Jak Se Dělá Příroda: Průvodce Prozkoumáváním a Ochranou Přírody

Příroda je pro náš život nepostradatelná. Nejenže nám poskytuje zdroje a krásu, ale má i pozitivní vliv na naše zdraví a duševní pohodu. Proto je důležité, abychom se k ní chovali ohleduplně a chránili ji pro budoucí generace.

Environmentální výchova hraje klíčovou roli v utváření našeho vztahu k přírodě. Děti by se měly učit přírodu vnímat a uvědomovat si její význam už od raného dětství. I my dospělí bychom tak měli mít zdravý návyk pravidelně a rádi trávit čas v přírodě - vyčistit hlavu a „dobít baterky“.

Pobyt v přírodě v různých věkových kategoriích

Různé věkové skupiny mají odlišné potřeby a možnosti v oblasti poznávání a ochrany přírody:

• Benjamínci: Přinášíme benjamínkům příležitosti k pobytu v přírodě. Snažíme se, aby jim v ní bylo dobře. Jde především o prostředí ke hrám a zkoumání světa.
• Vlčata, světlušky, žabičky: Vlčata, světlušky a žabičky pravidělně pobývají v přírodě a učí se základním dovednostem pobytu v přírodě - jak se obléct, na co si dát pozor. Poznávají přírodniny, zkoumají, jak příroda funguje. Učí se pojmenovat, co se jim v přírodě líbí. Osvojují si ohleduplné chování v přírodě a zjišťují, jak přírodě mohou pomáhat a neubližovat jí.
• Skauti a skautky: Skauti a skautky se už umí v přírodě o sebe postarat, pravidelně v přírodě přespávají. Rozšiřují své znalosti o přírodě, a to nejen o přírodniny, ale také o souvislosti a vztahy v přírodě. Umí najít v přírodě to krásné, vnímají ji jako důležitou hodnotu. Učí se pojmenovat “duchovní působení” přírody. Učí se o svém vlivu na životní prostředí a o způsobech, jak tento vliv co nejvíc zmenšit.
• Roveři a rangers: Mladší roveři a rangers pobývají v přírodě i v náročnějších podmínkách. Jsou si vědomi toho, že pobyt venku má pozitivní vliv na jejich zdraví. Znalosti o přírodě si prohlubují, ale hlavně dávají do souvislostí se snahou o šetrné chování a ochranu přírody. Starší roveři a rangers si uvědomují, jaká pozitiva příroda poskytuje. Aktivně vyhledávají pobyt v přírodě a umí ji využívat jako prostor pro zamyšlení, překonání výzvy, udržení kondice … Mají povědomí o globálních problémech týkajících se životního prostředí.

Jak rozvíjet vztah k přírodě:

1. Senzitivita (vnímání přírody): Na začátku těchto společných cest ven, je zásadní role „průvodce“ . Tím je dospělý či náctiletý (pra/rodič, učitel, vychovatel, oddílový vedoucí, strýc, starší kamarád). Výzkumy ukázaly, jak silný vliv má ten, kdo nás jako malé „vodí“ do přírody a jaké emoce, zážitky, společné chvíle tu zažijete.
2. Samota v přírodě: Pro intimní pobyt v přírodě je důležitá samota. Jak jen toho jsou děti schopné, nechme je v přírodě co nejvíce o samotě. Každý vnímá přírodu jinak, jiným tempem, někdo raději hledí do koruny stromu, jiný se vrtá v blátě nebo pozoruje mravence.
3. Divočina: A největší vliv na náš vztah k přírodě má divočina, rozlehlé bukové pralesy, přírodně se klikatící řeky a skalnatá pohoří. Bohužel opravdová divočina je stále dál od našich domovů. Pro pravý pocit z divočiny vyrážejte alespoň na Slovensko.
4. Vnímání smysly: Někdy stačí jen slyšet, vidět, cítit.

Děti v MŠ a první a druhé třídě si mají přírodu hlavně užívat a vnímat (válet sudy, běhat ve sněhu, zahrabat se do listí). Starší děti ji pak mají poznávat (jednotlivé druhy, zákonitosti jako je fotosyntéza nebo potravní řetězec) a taky zkoumat (sami zjišťovat, jak příroda funguje). Na druhém stupni by děti měly umět popsat problémy naší přírody a hledat příčiny problémů (umírající lesy, eroze, úbytek druhů). Po ukončení povinné školní docházky se pak díky získaným hodnotám a postojům mají mladí lidí chovat s ohledem na potřeby přírody (spotřebitelství, doprava, rozhodování u voleb).

Tipy a inspirace pro aktivity v přírodě

• Aplikace pro posilování vztahu k přírodě: První aplikace, která skrze hraní rozvíjí citlivost i vztah k místům kolem nás. Naleznete tu zatím stovku her zaměřených na posilování vztahu k přírodě. Stáhněte si naši aplikaci, vyrazte ven kdykoliv inspiraci máte vždy po ruce. Aplikace funguje off-line.
• Kniha námětů: Zamiluj si přírodu je také knížka námětů na posilování vztahu k přírodě.
• Senzohrátky: Pro ty, kteří si senzitivitu chtějí venku opravdu užít, nebo si jen ušetřit čas se sháněním pomůcek, doporučujeme batůžek Senzohrátky od Rezekvítku. Díky kterým zažijete přírodu opravdu všemi smysly. Sada obsahuje pomůcky a podrobnou metodiku k aktivitám rozvíjejícím všechny smysly.
• Osvědčená literatura: Pokud se chcete zamilovat, nebo být průvodcem přírodou vašim dětem, sáhněte po osvědčené literatuře: Joseph Cornell a jeho Objevujeme přírodu. Zde na blogu v článku FLOW LEARNING - JAK HO ZAŽÍT S DĚTMI, najdete představení Josepha Cornella i jeho práce. Případně doporučujeme jeho knihy.

Příroda jako psychoterapeutka

Příroda je nedoceněnou psychoterapeutkou bez certifikátu a klinické praxe. Ti, kteří ji navštěvují pravidelně (netřeba dodávat, že se nejedná o „sezení“), se snáze vyhnou jak depresi, tak hyperaktivitě. Nepotřebují tolik umělá psychofarmaka, mají vyšší sebevědomí, vyhýbají se jim emoční problémy či neuspořádané vztahy a celkově se daleko spíše těší duševní pohodě.

Čtěte také: Život odpadu na skládce

Příklady z přírody

V Terčině zvířecím světě si ukážete bydlení pro zvířata, která se nechovají doma, ale přesto se s nimi chcete kamarádit. Napadlo vás někdy vybudovat úl pro čmeláka, který si rozhodně zaslouží naši pomoc, nebo vytvořit na zahrádce hmyzí hotel? Co to je a k čemu to slouží? Obyvatelé českých vod je seriál, který nás seznamuje s živočichy, kteří žijí v řekách i v rybnících. Naučíme se dělit ryby podle prostředí, kde žijí, a podle přijímané potravy. Garrulus glandarius je latinský název pro sojku obecnou. Říká se jí také strážce lesa. Je to sestřenka vrány, krkavce nebo straky. Žije v lese nebo v okolí lidských obydlí. Je jedním z našich nejchytřejších ptáků.

V jedné minutě vám představíme malé zázraky fauny a flory v naší zemi.

Už jste někdy slyšeli slovo aquaponie? Jedná se o systém pěstování rostlin, který je založen na přirozeném koloběhu hnojiv v přírodě. Celý systém pěstování je mnohem ekologičtější než systém klasického půdního zemědělství. Jak to funguje?

Profesor Vácha a jeho divoká zahrada

„Ve skalce jsem zahlédl zmiji a objevila se tu i rosnička. Napočítal jsem zde něco mezi 25 a 30 druhy denních motýlů. Dokonce tu žije jeden druh vřetenušky, který se mezi motýláři považuje za vysoce lokální a vzácný,“ vyjmenovává s neskrývanou spokojeností profesor medicíny Jiří Vácha. Mluví o své zahradě v Koryčanech. Ovšem pokud se tak dá ještě nazvat jedenapůlhektarový pozemek osázený divokými dřevinami.

Jiří Vácha kupuje v Koryčanech bývalý šafářský domek se starou selskou zahradou. Do koupě se pouští poté, co mu do oka padne pole ležící nad nabízenou lokalitou. „Původně jsem chtěl pozemek se starými zpustlými sady, kde už něco jako lesostep vzniká,“ shrnuje svůj dřívější záměr. Hledal totiž místo, kde by se líbilo objektům jeho lepidopterologického zájmu, tedy motýlům.

Čtěte také: Zimní spánek ještěrek

Podle projektu pak na jižní straně vysazuje doubravu, na severním konci svahu zase bučinu, mezi tím habřinu a doprostřed stepní křoviny. Poblíž staré ovocné zahrady sází oskeruše a jeřabiny. Zhruba polovina sazenic pochází ze zahradnictví a arboret, druhá pak z přírody. Plochy mezi jednotlivými remízky osévá luční směsí trav a motýlokvětých rostlin, samotné remízky pak semeny stepních bylin, které si sám sbírá.

„Na začátku jsem si myslel, že by zde něco na způsob stepi mohlo vzniknout,“ říká Jiří Vácha, „to by tu ale nesmělo pršet nebo by tu musela být nevýživná půda. Ani jedno o mém pozemku bohužel neplatí.“ Namísto zamýšlené lesostepi se bývalé pole proměnilo spíše v divokou zahradu, ovšem se zajímavou druhovou pestrostí.

„Netušil jsem, že lidé postupně ztratí zájem o zelené krmivo,“ shrnuje Jiří Vácha, „pro mě je nyní největším problémem zbavit se produkce.“ Obtížnost najít člověka, který by pozemek posekal a trávu si odvezl, přiměla Jiřího Váchu ke koupi vlastního traktoru-sekačky. „Celou plochu poseču za zhruba 15 až 20 hodin čistého času. Sečku pak usuším a postupně pálím. Není to ideální, ale naházet rozšmelcovanou trávu do remízků by byla práce na několik dnů. Navíc jim to ani neprospívá.“

Bylinný podrost však Jiřího Váchu nezaměstnává, jen co se týká množství, ale i druhové pestrosti. „Nic zlého netuše, nechal jsem si v Rožnově pod Radhoštěm namíchat produkční luční směs. Dodnes toho lituji. Na plochách mezi remízky totiž časem převládly dva nebo tři druhy travin.“ Během několika let se mu sice podařilo monotónnost trochu prolomit, s výsledkem však stále není spokojený. „Abych zvýšil druhovou diverzitu louky, vtlačuji různá semena do krtinců a myších chodeb, něco z toho se občas chytí.

Druhovou pestrost zahrady Jiří Vácha zvyšuje také podle chutí motýlů, kterým se výsadbou těch správných bylin snaží podstrojovat. Na okenních parapetech své pracovny pěstuje v květináčích rozchodník pro vzácného modráska a na zahradě už mu bují malá džungle podražce, živné rostliny pro housenky rovněž velmi vzácného otakárka, pestrokřídlece podražcového.

Čtěte také: Péče o zdraví andulek

Můj ideál je spíš nechat věci pokud možno běžet a vytvořit podmínky, aby běžet mohly,“ vymezuje svůj pohled na Váchův experiment zoolog a ekolog Mojmír Vlašín, který navštívil jeho pozemek na doporučení socioložky Hany Librové.

tags: #jak #se #dela #priroda

Oblíbené příspěvky:

• Rozmnožování morčat
• Druhová ochrana přírody v ČR
• Ekologická krize: Česká republika
• Monitorování kvality vzduchu v místnostech
• Podíl obnovitelných zdrojů energie