Environmentální Problémy Zemědělství v České Republice

Výzkumná studie zkoumá vnímání a faktory ovlivňující přijetí SCPs mezi českými zemědělci. Mnozí ze čtenářů jistě přemýšlí, co že jsou SCPs: jedná se o faktory ovlivňující přijetí postupů ochrany půdy mezi zemědělci, vycházející z priorit Společné zemědělské politiky (SZP) zaměřenými na zmírnění environmentálních problémů způsobených intenzivním zemědělstvím.

Studie vychází z 358 náhodně vybraných farem s využitím probitových a multivariantních probitových modelů. Data získaná od českých zemědělců ukazují, že degradaci půdy vnímají jako zásadní problém s přímými ekonomickými dopady. S poklesem organické hmoty a omezením schopnosti půdy zadržovat vodu pak klesá její produktivita, což přímo ovlivňuje zemědělské výnosy a ekonomickou situaci farem. Celkově je degradací ohroženo až 60 % zemědělské půdy, což každý rok vede ke ztrátě přibližně 21 milionů tun ornice.

Dopady Zemědělství na Českou Krajinu

Nástup průmyslového zemědělství spolu s politickým vývojem vedly k devastaci přírodních zdrojů a krajiny. Dopady zemědělství na českou krajinu ve druhé polovině 20. století:

• 0 km rozoraných mezí vlivem scelování polí
• 0 ha zbytečně odvodněné půdy melioracemi

Živá Půda: Základ Udržitelného Zemědělství

Půda je živý organismus naší planety. Věděli jste, že v jedné hrsti půdy je tolik organismů, jako je lidí na Zemi? Aby půda zůstala úrodná, je třeba, aby obsahovala dostatek půdních organismů - od bakterií přes houby až po hmyz. Tyto organismy se živí organickou hmotou, která vzniká z odumřelých rostlin, výměšků zvířat a dalších složek.

Funguje jako pojivo, stabilizuje půdní částečky, a tak brání odtékání orné půdy pryč z polí. Zároveň vylepšuje její schopnost zadržovat vodu. Existuje řada způsobů, jak organickou hmotu půdě dodat. Stačí zaorávat hnůj nebo kompost, pěstovat plodiny pro zelené hnojení nebo ty s bohatým kořenovým systémem.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Konvenční zemědělci používají pro zvýšení výnosů syntetická hnojiva. Ta plodinám sice dodávají některé důležité živiny, nenavracejí ale do půdy důležitou organickou hmotu.

Významným způsobem, jak těmto farmám pomoci, je nalezení cesty, jak zlepšit výkonnost a jít cestou k udržitelnému zemědělství za vynaložení co nejnižších nákladů. Výzkumný tým se také zaměřil na efektivnost dotačních programů a jejich vliv na udržitelný rozvoj českého zemědělství. Analyzoval, jak změny ve finanční podpoře mohou usnadnit implementaci ekologických postupů a zvýšit odolnost českých farem vůči degradačním procesům.

Důležitou roli při zlepšování stavu zemědělské půdy hraje také spolupráce mezi zemědělci samotnými. Peer-to-peer sdílení zkušeností a znalostí mezi farmáři je efektivní metodou, jak šířit osvědčené postupy. Místní komunity a zemědělské organizace mohou hrát klíčovou roli v tomto procesu, a to nejen v oblasti šíření nových technologií, ale také v motivování ostatních farmářů k přechodu na ekologičtější metody.

Ekologické Zemědělství jako Řešení

Ekologické hospodaření je součástí řešení, jak znovu oživit krajinu, zpomalit ubývání živočišných a rostlinných druhů, ochraňovat vodní zdroje a půdu. Zdraví, ekologie, odpovědnost a sociální spravedlnost jsou principy ekologického zemědělství, kterými se může řídit každý z nás. Zdravá krajina, biodiverzita a přírodní cykly jsou páteří každé ekologické farmy. Biofarmáři pracují tak, aby nezpůsobovali náhlé a drastické změny v ekosystému. Proto se vyhýbají pesticidům a herbicidům běžně používaným v konvenčním zemědělství.

Jejich snaha nese své ovoce:

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

• Ekologicky obhospodařovaná krajina je domovem pro volně žijící zvířata. Jejich počet je o 50 % vyšší než v případě konvenčního zemědělství.
• V okolí ekologických farem se oproti konvenčním nachází o 34 % více druhů zvířat a rostlin. Jedná se často o ptáky, pavouky, opylovače a další hmyz, který přirozeně hubí škůdce.
• Správná péče o půdu přispívá k ochraně vod a lidského zdraví. Z ekologických polí je vyplavováno o 40-65 % méně dusičnanů.

Ekologické zemědělství má smysl. Toto odvětví je do značné míry závislé na životním prostředí, na které však má také výrazný dopad. Produkce potravin a související dodavatelský řetězec jsou zdrojem emisí skleníkových plynů, které způsobují změnu klimatu. Podle zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) v celosvětovém měřítku pochází z potravinových systémů přibližně jedna třetina emisí skleníkových plynů. Podle Evropské agentury pro životní prostředí je 60-70 % půdy v EU považováno za nezdravou.

Zelená dohoda pro Evropu, která byla přijata v roce 2019, je souborem iniciativ v oblasti environmentální a klimatické politiky. Stanoví se v ní cíl dosáhnout v Evropě do roku 2050 klimatické neutrality. Jedním z klíčových opatření v rámci Zelené dohody pro Evropu je strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“. Jejím cílem je zajistit přechod od stávajícího potravinového systému EU směrem k udržitelnému modelu. Dalším zásadním prvkem Zelené dohody je strategie v oblasti biologické rozmanitosti.

Společná zemědělská politika (SZP) byla reformována tak, aby účinněji podporovala plnění environmentálních a klimatických cílů. V souladu se strategií v oblasti biologické rozmanitosti jsou v právním rámci pro obnovu přírody historicky poprvé stanoveny závazné cíle pro obnovu ekosystémů, přírodních stanovišť a druhů. ekoschémata: pokud zemědělci v rámci své činnosti jdou nad rámec povinných požadavků, mohou na základě ekoschémat obdržet další platby. Zemědělci mohou také pomoci snižovat emise skleníkových plynů pomocí postupů v oblasti uhlíkového zemědělství.

Akční plán EU pro ekologické zemědělství dále nastiňuje soubor opatření, jejichž prostřednictvím se má dosáhnout toho, aby do roku 2030 činil podíl ekologického zemědělství 25 %. V červenci 2021 se ministři v rámci Rady dohodli na závěrech o uvedeném akčním plánu, který Evropská komise předložila v březnu 2021.

Alternativa pro Zdravější Budoucnost: Regenerativní Zemědělství

Základem myšlenky regenerativního zemědělství je co možná nejpřesnější nápodoba přirozených procesů, které probíhají v přírodě. Jde o metodu, která vyžaduje podrobné sledování ekologických a biologických procesů v krajině. Zároveň předpokládá co nejmenší zásahy člověka. Minimalizuje se například mechanické i chemické narušování půdy. Již nejde o agrikulturu založenou na maximalizaci výnosů.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Podle studie EASAC by ale taková transformace nemusela narušit produkci a moderní zemědělské metody jsou s ní kompatibilní. Středobodem studie je analýza schopnosti půdy zachycovat a skladovat uhlík. Ten rostlinám slouží jako hlavní zdroj živin a stavební prvek jejich tkání. Regenerativní zemědělství má potenciál z atmosféry odčerpat velké množství oxidu uhličitého (CO2) a navázat ho zpět do půdy. Vyřešily by se tak hned dva ekologické problémy: sníží se hladina skleníkových plynů v ovzduší a zároveň se plyny využijí k výživě rostlin.

V agrikultuře je podle vědců třeba využívat rozmanitější škálu plodin a soustředit se na víceleté rostliny. Je nutné investovat do udržení ekosystémů na pomezích lesů a polí. Také by bylo vhodné zabezpečit, aby byla pole pokrytá trávou či rostlinami během celého roku, nejen v době pěstitelské sezóny.

Transformace Zemědělství a Potravinová Suverenita

Zatímco páteří zemědělství v Evropě jsou tedy malé a střední zemědělské podniky, u nás výrazně převládají velké agropodniky hospodařící na velkých lánech. V České republice podniky s více než padesáti hektary obdělávané zemědělské půdy obhospodařují dvaadevadesát procent z celkové výměry zemědělské půdy.

Celosvětové hnutí rolníků La Via Campesina přišlo se strategií takzvané potravinové suverenity. Je to odpověď na koncepci potravinové bezpečnosti, se kterou operuje OSN od sedmdesátých let minulého století a jejímž hlavním deklarovaným cílem je zajistit dostupnost potravin a zamezit hladu.

Vychází se z ideálu demokratizace systémů produkce, distribuce a spotřeby potravin. Rozhodující slovo by mělo patřit malým producentům a spotřebitelům, nikoliv velkým korporacím, jakou je v případě České republiky Agrofert. Jan Valeška z Asociace místních potravinových iniciativ (AMPI) řekl, že zemědělství musíme začít vnímat jako aktivitu pečující o veřejné statky, jejíž přidanou hodnotou je produkce jídla.

Kateřina Urbánková ze Svazu ekologických zemědělců Pro-Bio upozornila, že nutnost transformace podtrhuje i současná pandemie, která ohrožuje dodávky některých potravin a může vést i k jejich zdražování. Ideálem by podle ní měla být silná regionální bio produkce, ale uznává, že k tomu vede zejména v našich podmínkách ještě dlouhá cesta.

Snižování Používání Pesticidů a Umělých Hnojiv

Výrobci chemických přípravků pro zemědělství nejčastěji argumentují tím, že jejich používání je nutné pro obranu před škůdci, zvýšení produkce a v konečném důsledku i nasycení populace. Jak však již před třemi lety upozornil ve své studii zvláštní expertní tým OSN, i bez použití pesticidů je současné zemědělství schopné nasytit až devět miliard lidí.

Cesta začíná už u vládní politiky zacílené na zvýšení schopnosti půdy zadržovat vodu a živiny. Podle vodohospodáře Ondřeje Simona z Fakulty životního prostředí ČZU je proto potřeba vrátit do zemělské půdy vice oragnické hmoty v podobě stabilního humusu. V zemědělství samém to pak znamená nutnost dlouhodobější práce s krajinou, budování zdravého agro-ekosystému a poctivého plánování. Mezi preventivní opatření bránící útokům škůdců patří zmenšování souvislých ploch jedné plodiny, pravidelné střídání plodin, rozčlenění velkých lánů cestami či alejemi, vytváření biopásů a účinné zvyšování života a organické hmoty v půdě.

Biodiverzita a Zemědělství

Do 50. let minulého stol. byla biodiversita v zemědělské krajině ovlivňována faktory, jako jsou změny klimatu, vliv střídání plodin, vliv zpracování půdy, popř. vliv nezemědělské činnosti a vliv výživy rostlin. Po druhé světové válce se začínají poprvé používat látky na ochranu rostlin tzv. Vysoká účinnost těchto látek zcela změnila zemědělské hospodaření a pěstování plodin se podřídilo používání těchto látek (omezené střídání plodin, pěstovaní plodin na husto u sebe aj.). Používání těchto látek bylo velmi účinné po dobu několika let.

V současnosti je složení biodiversity na zemědělské půdě velmi nestabilní. Často dochází k přemnožení polních škůdců, plevelů a nárůstu výskytu chorob. Mnohdy jsou tyto změny rychlé a nepředvídatelné. V současnosti podle zjištění celé řady studií biodiversita v zemědělské krajině klesá. Např. populace motýlů a populace ptáků od r. 1990 početně poklesly o více než 50% a u biomasy létajícího hmyzu došlo k poklesu až o 75% (Hallmann a kol. 2017).

Obecně má současná zemědělská praxe negativní dopad na biodiversitu v zemědělské krajině. Příčin ovlivňujících biodiversitu existuje celá řada. Mezi hlavní faktory zemědělské činnosti, které ovlivňují biodiversitu patří vliv střídání plodin, vliv zpracování půdy, vliv výživy rostlin a vliv pesticidů.

Vliv Ekologického Zemědělství na Biodiverzitu

Ekologické zemědělství zvyšuje druhovou četnost a abundanci celé řady druhů rostlin a živočichů, tento účinek se však liší v rámci taxonu a je také ovlivněn krajinnou skladbou okolí obhospodařované plochy. Potenciál biologické ochrany v polích v konvenčním systému nebyla ovlivněna různorodostí krajiny a dosahovala vyššího potenciálu v homogenních podmínkách. Pro hnízdící ptáky znamenalo zjednodušení krajiny snížení druhové bohatosti a abundance o 34 % a 32 % v organickém systému a 45,5 % a 39 % v konvenčním režimu. Brouci se vyskytovali více ve zjednodušené krajině a nebyli ovlivněni režimem hospodaření.

Tato evropská studie ukazuje, že ekologický systém hospodaření ovlivňuje biodiverzitu rostlin a ptáků na všech úrovních krajinné různorodosti, pouze potenciál biologické ochrany se zvyšuje se zvyšující se heterogenitou krajiny. Fakt, že ekologický režim hospodaření a krajinná pestrost se liší ve svém vlivu na biodiverzitu a potenciál biologické ochrany ukazuje na to, že agroenvironmentálních opatření vytvářená za účelem zachování biodiverzity nemusí vždy plnit požadovaný účel.

Ekologické Zemědělství a Emise Skleníkových Plynů

Thünenův Institut Spolkové republiky Německo dospívá v jedné metastudii v roce 2019 k závěru, že ekologické zemědělství dosahuje v ochraně klimatu v přepočtu na jednotku plochy lepších výsledků než konvenční způsob hospodaření. Celkově jsou zde emise v přepočtu na jednotku plochy u půdy obdělávané organicky a biodynamicky průměrně o 40 % nižší než u konvenčních parcel. V přepočtu na výnos jsou výsledky méně jednoznačné a nelze zde konstatovat rozdíly mezi konvenční a organickou variantou; biodynamická varianta však i tady vykazovala nižší emise.

Jednou z největších předností ekologického zemědělství ve srovnání s konvenčními produkčními systémy je vyšší tvorba humusu. Důvodem jsou většinou rozmanitější osevní postupy v ekologických podnicích: plodiny jako jetelotráva napomáhají tvorbě humusu, při níž se CO2 ukládá v půdě a nemůže škodlivě působit v atmosféře. Obecně je extenzivní užívání půdy šetrnější vůči klimatu než intenzivní užívání. Jak vyplynulo z výzkumů, vede intenzivní užívání půdy k masivním ztrátám uhlíku v půdě. Padesátileté intenzivní užívání půdy tak snížilo obsah uhlíku v půdě o 30 až 50 %, přičemž většina z toho uniká ve formě CO2 do atmosféry.

I v oblasti chovu zvířat má ekologické zemědělství lepší výsledky než jeho konvenční protějšek. V mnoha směrech je ekologické zemědělství vůči klimatu výrazně šetrnější než zemědělství konvenční. V roce 2019 bylo v Německu zhruba 10 % zemědělské půdy obhospodařováno ekologicky; odpovídá to výměře o více než 1,6 milionu hektarů. I zde jsou nicméně stále rezervy.

Problémy Českého Zemědělství

Problémy má zemědělství na celém světě. Ohrožují nejen existenci zemědělství jako jednoho z pilířů národních hospodářství, ale hlavně ohrožují potravinovou bezpečnost, potažmo dostatek potravin. Ohrožování regionálního zemědělství v širším slova smyslu je jeden z faktorů, který ohrožuje bezpečnost obyvatelstva země nebo skupiny zemí.

Aktuálně čelíme velkým změnám, které jsou ekonomické, sociologické, agronomické a ekologické. Právě ekologie by měla být v popředí zájmu tak, aby veškeré nutné změny nebyly překotné a byly jasně definovány a především řízeny. Změna v zemědělství v ČR i celé EU je zcela na místě a musí respektovat přírodu. Jinak to nejde.

• Green Deal - Zelená dohoda pro Evropu: Celý koncept není ve své podstatě špatný, ale jeho uchopení a především realizace je tragicky amatérská.
• Bezcelní dovozy: Na jednu stranu extrémní tlak na ekologizaci a na straně druhé zde dochází den co den k bezcelním dovozům i klasickým dovozům potravin a zemědělských komodit ze třetích zemí, vč. Ukrajiny.
• Extrémní byrokratická buzerace: Například spousta zemědělců by jistě chtěla své produkty finalizovat. Jenže v celé té cestě stojí výrazné množství překážek.
• Redistributivní platba na první hektary: V ČR je toto procento nejvyšší v celé EU. Je tedy jasné, že jsou v tomto systému výrazně zasáhnuti zemědělci obhospodařující cca 400 až 1000 ha.

tags: #environmentální #problémy #zemědělství

Oblíbené příspěvky:

• Emise VOC a životní prostředí
• Praktické koše na tříděný odpad
• Frekvence svozu odpadu Praha
• Cíle a kritika plánu odpadového hospodářství
• Design trička s potiskem