Environmentální rizika a Ministerstvo životního prostředí v České republice

Pro dosažení cílů environmentální politiky České republiky Ministerstvo životního prostředí zajišťuje a podporuje její specifické nástroje. Ty mají zajistit udržení a další zlepšování kvality životního prostředí jako celku i jeho složek a součástí.

Takového vývoje lze dosáhnout celospolečenským osvětovým a motivačním působením vedoucím k uplatňování principů udržitelného rozvoje, pokračování integrace hlediska životního prostředí do sektorových politik a ke zvyšování ekonomické efektivnosti a sociální přijatelnosti environmentálních programů, projektů a činností. Neméně důležitým nástrojem je i prevence znečištění a narušení životního prostředí a podpora výzkumu a technologického vývoje a inovací.

Integrovaný registr znečišťování životního prostředí (IRZ)

Registr obsahuje informace o únicích a přenosech vybraných znečišťujících látek, které jsou každoročně ohlašovány za jednotlivé provozovny na základě splnění kritérií stanovených příslušnými právními předpisy.

Veřejnost, státní správa, nevládní organizace, vědecká a vysokoškolská pracoviště či média tak mají k dispozici informace o tom, jak se konkrétní provozovny podílejí na znečišťování vody, ovzduší, půdy či na produkci chemických látek v odpadech a odpadních vodách.

Sponzorovaný přístup k českým technickým normám (ČSN)

Sponzorovaný přístup k českým technickým normám (ČSN) a jiným technickým dokumentům se řídí ustanovením § 6c odst. 3 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tento přístup umožňuje Česká agentura pro standardizaci (ČAS) prostřednictvím specializovaného portálu "Sponzorovaný přístup k ČSN". Cílem je zajistit dostupnost závazných norem, které jsou jsou uvedené ve zvláštních právních předpisech a určeny pro koncové uživatele.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Pro využití této služby je nutné, aby se uživatelé zaregistrovali a zřídili si uživatelský účet. Po registraci jsou normy ČSN dostupné výhradně pro online čtení prostřednictvím internetového prohlížeče.

Environmentální bezpečnost

Environmentální bezpečnost je stav, při kterém je pravděpodobnost vzniku krizové situace vyvolané narušením životního prostředí ještě přijatelná. Základním dokumentem, který vymezuje environmentální bezpečnost je Koncepce environmentální bezpečnosti 2021-2030 s výhledem do roku 2050.

Gestorem za oblast environmentální bezpečnosti je samostatné oddělení bezpečnosti a krizového řízení. Zajišťuje pravidelnou aktualizaci Koncepce environmentální bezpečnosti a přípravu a aktualizaci krizové dokumentace, včetně Databáze zdrojů rizik v oblasti krizového řízení. Dále spolupracuje na přípravě strategických dokumentů v působnosti MŽP, které se dotýkají environmentální bezpečnosti.

Oddělení rovněž působí jako gestor v rámci implementace Rámce ze Sendai pro snižování rizika katastrof, přijatého na 3. světové konferenci o snižování rizika katastrof. Národní platforma pro snižování rizika katastrof byla ustavena v roce 2005 v rámci plnění závazků přijatých ČR na 2. světové konferenci o snižování rizika katastrof v japonském Hyogo.

Cílem bylo vytvořit platformu s určenými odpovědnostmi pro usnadnění koordinace mezi jednotlivými sektory, včetně zachování širokého dialogu na národní i regionální úrovni za účelem zvyšování povědomí mezi příslušnými sektory.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Pod pojmem „národní platforma“ se rozumí národní mechanismus pro koordinaci a politická doporučení týkající se snižování rizika katastrof, který musí být mezisektorový a interdisciplinární, s účastí veřejných, soukromých a občanských společností, zahrnující všechny dotčené subjekty v rámci země.

Snižování rizika katastrof

Od konce 20. století je stále častěji pozorován zvýšený výskyt přírodních katastrof jak geologického, tak hydrometeorologického původu (např. extrémní srážky, bouře, extrémní vítr, extrémně vysoké teploty, povodně, sesuvy půdy) a došlo v důsledku toho k řadě závažných havárií průmyslových podniků. Za jednu z příčin vzrůstající frekvence katastrof je považována změna klimatu.

Snaha mezinárodních organizací o snížení rizika katastrof vyústila ve vyhlášení Mezinárodní dekády pro snižování následků přírodních katastrof (1990-1999). Hlavní aktivitou desetiletí bylo uspořádání 1. světové konference o omezování přírodních katastrof v roce 1994 v japonské Jokohamě. Byla přijata „Jokohamská strategie pro bezpečnější svět“, která zahrnovala základní principy pro snížení rizika katastrof, zmírňování jejich následků a adaptaci a Akční plán na následující, desetileté období.

Spolupořadatelem konference byl Úřad Organizace spojených národů pro snižování rizika katastrof (UNDRR). V roce 2005 se konala 2. světová konference o snižování rizika katastrof v japonském Kobe. Jednání a diskuze v rámci konference vyústily v přijetí zásadního dokumentu, a to „Budování odolnosti národů a společenství vůči katastrofám: Akční rámec z Hyogo pro období 2005-2015“, jehož úkolem bylo posílit schopnosti zemí v oblasti identifikace rizika, zvyšování resilience a investování do připravenosti na katastrofy.

Cílem 3. světové konference o snižování rizika katastrof v japonském Sendai, která se konala v roce 2015, bylo vyhodnotit zkušenosti z uplatňování Akčního rámce z Hyogo pro období 2005-2015 a formulovat základní dokumenty na další, patnáctileté období.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Legislativa a environmentální rizika

Nebezpečné chemické látky, geneticky modifikované organismy, biocidy - vliv těchto environmentálních rizik se snaží minimalizovat řada zákonů, které byly po evropském vzoru v uplynulých pěti letech přijaty i České republice. Některé z nich v současné době novelizují, aby odpovídaly aktuálnímu stavu v Evropské unii.

• Zákon o nakládání s nebezpečnými látkami a přípravky. Nyní se projednává nový návrh tohoto zákona, který mimo jiné zajišťuje i vzájemné uznávání registrace chemických látek v rámci Evropské unie. Je koncipován tak, aby ode dne, kdy začne platit Smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii, měla Česká republika zaručený volný přístup na celý jednotný trh Evropské unie v oblasti chemických látek a přípravků.
• Zákon o prevenci závažných havárií. Cílem je snížit na minimum rizika průmyslových havárií způsobených vybranými nebezpečnými látkami a přípravky. Zabezpečuje ochranu obyvatelstva a životního prostředí v okolí průmyslových komplexů a dalších objektů a zajišťuje informování veřejnosti o přijatých preventivních opatřeních. Připravovaná novela odstraňuje zejména problémy spojené s výkonem státní správy. Evropská komise v současné době chystá podstatné rozšíření směrnice na základě vyhodnocení závažných havárií, které se staly v nedávné době (Baia Mare, Enschede, Toulouse). Vzhledem k tomu, že schvalování těchto změn probíhá podstatně pomaleji, než se očekávalo, není vyloučeno, že naše republika vstoupí do konečné fáze toho procesu již jako členská země EU.
• Zákon o integrované prevenci znečištění. Přispívá ke snížení rizik emisí chemických látek z průmyslové činnosti.
• Zákon o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a produkty. Stanoví podmínky pro nakládání s geneticky modifikovanými organismy (GMO) v jednotlivých režimech - uzavřené nakládání, uvádění do životního prostředí a uvádění do oběhu. Nakládání povoluje MŽP, významným prvkem zákona je účast veřejnosti na tomto procesu a zveřejňování informací o povoleném nakládání na webové stránce MŽP. Novela podrobněji upravuje uvádění GMO do oběhu (například dopravu, dovoz, vývoz, označování), protože Evropská unie se snaží uplatnit především princip předběžné opatrnosti. Vědecké výzkumy totiž dosud neprokázaly jistě, zda jsou geneticky modifikované organismy a produkty bezpečné, či zda nepředstavují možné nebezpečí pro lidské zdraví, biodiverzitu (biologickou rozmanitost) a životní prostředí obecně.
• Zákon o zavádění biocidních přípravků na trh. Vymezuje povinnosti podnikatelů, uvádějících na trh látky, které jsou definovány jako pesticidy pro mimozemědělské využití. Jedná se o prostředky k hubení plísní, hub, řas, hmyzu a vyšších organismů, používané v obytných, výrobních a skladovacích objektech. Při této činnosti je primárním úkolem ochrana zdraví člověka.

Odbor environmentálních rizik a ekologických škod (OEREŠ)

Specifická rizika pro životní prostředí (rizika environmentální) jsou zabezpečována odborem environmentálních rizik a ekologických škod (OEREŠ). Jedná se o environmentální rizika v oblasti chemických látek, závažných průmyslových havárií s nimi spojených a v oblasti nakládání s geneticky modifikovanými organismy (GMO).

OEREŠ vytváří celostátní koncepce prevence škod v těchto oblastech, vytváří systémy hodnocení těchto rizik a navrhuje indikátory jejich sledování a zajišťuje výkon specializované státní správy vyplývající z příslušných zákonů.

Rovněž zabezpečuje v oblastech své působnosti aktivity, vyplývající z členství v mezinárodních organizacích (UNEP, OECD - chemický program a pracovní skupiny pro prevenci průmyslových havárií, biotechnologie a nanomateriály) a z ratifikovaných mezinárodních úmluv (Rotterdamská úmluva, Helsinská úmluva o přeshraničních účincích průmyslových havárií, Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti, Stockholmská úmluva o persistentních organických polutantech, Minamatská úmluva o rtuti).

Kontaminovaná místa a staré ekologické zátěže v České republice jsou průběžně řešeny zejména Ministerstvem životního prostředí, případně i ve spolupráci s dalšími resorty. Ročně jsou tak realizovány průzkumné práce a nápravná opatření na desítkách lokalit.

Rotterdamská úmluva

Rotterdamská úmluva o postupu předchozího souhlasu (PIC) pro nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu byla sjednána v roce 1998 a vstoupila v platnost v roce 2004. Úmluva neomezuje obchod s těmito látkami, ale zajišťuje informované rozhodování o jejich dovozu a výměnu informací mezi vyvážejícími a dovážejícími státy.

Látky uvedené v příloze III úmluvy, na které se vztahuje postup PIC, jsou většinou průmyslové chemické látky nebo pesticidy. Smluvní strany rozhodují, zda souhlasí s dovozem těchto látek na základě hodnocení rizik. V EU je implementace této úmluvy zajištěna nařízením (EU) č.

Environmentální značení

Environmentální značení je celosvětově uplatňovaným konceptem založeným na mezinárodních normách řady ISO14020, jež patří mezi dobrovolné informační nástroje. Jeho základem je vyhodnocení vlastností produktů (výrobků nebo služeb) a jejich vlivu na životní prostředí.

Jedná se o označování produktů ekoznačkami a informacemi o environmentálních vlastnostech produktu. Cílem je povzbudit poptávku a nabídku šetrnějších produktů komunikací ověřitelných, přesných a nezavádějících informací o jejich environmentálních aspektech a stimulovat potenciál pro neustálé, trhem řízené environmentální zlepšování.

Typy environmentálního značení:

• Ekoznačení (typ I): nebo-li eco-labeling, je nástroj založený na označování výrobků (a služeb), které mají nižší negativní dopady na životní prostředí než výrobky s nimi srovnatelné, tj. zaměnitelné ve fázi užívání. Označeny mohou být výrobky, které splňují předem stanovená environmentální kritéria v rámci definované výrobkové kategorie a které jsou nezávisle ověřeny třetí stranou.
• Vlastní environmentální tvrzení (typ II): je definováno jako „prohlášení, značka nebo obrazec poukazující na environmentální aspekt výrobku, součástky nebo obalu.“ (např. biologicky degradovatelný, recyklovatelný, apod.). Je vydáno výrobcem, bez ověření či certifikace třetí stranou, avšak musí být veřejně ověřitelné (tzv. ověření druhou stranou), a to na základě informací zpřístupněných vyhlašovatelem.
• Environmentální prohlášení o produktu (EPD - Environmental Product Declaration) (typ III): poskytuje kvantitativní informace o vlivu daného produktu na životní prostředí, a to v celém jeho životním cyklu - tzn. od těžby surovin až po jeho odstranění či recyklaci.

tags: #environmentální #rizika #ministerstvo #životního #prostředí

Oblíbené příspěvky:

• Tipy pro ekologické praní
• Upcyklace papírových tašek
• Flipbin 25l Star Wars
• Harmonogram Svozu Odpadu
• Proces recyklace silikonových implantátů