Příroda kolem nás: Úvaha o vztahu člověka a přírody

Sladce jsem se probudila a za zvuku ptačích hlásků jsem vstala do nového dne. A i přesto, že jsem se těšila, začalo mi být úzko, protože hlavou mi letěla úplná vánice všeho, co člověk může kolem sebe vidět; hrady i dálniční mosty, hory, vysoké pece i chmelnice, sklárny, obilné lány a srnky na paloučku . . .

Najdeme ho všude - uprostřed velkoměsta, za vsí, na lukách i v lese. Lidé míjejí tento podivuhodný svět lhostejně, nevšímavě. Prostě ho nevidí. Příroda je plná divů a záhad. Překrásné barvy květů, nádherou zářící roztažený paví ocas i zázrak nového života.

Prý nejsou zázraky, ale v tomto světě můžeme kdekoli najít plno nepochopitelných věcí. Člověk může všude vidět něco pozoruhodného, neobvyklého, tajemného. Jen projevit zájem. Stačí si všímat ptáků, květin, stromů, brouků, motýlů, zvířat . . . , se kterými se setkáváme den co den cestou do školy a ze školy. Kdo jiný by měl přijít na stopu některým dosud neobjasněným záhadám a divům přírody, když ne my, děti?!?

Zdaleka ne všichni chlapci a děvčata chtějí zůstávat za pecí, žít bezcílně, všedně. Co s krásným odpolednem? Co s volným časem, když třeba po dlouhém dešti se najednou ukáže vábivý kus modré oblohy a rychle vysychající stezky za městem tak lákají? Řeknou si?

Musíme projít celý kraj křížem krážem, prozkoumat každý lesík, vystoupit na každý kopec, prohlédnout každou hradní zříceninu, putovat podle všech řek, říček a potoků, na jejichž dně leží tisíce krásných oblázků vodou ohlazených. Na jednom jediném místě v přírodě je tolik života, že bychom za celý svůj život nedokázali prozkoumat všechny jeho formy a projevy a odhalit jejich tajemství. Kdo kráčí přírodou tiše a rád, má šanci vidět i slyšet daleko více.

Čtěte také: Den v přírodě: ukázka slohové práce

Abychom poznali tento tajemný svět, nestačí se vydávat jen na toulky přírodou. Dnes jsou zoologické zahrady, akvária a přírodní parky v mnoha městech a oblastech. Svět je složitý a orientovat se v něm je stále těžší, zvlášť pro mladé lidi. Je tolik lákadel a pokušení.

Abych měla k přírodě blíž, jsem členkou 3. oddílu vodních skautek z Poděbrad. Život ve skautském oddíle či družině může chlapcům a děvčatům pomoci nalézt cestu k přírodě, bližním i k sobě samým. V průběhu skautského roku se konají výpravy do okolí i do vzdálenějších míst. Za pěkného počasí se učíme poznávat stromy, pozorujeme změnu přírody na podzim a soutěžíme třeba o nejpěkněji zbarvený list a tak různě.

Tyto výpravy nám dávají možnost plně rozvinout dětskou fantazii. Při objevování tajemných jeskyní nebo při hledání pokladů se děti dozví mnoho zajímavostí a zažijí spousty nezapomenutelných okamžiků. Tábory, které se konají o prázdninách ukazují hodnotu prostého života, pěstují a upevňují vztah k přírodě. Účastníme se sociálně prospěšných akcí. Kupříkladu boje proti klíněnce.

Tato akce se týká stromů napadených tímto parazitem. (Děti se při této akci snažily zachránit co nejvíce stromů). Shrabávali jsme listí a následně ho spalovali, čímž jsme se snažili toto napadení zmírnit. I to ukazuje, že ne všem je osud zeleně v našem městě lhostejný. Takovýchto i jiných výprav je mnoho.

Mohla bych o nich ještě dlouho psát, ale málokdo, se asi dokáže vžít do situací, které zde popisuji a prožít každý okamžik. Nevadí. Snad časem. Doufám, že má práce nebude jen nic neříkajícím kusem papíru, že po jejím přečtení si alespoň několik lidí uvědomí, že by se měli kolem sebe rozhlédnout. Uvidí vše, o čem jsem se zmínila.

Čtěte také: Více o ekologických problémech v této slohové práci

Pojmy „příroda“ a „společnost“ patří mezi nejzásadnější stavební kameny lidského myšlení a všech společenských diskusí. Když mluvíme o přírodě, máme zpravidla na mysli životní prostředí okolo nás - krajinu, rostliny, živočichy, vodní toky, atmosféru i neživou složku ekosystémů, na které jsme jako lidstvo navázáni.

Téma vztahu přírody a společnosti se stává stále více palčivým - nejen v odborných debatách, ale i ve výuce základních a středních škol v České republice, kde žáci zpracovávají témata jako udržitelný rozvoj, klimatická změna nebo ochrana regionálního dědictví (například v zeměpisu či občanské výchově). Už od pravěku představovala příroda zdroj obživy, ale také nepoznané síly i hrozby, které člověk potřeboval pochopit a ovládat, nebo se s nimi naučit žít.

V tradičních mýtech a mytologiích (například staroslovanských) byla příroda vnímána jako domov duchů a božstev, které bylo třeba uctívat - například bůh Perun a Mokoš chránili bouřky a úrodu. Ve starověku řečtí filosofové, například Aristotelés, stavěli člověka do role „zoon politikon“ - tedy tvora žijícího v obci, společensky organizovaného, ale zároveň přírodního. Postupně se v dějinách prosazovaly spíše antropocentrické názory.

Moderní doba, zvláště od počátku průmyslové revoluce, přinesla důraz na rozum a techniku - příroda byla vnímána jako zásobárna surovin a prostoru, který může člověk podle svých potřeb neomezeně měnit. Naše historie je nepřetržitým dokladem závislosti společnosti na přírodních jevech. Nejprvotnější role hrají biologické potřeby - bez pitné vody, úrodné půdy, lesa a zvěře by žádné společenství nevzniklo.

Geografické faktory dlouhodobě určovaly, kde vzniknou silná centra - například Praha díky strategické poloze na řece Vltavě i blízkosti kvalitních zdrojů vody a kameniva. I současné statistiky ukazují, že tam, kde je příroda zdravá a krajina rozmanitá, je kvalita života obyvatel vyšší a komunity stabilnější.

Čtěte také: Více o líčení přírody

To, že člověk je na přírodě závislý, však neznamená, že by byl pouze pasivním příjemcem jejích darů. Právě naopak - lidská společnost už od neolitické revoluce začala proměňovat krajinu, vytvořila „druhou přírodu“. Každá historická etapa přinesla odlišný vztah k přírodě. Průmyslová revoluce znamenala mohutný zásah: vznik hutí, dolů, stavebních komplexů v Ostravě, Mostu, Kladně nebo ve Zbýšově vedl k rozsáhlé devastaci krajiny i znečištění ovzduší.

V posledních dekádách musela česká i světová společnost čelit narůstající řadě environmentálních krizí. V celé střední Evropě je citelné vysychání řek, kůrovcová kalamita decimuje rozsáhlé lesní celky (zejména na Vysočině a v Jeseníkách), stále častěji nás zasahují bleskové povodně a extrémní výkyvy počasí. Tyto ekologické změny mají výrazné sociální dopady.

Na jedné straně existují rozdíly mezi městem a venkovem v dostupnosti zdravého životního prostředí, na druhé straně ekologické problémy prohlubují sociální nerovnost (například znečištění v Ostravě a Karviné dlouhodobě přispívá k horší zdravotní situaci chudších vrstev obyvatel).

Naštěstí v posledních letech roste podpora ekologických hnutí. Tradiční organizace jako Český svaz ochránců přírody nebo moderní platformy, např. Fridays for Future nebo Hnutí DUHA, se snaží o zapojení veřejnosti a prosazování legislativních změn. Zajímavostí je, že právě tlak veřejnosti vedl k prosazení zákona o ochraně zemědělského půdního fondu a k posílení pravidel pro hospodaření v národních parcích jako je Šumava nebo Podyjí.

Otázka, jak může jedinec a společnost pozitivně ovlivnit vztah k přírodě, je dnes jedním z klíčových témat. Stát a mezinárodní instituce mohou sehrát rozhodující roli podporou legislativy (zákaz jednorázových plastů, podpora obnovitelných zdrojů), ale musí jít příkladem i v konkrétních projektech obnovy zeleně nebo řízeného zalesňování.

Vztah přírody a společnosti je stejně starý jako lidstvo samo - byl a bude vždy určován nejen biologickými a geografickými faktory, ale i tím, jak my sami tuto interakci chápeme a jaké hodnoty jí připisujeme. Každý z nás nese odpovědnost - ať už jako jednotlivec, člen komunity, či budoucí volič a tvůrce společenských změn.

tags: #slohova #prace #priroda

Oblíbené příspěvky:

• Sustainable Future with Česká spořitelna
• Odlučovač odpadu: Jak funguje?
• Dopady klimatické změny: Česká perspektiva
• Studie o dopadech na společnost
• Komunální odpad Nepomuk