Environmentálně šetrné druhy dopravy

Rozvoj dopravy v posledních letech výrazně ovlivnil způsob a kvalitu života člověka. Umožnil výrazně zkrátit vzdálenosti, osidlovat cizí světy a poznávat nové kultury. Za posledních 500 let zaznamenala doprava neuvěřitelný rozvoj. Hlavní rozvoj dopravy souvisí s obdobím 18 - 19. století, tedy s obdobím tzv. průmyslové revoluce, jejímž symbolem je zejména parní stroj, který se zasadil o rychlý technologický rozvoj v průmyslové výrobě, ale i v zemědělství a těžbě.

Doprava nám pomáhá zvyšovat standard životní úrovně a možná proto častěji vnímáme její pozitivní stránku a už méně si uvědomujeme stránku škodlivou. Musíme si však uvědomit i její negativa, např. že na silnicích končí nemalé množství lidských životů a nejen těch.

Negativní dopady dopravy na životní prostředí

Jistě nikdo netušil, že jejich vynálezy se ve dvacátém století stanou hrozbou pro životní prostředí, ale i pro člověka samotného. Je velmi náročná na spotřebu primární energie (spotřebuje polovinu na světě vytěžené ropy). Průměrný automobil každoročně vypustí do atmosféry tolik oxidu uhličitého, že to více než 4× přesahuje jeho vlastní hmotnost. Průměrný český i moravský osobní automobil jezdí méně, každoročně způsobí exhalace zhruba 1,7 tuny oxidu uhličitého.

Doprava dále zamořuje ovzduší oxidem uhelnatým, oxidy dusíku, uhlovodíky a polétavým prachem. Podílí se na tvorbě tzv. fotochemického smogu. Moderní katalyzátory sice snižují množství emisí, ale pouze u zahřátého motoru. Například pokud automobil urazí cestu kratší než asi 4 km, nepracuje katalyzátor tak, jak by měl. Právě v městském provozu je přibližně čtvrtina cest kratší než tato vzdálenost, a katalyzátor tak není dobrým nástrojem na snižování emisí. Dnešní benziny jsou bezolovnaté, ale zase obsahují více jiných škodlivých látek.

Dvacet až třicet procent obyvatel, především ve městech, je vystaveno nadlimitní hladině hluku (65 dB). Škody způsobené hlukem se v rámci Evropské unie odhadují na desítky miliard eur vinou snížené schopnosti pracovat, nemocí a úmrtí. Auto zabere na parkovišti místo pro cca 10-14 kol. Při výrobě auta se spotřebuje takové množství energie, které je potřeba pro výrobu 70-100 jízdních kol. Ročně zemře na následky dopravních nehod kolem 1 milionu lidí.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Letecká doprava je nejvíce poškozující způsob dopravy. Letadla kromě CO2 vypouští další látky, které v součtu způsobují, že klimatické dopady letectví jsou nejméně dvakrát vyšší než účinek samotného vypouštěného CO2. Za rok 2019 byly „naše“ národní emise samotného CO2 z letecké dopravy více než milion tun CO2 (zdroj: Cenia), asi 6 % všech emisí oxidu uhličitého z dopravy. Celkový klimatický dopad dálkového letu je kolem 200 až 320 g ekv. CO2 na kilometr a osobu. Tj. například zpáteční let Praha-New York znamená dopad cca 2,8 tuny ekv. CO2 na jednoho pasažéra (zdroj: La Fondation GoodPlanet), srovnejte s ročním provozem chladničky, který znamená přibližně 0,05 až 0,2 tuny CO2.

Možnosti snížení negativního dopadu dopravy

Našim líným a rozmazleným tělům i duším trápeným každodenními starostmi prospívá aktivní záměrný pohyb - běh, plavání, bruslení, jízda na kole, či dokonce na koni, ale i častější nebo raději pravidelná turistika. Mnohem důležitější, přirozenější a možná i prospěšnější je ale pohyb velmi obyčejný, totiž hojná chůze „za prací“. Záměrně se vyhýbáme tlačenicím, frontám a čekání na hromadnou dopravu. Zvláště je-li to jen několik zastávek, jdeme raději pěšky. Chůze do práce či do školy a zpět je velmi dobrým způsobem využití času. Spěcháme-li, můžeme chvílemi běžet, není se na to potřeba převlékat „do sportovního“.

Cyklistika je způsob individuální městské dopravy, proti kterému ani nejpřísnější ekolog nemůže mít výhrady. Podporujeme a prosazujeme proto nejen budování cyklistických stezek z center na okraje měst, ale i plnohodnotnou plošnou integraci prvků cyklistické infrastruktury a zklidňování dopravy v zastavěném území. Podobně jezdíme na kole i na vesnicích a malých městech, kde beztak hromadná doprava není.

Nejvhodnějším druhem veřejné dopravy je vlak. Naše železniční síť patří zatím k nejhustším v Evropě, stojí za to její rozsah zachovat a postupně modernizovat. Osobní automobily, autobusy, nákladní vozidla (mnohdy zcela nesmyslně převážející zboží z jednoho konce republiky či Evropy na druhý a prakticky stejné zboží směrem opačným) i motorky vypouštějí své výfukové škodliviny do přízemních vrstev atmosféry, kde škodí všemu živému.

Pokud je to možné, dáváme v práci přednost virtuálním schůzkám, konferencím přes počítač, telefony, videokonferenční hovory. Osobní kontakt je sice nenahraditelný, ale často se už nemusíme sjíždět přes celý kraj či přes celou republiku. I kdyby naše vozidlo nevypouštělo skoro žádné škodliviny, skoro žádné emise CO2, stále zůstává řada negativních dopadů - bariérovost (fragmentace prostoru - města i krajiny), hluk, ohrožení lidí a zvířat (srážky se zvířaty, úmrtí při dopravních nehodách), zábor přírodních míst na stavbu nových silnic, dálnic, obchvatů, narušení migračních tras (koridorů) zvěře v souvislosti se stavbou nových silnic, energie a materiály potřebné na výrobu aut atd.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Zkusme všem, kteří se bez automobilu z nejrůznějších důvodů (alespoň občas) neobejdou, doporučit řešení, které je k životnímu prostředí přece jen ohleduplnější než běžné jízdy soukromým vozidlem. Mnohdy skutečně nevystačíme s pěším a cyklistickým provozem, městskou hromadnou dopravou nebo s využitím regionálního integrovaného dopravního systému. Kromě těchto zřejmých pilířů dopravy šetrné k životnímu prostředí je tu ještě jeden - sdílení vozidel, tzv. car-sharing, který nám umožní zažívat luxus života bez vlastnictví auta a přitom požívat jeho výhod.

Sluší se podotknout, že nejjednodušší formou car-sharingu je spolujízda, zejména do práce a zpět. I tahle zdánlivá drobnost je vůči životnímu prostředí rozhodně ohleduplnější než sólová jízda nebo-li „jednoválec“ (v autě se válí pouze jeden - řidič jako jediný pasažér). Při pravidelných i jednorázových cestách praktikujeme spolujízdu. Při pravidelném dojíždění například do práce jsme domluveni se sousedkami, sousedy či kolegy a jedeme, tam, kde není veřejná doprava, společně. Pokud jedeme jednorázově na delší vzdálenost u nás či do ciziny, nabídneme například prostřednictvím některého serveru volné místo ve vozidle, například www.blablacar.cz či www.autostop.cz, popř. speciální skupiny na sociální síti, která je určena jen jedné konkrétní trase třeba Praha-Brno.

Při provozu auta se spalovacím motorem přichází většina energie obsažené v palivu nazmar, uniká jako teplo do ovzduší. Pokud se ale napájí elektřinou, ta může pocházet výhradně z obnovitelných zdrojů (fotovoltaika, vítr, biomasa, menší vodní elektrárny). Popř. může být vyrobena v teplárnách, které teplo místo do vzduchu posílají do potrubních sítí. Pro současnost a budoucnost není jiný než elektrický pohon myslitelný.

Elektromobily mohou navíc vyrovnávat výkyvy spotřeby elektřiny - nabíjet se, když je jí přebytek, vracet ji, když je o ni nouze a je drahá. Nejnovější výpočty ukazují, že průměrný elektromobil v Evropské unii je z hlediska dopadu na klima již dnes téměř třikrát lepší než ekvivalentní konvenční automobil.

Motorové vozidlo nepoužíváme na krátké vzdálenosti; studený motor spotřebuje o 40 % paliva více než motor zahřátý na provozní teplotu, plodí mnohem více škodlivin a více se opotřebuje. Jezdíme přiměřenou rychlostí, optimální rychlost je z hlediska bezpečnosti, spotřeby paliva i výfukových plynů 40 až 70 km/h na volné silnici.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Olejové filtry a filtry pohonných hmot, stejně jako všechny obaly, hadry, papíry a autosoučástky znečištěné minerálními oleji, organickými rozpouštědly atd. je třeba pokládat za problémové látky a zacházet s nimi s nejvyšší opatrností. Z důvodu ochrany životního prostředí by měly být všechny servisní práce včetně výměny olejů, konzervování a mazání podvozků, mytí karoserií i motorů prováděny ve specializovaných firmách vybavených náležitou technikou včetně recyklace užitkové vody. Časté používání autokosmetiky je zcela zbytečné. I při ojedinělém čištění skvrn od asfaltu, politurování a leštění karoserie musíme být opatrní.

Rozhodujeme-li se o způsobu vybudování příjezdové cesty ke garáži či do dvora na vlastním pozemku, můžeme zvolit vegetační dlažbu např. z betonových prefabrikátů. Výhodou takto zbudovaných ploch je jejich menší nákladnost i nižší spotřeba materiálů, snadná možnost otevření určité části plochy podle vzniklé potřeby apod. Vegetační dlažba je přírodě bližší a na pohled příjemnější než zámková nebo jiná dlažba, či dokonce vyasfaltovaný chodník. Spotřeba paliva je závislá také na správném nahuštění pneumatik, na rychlosti jízdy a na technice jízdy. Snažíme se jezdit plynule (nikoliv způsobem „brzda-plyn“) a dbát doporučení uváděných výrobcem.

Proti nadměrnému hluku z dopravy se můžeme bránit. Na místní úrovni má hluk na starosti Krajská hygienická stanice. Jejím úkolem je dohlížet na dodržování hlukových limitů a řešit případy, kdy dojde k jejich překročení. V takovém případě může buď uložit sankce, pozastavit provoz zdroje hluku, nebo na žádost původce hluku udělit časově omezenou výjimku. První krokem obrany může být tedy dopis adresovaný Krajské hygienické stanici, který bude stížností a zároveň žádostí o změření hluku.

Odoláme tomuto pokušení a volíme jiný druh veřejné dopravy. Letecká doprava znečišťuje ovzduší škodlivinami vznikajícími při spalování leteckého paliva, způsobuje nebezpečný hluk a vibrace, znečišťuje vodu a půdu v okolí letišť. Bohužel má navíc významný přínos ke globálnímu oteplování.

Emisní normy EURO

Dopady emisí ze silniční dopravy, jsou nejproblematičtější zejména v hustě obydlených městech, proto pro automobily byly zavedeny tzv. Evropské emisní normy, které známe pod označením EURO. Tyto normy definují limity pro složení výfukových plynů u všech automobilů prodávaných na území celé Evropské unie. Jejich cílem je postupné snižování (zpřísňování norem) emisí NOx, CO, PM a uhlovodíků.

EU avizuje požadavky nové normy vždy 3 roky dopředu tak, aby se výrobci mohli na tuto normu včas připravit, jelikož se nařízení vztahuje pouze na nově vyrobená auta, registrovaná od data platnosti nařízení. V současné době se mohou prodávat pouze nové automobily, které plní normu EURO 5, přičemž od roku 2014 by měla začít platit nová norma EURO 6. Cílem EURO 5 je přiblížit vyšší emise dieselových motorů k motorům benzínovým.

Při koupi vozidla nezapomeňme na emise CO2, tedy tzv. oxidu uhličitého o kterém se neustále hovoří zejména ve spojitosti s globálním oteplováním. Pro nás má význam, že jeho vyprodukované množství vozidlem signalizuje účinnost spalování paliva v motoru a promítá se do spotřeby energie ve formě paliva. Hodnota se zpravidla pohybuje v rozsahu od 80 g CO2/km do 160g CO2/km (nad/pod těmito limitními hodnotami se pohybují některá specificky upravená anebo vozidla se speciálním určením). U osobních vozidel je tato hodnota cca 120 g CO2/km.

Opatření pro snížení produkce CO2

• Racionální využívání vozidla a úprava stylu jízdy.
• Důraz na dobře utáhnuté víčko od nádrže, aby nedocházelo k nechtěnému odpařování paliva.

Evropská unie si plně uvědomovala tento problém a schválila směrnici, která zavádí povinnost rekuperace výparů těchto látek. Čerpací stanice, tak musejí mít instalované zařízení, které při tankování zachycuje (odsává min. K odpařování paliva u čerpacích stanic tedy již dochází minimálně, ale čemu bychom měli my řidiči věnovat zvýšenou pozornost, je na dobře utáhnuté víčko od nádrže, aby nedocházelo k nechtěnému odpařování paliva.

Vliv dopravy na krajinu

Dalším negativem husté silniční sítě je její vliv na faunu a flóru, kdy dochází k tzv. fragmentaci krajiny na menší izolované segmenty, což může mít za následek snížení biologické rozmanitosti, tzv. biodiverzity (snížení počtu druhů flory a fauny). Nárůst zpevněných ploch dopravní infrastruktury znamená často i ztrátu zemědělské a lesní půdy. Tato infrastruktura významně urychluje odtok dešťových srážek z krajiny a tím se zvětšuje riziko tzv.

Negativní vliv na životní prostředí v zimě mohou mít i posypové materiály a také rozmrazovací látky (letecká doprava). Vliv dopravy na životní prostředí naleznete v Ročenkách dopravy.

Za příčinami dopravních nehod se skrývá nepozornost, nepřiměřená rychlost, nedání přednosti v jízdě, jízda pod vlivem alkoholu nebo jiných psychotropních látek, neznalost pravidel provozu, nezkušenost, únava, bezohlednost atd. Příčinou může být také závada vozidla (často v důsledku jeho zanedbaného technického stavu). Nehody jsou také více či méně ovlivněny stavem komunikace a dalšími vlivy okolí, například pádem předmětu (kámen, strom, most), počasím (mlha, déšť, blesk, sníh, náledí) atd.

Často si neuvědomujeme, nebo si ani nechceme uvědomovat výše uvedené negativní vlivy na naše zdraví a naše okolní životní prostředí, které plynou z dopravy. Hluk nebo právě exhalace souvisí s civilizačními chorobami, což se nám jistě nelíbí, zvláště když tak činí ti druzí, a nejsme si ochotni přiznat i svůj vlastní podíl.

Pro většinu současné populace v každodenním životě platí: když doprava, tak vlastní auto. Půjčovny u nás nemají na růžích ustláno, autobazary však ano, a tak jsou auta pro nás stále dostupnější. Zlom v dopravě v ČR nastal po roce 1990, kdy jsme zaznamenali prudký nárůst automobilové dopravy a naopak pokles zájmu o železniční a autobusovou dopravu. Rozvoj automobilové dopravy souvisí se zvyšováním naší životní úrovně, přičemž v dnešní době připadá téměř jeden osobní automobil na dva obyvatele ČR.

Bohužel se ukazuje, že rozhodujícím obvykle není životní prostředí, ale finance a kvalita života. Na druhou stranu finance a ochrana životního prostředí spolu úzce souvisí. Pokud se zaměříme na úsporu financí, pak bude vedlejším efektem i snížení dopadu na životní prostředí. Jak se říká, peníze pro nás budou vždy až na prvním místě, a tak logicky právě náklady na dopravu jsou těmi, které nejčastěji rozhodují.

Pokud patříte mezi ty, kteří často využívají osobní automobil, pak vás v souvislosti s náklady, jako první napadnou ceny pohonných hmot, tedy benzínu a nafty, případně ceny plynu nebo elektřiny. Měla by nás zajímat nejen pořizovací cena, ale i povinné ručení a havarijní pojištění vozidla, náklady na nutnou údržbu. Pokud naopak využíváte spíše služeb hromadné dopravy, pak budou pro vás důležité ceny jízdného.

Správnou volbou místa bydliště se můžeme vyhnout závislosti na individuální motorové dopravě, tedy zejména na osobním automobilu. Bohužel je život plný kompromisů a v případě bydlení toto platí nadmíru. Většinou jsme při nákupu nemovitosti limitovány cenou, ale tento parametr by při rozhodování neměl být jediný!

Obyvatelé nových „sídlišť naplacato“ musejí za vším dojíždět - do práce, do školy, na nákup, za kulturou, mnohdy i sportem a přáteli. Jen omezeně mohou využít energeticky nenáročné druhy dopravy. V místech vzdálených od centra nejsou vozidla veřejné dopravy dostatečně vytížena a obsluha takových oblastí je neekonomická. V místech s malou hustotou obyvatel omezují provozovatelé dopravy četnost spojů. O víkendech bývá spojení často ještě horší.

Proto i pro vás je důležité, aby město podporovalo místní centra, tj. místa v obcích i v městských částech, kde jsou dostupné obchody, školy, lékaři, malá kulturní zařízení, dostupná místa zeleně pro každodenní odpočinek a rekreaci o víkendech, včetně hřišť a jiných zařízení pro volný čas.

Spotřebu energie významně ovlivňuje sídelní struktura a z ní vyplývající dopravní chování. V hustě obydlených oblastech mohou být cesty za každodenními potřebami kratší než v oblastech zasažených tzv. suburbanizací, tedy v místech neobsloužených veřejnou dopravou, v nichž vzniká nová obytná výstavba bez dostatečné občanské vybavenosti.

Výstupem je plán mobility, a systém opatření na podporu udržitelných druhů dopravy, které umožní dětem a učitelům dostat se do školy pěšky, na kole a veřejnou dopravou. Zajímejte se u svých zastupitelů, jak Vaše obec podporuje rozvoj pěší, cyklistické a veřejné dopravy. Kolik obec věnovala investičních prostředků na zřizování pěších zón, obytných zón, zón 30, tj. oblastí s rychlostí omezenou na 30 km/h, cyklistických stezek a cyklistických tras.

Mimo samotné náklady je pro nás rozhodující i vzdálenost míst, kam se potřebujeme dopravovat a tudíž doba, kterou trávíme v dopravním prostředku. Pokud se na cestování podíváme jen z pohledu produkce CO2, do 30 km je nejvýhodnější cestovat vlakem. Na delší vzdálenost je už nejvýhodnější cestovat autobusem, méně výhodný je vlak, až poté auto, a nejhůře na tom je větší auto. Pokud začne být, vzhledem ke vzdálenosti, relevantní použití letadla (cca od 150 km), je na tom nejhůře letadlo.

Ovšem každý druh dopravy má své přednosti a nedostatky: na kole asi těžko vyrazíte na služební cestu do Paříže. Ve vlaku si sice můžete číst a projít se, ale musíte myslet na jízdní řády. Autem můžete vyrazit kdykoli, ale musíte rozmyslet, kde zaparkujete, jestli neuvíznete v dopravní zácpě a na svůj odpočinek v průběhu cesty.

V postižených částech je výrazně vyšší hluk, prašnost prostředí a méně kvalitní vzduch. Cílem hodnocení je zajistit bezkolizní zásobování a provoz budovy, jejího areálu a zařízení v rámci provozu (svoz komunálního odpadu atd.) zejména ve vztahu k chodcům a cyklistům.

Součástí hlavní pěší přístupové komunikace je oddělený pruh pro alternativní způsoby dopravy např. skateboard, kolečkové a inline brusle atd. Jedná se zejména o podporu cyklistiky a jiných alternativních způsobů individuální neautomobilové dopravy. Typ alternativní neautomobilové dopravy může souviset s lokalitou či s ročním obdobím. Může se jednat např. o kola, elektrokola, koloběžky, elektrické koloběžky, odstrkovadla, sáňky, běžky, …

Pomocí bezpečného uložení alternativních dopravních prostředků s dostatečnou kapacitou a zázemím podpoří budova využívání alternativních způsobů dopravy. V prostorách pro uložení musí být stojany (háky, skříňky) umožňující uzamknutí vlastním nebo zabudovaným zámkem. Stojany musí být pevně spojeny se zemí nebo se stálou konstrukcí. Stojany nesmí být dál než 25 m od vchodu do budovy, musí být na osvětleném místě a musí k nim být snadný přístup s dopravním prostředkem (rampa). Pro kolo by měl být k dispozici prostor o rozměrech 0,9 x 2 m.

Pro podporu šetrné individuální neautomobilové dopravy je důležité poskytnou i hygienické zázemí a možnost úschovy drobnějších věcí. Kladně hodnocena je i možnost přespání přímo v budově, čímž se sníží potřeba dopravy. V blízkosti úložných míst jsou zamykací skřínky pro uskladnění potřeb pro uživatele. *Minimální počet sprch je jedna sprcha na 10 úložných míst. Sprchy mohou sloužit ostatním uživatelům budovy. Jako šatny a převlékárny mohou sloužit předprostory sprch.

tags: #environmentální #šetrné #druhy #dopravy

Oblíbené příspěvky:

• Srovnání outdoorových vařičů
• Financování ekologických projektů
• Technické Kroužky pro Děti
• Směs Benzinu a Nafty – Katalog Odpadů
• Návod na kreslení krajiny