Hmyz ohrožený světelným znečištěním

Světelné znečištění je jedním z hlavních environmentálních problémů rozvinutých zemí a negativně působí na lidské zdraví i celé ekosystémy. Kvůli neustálému rozvoji sídel patří mezi faktory nejvíce ohrožující biodiverzitu hmyzu a jiných skupin živočichů.

Česká entomologická společnost vyhlásila letošním hmyzem roku světlušky. Podle odborníků tak chtějí upozornit na ohrožení světlušek nočním světelným znečištěním.

Světlušky zná snad každý - ať už z Broučků Jana Karafiáta, anebo z procházek večerní krajinou. Zpravidla z nich však vidíme jen světélka poletující letní nocí - jak vypadají dospělci (či dokonce larvy) většina lidí vůbec netuší.

V Česku najdeme v přírodě jen tři druhy světlušek. Noční aktivitu mají dva z nich: světluška větší (Lampyris noctiluca) a světluška menší (Lamprohiza splendidula). Ta je také jedinou z našich světlušek, která světélkuje za letu. Třetí druh naší přírody - světluška krátkokřídlá (Phosphaenus hemipterus) je denním druhem, a navíc je poměrně vzácná.

Schopnost svítit, neboli bioluminiscence, slouží světluškám ke komunikaci. Larvy jsou dravé a svou kořist, kterou tvoří převážně hlemýždi a páskovky dovedou vystopovat pomocí slizové stopy. Plže potom usmrtí neurotoxinem, který do něj vpraví jedovými kanálky v kusadlech. V larválním stádiu žijí světlušky i dva nebo tři roky. Poté se kuklí a jako dospělci žijí jen v řádu týdnů.

Čtěte také: Příroda a červený hmyz

V dospělosti se od sebe velice liší samci od samic: zatímco samci vypadají jako normální dospělí brouci (mají krovky a u světlušek větší i menší dovedou létat), samice vypadají i v dospělosti spíše jako larvy a létat nedovedou.

Právě nyní, začátkem léta, je nejlepší doba, kdy se může veřejnost vydat za světluškami. Dospělé jedince lze pozorovat od zhruba poloviny června až do konce července v závislosti na počasí. Od léta do podzimu lze pak v krajině najít světélkující larvy. S larvou je však možné se setkat také na jaře (březen-květen), nejčastěji za dne.

Samci světlušky menší začínají svítit zhruba půl hodiny po západu slunce (v červnu kolem 21:30) a největší aktivita trvá zhruba hodinu. Poté lze pozorovat především svítící samičky obou druhů.

V rámci letošního ročníku Hmyzu roku chceme veřejnost seznámit s opomíjeným problémem, který (nejen) světlušky v krajině ohrožuje: světelným znečištěním. Samci nočních druhů světlušek hledají samičky pomocí světlených signálů. Světlo nevhodně umístěných lamp pak ohrožuje i další živočichy - láká noční hmyz, který je následně dezorientovaný či vysílený, a ruší či mate i obratlovce - ptáky či drobné savce.

Světlušky jsou však, spolu s dalšími organismy, ohroženy i jinak - likvidací křovinného patra přicházejí o úkryt během dne i o místo k přezimování. Kosení během sezóny může usmrtit samice čekající na přílet samečků.

Čtěte také: Nížinné lesy a ohrožený hmyz

Aby se entomologové dozvěděli, jak na tom světlušky v současné krajině jsou, je třeba získat přesná data o jejich rozšíření. K tomu se může přidat i široká veřejnost, kterou letos zveme k účasti na akci Česko hledá světlušky.

Česká společnost entomologická vyhlašuje kampaň Hmyz roku každoročně od roku 2021. Cílem akce je představit široké veřejnosti zajímavé zástupce hmyzu a přispět tak k jejich poznání.

Dopady světelného znečištění na hmyz a další živočichy

Světelné znečištění je jedním z hlavních environmentálních problémů rozvinutých zemí a negativně působí na lidské zdraví i celé ekosystémy. Kvůli neustálému rozvoji sídel patří mezi faktory nejvíce ohrožující biodiverzitu hmyzu a jiných skupin živočichů.

Téměř po celou dobu existence planety Země a života na ní platilo, že v noci je tma. Pravidelnému střídání dne a noci, období světla a tmy se život během milionů let přizpůsobil a má ho zakódován hluboko v sobě. Většina živočichů a téměř všechny rostliny řídí svoje chování a životní aktivitu na základě množství světla v okolním prostředí.

S výjimkou přechodných a relativně vzácných jevů, jako jsou sopečné erupce, požáry, blesky nebo polární záře jsou jediným přírodním zdrojem světla v nočním prostředí nebeská tělesa.

Čtěte také: Přežití v divočině: hmyz

Překvapivá může být pro někoho skutečnost, že více než polovina živočišných druhů je alespoň částečně aktivních v noci! Důvody pro toto zdánlivě zvláštní chování jsou evolučně dané - ve tmě nočního prostředí je mnohem větší šance, že jedinec unikne pozornosti predátorů a zůstane naživu.

Mnoho živočišných druhů, zejména ptáků, využívá nočních hodin k migraci. V tropických a pouštních oblastech může být důvodem noční aktivity i snesitelnější teplota. Většina živočichů se potřebuje alespoň zhruba vizuálně orientovat i v noci a proto se u nich vyvinula schopnost zrakového vnímání i při velmi nízkých hladinách osvětlení (poskytovaných Měsícem a přirozeným jasem noční oblohy).

Reakce živočichů na světlo mohou být různé. Některé druhy jsou světlem instinktivně přitahovány, jiné naopak odpuzovány. Umělé osvětlení se stalo dominantou nočního prostředí, důsledky takové změny mohou být pro živou přírodu závažné.

Umělé osvětlení v nočním prostředí chování živočichů logicky ovlivňuje. Světlem je přitahováno např. mnoho druhů zejména létajícího hmyzu. Nejen, že přilákaný hmyz může být lidem na obtíž, pro samotný hmyz bývá takové chování v prostředí s umělým osvětlením často fatální.

Při kontaktu s rozžhaveným tělesem svítidla může dojít k jeho poranění nebo usmrcení, v jiných případech krouží kolem zdroje světla až do úplného vyčerpání. Hmyz takto chycený do světelné pasti se samozřejmě stává snadnou kořistí pro své predátory. Hmyz je ke světelným zdrojům instinktivně přitahován. Venkovní osvětlení tak funguje jako velkoprostorový lapač hmyzu.

Umělé osvětlení vnášené do nočního prostředí má dopad i na obojživelníky, kteří jsou důležitou součástí mnoha biotopů, zejména v okolí vodních ploch a toků. Některé druhy žab, mloci a další patří mezi noční tvory a umělé osvětlení pro ně představuje změnu jejich životního prostředí, již tak zatěžovaného lidskou činností a znečištěním, na kterou citlivě reagují. Umělé světlo narušuje jejich adaptaci na tmu a schopnost orientace.

V přímořských oblastech je živě diskutován a zkoumán vliv umělého osvětlení na populaci mořských želv. Tito tvorové využívají jemných rozdílů mezi jasem moře a pevniny k orientaci během kritické fáze svého života - líhnutí na plážích. Dezorientace umělým osvětlením postihuje i ptactvo.

Stěhovaví ptáci podnikají své dlouhé lety téměř výhradně v noci, přičemž využívají Měsíc a hvězdy, stejně jako obrysy význačných krajinných prvků (pobřeží, řeky…) k orientaci. Je nasnadě, že v osídlené krajině s množstvím zdrojů světla správnou orientaci mohou ztratit. Již tak fyzicky extrémně namáhavý přelet se jim dále komplikuje, což může být pro mnoho z nich fatální.

Světelné znečištění se však netýká jen migrujících druhů. Ptáci, kteří vlétnou do světelného kužele svítícího zespoda jsou oslnění, zmatení a mají strach vyletět mimo něj do tmavého okolního prostředí. Jsou tak doslova lapeni a mohou v záři reflektoru kroužit celé hodiny až do úplného vysílení.

Je prokázáno, že zvýšená úroveň světla v okolním prostředí způsobuje posunutí doby aktivity zpěvného ptactva do pozdních nočních, či naopak velmi brzkých ranních hodin. Dezorientovaní ptáci zmateně kroužící nad zdola nasvíceným billboardem.

Stále se rozšiřující umělé osvětlení ovlivňuje i savce. Bohužel, stále máme jen velmi hrubé povědomí o tom, jak tito živočichové na změny v nočním prostředí reagují a jaké to pro ně má důsledky. Divoce žijící zvířata se většinou pohybují v místech, kde na ně umělé světlo přímo nepůsobí, problémy však mohou nastat, pokud se zatoulají do těsné blízkosti lidských sídel. Velké množství jasných světelných zdrojů je může dezorientovat a stresovat.

Netopýři jsou pozoruhodní tvorové a patří mezi chráněné živočichy. Mezi savce však patří např. i netopýři - typičtí představitelé nočních živočichů. Tito chránění tvorové velmi citlivě vnímají množství světla v okolním prostředí, neboť jejich hlavní denní aktivita se soustředí do poměrně úzkého časového okna na rozhraní dne a noci.

Živá příroda však nejsou jen živočichové, ale také rostliny. Rostliny jsou na světle životně závislé, neboť energii potřebnou pro své metabolické procesy získávají ze slunečního svitu prostřednictvím fotosyntézy.

Vzhledem k pravidelnému střídání dne a noci (a také krátkých dnů v zimě a dlouhých dnů v létě) se u nich vyvinul mechanismus řídící životní funkce v závislosti na množství světla v okolním prostředí. Klíčovým prvkem tohoto mechanismu je produkce a přeměna specifického hormonu fytochromu, která je přímo spjatá se světlem dopadajícím na rostlinu.

V přírodě je měnící se množství světla a délka dne v průběhu roku svázaná s dalšími podmínkami jako je teplota či množství srážek. Ačkoliv intenzita umělého osvětlení v drtivé většině případů není zdaleka dostatečná ke spuštění fotosyntézy, v blízkosti zdrojů nočního osvětlení postačuje k tomu, aby narušila fotoperiodické procesy v rostlinách.

Jasným důkazem může být přítomnosti listí na větvích v blízkosti svítidel veřejného osvětlení ještě dlouho poté, co na na zastíněných částech stromu už dávno opadalo. Prodlužování vegetační doby do období, kdy k tomu již nejsou vhodné podmínky může být pro stromy škodlivé, neboť se zvyšuje riziko poškození olistěných částí mrazem či tíhou sněhové pokrývky.

Umělé osvětlení může rovněž negativně ovlivňovat mechanismus otevírání a uzavírání průduchů na listech. Společně s ostatními negativními faktory vyskytujícími se v blízkosti lidských sídel (znečištění ovzduší, nedostatek či nadbytek využitelné vody a její znečištění, mechanické poškozování) je umělé osvětlení pro rostliny dalším stresovým činitelem.

Nepřímým, ale významným dopadem umělého osvětlení je i likvidace hmyzu (viz. výše), který se podílí na opylování rostlin (z nichž některé druhy kvetou v noci).

Umělé osvětlení rovněž dramaticky mění noční krajinu a její ráz, a to takovým způsobem a v takovém měřítku, které bychom ve dne považovali za zcela nepřijatelné.

Umělé osvětlení, zvláště pokud s ním není nakládáno ohleduplně a s rozvahou, ovlivňuje život a narušuje periodické vzorce chování od úrovně jedinců po celé ekosystémy. Vychyluje přirozenou rovnováhu v potravních řetězcích a společně s dalšími antropogenními činiteli ohrožuje biodiverzitu v životním prostředí.

Studium vlivu osvětlení na živou přírodu a ochrana nočního prostředí jsou mladé disciplíny, které se však dynamicky rozvíjí a po celém světě získávají stále větší - a zaslouženou - pozornost. V tomto smyslu se o negativních dopadech umělého osvětlení mluví jako o tzv.

Norma pro omezení nežádoucích účinků venkovního osvětlení

Jak optimalizovat venkovního osvětlení, aby se snížily jeho negativní dopady na živou přírodu a zdraví člověka? Pomůže k regulaci rušivého světla nová norma? Nad těmito otázkami diskutovali odborníci z různých vědních oblastí na semináři, který uspořádala Komise pro životní prostředí AV ČR. Setkání se uskutečnilo 11. dubna 2023 v budově Akademie věd ČR na Národní třídě v Praze.

Cílem semináře, který uspořádala Komise pro životní prostředí AV ČR, bylo představit novou normu Omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení (ČSN 36 0459) a diskutovat její potenciál pro prevenci vzniku rušivého světla a snižování jeho dopadů na živou přírodu a zdraví člověka.

Dokument stanovuje požadavky na omezení nežádoucích účinků trvalého venkovního elektrického osvětlení v těchto oblastech: venkovní pracoviště a sportoviště, pozemní komunikace, reklamní a architektonické osvětlení. Pro ostatní venkovní osvětlení, jako jsou například stavby pro bydlení a rekreaci, je norma doporučující.

Samotnou normu představil její autor Petr Žák z ČVUT v Praze. Zdůraznil, že jde o víceoborovou problematiku, jež souvisí nejen s ochranou životního prostředí, ale i s dalšími oblastmi a veřejnými zájmy.

Odborníci debatovali především nad otázkou, zda vzhledem k závažnosti problematiky vytváří norma dostatečný základ pro právně závaznou regulaci venkovního osvětlení v České republice.

Pavel Suchan z Astronomického ústavu AV ČR, který seminářem provázel, k tomu dodal: ,,Veřejný zájem, proč svítíme a proč bychom naopak svítit neměli, se v průběhu noci mění. Tvůrci normy uplatnili při stanovení limitů územně diferencovaný přístup. Zónování cílí na ochranu cenných částí nezastavěného území s ohledem na charakter krajiny a sídelní strukturu České republiky. Přínosem nové normy je tedy stanovení nepřekročitelného limitu jasové (fotopické) intenzity venkovního osvětlení v jednotlivých zónách.

Diskuze odborníků poukázala na některé slabiny nové normy. Podle jejich názoru by se limity měly zpřísnit.

Na základě vyjádření zúčastněných odborníků a následné diskuze se Komise pro životní prostředí AV ČR domnívá, že by se limity stanovené normou měly přezkoumat a případně zpřísnit. Mimo jiné doporučuje, aby řešení specifických požadavků jednotlivých aplikačních oblastí, jako jsou například reklama, architektura a sportoviště, bylo oddělené tak, jak tomu bylo v první verzi návrhu normy.

Komise ocenila novou normu jako první krok k optimalizaci venkovního osvětlení. Následovat by však měly i další kroky pro vytvoření funkčního rámce ochrany nočního prostředí, zejména revize stávajícího znění normy.

Beskydská oblast tmavé oblohy

Světelné znečištění za stále větší problém považuje astronom a iniciátor vzniku Beskydské oblasti tmavé oblohy (BOTO) Jan Kondziolka. Hrozbou je především přibývající LED osvětlení ve studených barvách. Světelný smog podle něj škodí nejen přírodě, ale i lidem.

"Povědomost o světelném znečištění se sice celkově zvětšuje, bohužel se nám stále i přesto zvětšuje i světelné znečištění. Jako největší problém vidím v poslední době stále přibývající LED osvětlení, které není nezbytně nutně špatně, ale špatně bývá, když je v příliš studených barvách. To, co říkáme, je, osvětleme, ale ve žlutých tónech," uvedl Kondziolka.

"Nejvíce to vadí přírodě. Nejviditelnější je to třeba na úbytku hmyzu, který slouží jako základ potravního řetězce. Jak říkám, zabijte hmyz a zabijete krahujce, protože tou kaskádou se to dostane třeba až k tomu krahujci," uvedl.

Světelné znečištění vadí podle něj i lidem při spánku.

Podle ředitele regionálního pracoviště Správy CHKO Beskydy Františka Jaskuly mají obdobné iniciativy velký význam. Podle něj má světelný smog na přírodu značný vliv.

"Problémy světla v nevhodnou dobu jsou strašně veliké. Hmyz nebo ptactvo jsou v období hnízdění řízeni právě množstvím světla. Pokud se bude svítit v nevhodnou dobu, tak dojde k tomu, že ptáci začnou hnízdit dříve a v tu dobu ještě není hmyz, který je zase závislý na teplotě. Je tak nedostatek potravy a hnízdění je neúspěšné," vysvětlil Jaskula.

tags: #hmyz #ohrožený #světelným #znečištěním

Oblíbené příspěvky:

• Třídění kovového odpadu v ČR
• Vyhláška o spalování odpadů
• Vliv jaderné energie na ovzduší
• Řešení pro odpad ve městech
• Hrobník a nakládání s odpadem