoliv člena CEN. Tato evropská norma existuje ve třech oficiálních verzích (anglické, francouzské, německé). Verze v každém jiném jazyce přeložená členem CEN do jeho vlastního jazyka, za kterou zodpovídá a kterou notifikuje Řídicímu centru, má stejný status jako oficiální verze.

Členy CEN jsou národní normalizační orgány Belgie, České republiky, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Irska, Islandu, Itálie, Kypru, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Norska, Polska, Portugalska, Rakouska, Rumunska, Řecka, Slovenska, Slovinska, Spojeného království, Španělska, Švédska a Švýcarska.

Čištění a údržba klimatizace

Častým problémem, který je spojen s používáním autoklimatizace, bývá občasný zápach. Nejintenzivnější bývá v okamžiku, kdy se po krátké době vracíte do auta, kterým jste přijeli se zapnutou autoklimatizací. Zápach způsobují bakterie a plísně, které se množí na vnitřním výměníku klimatizace (tzv. Proto je velmi důležité provést dezinfekci autoklimatizace, která zničí bakterie i plísně a odstraní zápach. Bohužel vzniku bakterií se nedá nijak zabránit, proto se doporučuje dezinfekci autoklimatizace provádět alespoň jednou ročně, vždy před sezónou. Zanedbáním této údržby se zbytečně vystavujete všem nepříznivým vlivům, které způsobují různá onemocnění. Kašel, podráždění, pálení v krku, pálení očí, to všechno mohou být důsledky zanedbání dezinfekce autoklimatizace.

Stačí sledovat funkčnost při jejím provozu. Při zapnuté autoklimatizaci, kdy se okolní teplota pohybuje okolo 30°C, by se teplota vzduchu z výdechů ventilace měla pohybovat okolo 10-15°C. Kompresor by se při volnoběžných otáčkách neměl u většiny vozů vypínat. Stejně tak jakýkoliv hluk vycházející z kompresoru autoklimatizace může naznačovat problém. V případě zjištění nesrovnalosti nebo podezření na závadu je nutná návštěva u odborníka na servis a plnění autoklimatizace.

Poruchy klimatizace

Mezi nejčastější poruchy autoklimatizace patří úniky chladícího média z okruhu klimatizace. Snaha některých výrobců automobilů o maximální snížení výrobních nákladů k tomu jen přispívá. K únikům chladiva dochází u autoklimatizace také vzhledem k zátěži vozu: vibrace, nárazy, vysoké teploty v motorovém prostoru, agresivní prostředí přesolených zimních komunikací apod. Někteří výrobci uvádějí jako přijatelný unik až 25% hmotnosti chladiva za rok. Z toho vyplývá také účelnost preventivních prohlídek, které Vám zaručí, že Vaše autoklimatizace bude opravdu funkční.

Jestliže Vaše klimatizace v autě nefunguje (nechladí) nebo se její účinnost snižuje během několika dnů či týdnů po naplnění, s největší pravděpodobností je to způsobeno únikem chladícího média z okruhu. Další významnou kategorií poruch autoklimatizace jsou závady kompresorů. Vzhledem k jejich značně složité vnitřní konstrukci, kde je velké množství mechanických součástí, dochází k opotřebení vlivem tření. Nesprávné množství nebo viskozita speciálního oleje toto opotřebení jen urychluje.

Hygienické požadavky na vnitřní prostředí staveb

Každý prostor, kde se zdržují lidé, musí být pro zajištění zdravotně nezávadného prostředí větratelný a dostatečně větraný. Naše předpisy, i když ne vždy hovoří stejně, nám poskytují dostatek podkladů pro řešení. Opatření, které dodržení těchto limitů zajistí, je dostatečné větrání - vznikající „škodliviny“ jsou z prostředí odvedeny, nebo alespoň je jejich koncentrace snížena na přípustnou hodnotu nepoškozující zdraví člověka. Podrobněji jsou „hygienické požadavky“ rozpracovány v prováděcích předpisech k těmto zákonům.

K dispozici máme jednotlivá nařízení vlády a vyhlášky, nahrazující původní „hygienické předpisy“. Někdy je stanovení konkrétních požadavků na kvalitu vnitřního prostředí problematické, protože v předpisech nejsou požadavky na jednotlivé faktory vnitřního prostředí staveb vždy jednotné, nebo v posledních novelizacích předpisů zcela chybí - viz Tab. 1. Můžeme je hledat podle jednotlivých typů prostředí, ke kterým se vztahují - pracovní prostředí, školská a stravovací zařízení, bazény a sauny, pobytové prostory, příp. podle jednotlivých fyzikálních faktorů - hluk, vibrace, neionizující záření, radiační ochrana apod.

Vyhláška č. 6/2003 Sb. - vůbec neřeší větrání, jen mikroklimatické podmínky, ale dost zmatečně - nerozlišuje např. u sportovních hal jejich využití - požaduje stejné teploty pro zimní stadiony i tenisové haly apod.

Tentokrát ve stavební vyhlášce, tj. ve vyhlášce č. 20/2012 Sb. Tato novelizace předchozí vyhlášky č. 268/2009 Sb. Jsou definované jako prostory, které svou polohou, velikostí a stavebním uspořádáním splňují požadavky, aby se v nich zdržovaly osoby. Je požadováno, aby v době pobytu osob bylo množství vyměňovaného venkovního vzduchu 25 m3/h na osobu, nebo minimální výměna vzduchu 0,5 h−1.

Jako ukazatel kvality vnitřního prostředí slouží oxid uhličitý CO2, jehož koncentrace ve vnitřním vzduchu nesmí překročit hodnotu 1500 ppm (což je požadavek značně změkčený, původní limit byl 1000 ppm). Je to jediný předpis, kde je CO2 označen jako základní škodlivina.

Zajištění dostatečného větrání není už v současné době možné v řadě případů řešit pouze přirozeným větráním, tj. infiltrací těsných oken, která se blíží nule. Řešením může být řízené přirozené větrání, tj. otevírání větracích elementů (ať už jsou součástí oken, nebo fasády) na základě údajů čidel vlhkosti, CO2 i jiné škodliviny v prostředí vznikající, nebo větrání nucené, příp. klimatizace. Bez nuceného větrání se většinou neobejdou nízkoenergetické stavby.

A tady vzniká otázka, jak to vypadá s údržbou a čištěním vzduchotechnických zařízení v bytech a rodinných domech. S „velkou vzduchotechnikou“ v průmyslu, hotelech, nemocnicích apod. s čištěním moc zkušeností není - předpisy tuto činnost nenařizují, jen požadují, že vzduchotechnika nesmí být zdrojem jakékoli kontaminace. Když se v rámci nějakého čištění podíváme, co všechno se po delším provozu usadí a naroste ve vzduchotechnických rozvodech, je otázka čistoty bytové vzduchotechniky dost aktuální. Mnoho podkladů zatím není.

Každý prostor, kde se zdržují lidé, musí být pro zajištění zdravotně nezávadného prostředí větratelný a dostatečně větraný. Naše předpisy, i když ne vždy hovoří stejně, nám poskytují dostatek podkladů pro řešení. Realita je ale občas zcela jiná. Dochází masivně k výměně starých oken za okna nová, zcela těsná, která maximálně omezují přirozené větrání prostorů infiltrací, ale jiný systém větrání se při výměně oken již neřeší. Kvalita prostředí v současných utěsněných bytech, učebnách i výrobních prostorách je většinou velmi špatná, ať už se jedná o vysoké koncentrace oxidu uhličitého, řady chemických látek, vysokou vlhkost vzduchu doprovázenou růstem plísní a v neposlední řadě i o spaliny z plynových spotřebičů. Jediným důvodem je nedostatečné větrání utěsněných prostor.

Legislativa v oblasti kontroly klimatizace

Ve Sbírce zákonů ČR vyšla vyhláška č. 284/2022 Sb., o kontrole provozovaného systému klimatizace a kombinovaného systému klimatizace a větrání. Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 406/2000 Sb.") implementující směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov (dále jen "směrnice 2010/31/EU") stanovuje povinnost vlastníku budovy, společenství vlastníků jednotek nebo v případě, že společenství vlastníků jednotek nevzniklo, správci, u provozovaného systému klimatizace nebo kombinovaného systému klimatizace a větrání budovy se jmenovitým výkonem nad 70 kW (dále jen "systém klimatizace") zajistit pravidelnou kontrolu přístupných částí tohoto systému, jejímž výsledkem je písemná zpráva o kontrole systému klimatizace (dále jen "kontrola").

Dále stanovuje uvedeným osobám předložit na vyžádání zprávu o kontrole systému klimatizace ministerstvu, Státní energetické inspekci nebo příslušnému kontrolnímu orgánu podle § 13a odst. 2 zákona. V roce 2018 došlo k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (dále jen "směrnice 2018/844"). Tato revize přinesla určité změny, co se týče pravidelných kontrol systémů klimatizace, které jsou zapracované do zákona č. 406/2000 Sb., a rozvedené v předkládané vyhlášce: zvýšení výkonové hranice, od které je stanovena povinnost provádět pravidelné kontroly z původních 12 kW na hodnotu 70 kW; zavedení kontrol větracích systémů pro kombinované systémy pro chlazení a větrání; důraz na běžné provozní podmínky systému klimatizace; větší význam systémů automatizace a kontroly budov a elektronických monitorovacích a řídicích systémů a požadavky na ně; předmětem kontroly je celý systém, zejména zdroj chladu.

Vyhláška č. 284/2022 Sb. umožňuje neprovádět kontrolu dimenzování, jestliže nebyla provedena větší nebo jiná než větší změna dokončené budovy. Nově jsou stanoveny požadavky na součinnost v případě, kdy některé části systému klimatizace nejsou ve vlastnictví vlastníka budovy, u kterého probíhá pravidelná kontrola systému klimatizace. V případě, že není specialistovi umožněn přístup k těmto částem systému, provede odborné posouzení, které označí ve zprávě.

Ustanovení § 2 vymezuje, které zdroje chladu systémů klimatizace a kombinovaného systému klimatizace a větrání (dále jen "systém klimatizace") jsou předmětem kontroly. Revize uvedené směrnice nestanovuje zdroje chladu, na které se povinnost kontroly systémů vztahují. Jsou uvedeny zdroje chladu, které se běžně vyskytují v komfortních systémech klimatizace. Zároveň je uvedeno, že za zdroj chladu se považuje i společný systém klimatizace a vytápění.

Ustanovení § 3 vysvětluje, jak se provádí stanovení výkonu. Kontrola systémů je vázána na výkonovou hranici 70 kW, což vyjímá menší systémy, které byly dříve předmětem kontroly. Hranice 70 kW je hranicí, kdy lze očekávat složitější systémy dodávající chlad v kombinaci s ventilačními systémy. Je nutné definovat, jak správně stanovit výkon systému, od kterého vzniká povinnost kontrol. Do celkového výkonu jsou započítávány všechny zdroje chladu umístěné v/na budovách.

Smyslem tohoto ustanovení je určení částí systému klimatizace, jež jsou předmětem kontroly. Jedná se o zdroj chladu, systém rozvodů a sdílení chladu, systém regulace a automatizační a řídicí systém. V souladu s revizí směrnice 2010/31/EU jsou předmětem kontroly prvky systému nuceného větrání, je-li v kombinaci se systémem klimatizace. Předmětem kontroly jsou komfortní systémy klimatizace a jsou tedy vyjmuty systémy, ve kterých je zdroj chladu využíván pouze pro technologii. Aby nedocházelo ke dvojí kontrole systému nuceného větrání je stanoveno, že v případě, kdy byl tento systém kontrolován podle vyhlášky č. 38/2022 Sb., o kontrole provozovaného systému vytápění a kombinovaného systému vytápění a větrání, není předmětem kontroly dle této vyhlášky.

V případě uvedení do provozu nového systému je vyhláškou stanovena v odst. 3 povinnost první kontroly po třech letech. Oproti již provozovanému systému je u nově instalovaného systému nutné provést první kontrolu dříve než po 5 letech a ověřit tak správné nastavení systému, tj. zda systém běží při optimálním výkonu vzhledem k návrhu budovy a systému klimatizace. Ustanovení odst. 4 stanovuje četnost kontrol provozovaných systémů. Kontroly jsou stanovené v intervalu 5 let od předchozí kontroly, je-li předmětem kontroly již provozovaný systém. Je-li systém správně nastaven a nedošlo k žádným zásadním změnám, je tato četnost po diskuzi s odbornou veřejností považována za dostatečnou.

Ustanovení odst. 1 definuje, že kontrola se musí provádět za podmínek plného vytížení zdroje. V minulosti docházelo k situacím, kdy kontrola systému klimatizace probíhala v době, kdy zdroj chladu neběžel při plném zatížení, ale při částečném, nebo docházelo k situacím, kdy specialista kontroloval vypnutý systém a kontrola systému tak postrádala na významu. Smyslem je, aby kontrola optimálně probíhala při jmenovitém výkonu/plném zatížení. Směrnice 2018/844 požaduje kontrolu při průměrných provozních podmínkách, a to z důvodu, aby následná navržená opatření k zefektivnění systému odrážela skutečný provoz. Nově se tedy definuje, že kontrola musí proběhnout při zatížení systému.

Montáž klimatizace

Vnitřní jednotku spojujeme s potrubím pájením natvrdo. Šroubové spoje jsou nejčastějším místem úniku chladiva - my toto riziko úplně eliminujeme. Při pájení používáme dusík, aby uvnitř potrubí nevznikaly nečistoty (okuje). Čisté potrubí je zásadní pro životnost kompresoru; nečistoty by ho mohly nenávratně poškodit. U delších tras nebo složitějších instalací systém natlakujeme dusíkem na 40 barů a necháme 24 hodin pod kontrolou měřicího přístroje. Teprve druhý den, kdy máme 100 % jistotu těsnosti, klimatizaci vyvakuujeme a uvedeme do provozu. Finální zaškolení a předání pak trvá zhruba hodinu až 2 hodiny navečer po práci další den.

Pokud chcete klimatizaci, která bude pracovat úsporně, tiše a bez nutnosti doplňování drahého chladiva, zvolte naši montáž.

U nás je záruka 3 roky v ceně pořízení klimatizace a není podmíněna povinným placeným servisem. Věříme své montáži (pájení pod dusíkem), proto nepotřebujeme zákazníka nutit do placených prohlídek, aby mu záruka platila. Samozřejmě servis doporučujeme pro Vaše zdraví a čistotu vzduchu, ale je to Vaše volba, nikoliv povinnost.

Běžné čištění filtrů vnitřní jednotky si musí zákazník provádět sám. Dle používání třeba 1x za měsíc. Zabere to 5 minut a vše je uvedeno v návodu obsluhy klimatizace. Klimatizaci si tak udržujete čistou a spotřebu enerie nízkou, včetně opotřebení. Pokud je venkovní i vnitřní jednotka čistá a těsná, není co servisovat.

Našim zákazníkům nabízíme možnost prodloužené 5 leté záruky na celou instalaci. Jedinou podmínkou pro její platnost je pravidelný servis 1× ročně za předem sjednanou cenu.

Díky 5 leté záruce od nás získáváte nejen náhradní díly, ale i práci technika zcela zdarma. Bereme na sebe plnou zodpovědnost za bezchybný chod vašeho zařízení. Za svou prací si stojíme. Naše investice do profesionálního vybavení je pro vás zárukou, že servis i případné záruční opravy řešíme na profesionální úrovni, nikoliv na koleni.

Levná a obyčejná klimatizace může při správné a důkladné instalaci sloužit bez problémů dlouhá léta.

Tabulka: Parametry montáže klimatizace

tags: #normální #podmínky #pro #klimatizaci #a #zkoušky

Oblíbené příspěvky:

• Měsíc myslivosti a přírody
• Bio zubní pasty: recenze
• Environmentální výchova ve školách
• Tipy pro pobyt v Karlově pod Pradědem
• Environmentální stavby