Environmentální původ zboží a jeho definice

Environmentální výchova jako průřezové téma má vedle tradičního přírodopisu společný průnik s celou řadou dalších vyučovacích předmětů.

Široké pole environmentálních témat je možné (a vhodné) využívat nejen v předmětech přírodovědných, ale v zásadní míře také v oblasti humanitních oborů.

Pro utváření pozitivních postojů k přírodě je třeba rozvíjet a podporovat vnímavost žáků (Máchal 2000, s 67).

Kultivace žáků v jejich schopnostech vcítění a vytváření citových vazeb k prostředí patří podle Nedvědové (1999) k výtvarně výchovným cílům předmětu výtvarná výchova.

Krajina, přírodní prostředí a nejrozmanitější přírodní artefakty jsou skutečně skvělými prostředníky pro kultivaci žáka v oblasti estetiky i citlivosti k přírodě, nicméně tento článek je zaměřen na méně spektakulární kontakt výtvarné výchovy s problematikou životního prostředí.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

V následujících odstavcích se pokusím popsat pokus propojení výtvarné výchovy s environmentální problematikou ekologicky šetrného spotřebitele, přesněji s grafickým označováním ekologicky šetrných výrobků.

Takzvané ekoznačky jsou ve své podstatě loga.

Z výtvarného hlediska jsou to jakési jednoduché obrázky, popř. piktogramy.

Estetická kvalita loga se ve světě grafiky bere velice vážně, takže z hlediska výtvarné estetiky máme na žáky při tvorbě log adekvátní nároky (v kontextu RVP lze tuto činnost zařadit do učiva Rozvíjení smyslové citlivosti - smyslové účinky vizuálně obrazných vyjádření).

Z hlediska tradičního pojetí environmentálních prvků ve výtvarné výchově je práce na vytváření log poněkud neobvyklá, jelikož nevyžaduje přímý kontakt s přírodou.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Je třeba poznamenat, že popisovaná aktivita není primárně zaměřená na budování environmentální senzitivity, ale spíše na kognitivní dimenzi environmentální výchovy.

Než popíši průběh aktivity, nabídnu krátký vhled do tématu ekologického značení výrobků.

Už od sedmdesátých let se zejména ve Spojených státech amerických objevil tlak jisté skupiny spotřebitelů na výrobce, aby poskytovali zboží, jehož výroba (popřípadě provoz a údržba) by příliš nezatěžovala životní prostředí.

Reakcí byl vznik a následný rozmach greenwashingu, tedy lživé nebo matoucí propagace určitých výrobků označených jako šetrných k životnímu prostředí, přestože takovými nebyly, nebo byly v tomhle ohledu srovnatelné s běžnými výrobky.

Požadavek institucionálně kontrolované ekoznačky se poprvé prosadil v tehdejší Spolkové republice Německo, kdy vznikla první ekoznačka Der Blaue Engel (Modrý anděl).

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Dnes existuje celá řada spolehlivých značek (labelů) poukazujících na nejrůznější environmentální, etické a bioetické aspekty výrobků jako například: Ekologicky šetrný výrobek, Ekologicky šetrná služba, BIO - produkt ekologického zemědělství (podobně Organic), Fair Trade (spravedlivý obchod), FSC (produkt environmentálně vhodného lesnictví), HCS (kosmetický výrobek netestovaný na zvířatech) atd.

Domnívám se, že vedle rodiny je škola právě tou institucí, ve které by žáci měli získat informace o možnostech jednání ekologicky šetrného spotřebitele.

Vedle snahy o šetrnou dopravu a šetrné bydlení je spotřebitelský svět významnou oblastí, ve které může běžný člověk pozitivně ovlivňovat životní prostředí.

V kontextu průřezového tématu environmentální výchova Rámcového vzdělávacího programu patří problematika šetrného spotřebitele do tematického okruhu Vztah člověka k prostředí - náš životní styl (spotřeba věcí, energie, odpady, způsoby jednání a vlivy na prostředí) (RVP, 2017, s. 1.

Žákům jsou ukázány tradiční značky jako Ekologicky šetrný výrobek, ekologicky šetrná služba, Fair Trade, FSC, BIO, HSC atd.

Žákům jsou ukázány také další značky, které se přidělují například kvalitním potravinám, ale nevypovídají o jejich environmentální šetrnosti (např.

Potom jsou žáci seznámeni s výtvarným rozměrem problému.

• Slovo Logo pochází z řeckého slova logos a obvykle znamená graficky ztvárněný název (včetně piktogramu) nějaké organizace, společnosti, skupiny apod. (dalo by se přeložit jako grafická značka).
• Piktogram je obrázkový symbol (souvisí s pojmy jako ikona, emblém či symbol).

Kritéria pro hodnocení log:

• IDENTIFIKAČNÍ: rozpoznatelnost (identifikovatelnost), zapamatovatelnost, nápaditost, nadčasovost, čitelnost, lokalizovatelnost (značka by měla být srozumitelnou i v jiném kulturním kontextu), rozšiřitelnost;
• SÉMANTICKÁ: název (jméno značky), srozumitelnost, vztah k oboru, emocionalita, odolnost proti zneužívání a vandalismu (značky by neměly připouštět nezamýšlenou interpretaci popřípadě svádět k „lidové tvořivosti“, například když se značka po drobných grafických úpravách vandala promění v neslušný symbol);
• ESTETICKÁ: kvalita výtvarné stylizace, abstrakce - jednoduchost (ukazuje se, že značka tvarově jednodušší je úspěšnější), barevná řešení, kvalita a výběr písma, atraktivita (Logo by mělo být v souladu s trendy a aktuální módou, pokud má význam právě v aktuálním čase.

Poté jsou žáci vyzváni, aby promluvili o svých zkušenostech s nějakými ekologicky šetrnými výrobky.

Obvykle se najde několik žáků, jejichž rodiče upřednostňují nějaký druh ekologicky šetrných výrobků.

Žáci si rozdají velké výkresy (A3) a rozdělí si je na dvě poloviny.

V mém případě měli žáci jako doporučenou techniku malbu temperami na tužkou předkreslený náčrt.

V této fázi mohou konečně žáci použít svoji kreativitu, a to nejen ve smyslu výtvarném.

Musí totiž sami vymyslet nějaký environmentální aspekt výrobku, který by mohl být environmentálně významný tak, že by stálo za to vytvořit pro něj speciální ekoznačku (inspiraci samozřejmě mohou čerpat z předešlé diskuse).

V závěru vyučovací jednotky jsou žáci opět vyzváni k diskusi, aby se vyjádřili, s jakými problémy se během reprodukování zavedených log a také při tvorbě vlastních log potýkali.

V rámci environmentální výchovy existují oblasti a témata, která lze obtížně přenést tam, kde by se mělo nacházet těžiště environmentální výchovy, tedy do přírodního prostředí.

Některé důležité učivo se zkrátka lépe učí ve škole.

Každý nový zájemce, který produkuje, připravuje, skladuje nebo dováží ze třetí země nebo uvádí na trh produkty jako ekologické produkty nebo produkty z přechodného období (ekologický zemědělec, výrobce biopotravin, obchodník s biopotravinami, dovozce, vývozce, ekologický pěstitel hub a sběrač volně rostoucích rostlin) se musí podrobit registraci na Ministerstvu zemědělství a mít uzavřenou smlouvu s kontrolní organizací (KEZ o.p.s., ABCERT AG, BIOKONT CZ, s.r.o., BUREAU VERITAS CERTIFICATION CZ, s. r.o.).

Povinnost registrace se nevztahuje na veřejné stravování.

Veřejné stravování certifikují kontrolní a certifikační organizace v rámci svých soukromých standardů.

Povinnost registrace se dále obecně nevztahuje na produkty, které nejsou zemědělského původu nebo nejsou potravinami či krmivem (např.

Dále se povinnost registrace nevztahuje na maloobchody, které pouze prodávají balenou a označenou biopotravinu konečnému spotřebiteli.

To znamená, že je např.

Na dodržování právních předpisů dohlížejí státem pověřené kontrolní organizace, které udílí certifikát, na jehož základě pak mohou tito výrobci označovat své produkty slovem bio.

Kontrolní organizace kontrolují producenty biopotravin pravidelně i namátkově.

V ekologické produkci platí obecný princip „co není povoleno je zakázáno“.

V EZ nelze použít hnojiva a přípravky pro ochranu rostlin před škůdci, chorobami a plevely, které nejsou v ekologickém zemědělství povoleny.

Cílem ekologické produkce je udržitelný systém řízení zemědělství, který respektuje přírodní systémy a zachovává a zlepšuje zdraví půdy, vody, rostlin a živočichů a rovnováhu mezi nimi.

Zpracování probíhá, pokud možno za použití biologických, mechanických a fyzikálních postupů.

Využívání vnějších vstupů je omezeno na minimum.

Pokud jsou vnější vstupy nutné, omezí se na vstupy z ekologické produkce, přírodní látky a látky z nich odvozené a minerální hnojiva s nízkou rozpustností.

Použití syntetických chemických látek je přísně omezeno na výjimečné případy.

Hydroponická produkce je v ekologické produkci zakázána.

Příprava zpracovaných ekologických potravin musí být časově nebo prostorově oddělena od jiných než ekologických potravin.

Výrazy odkazující na ekologickou produkci (bio, eko, organic…) mohou být použity v obchodním názvu potraviny pouze v případě, že produkt byl získán v souladu s nařízením stanovenými pravidly a za podmínky, kdy alespoň 95 % hmotnostních složek zemědělského původu je ekologického původu.

Mimo uvedení označení v názvu je třeba uvést ve složení produktu, které složky jsou ekologického původu.

tags: #environmentální #původ #zboží #definice

Oblíbené příspěvky:

• Co obnáší pobyt ve škole v přírodě?
• Ohrožení hmyzu světlem
• Moderní technologie v Jihlavě
• Euro emise
• Bezdotykový odpadkový koš: Vyplatí se?