Environmentální výchova: Obor a studium

Environmentální výchova je nedílnou součástí současného všeobecného vzdělávání a zaměřuje se na ochranu a tvorbu životního prostředí. Pojetí environmentální výchovy je širší než přírodovědně založené ekologické výchovy - zahrnuje rovněž sociální, hodnotové a etické zaměření výchovy k aktivní účasti na tvorbě zdravého životního prostředí.

Cíle environmentální výchovy

Hlavním cílem environmentální výchovy je odpovědné environmentální chování, tj. takové chování, kdy lidé berou při svém rozhodování v potaz dopady možných řešení na životní prostředí a zapojují se do aktivit určených ke zvýšení kvality životního prostředí a kvality života.

Environmentální výchova je procesem:

• poznávání životního prostředí,
• utváření a rozvíjení hodnotících vztahů (postojů),
• rozvíjení šetrného a odpovědného jednání.

Soustředí se na pochopení vztahů a souvislostí mezi složkami životního prostředí (přírodní, kulturní nebo umělou, sociální), komplexní vyjádření vzájemné podmíněnosti živé a neživé přírody, organismů navzájem, vztahů lidské činnosti a jejích produktů a přírody, včetně poznávání nechtěných důsledků lidských přetvářecích aktivit, jež způsobují devastaci a ohrožení přirozených kvalit vody, vzduchu, půdy, flóry a fauny s následným ohrožením nejen lidského zdraví, ale i existence života na Zemi vůbec.

Ekologická gramotnost

Ekologickou gramotností se rozumí porozumění provázanosti mezi lidským jednáním a jeho širšími sociálními, ekonomickými i environmentálními důsledky. Ekogramotnost lze rozčlenit na složku:

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

• poznávací (souhrn poznatků o přírodě a jejím fungování, způsob myšlení zaměřený na hledání souvislostí a vnímání procesů),
• postojovou (projev emocionálního vztahu k přírodnímu prostředí, životní a hodnotové orientace, odpovědnosti za zdraví a dobrý stav prostředí)
• činnostní (osvojení si ekologicky odpovědného a šetrného jednání a návyků, aktivní účast na účinné péči o životní prostředí).

Environmentální přístup ke vzdělávání je spojen s překonáváním primitivně egocentrických názorů a preferencí hodnot a s duchovní integrací člověka do přírody a kultury. Vzdělávání o životním prostředí obsahuje témata, která poukazují na komplexní vazby mezi čerpáním přírodních zdrojů, spotřebou energie, hranicemi průmyslového růstu, životním standardem, limity v zátěži přírody, kvalitou života, prostředím vytvořeným lidmi a vztahy kultury a přírody.

Vyvrcholením výchovného procesu je utváření žádoucích postojů jedince, jeho zájmových orientací a potřeb jako podnětů k jednání. Jde o náročný úkol utvářet a kultivovat hluboký citový vztah k přírodě i ke kultuře a posilovat trvalý zájem o ně.

Instituce podílející se na environmentální výchově

Na rozvoji teorie a praxe environmentální výchovy se podílí nejen školy, ale i jiné instituce, například střediska ekologické výchovy, která realizují vzdělávací akce pro žáky, studenty, učitele a osvětové programy pro veřejnost.

Studium environmentální chemie a technologie

Fakulta chemie Vysokého učení technického v Brně (FCH VUT) nabízí navazující magisterský studijní program „Environmentální chemie a technologie“ (NPCP_ECHT). Po úspěšném absolvování tohoto dvouletého programu je studentům udělen titul inženýr (Ing.).

Cíle studia

Cílem studia je výchova vysoce kvalifikovaných absolventů vybavených jak hlubokými teoretickými znalostmi, tak i praktickými dovednostmi v oblasti environmentálních věd a disciplínách environmentálních a chemických technologií. Studium si klade za cíl připravit vysokoškolsky vzdělané odborníky pro praktické profesní uplatnění, ale i s potenciálem dalšího rozvoje v oblasti vědy a výzkumu, tj. pro pokračování v doktorském studiu. Vzhledem k různorodé náplni vyučovaných předmětů bude mít absolvent všestranné a interdisciplinární znalosti, což zvyšuje jeho uplatnitelnost na trhu práce.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Studenti si během studia prohloubí teoretické znalosti a rozšiřují praktické dovednosti získané v bakalářském studijním programu, a to především v analytické a environmentální chemii, chemické a environmentální legislativě a částečně i managementu a v porozumění procesům odehrávajících se v jednotlivých složkách životního prostředí. Tento forenzně-environmentalistický princip umožní studentům identifikovat a chápat podstatu environmentálních problémů. Způsob, jakým řešit environmentální problémy, mu pak poskytne vzdělání v oboru chemického inženýrství a environmentálních technologií, mezi které patří především technologie pro úpravu a čištění vody, sanaci a dekontaminaci půdy a technologie nakládání s odpady.

Profil absolventa

Absolventi jsou vybaveni širokým portfoliem znalostí důležitých pro jejich snadné začlenění do praxe nejen v oblasti vědy a výzkumu v environmetální a analytické chemii, forenzní environmentalistice, ekotoxikologii či geochemii, ale také jejich realizace na poli vývoje nových technologií, s následnou implementací a realizací při řešení složitých environmetálních problémů technické praxe.

Absolvent je vybaven širokými a hlubokými znalostmi v oblasti environmentální, analytické a organické chemie, biochemie a chemické technologie včetně chápaní příslušných teorií, konceptů a metod, stejně tak jako rozumí možnostem, podmínkám a omezením v těchto oborech. V oblasti environmentálních věd má absolvent teoretické i praktické znalosti o transportu a chování polutantů, biogeochemických procesů a cyklů, vlastnosti a dynamiky ekosystémů, vč. antropogenních ekosystémů, biodiverzitě, geoekologie a ekotoxikologie, ale také forenzní analýzy či forenzní environmentalistiky.

Nedílnou součástí jsou velmi hluboké vědomosti v oblasti konvenčních a speciálních technologií nakládání s odpady, úpravy vody, čistění odpadních vod včetně návrhů čistíren odpadních vod, sanačních technologií a problematiky konvenčních a alternativních zdrojů energie a znalosti o environmentálních, sociálních a ekonomických aspektech na všech stupních řízení podniků.

Absolvent tak disponuje širokým spektrem přírodovědných (chemických) znalostí a příbuzných chemicko-technologických dovedností a vnímá problematiku ochrany životního prostředí i z perspektivy environmentálního managementu včetně posuzování životního cyklu materiálů, oběhového hospodářství a odpadového managementu.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Absolvent chápe souvislosti mezi strukturou látek a jejich vlastnostmi, akumulaci, transportem a vlivem na životní prostředí, je si vědom rizik a důsledků lidské činnosti na jednotlivé složky životního prostředí a umí aplikovat technologická řešení pro jejich likvidaci a prevenci. Dále je schopen samostatných inženýrských rozhodnutí, včetně návrhů jednoduchých i složitějších zařízení a přístupů.

Získané poznatky je schopen srozumitelně a přesvědčivě sdělovat odborníkům, včetně obhajoby vlastních odborných názorů. Absolvent dokáže samostatně pracovat i s cizojazyčnými literárními zdroji, samostatně vyhodnocovat a zpracovávat změřená data, aplikovat pokročilé statistické metody pro zpracování dat, formulovat závěry a vypracovat odbornou práci velkého rozsahu. To znamená, že absolvent bude mít znalosti i praktické zkušenosti s postupy a metodami vědecké práce.

Uplatnění absolventů

Absolventi programu naleznou uplatnění jak ve státní správě (orgány ochrany přírody v ČR i v EU), v národních i mezinárodních společnostech (stavební a územní rozvoj, vodohospodářské služby, odpadové hospodářství) a ve firmách zabývajících se chemickým a environmentálním inženýrstvím. Interdisciplinární charakter programu nabízí možnosti uplatnění v konzultačních službách nebo na pozici koordinátorů ve firmách zabývajících se ochranou životního prostředí. Absolventi se též mohou uplatnit jako techničtí pracovníci v laboratořích, projekčních kancelářích či konzultačních společnostech.

Vytváření studijních plánů

Studijní plán v navazujícím magisterském studiu je rozvržen do čtyř semestrů, ve dvou akademických rocích. Je sestaven tak, aby umožňoval studentům zejména získání teoretických znalostí potřebných pro výkon povolání včetně uplatnění v tvůrčí činnosti a dále osvojení nezbytných praktických dovedností. Studijní předměty jsou hodnoceny kredity podle ECTS. Kredity vyjadřují zátěž studenta při studiu daného předmětu.

Kredity za daný předmět student získá až po jeho úspěšném ukončení, tj. po udělení zápočtu, klasifikovaného zápočtu, vykonáním zkoušky za podmínek daných Studijním a zkušebním řádem VUT v Brně, vnitřní normou Pravidla pro organizaci studia na FCH a skladbou a obsahem individuálně stanovených v každém předmětu.

• 1 - 13 předmětů ve skupině povinně volitelných (PVB) předmětů.
• Studijní plán je sestaven tak, aby studenti každý akademický rok mohli získat alespoň 60 kreditů z P a PV předmětů.
• Minimální počet kreditů nutných pro pokračování ve studiu je v každém roce minimálně 40 kreditů z P a PV předmětů (35 v kombinované formě studia).

Kredity za uznané předměty a kredity za volitelné (V) předměty se pro posouzení této podmínky nezapočítávají. Povinné předměty absolvuje student zpravidla v semestrech a ročnících tak, jak jsou uvedeny ve studijních plánech. Nezakončí-li student úspěšně povinný předmět předepsaným způsobem, je mu automaticky zapsán v následujícím akademickém roce jako opakovaný. Každý předmět přitom lze opakovat pouze jednou. V případě neabsolvování opakovaného povinného předmětu je studentovi studium ukončeno podle § 56 odst. 1 písm. b) Zákona o VŠ.

Povinně volitelné předměty jsou rozděleny do dvou skupin. Povinně volitelné předměty profilujícího základu (PVA) jsou oborově zaměřené odborné předměty, které profilují studenta do užších oblastí jeho zájmů. Povinně volitelné (PVB) předměty jsou další odborné předměty zařazené z nabídek ústavů FCH VUT.

PV předměty si pro daný akademický rok volí student sám z aktuální nabídky studijního plánu při respektování pravidel pro jejich výběr uvedených při registraci. Při výběru těchto předmětů se student řídí svými odbornými zájmy a obsahem předmětů, který je zveřejněn v Informačním systému FCH VUT. Během celého studia mohou studenti navštěvovat volitelné předměty, mezi něž patří tělesná výchova a tzv. svobodné předměty (předměty nabízené jinými fakultami VUT pro rozšíření všeobecných znalostí). Předměty si volí student sám z nabídky zveřejněné ve stanoveném období v informačním systému VUT a může je absolvovat v libovolném ročníku nebo semestru svého studia.

Dostupnost pro zdravotně postižené

Podmínkou přijetí ke studiu je potvrzení lékaře o zdravotní způsobilosti ke studiu. Studium je spojeno s prací v chemických a technologických laboratořích, kde mají studenti přístup k široké škále chemických látek, manipulují a přicházejí do přímého kontaktu s nimi. V rámci laboratorní praxe může být ohroženo nejen zdraví studenta, ale může být i studentem ohroženo zdraví ostatních osob. Proto se při posuzování zdravotní způsobilosti přihlíží kromě obecné zdravotní způsobilosti též k nemocem a chorobným stavům, které mohou být kontraindikací pro práci s chemickými látkami, případně představují pro tuto práci určitá omezení.

Environmentální studia (bakalářské)

Environmentální studia na bakalářském stupni vám nabídnou široký rozhled v problematice vazeb mezi společností a přírodním světem. Kurzy propojují poznatky přírodních věd (ekologie, geografie, biologie aj.), společenských věd (ekologická ekonomie, sociologie, filosofie, historie aj.) a také širokého spektra prakticky zaměřených kurzů (podnikání, ekovýchova, neziskové organizace, hospodaření v krajině aj.).

Protože Environmentální studia nabízejí řadu různorodých témat, studenti si mohou sami zvolit svou studijní cestu - na výběr je více než 30 volitelných kurzů a 3 studijní zaměření:

• Sociálně-ekologické podnikání
• Občanská angažovanost a veřejná správa
• Kulturní environmentalistika

Praxe

Neodmyslitelnou součástí bakalářského studia je povinné absolvování praxe. Studenti si mohou vybrat, zda si praxi rozloží do celého semestru, nebo se jí budou intenzivně věnovat po dobu několika týdnů. Stejně tak se mohou sami rozhodnout, v jaké organizaci chtějí tento čas strávit tak, aby vyhovovala jejich zájmům i představám o budoucím zaměstnání.

Na výběr je pestrá paleta možností: od renomovaných brněnských neziskových organizací (Veronica, Hnutí Duha, Nesehnutí, NaZemi atd.), přes státní instituce (národní parky, chráněné krajinné oblasti a odbory životního prostředí), až po ekofarmy a ekologicky zaměřené firmy (Ekofarma Jáňův dvůr nebo Ekofarma Hyrnik).

tags: #environmentalni #vychova #obor #vs #studium

Oblíbené příspěvky:

• Hospodaření s odpady v Sadově
• Použití plechových odpadkových košů
• Problémy s odpady v Uherském Hradišti?
• Pravidla her v přírodě
• Ekonomická geografie: CO2