Environmentální umění: Průnik ekologie a kreativity

Již od 60. a 70. let 20. století se environmentální problematika dotýká i prostoru umění, přičemž v posledních dvaceti letech můžeme hovořit o důsledné tematizaci v rámci tzv. environmentálního umění nebo eco artu. Článek zmiňuje a na příkladech prezentuje některé cíle a prostředky tohoto umění a srovnává je s oblastmi klíčových kompetencí EVVO. Nalézá mezi nimi shody a prostor, který je širší a rozmanitější, než se může jevit z úhlu tradičních pohledů.

[http://en.wikipedia.org/wiki/Environmental_art] je zastřešující termín pro rozmanité umělecké praktiky, zahrnující historické přístupy k přírodě a umění a nedávnější ekologické a politicky motivované druhy děl. Termín „environmentální umění“ často zahrnuje „ekologické“ zájmy, ale není na ně omezené.

V těchto dnech je obtížné být v souladu s ekologií a uměním. Oba dva obory se totiž domnívají, že žijí v odlišných prostředích. Navzdory tomu, že byl Land Art od počátku stěží environmentální - alespoň tedy z dnešního pohledu -, měli někteří umělci zcela jistě odlišný pohled na svět. A také úmysl změnit zastaralou a konvenční situaci tržně řízených galerií-muzeí.

Je docela zajímavé číst Sebrané spisy Roberta Smithsona (The Collected Writings, 1996), které již obsahují zárodky pozdějšího environmentálního umění, a přitom stále patří do pozdně moderního konceptuálního vědomí. Pak přišlo mediální umění, což byla pořád záležitost dvacátého století. Což ale znamenalo, že do diskuse vstupuje třetí ekologie. Nejenže probíhala nikdy nevyřešená debata o tom, co je umělecká autonomie, ale další frustrace pro mediální umění spočívala v opovržení, kterému byla vystavena média obecně (řešilo se například, zdali mohou generovat autonomní umělecká díla).

Na druhé straně stál bastion zavedených institucí s tradičně trénovanými kurátory a organizátory, libujícími si v konzervativním, liberálním politickém pozadí. Umění pokračovalo samolibě a spokojeně uzavřené v sobě. Oba působili, jako by byli uzamčeni ve své vlastní skořápce a mluvili vedle sebe (ne spolu).

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Zájem umělců o ekologické umění je od roku 2005 dodnes něčím víc než jen módní vlnou navazující na výše řečené. Vychází z environmentálních a komunitních zájmů o různá témata od znečištění po klimatickou změnu a propojuje se s metodami a materiály vycházejícími z mediálního umění. Zájem širších uměleckých institucí, festivalů a happeningů o ekologické umění podléhá módním vlnám. Nyní již větší zájem opadává, jelikož se ukázalo, že většinu pravověrného ekologického umění je celkem obtížné prodávat tradičními kanály. Stále však existují výjimečná místa, která si našla polohu na rozhraní umění, vědy a společnosti.

Na vzestupu jsou také nové formy sebeorganizace a sdílení ateliérů, rezidence, výstavy organizované umělci a další události. Můžeme na ně nazírat z úhlu pohledu specifičnosti děl, v nichž kolektivní není rétorické, ať již se týká jednotlivých umělců, či skupin.

Prvotní ekologická vlna z období okolo roku 2005 z oficiální a zavedené roviny pomalu vyprchává. Tam se zdá se teď víc řeší otázka rozpočtů, přičemž dochází k postupnému osekávání již tak příliš malé podpory pro alternativní sociální a kulturní skupiny. Zároveň podporu získávají atrakce či povrchní městské festivaly, jež upoutají široké publikum a mají za partnery průmysl a banky; což se do velké míry týká médií. To vytváří ještě širší propast mezi odlišnými ekologiemi, z nichž dnes sestává umění: současné, mediální a environmentální umění.

Zajímavějším trendem je snad negace této propasti. Po deseti letech strávených v oblasti mediálního umění, v tomto novém kreativním stylu, je mi zřejmé, že v celém kulturním/kreativním sektoru se objevuje nové hnutí. Je v protikladu k direktivnímu „topdown“ přístupu, podporuje DIY formáty, podněcuje komunikaci a výměnu znalostí, vyvíjí otevřené a sdílené nástroje a razí tak cestu myriádě vpravdě multidisciplinárních přístupů. A co je nejdůležitější, do obrazu se dostávají nové formy zapojení, na nichž jsou výše zmíněné metody založené.

Umělci již nepracují s asistenty či studenty, kteří by díla realizovali, nýbrž častěji nastavují nové situace a organizují místa a události. Umělecká kritika se také rychle mění. Rozpor se starým přístupem je čím dál jasnější, dochází ke zpochybňování veškerých vysokých hodnot objektivity či kritické distance ve prospěch situovaného a zapojeného přístupu. Je nutné popisovat umělecké procesy související s ekologickým vnímáním z vnitřku samotné kreativní aktivity, zmínit vše, co je třeba k jejich pochopení a adekvátnímu poznání.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Umělecká kritika bude muset nakonec opustit věž ze slonoviny/bílou krychli a následovat tento vpravdě ekologický trend, vyvinout nové experimentální formáty, styly a stanoviska hodnot. A to jsme ještě nemluvili o nových způsobech vzdělávání, jež také přicházejí.

Environmentální vzdělávání a Wikipedie

Environmentální vzdělání se nově orientuje na praktickou péči o stav světa. Tzv. Environmentální gramotnost se netýká vytváření jednotlivých poznatků, ale zahrnuje celý komplex vědění. Tímto věděním rozumíme vše, co je třeba vědět v rovině teoretické i pro praktický přístup. Vědění je širším pojmem než věda, a dokonce i než samotné poznání. Nejde už o pouhý soubor poznaných skutečností, mísí se do něj i představy dovednosti, správného chování, umění naslouchat atd.

Mezinárodní internetová encyklopedie WIKIPEDIE je unikátní internetový projekt, pomocí kterého mají lidé zcela zdarma přístup k informacím. Wikipedie je jedinečná nejen v tom, že veškeré informace jsou poskytovány zadarmo, ale také v tom, že poměrně velká komunita lidí do encyklopedie přispívá a zcela dobrovolně se o informace stará a spravuje je bez nároku na jakékoliv ohodnocení. Málokdo také ví, že za Wikipedií se neschovává pouze samotný výklad nejrůznějších hesel.

Wikipedia je dnes rovněž obrovská bezplatná databanka obrázků, zvuků a multimédií a citátů. Mezi další významné projekty Wikipedie patří zpravodajské portály, výkladové a překladové slovníky mnoha jazyků, portály zaměřené na přírodovědné i humanitní obory a mnoho dalšího.

Je velká škoda mít všechny tyto informace nadosah a neumět naplno využívat takto rozsáhlého zdroje. A právě proto vznikla tato kniha, která vysvětlí, jak Wikipedii co nejefektivněji využívat. Představí všechny její služby, poskytne náměty na její použití v nejrůznějších oblastech a seznámí se způsoby přebírání a publikování informací z Wikipedie. V knize nechybí ani tipy a triky při práci s Wikipedií, o kterých možná vůbec nevíte a přitom jsou každému na dosah „klepnutí myší“.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Kniha je ale určena i těm, kteří chtějí Wikipedii rozšiřovat a vkládat do ní informace. Popisuje způsoby editace článků, objasní, jak zjistit historii editací, jak probíhá schvalování sporných příspěvků a mnoho dalšího. Zajímavou skutečností je, že tuto knihu napsal tým nejzkušenějších Wikipedistů přímo z organizace Wikimedia Česká republika.

Projekt je propojen s programem Studenti píší Wikipedii, kdy studenti píší článek na Wikipedii místo seminární práce - pochopí tak v praxi práci se zdroji, psaní neutrálního článku, jeho strukturu. Doporučujeme propojit např. s dějepisným seminářem či s projektovou výukou.

Příklady environmentálního umění

• ARTSAT: Art and Satellite Project (JP), satelit na oběžné dráze kolem země, spolupráce Tama Art University a The University of Tokyo od roku 2010.
• Oto Hudec DBSP 01, 2014, vizuálně-architektonický objekt, Dúbravica.

Seznam použité literatury

• BOAFO, Susan. 2006. Catchment - stage one: speaking with the sun. [online] [cit.
• BOWER, Sam. 2010. A profusion of terms. Greenmuseum. [online] [cit.
• BROUKALOVÁ, Lenka. 2012. Cíle a indikátory pro environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu v České republice. Envigogika 2012, vol. VII, č.1. [online] [cit.
• BISHOP, Claire. 2006. The social turn. Collaboration and its discontents. Artforum, October 2006, Vol. XXXXIV, č. 2, s.
• FOSTER, Hal; KRAUSOVÁ, Rosalind; BOIS, Ive-Alain; BUCHLOH, Benjamin. 2007. Umění po roce 1900. Praha: Slovart.
• HAVLÍK, Vladimír. Akcí. In: Fišer, Zbyněk, Havlík, Vladimír a Horáček, Radek. Slovem, akcí, obrazem: příspěvek k interdisciplinaritě tvůrčího procesu. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 208 s. Spisy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity; sv. č. 146. ISBN 978-80-210-5389-2.
• Kwon, M. (2004). One place after another: Site-specific art and locational identity. MIT press.
• MAGID, Václav. 2011. Od estetizace politiky k politizaci umění a zpět. In: ŠEVČÍK, Jiří; MORGANOVÁ, Pavlína; NEKVINDOVÁ, Tereza; SVATOŠOVÁ, Dagmar. České umění 1980‑2010, Praha: Vědeckovýzkumné pracoviště AVU.
• MASHEK, Joseph. 1971. The Panama canal and some other works of art. Artforum 1971, vol. IX, č. 9, s. 136-50.
• STEYERL, Hito. 2011. Politika pravdy. In: ŠEVČÍK, Jiří; MORGANOVÁ, Pavlína; NEKVINDOVÁ, Tereza; SVATOŠOVÁ, Dagmar, České umění 1980-2010. Praha: Vědeckovýzkumné pracoviště AVU.
• TUFFNEL, Ben. 2006. Land art. London: Tate Publishing.
• VRŠKOVÁ, Olga. 2007. Ekologické umění ve VV a přírodopisu. In: HORÁĆEK, Radek; ZÁLEŠÁK, Jan (eds.). Aktuální otázky zprostředkování umění: Teorie a praxe galerijní pedagogiky, vizuální kultura a výtvarná výchova. Brno: Masarykova univerzita.
• WEINTRAUB, Linda; SCHUCKMANN, Skip. 2004. An eco-art manifesto. Landviews. [online] [cit.
• WEINTRAUB, Linda; SCHUCKMANN, Skip. 2010 The message of the medium. Greenmuseum. [online] [cit.
• Navrátil, O. (2012). Prostor mezi environmentálním uměním a výchovou. Envigogika, 7(2).

tags: #environmentalni #umeni #wikipedie

Oblíbené příspěvky:

• Česká příroda: Objevte krásy
• Napojení odpadu při rekonstrukci
• Jak projít emisemi?
• Vysvětlení § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší
• Scénáře budoucnosti