Pojmy udržitelnost a ekologie se objevují stále častěji v běžných konverzacích a mnohdy jsou považovány za synonyma. Koncept udržitelnosti se poprvé objevil ve studii Naše společná budoucnost (Our common future). Udržitelnost dnes řeší stejné problémy. Zjednodušeně lze udržitelnost definovat jako „schopnost kontinuální existence“.
Udržitelnost je holistický přístup k růstu zohledňující ekologické, sociální a ekonomické aspekty. Stojí na pochopení, že sociální, environmentální a ekonomický pilíř společnosti jsou úzce propojeny a že nelze jeden z nich upřednostnit na úkor ostatních. Ústřední otázkou proto je, jak uchovat kvalitu života a zajistit potřeby současných generací, aniž by bylo ohroženo naplnění potřeb budoucích generací a jiných lidí.
Nepříliš šťastný překlad anglického termínu „sustainability" rozšířil naší slovní zásobu o mlhavé slovo „udržitelnost". První definice udržitelného rozvoje (sustainable development) je obsažena ve zprávě OSN vypracované tzv. komisí Brundtlandové v roce 1987: „Udržitelný rozvoj je rozvoj, který naplňuje potřeby současnosti a přitom nezpochybňuje schopnost budoucích generací uspokojit své potřeby."
Od té doby se „udržitelnost" a „udržitelný rozvoj" vyskytují nejen v úvahách o budoucnosti nebo ochraně životního prostředí a hospodaření se zdroji, ale staly se standardní součástí newspeaku politiků a zamořily nejrůznější strategické dokumenty, studie a zprávy od podnikové úrovně až po OSN. Myslí se tím často stálost, trvalost, stabilita, trvalá prosperita a úspěšnost, tedy antonyma lability, pomíjivosti, nestálosti, diskontinuity, zániku a neúspěchu.
Mnoho organizací usiluje o dosažení tří hlavních pilířů udržitelnosti:
Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy
Ekologická udržitelnost je o ekologické rovnováze. Lidé již téměř dvě tisíciletí znečišťují naši planetu oxidem uhličitým, což přispívá ke globální změně klimatu. Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), který je orgánem OSN pro hodnocení vědeckých poznatků týkajících se změny klimatu, je nepopiratelné, že lidská činnost ovlivňuje planetu, což vede k oteplování atmosféry, oceánů a pevniny.
Vzhledem k tomu, že škodlivé dopady změny klimatu postihují lidi i ekosystémy na celé planetě, mnoho jednotlivců, komunit a organizací po celém světě se hlásí k ekologické udržitelnosti a považuje tuto zásadní věc za svou prioritu. Toto úsilí nám umožní snižovat emise uhlíku na planetě a chránit přírodní zdroje, abychom podpořili zdraví a blahobyt budoucích generací. V případě organizací není ekologická udržitelnost prospěšná pouze pro životní prostředí, ale také pro podnikání.
Pokud hledáte způsoby, jak snížit dopad vaší organizace na životní prostředí, zde je několik příkladů a tipů, které vám ve vaší snaze o dosažení ekologické udržitelnosti pomohou:
ESG (z anglického Environmental, Social, and Governance) je soubor standardů, kterými se organizace řídí, když se snaží být společensky odpovědnější. ESG je důležité, protože jde o kritérium, které investoři hodnotí, když se rozhodují, zda do společnosti investovat, či nikoli. Každá organizace má přímý vliv v oblasti životního prostředí, sociální oblasti a v oblasti správy a řízení.
Pokud se organizace zaváže k dodržování přísných standardů ESG, může jí to navíc pomoci přilákat a udržet si špičkové odborníky. Je to proto, že stále více zaměstnanců přitahují společnosti, které se zajímají o důležitější otázky, než je ziskovost, a přijímají opatření k řešení otázek v oblasti životního prostředí, sociální oblasti a v oblasti správy a řízení.
Čtěte také: Starbucks a udržitelnost
Co ESG pro organizace konkrétně znamená:
Potřeba učinit náš svět udržitelným se v posledních letech stala významnou v Evropě i ve světě. Téměř všechny země světa totiž musí řešit palčivé výzvy, jimiž jsou změna klimatu, demografické změny, ztráta úrodné půdy či prohlubující se nerovnosti. Zrychlující se technologická změna a narůstající propojování současného světa znamená, že je nutné vnímat svět v souvislostech a brát ohled na zodpovědnost každého státu vůči globálnímu společenství.
V roce 2015 přijalo Valné shromáždění OSN Agendu 2030 pro udržitelný rozvoj a 17 Cílů udržitelného rozvoje (Sustainable Development Goals, dále jen „SDGs“), jež navázaly na tzv. Rozvojové cíle tisíciletí zaměřené na problémy rozvojových zemí. SDGs se týkají všech států a každý může přispět k jejich naplnění.
Českou odpovědí na přijetí globální rozvojové agendy je Strategický rámec Česká republika 2030 (dále jen „ČR 2030“), který vláda přijala v dubnu 2017. ČR 2030 je zastřešující dlouhodobou vizí pro udržitelný rozvoj a kvalitu života v České republice, která zároveň přenáší SDGs do domácího prostředí. V šesti klíčových oblastech shrnuje, kam rozvoj České republiky dospěl, jakým čelí rizikům a jakých příležitostí může využít. Pro každou oblast formuluje strategické i specifické cíle.
Klíčové oblasti se kromě tradičních tří pilířů rozvoje (sociálního, environmentálního a ekonomického) věnují životu v regionech a obcích, českému příspěvku k rozvoji na globální úrovni a dobrému vládnutí.
Čtěte také: Ochrana životního prostředí
Hodnocení plnění cílů udržitelného rozvoje:
Zpráva Sustainable Development Report uvádí, že v průměru pouze 16 % cílů udržitelného rozvoje je na dobré cestě ke splnění do roku 2030, přičemž u zbývajících 84 % je pokrok omezený nebo se obrací. Nejlépe si v plnění cílů vedou severské země. Česká republika si vede poněkud dobře, neboť její celkové skóre činí 81,26 bodů ze 100 (skóre je možné interpretovat jako % úspěšnosti naplnění jednotlivých cílů). Nachází se na 12. místě v seznamu zemí podle nejlepšího skóre.
Pro lepší přehlednost uvádíme tabulku s vývojem skóre ČR v plnění cílů udržitelného rozvoje:
| Rok | Skóre |
|---|---|
| 2000 | 74,95 |
| 2022 | 82,22 |
| Aktuální skóre | 81,26 |
tags: #environmentalni #udrzitelnost #vyznam #definice