Environmentální problematika v Československu v 70. a 80. letech

V období socialistického Československa patřila země k nejhorším státům Evropy v oblasti ochrany životního prostředí. Lidé, zvláště ti, kteří žili v nejvíce znečištěných oblastech na severu Čech či Moravy, byli dokonce v přímém ohrožení života. Dýchat znečištěný vzduch museli ale i sousedé za hranicemi, takže postupně vytvářeli tlak i na vedení státu. Problémy postupně narůstaly a řešení „neexistovalo“, nebo komunistický režim pouze předstíral, že ho ochrana životního prostředí už jen zajímá.

Mezi lidmi narůstaly obavy a postupně se začali bouřit. Docházelo k demonstracím, které byly policejně rozháněny, a demonstranti se dostávali na „seznam“ nepřátel socialistického státu. Václav Havel v rozhovoru pro exilové Listy uvedl: „Celá bída našeho politického systému se projevuje velmi transparentně i v ekologii. Tehdejší režim ekologické demonstrace v Teplicích překvapily. Pořádkové jednotky se dav snažily zastavit. Došlo i na zatýkání.“

Historik Miroslav Vaněk vysvětluje: „Tehdejší politický systém byl k ekologii přezíravý, vše se stavělo na tzv. železné koncepci. Naše prostředí bylo uzpůsobeno požadavkům Moskvy, RVHP a řešily se hlavně železné koncepce, uhlí, těžká chemie. V té době jsme se dostali na předposlední, či poslední místo Evropy v oblasti ovzduší a vody.“ Každá kritická připomínka se pak stávala až protistátním aktem. Stejně tak snaha získat informace, protože právě jejich zatajování souviselo s bídnými výsledky. Alarmujícím příkladem byla havárie v Černobylu v roce 1986, kdy se lidé o nebezpečí dozvěděli až po několika dnech, navíc z vysílání zahraničních médií.

Problémy se kupily

70. léta bývají označována jako léta nehybnosti - a problémy se kupily. Devastace krajiny, narušená societa, migrace obyvatelstva a katastrofický stav vody či vzduchu. A nic se nedělo - až v polovině 80. let do celé situace vstoupil předseda tehdejší federální vlády Lubomír Štrougal. „Štrougal se v té době potýkal se zdravotními problémy a najednou ho začalo zajímat, čím to asi je. Dozvěděl se, že by za tím mohl být stav životního prostředí. A tak byly požádány největší kapacity tehdejší Akademie věd,“ říká historik Vaněk.

Výsledkem pak byla zpráva, a to velmi kritická. V rámci utajení byla vyhotovena pouze ve 20 výtiscích, takže se neměla dostat „ven“ k „nepovolaným“. Jeden výtisk ale unikl a dostal se mezi chartisty a pak i do zahraničních médií. Ostuda státu byla rázem nebývalá, vyšetřování estébáků nabralo obrátky - kdo si dovolil tyto informace vynést? Problémem tedy nebyl obsah, ale to, kdo tyto informace zveřejnil.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Především druhá polovina 80. let s sebou přinesla zvýšený zájem lidí o věci veřejné. Objevily se různé nezávislé iniciativy či periodika typu Ekologický bulletin, kde se objevovaly texty lidí, jako byli Ivana Dejmal, Josef Vavrouška či Lenka Marečková.

V roce 1989 se pod tlakem sousedních států, především tehdy ještě stále západního Německa či Rakouska, v Praze konala schůzka představitelů cizích států a tématem bylo právě životní prostředí. Akce využily k hned několika protestům a demonstracím Pražské matky, které s dětmi v kočárcích upozorňovaly na děsný stav životního prostředí, ve kterých byly nuceny vychovávat své děti.

Rozbuška: Teplice

Rozbuškou změn se pak staly severní Čechy, konkrétně Teplice. Nejprve jen místní demonstrace postupně nabíraly na síle, a když přišel 17. listopad, protnuly se snahy o lepší místo pro život i s požadavky na změnu ve vedení skomírajícího totalitního Československa.

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli ekologové přispěli k pádu komunismu v Československu, Miroslav Vaněk odpovídá: „Určitě ano, bylo to vidět jak před samotným 17. listopadem 1989, a to až do konce roku. Na všech tribunách, všude kde se mluvilo o politice a poměrech ve státě, se pokaždé objevily i otázky řešení životního prostředí. Byl to reálný problém, který tížil obyvatele. A domnívám se, že vedle ekonomiky a politiky, byla ekologie tím jazýčkem na vahách, který ovlivnil další dění v Československu.“

Srovnání znečištění ovzduší v Evropě

Asi jeden z nejhorších okamžiků je konec 70. a počátek 80. let. Opět jde spíše o ovzduší, kdy je Československo v jeho kvalitě na chvostu Evropy a jednu chvíli i poslední. Černý trojúhelník je pak srovnatelný s nejvíce znečištěnými místy na světě. Píše o tom i Al Gore v jeho Earth in the Balance. Je to opravdu vřed světa, jedno z problematických míst. Je také zajímavé sledovat, jak mluvíme o bratrské pomoci a spolupráci. Nejproblematičtější provozy, i vzhledem k socialistickým státům, stavíme při hranicích. Tím tak likvidujeme místa jako v Polsku lázně Kudowa-Zdrój. Ovšem i oni nám sem posílali svoje. Takže je to všechno hra se slovíčky.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

V jakém stavu bylo naše životní prostředí ve srovnání se světem a Evropou během 60. až 80. let? To je dobře patrné, když jdete do archivu a vidíte jak dramaticky vzrůstá počet zasedání ÚV-KSČ, která se týkají životního prostředí, které se stává jakýmsi leitmotivem. Zhoršuje se to viditelně i na počtu zón, které nejsou úplně životu nebezpečné, ale dopad na zdraví je tam velký. Zón je z původních tří devět před rokem 1989. Každý si asi umí představit, které to jsou: Severočeská hnědouhelná pánev, Ostravsko, velké aglomerace jako Mělník, Neratovice, Praha atd.

V emisích síry byla Česká republika v absolutních objemech jednu dobu třetí a jednu dobu šestá v Evropě a v produkci na obyvatele byla dokonce první až druhá. Imisní limity pak byly v 80. letech překračovány osmkrát až desetkrát. To jsou otřesná čísla.

Tabulka: Srovnání znečištění ovzduší v ČSSR a Evropě v 80. letech

Znečištění v 70. letech bylo v západní Evropě rovněž extrémní. Jenže západní Evropa, ať už technologicky nebo vzhledem k mnohem lepšímu stavu občanské společnosti, dokázala reagovat. Byly tam organizace jako Greenpeace a ty, které spojily a vytvořily strany zelených. Ty pak dokázaly vytvořit takový tlak, aby společnost a její politické a ekonomické špičky změnily postoj.

Jak obrovský rozdíl je mezi Západem a Východem, je pak hezky vidět na přelomu 70. a 80. let. Západ se totiž začíná životnímu prostředí skutečně věnovat. Je to díky tomu, že strany zelených přicházejí do parlamentů, ale i proto, že západní Evropa prožila dva ropné šoky. Ty ji donutily i z ekonomických důvodů začít akceptovat ekologickou nebo ekologičtější výrobu.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Oproti tomu východní blok, zejména Československo, ale i NDR nebo Polsko, zatím dál doktrinářsky pokračuje, a když hrozí nebezpečí, radši zastírá a neposkytuje informace. Nejhorší situace pak zřejmě nastala u černobylské katastrofy, kdy už to bylo zcela pregnantní.

tags: #environmentalni #problematika #70 #leta #Ceskoslovensko

Oblíbené příspěvky:

• Povinnosti evidence odpadu
• Příroda severního Polska
• Příroda Rouchovan
• Skladování odpadu v ČR: Legislativní přehled
• Tipy pro focení v přírodě