Environmentální rizika elektrolytické výroby

Rok 2026 přináší zásadní změny v ochraně životního prostředí, které se přímo dotknou provozů, podnikových ekologů i vedení firem. Nové povinnosti, nové systémy a termíny, které není radno podcenit.

Elektrolytická výroba a rtuť

Spolchemie používala a nadále používá rtuť zejména k elektrolytické výrobě chlóru, kde obrovské množství tekuté rtuti slouží jako záporná elektroda.

Lokalita “starého” provozu elektrolýzy je dnes zamořena více než 350 tunami rtuti a ve stávající elektrolýze Spolchemie používá dalších 210 tun rtuti. Zemina je ve Spolchemii promořena rtutí nejen na povrchu, ale až několik desítek metrů pod zem!

Sanace zamořených území

Zamoření rtutí je ve Spolchemii tak závažné, že bylo rozhodnuto o sanaci (vyčištění) zemin kontaminovaných více než 70 miligramy rtuti/kg, a to do hloubly 5 metrů pod terénem.

Projekt předpokládá odstranění znečištění cca 387 500 tun různých druhů zemin a stavebních materiálů, které bude trvat asi 10 let a který povede ke zvýšení množství rtuti v ústeckém ovzduší.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Také koncentrace rtuti v sedimentech v okolí Spolchemie vysoce přesahují běžné hodnoty a mohou představovat ohrožení životního prostředí.

Některé dokonce výrazně překračují limit ministerstva životního prostředí pro dekontaminaci zamořených území.

Znečištění Labe a Bíliny

Velice nelichotivě hodnotí Spolchemii i oficiální materiály týkající se znečištění Labe a Bíliny rtutí.

Z 1300 měření obsahu rtuti v plaveninách, které byly provedeny v letech 1999 až 2002 byla nejvyšší hodnota naměřena právě v Bílině v Ústí nad Labem, která je považována z hlediska kontaminace rtutí za nejzatíženější.

Všechny naměřené hodnoty zde přesahovaly referenční limit a polovina hodnot i limit pro rizikové koncentrace.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Také v sedimentech byly nejrizikovější koncentrace rtuti (až 30 mg rtuti/kg) naměřeny právě v Bílině v Ústí nad Labem.

Podle dostupných informací ČIŽP vypustila Spolchemie v roce 2003 do vody 84 kilogramů rtuti.

V letech 1995 a 1999 udělil Oblastní inspektorát České inspekce životního prostředí v Ústí nad Labem Spolchemii pokuty za překročení povoleného množství rtuti v odpadních vodách.

Chemička produkuje i značné množství odpadů s obsahem rtuti (v roce 2003 šlo o 114,5 tuny pevných odpadů), přičemž není přesně známo, kolik rtuti tyto odpady obsahují.

Oficiální úniky rtuti do ovzduší z provozu elektrolytické výroby chlóru Spolchemie roce 2003 činily 45 kilogramů rtuti.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Toxicita rtuti a její dopady na zdraví

Rtuť a její sloučeniny jsou vysoce toxické pro člověka, ekosystémy i volně žijící zvířata.

Vysoké dávky rtuti mohou být pro člověka smrtelné, ale i relativně nízké dávky mohou velmi vážně poškodit nervový systém a jeho vývoj.

V poslední době jsou spojovány i s možnými škodlivými účinky na kardiovaskulární, imunitní a reprodukční systém.

Rtuť je těkavý kov, který po vdechnutí může poškodit plíce, vstřebává se do krevního oběhu a hlavním cílovým orgánem jeho působení je mozek.

Lidé vystavení dlouhodobému působení rtuti trpí únavou, bolestmi hlavy, nechutenstvím, poruchami trávení a hubnutím.

Rtuť může poškodit nervový systém a vyvolat neovladatelné třesy začínající na očních víčkách, jazyku, rtech a prstech.

Objevují se též poškození paměti a poruchy chování, včetně depresí.

Slovenská studie během 90. let porovnávala zdravotní stav a psychické funkce dětí ve věku 7 až 11 let z Novák (oblast znečištěná podnikem chlórové chemie) a z Nedožer (kontrolní skupina stejně starých dětí z čistější části okresu Prievidza).

Studie u dětí žijících v okolí Nováckých chemických závodů (NChZ) prokázala významně vyšší koncentrace rtuti ve vlasech i nehtech a v postižené oblasti byl také vyšší výskyt některých onemocnění.

Děti z Novák měly vyšší výskyt dýchacích a nervových onemocnění, ale i nemocí smyslových orgánů a trávicího traktu.

Psychologická vyšetření zaznamenala i významná zhoršení pozornosti a paměti sledovaných dětí.

Strategie EU pro eliminaci rtuti

Vzhledem k vážným zdravotním a ekologickým rizikům znečištění prostředí rtutí zahájila Evropská unie přípravu strategie eliminace rtuti, která má zahrnovat:

• Snížení emisí rtuti do prostředí
• Snížení vstupu rtuti do oběhu ve společnosti
• Řešení problému dlouhodobých přebytků rtuti
• Ochranu lidí před účinky rtuti
• Podporu mezinárodních akcí týkajících se rtuti

Tetrachlormethan a jeho rizika

Tetrachlormethan je bezbarvá kapalina nasládlého zápachu a hustoty 1 594 kg.m-3. Teplota varu této látky je 76,3 °C a tání -23 °C.

Tetrachlormethan je těkavá látka, tenze par je 15 000 Pa, proto ho řadíme do skupiny těkavých organických látek (VOC). Jedná se o látku špatně rozpustnou ve vodě (800 mg.l-1), ale dobře rozpustnou v organických rozpouštědlech (benzen, chloroform, ether).

Jeho páry jsou zhruba 5x těžší než vzduch. Tekutý tetrachlormethan může působit korozivně na některé plastové a gumové materiály.

Jedná se o značně netečnou látku s velmi dobrými tepelnými vlastnosti, která se dříve považovala na neškodnou.

Proto se tetrachlormethan ještě v osmdesátých letech 20. století vyráběl pod označením Freon 10 v obrovských množstvích (v roce 1987 téměř 1 milion tun) jako chladivo pro klimatizace, lednice a jiná zařízení určená pro přenos tepelné energie.

Dále byl také využíván jako hnací plyn ve sprejích téměř všech druhů.Mezi jeho další dřívější užití lze zařadit suché (chemické) čistění oděvů, použití jako náplň v hasicích přístrojích (při použití ale bylo nebezpečí vzniku vysoce toxického fosgenu), jako pesticidu či složku v čistících prostředcích a stavebních materiálech.

Také se používal jako extrakční činidlo, v domácnostech jako prostředek k odstraňování skvrn z oděvů, nábytku a koberců a používal se také jako prostředek k hubení hmyzu i na polích a k moření obilí.

Vzhledem k tomu, že později byly prokázány závažné škodlivé vlastnosti této látky, byla výše zmíněná použití od roku 1996 zakázána Montrealským protokolem o ochraně ozónové vrstvy a dnes je kontrolovaně využíván výhradně v některých průmyslových aplikacích, kde je za současného stavu technologie nenahraditelný.

Zmiňme například: výrobu polyfenyl-tereftalamidu, eliminaci chloridu dusitého v elektrolytické výrobě chloru a hydroxidu sodného, polovodičový průmysl, farmaceutický průmysl a výrobu aditiv do benzínů.

Dopady na životní prostředí

Tetrachlormethan je těkavá látka zařazená do skupiny VOC. Může se společně s ostatními škodlivinami účastnit reakcí přispívajících ke vzniku přízemního ozonu (fotochemický smog), který má negativní vliv na zdraví člověka, stavební materiály a některé průmyslové plodiny.

Dostane-li se tetrachlormethan do půdy, velice rychle se odpaří, nebo je vymyt podzemní vodou, protože nemá tendenci se sorbovat na zemině. Ve vodách lze počítat s pomalou biodegradací v řádu týdnů až let v závislosti na podmínkách.

Nepředpokládá se významnější sorpce na sedimentech či bioakumulace, což by zvyšovalo nebezpečnost pro vodní ekosystémy.Tetrachlormethan je látka významně poškozující ozonovou vrstvu Země.

Jeho nebezpečnost je umocněna tím, že je v atmosféře extrémně stabilní a může zde setrvávat 30 až 76 let.

Chemická stabilita navíc umožňuje, aby tetrachlormethan dospěl až do stratosféry, kde se za působení intenzivního ultrafialového záření rozkládá za vzniku atomů chloru, které napadají molekuly ozonu O3.

Jedná se o opakující se proces, takže jedna molekula tetrachlormethanu může zničit obrovské množství molekul ozonu. Tímto způsobem je poškozována stratosférická ozonová vrstva Země.

Tetrachlormethan je zároveň skleníkový plyn, který přispívá ke globálnímu oteplování Země.

Schopnost jeho molekul absorbovat infračervené záření (má potenciál přispívat k intenzifikaci skleníkového efektu), je ve srovnání s nejvíce diskutovaným oxidem uhličitým asi 1300x - 1800x vyšší.

Dopady na lidské zdraví

Tetrachlormethan je látka nebezpečná pro zdraví člověka. Do organismu se může dostat trávicím ústrojím ale může být vdechnuta a prostupuje i pokožkou. Jeho toxicita se zvyšuje požitím alkoholu nebo tuků.

Uvádí se, že u exponované osoby může dojít k následujícím projevům a rizikům:

• Zvýšení pravděpodobnosti onemocnění rakovinou
• Je vysoce hepatotoxický (poškozuje játra)
• Slabost, nevolnost, bolest hlavy, ztráta vědomí i smrt
• Poškození pokožky, ztenčení a popraskání
• Nepravidelný srdeční tep nebo až zastavení činnosti srdce
• Dráždění očí s možností ztráty zraku
• Poškození jater a ledvin
• Dráždí horní cesty dýchací
• Má narkotické účinky
• Ohrožení zdravého vývoje plodu a mužských pohlavních žláz

Velmi těžké otravy končí smrtí (koncentrace 10 mg/l vzduchu několik minut). Léčení vyžaduje dlouhodobou rekonvalescenci a může zanechat trvalé následky. Po otravách je vždy nutná hospitalizace.

Detekce a stanovení tetrachlormethanu

Tetrachlormethan je zapáchající látka, proto k prvnímu určení jeho úniku může posloužit čich (nasládlý zápach). Hrubou představu o únicích tetrachlorethylenu, například v průmyslových procesech, je možné učinit ze spotřeby látky či bilance procesu (vstup x výstup).

K detailnějším analýzám je možné použít laboratorní stanovení. Obvykle je stanovení prováděno plynovou chromatografií s detektorem elektronového záchytu ECD. Odběr vzorků vzduchu se může provádět proséváním přes sorpční trubičky. Měření a veškeré služby s tím spojené nabízejí dostupné komerční laboratoře.

Jako další analytickou metodu stanovení tetrachlormethanu lze použít metodu ČSN EN ISO 10301:1997. Tato norma je českou verzí evropské normy EN ISO 10301:1997 a obsahuje 3 oddíly pro stanovení: V oddílu 1 určuje dvě metody stanovení plynovou chromatografií.

Oddíl 2 určuje metodu stanovení těchto látek po extrakci kapalina/kapalina, a to v pitné a podzemní vodě, vodě plaveckých bazénů, ve většině povrchových vod a v mnohých vyčištěných splaškových i průmyslových odpadních vodách.

tags: #environmentální #rizika #elektrolytické #výroby

Oblíbené příspěvky:

• Recepty na domácí čisticí prostředky
• Merino a zelené střechy
• Harmonie s přírodou
• Příklady dobrovolných dohod v environmentální oblasti (Čína)
• Oxidační číslo síry