Environmentální účetnictví: Definice, význam a aplikace v podnicích

V posledních desetiletích se nejen v Evropě, ale i v celém světě zvyšuje povědomí o problémech životního prostředí a udržitelného rozvoje. Veřejnost vnímá dění v těchto oblastech velice pozorně a zároveň si přeje být více informována. Tím vzrůstá význam environmentální politiky a politiky udržitelného rozvoje.

Environmentální účty jsou statistický systém, který propojuje informace o hospodářství a o životním prostředí do společného rámce, aby se dal změřit přínos životního prostředí pro hospodářství a zároveň i dopady hospodářství na životní prostředí. Tím environmentální účty nabízejí prostředky pro sledování tlaků, které vyvíjí hospodářství na životní prostředí, a ke zkoumání, jak se dají tyto tlaky zmírnit.

Environmentální účty obsahují údaje o životním prostředí z mnoha různých oblastí a pomocí koncepce a terminologie národních účtů se dají využít k zodpovězení otázek jako:

• Který obor průmyslu vypouští nejvíce skleníkových plynů?
• Jak vzorce spotřeby a výroby ovlivňují životní prostředí?
• Jaký účinek mají opatření hospodářské politiky jako například poplatky z vypouštění emisí do ovzduší?

Významnými politickými iniciativami na úrovni EU, které jsou důležité pro environmentální účty, jsou Zelená dohoda pro Evropu, Osmý akční program pro životní prostředí, implementace Agendy 2030 v EU, Nový akční plán pro oběhové hospodářství či Nástroj pro oživení a odolnost, který vedl v České republice k vytvoření Národního plánu obnovy. Důležitými oblastmi jsou změna klimatu a klimatická neutralita, ochrana přírody a biologické rozmanitosti, zdraví a životní prostředí, oběhové hospodářství, využití přírodních zdrojů, nakládání s odpady a mezinárodní rozměry udržitelného rozvoje, mj. i udržitelná doprava a bydlení.

Evropský systém účtů (ESA), který je vytvořen v souladu se Systémem národních účtů (SNA) přijatým Statistickou komisí Organizace spojených národů, je hlavním nástrojem, který používají ekonomické statistiky EU pro tvorbu hospodářských ukazatelů, včetně hrubého domácího produktu (HDP). Rámec ESA lze používat pro analýzu a hodnocení různých aspektů hospodářství (např. jeho struktury a vývoje v čase atd.), přesto je však pro určité účely, např. pro analýzu vzájemných vztahů mezi životním prostředím a hospodářstvím, nejlepším řešením sestavit samostatné satelitní účty.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Satelitní účty obecně umožňují pružně, bez přetěžování nebo narušení ústředního systému, rozšířit analytické kapacity národních účtů na vybrané oblasti společenského zájmu, jako je např. zátěž životního prostředí vyplývající z lidské činnosti.

Systém integrovaných environmentálních hospodářských účtů (SEEA) rozpracovaný společně Organizací spojených národů, Evropskou komisí, Mezinárodním měnovým fondem, Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Světovou bankou je satelitním systémem SNA. Spojuje hospodářské informace a informace o životním prostředí do společného rámce, který umožňuje měřit přínos životního prostředí pro hospodářství a vliv hospodářství na životní prostředí. Poskytuje tvůrcům politiky ukazatele a popisné statistické údaje pro sledování těchto vzájemných vztahů a také databázi pro strategické plánování a analýzu politik za účelem nalezení udržitelnějších cest rozvoje.

Revize části tohoto systému, tzv. SEEA Central Framework byla završena v roce 2011 a Statistická komise spojených národů (UNSC) ji na svém 43. zasedání v roce 2012 přijala jako první mezinárodní standard pro environmentální účetnictví.

Dále byl v roce 2021 na 52. zasedání Statistické komise spojených národů přijat SEEA Ecosystem Accounting jako mezinárodní standard pro ekosystémové účetnictví, který tak rozšiřuje zaměření SEEA Central Framework o oblast ekosystémů.

Struktura Environmentálních Účtů

Environmentální účty zahrnují množství modulů, z nichž každý se zaměřuje na specifickou oblast zájmu ochrany životního prostředí. Eurostat v současné době pracuje na třech širších sadách modulů:

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

1. Environmentální účty vyjádřené ve fyzických jednotkách
   • Účty emisí do ovzduší
   • Účty materiálových toků na makroekonomické úrovni
   • Účty energetických toků
2. Environmentální účty vyjádřené v peněžních jednotkách
   • Daně související s životním prostředím
   • Environmentální dotace a podobné transfery
   • Účty výdajů na ochranu životního prostředí
   • Účty výdajů na využívání a správu přírodních zdrojů
   • Účty environmentálního zboží a služeb
3. Účty aktiv životního prostředí
   • Účty lesů
   • Účty ekosystémů
   • Účty vod

Dále jsou v SEEA obecně popsány zásady tvorby a užití mnoha dalších environmentálních účtů jako jsou např. účty odpadů, účty nerostných a energetických surovin.

Právní Základ

Výše uvedené moduly jsou v různých fázích rozpracovanosti, a proto se většina probíhajících prací soustředí na rozvoj metodiky, hledání zdrojů údajů a ustavení pravidelných sběrů dat. V dubnu roku 2010 podala Evropská komise prostřednictvím Eurostatu Evropskému parlamentu a Radě EU návrh nařízení o evropských environmentálních hospodářských účtech, což byl výsledek jednání evropských statistických institucí na několika úrovních. Nařízení bylo schváleno v červnu 2011 jako Nařízení Evropské unie a Rady číslo 691/2011 o evropských environmentálních hospodářských účtech.

Nařízení stanovilo právní rámec pro harmonizované shromažďování srovnatelných údajů z členských států EU a bylo zároveň součástí reakce EU na vytvoření systému environmentálních hospodářských účtů (SEEA). Kromě toho stanovilo základ pro rozvoj dalších modulů, s tím, že budou v blízké budoucnosti přidány do zmíněného nařízení. Nařízení je modulární a v první verzi obsahovalo tři moduly nejvíce metodicky dopracovaných environmentálních účtů:

• Účty emisí do ovzduší
• Daně související s životním prostředím
• Účty materiálových toků na makroekonomické úrovni

První předání dat v rámci tohoto nařízení proběhlo v září roku 2013 pro první dva moduly a v prosinci 2013 pro modul materiálových toků. Metodiky sestavování účtů jsou vytvářeny Eurostatem za pomoci odborníků z členských zemí.

Eurostat a členské státy dále pokračovaly ve vývoji nových modulů prostřednictvím statistických pracovních skupin. V období 2011-2012 byly vypracovány metodiky a provedeny pilotní testy zejména pro další tři environmentální účty - účty výdajů na ochranu životního prostředí, účty sektoru environmentálního zboží a služeb a účty energetických toků. Tyto moduly byly vyhodnoceny jako koncepčně nejpropracovanější a rovněž odpovídající politickým prioritám Evropské unie - zelenému růstu a účinnému využívání zdrojů. Proto Komise přijala v květnu 2013 návrh na změnu nařízení o environmentálních účtech s cílem doplnit tyto tři moduly do původního nařízení. V dubnu 2014 byl tento návrh schválen jako Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 538/2014.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

V listopadu 2021 bylo příjato Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2022/125, které upravuje termíny a rozsah pěti modulů původního nařízení.

V letech 2022 až 2024 probíhal legislativní proces, který rozšiřuje nařízení o další 3 moduly. Na konci roku 2024 vešlo v platnost Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/3024, které do nařízení o environmentálních ekonomických účtech přidává účty lesa, účty environmentálních dotací a podobných transferů a ekosystémové účty. Účty lesa a účty environmentálních dotací a podobných transferů budou poprvé reportovány již na konci roku 2025 a ekosystémové účty v roce 2026.

Environmentální Účetnictví a Český Statistický Úřad

Český statistický úřad (ČSÚ) zajišťuje předávání dat v rámci výše zmíněného nařízení o environmentálním účetnictví do evropských institucí. Problematikou environmentálního účetnictví se úřad začal zabývat v rámci projektu hrazeného z programu Phare v roce 2003. Pro zpracování byly vybrány dvě oblasti, a to účty emisí do ovzduší a účty materiálových toků na makroekonomické úrovni. V rámci projektu byly ve spolupráci s dalšími institucemi pro tyto dva účty nalezeny zdroje dat a byly sestaveny základní časové řady.

V případě materiálových toků ČSÚ spolupracoval s Centrem pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. Po skončení projektu se sestavování tohoto účtu stalo pro ČSÚ každoroční rutinou a jeho výstupy jsou pravidelně uveřejňovány na webových stránkách úřadu (publikace Účty materiálových toků a tabulka hlavních indikátorů - tabulka Materiálové toky).

Účty emisí do ovzduší byly vytvořeny ve spolupráci s Českým hydrometeorologickým ústavem a ten je v současnosti sestavuje pro potřeby plnění zpravodajské povinnosti dané výše zmíněným nařízením. ČSÚ tyto účty publikuje ve zkrácené verzi na svých internetových stránkách (tabulka Emise do ovzduší).

Účet daní souvisejících s životním prostředím ČSÚ poprvé sestavil v rámci projektu Eurostatu, který tímto a dalšími aktivitami (workshopy, speciální školicí programy) podporuje členské země v rozvoji environmentálního účetnictví. Zkrácená verze účtu je také dostupná na internetových stránkách ČSÚ (tabulka Daně související s životním prostředím).

V roce 2017 vznikla České republice zpravodajská povinnost stanovená výše uvedeným rozšířeným nařízením. Všechny tři nové moduly již byly do Eurostatu zasílány několik let v rámci zkušebního provozu, ale v září 2017 byly do Eurostatu zaslány tabulky fyzických energetických toků poprvé v povinném režimu a v prosinci 2017 je následovaly údaje pro dva zbývající účty.

Účty fyzických energetických toků zaznamenávají toky energií (ve fyzických jednotkách) od počáteční extrakce energetických zdrojů ze životního prostředí a jejich toků do ekonomiky, přes toky energií uvnitř ekonomiky, až po energetické toky zpět do životního prostředí. Na internetových stránkách ČSÚ jsou uvedeny klíčové indikátory sestavené z těchto údajů (tabulka Účty fyzických energetických toků) a graf (Celková domácí výroba energetických produktů v průmyslu).

Účty environmentálního zboží a služeb byly jako pilotní projekt sestaveny ČSÚ ve spolupráci s Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem již v roce 2011, ale v současnosti zasílaná data využívají výsledky tohoto projektu pouze okrajově. Zkrácená verze zasílaných dat je zveřejněna na internetových stránkách ČSÚ (tabulka Produkce environmentálního zboží a služeb).

Účty výdajů na ochranu životního prostředí navázaly na společný dotazník Eurostatu a OECD, který ČSÚ vyplňoval a odesílal již od roku 2000, a využívají též data z národního účetnictví. ČSÚ prezentuje na svých internetových stránkách výdaje na ochranu životního prostředí podnikového sektoru, a to výdaje investičního (tabulka Investice na ochranu životního prostředí) a neinvestičního typu (tabulka Neinvestiční náklady na ochranu životního prostředí).

Data ve výše zmíněných tabulkách jsou každoročně aktualizována v závislosti na termínech předávání jednotlivých sad dat do Eurostatu a po ukončení následného ověřovacího procesu.

Tak jak se společnost stále vyvíjí, roste také spotřeba přírodních statků, ty se stávají díky své omezenosti statky ekonomickými, tím dochází ke střetu zájmů jejich využívání mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Většina přírodních statků je statky veřejnými, spolu s aspektem vzácnosti těchto statků vzniká problém tragédie obecní pastviny, čímž dochází k jeho vyčerpávání a v konečném důsledku k poškozování životního prostředí. Využíváním těchto statků vznikají také externality.

V literatuře je možné nalézt více či méně odlišné definice nákladů na ochranu životního prostředí, tato odlišnost tkví v rozdílnosti účelu jednotlivých definic. Z teoretického hlediska lze mezi náklady na ochranu životního prostředí zahrnout také náklady obětované příležitosti spojené s projekty environmentálně přínosnými. Tyto náklady jsou rovny užitku, které mohl subjekt získat, pokud by náklady alokoval jiným způsobem. Náklady obětované příležitosti jsou však těžko zjistitelné, neboť je zná pouze daný subjekt a to až po vyčíslení výnosů z aplikované alokace.

Základní otázkou ekonomie a tedy i ekonomie životního prostředí je otázka efektivní alokace omezených zdrojů a to jak v mikroekonomické rovině, kdy se podniky snaží v rámci těchto projektů maximalizovat zisk či spotřebitelé svůj užitek vzhledem ke svému rozpočtovému omezení, ale i na úrovni makroekonomické, kde je patrná snaha dospět k tzv. ekonomicky optimální úrovni znehodnocování životního prostředí. Sama efektivnosti zahrnuje dvě oblasti a to účelnost, tedy do jaké míry bude dosaženo požadovaného cíle a hospodárnost, tedy za jakých nákladů.

V otázce jak této efektivnosti dosáhnout se jednotlivé ekonomické školy liší, zatímco tržní přístup k ochraně životního prostředí věří v optimalizaci nákladů na ochranu životního prostředí prostřednictvím jasně vymezených, převoditelných a lehce vynutitelných vlastnických práv, neoklasický přístup naopak zdůrazňuje nutnost distribuce vzácných statků na národohospodářské úrovni.

Spotřebitelé se při nákupu rozhodují podle vlastních preferencí, s cílem maximalizovat svůj užitek vzhledem k rozpočtovému omezení. Důležitou roli zde mohou hrát informační kampaně, které mohou změnit preference jednotlivců a tak snížit jejich čisté náklady na zamezení.

Největšími znečišťovateli v podnikové sféře jsou průmyslové a zemědělské podniky, své znečištění se snaží korigovat různými investičními projekty, při jejichž realizaci se rozhodují podle ekonomické efektivnosti, respektive optimalizací podle jistého kritéria, zejména porovnáním dosažených výnosů s vynaloženými náklady, například pomocí cost-benefit analýzy.

Tento přístup navrhuje, aby podniky v rámci svého rozhodování nebraly v potaz pouze environmentální náklady vznikající v podniku, ale také externality, tedy náklady, které subjekt způsobuje ostatním ekonomickým subjektům, aniž by za ně nesl odpovědnost. Problém je však ve složitosti stanovení výše těchto externalit.

Pokud podniky systém implementovaly, učinily tak na základě vlastních představ a podle vlastních potřeb - a to platí nejen u nás, ale i v zahraničí. Těžiště práce při zavádění environmentálního účetnictví není u účetních, nýbrž u techniků, kteří musí obstarat údaje o tocích materiálů a energií. Je to práce pro pracovníky firmy, která nevyžaduje žádné zvláštní znalosti.

Pro sledování environmentálních nákladů a výnosů je třeba nejprve identifikovat významné environmentální náklady a výnosy, poté je vyhledat ve stávajícím účetním systému, analyzovat jejich výši a vybrat významné položky, které lze využít pro potřeby řízení podniku. Následně je účelné provést úpravy v rámci účetního systému, které umožní sledovat a vyhodnocovat významné environmentální informace (např. Velký význam pro řízení podniku má především propojení informací o environmentálních aspektech a dopadech s hodnotovými informacemi (tedy s informacemi o environmentálních nákladech a výnosech).

Vždy je třeba se zamyslet nad cílem implementace environmentálního účetnictví v podniku. Je to velká práce. Některé podniky k tomu vede povinnost vytvořit a udržovat takové postupy v souvislosti se zavedením systému řízení podniků a auditů EMAS. Jiné to již udělaly kvůli značným nákladům na ochranu životního prostředí a používají tyto informace mj. i k řešení sortimentu výrobků.

Rozbor určitého výrobního celku, zatěžujícího životní prostředí, je tím správným východiskem pro použití metody čistší produkce. O informace získané ze systému environmentálního účetnictví však mají zájem i externí zainteresované strany. Jejich informováním (externí environmentální reporting) např.

Zavedení environmentálního účetnictví bylo u nás realizováno na jedné z výroben a. s. Obecně není problém zjistit z informačního systému náklady samostatných nákladových středisek, která odstraňují vznikající odpady (např. spalovna, čistírna odpadních vod), investiční environmentální náklady, náklady na audit či poradenství, poplatky na ochranu životního prostředí, náhrady škod, pokuty a další externí náklady.

Za stávajících podmínek lze tedy zjistit výši environmentálních investičních nákladů, kdežto položky environmentálních nákladů je nutné v řadě případů stanovit na základě analýzy souhrnných nákladových položek, popř. Pro zpracování výkazu environmentálních nákladů a výnosů za výrobnu Styren bylo třeba (vzhledem k tomu, že environmentální náklady a výnosy jsou součástí souhrnných nákladových a výnosových položek) analyzovat položky vykazované na analytických účtech účtového rozvrhu podniku. V řadě případů bylo třeba vyhledat původní účetní doklady a provést odhady.

Pro zjištění celkových environmentálních nákladů v podniku lze s výhodou využít skutečnosti, že účtový rozvrh zahrnuje i ryze environmentální účty a že v ekonomické struktuře akciové společnosti jsou střediska, která vykonávají činnosti související s nakládáním s odpady, odpadními vodami a emisemi do ovzduší a s prevencí a péčí o životní prostředí. Kroky pro zjištění celkových environmentálních nákladů podniku jsou stejné jako v případě výrobny Styren.

Upravit vnitropodnikovou evidenci a již při objednávce služby (opravy, údržby, analýzy atd.) uvádět dohodnutý kód pro odlišení environmentálních nákladů od nákladů ostatních - např.

tags: #environmentální #účetnictví #definice

Oblíbené příspěvky:

• Zajímavosti Blatenska
• Vše o řešetláku počistivém
• Relaxace v polní sauně
• Hmyz jako potrava
• Odpadkový koš jako umělecké dílo