Propojení zásad ekonomiky a ekologie je klíčové nejen pro ochranu životního prostředí, ale i pro podnikatelský prospěch a prestiž firem. To může vést ke zvýšení obratu a konkurenční výhodě.
Informace o environmentálních zátěžích a jejich řešení jsou rozděleny do dvou hlavních oblastí:
Dobrovolné nástroje jsou ve vyspělých státech podnikatelskou sférou více vyhledávány, protože jsou považovány za projev technicko-ekonomické a environmentální vyspělosti.
Mezi nejdůležitější legislativní předpisy patří:
Mezi dobrovolné nástroje ochrany životního prostředí patří:
Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy
Ekolabelling zavádí vznik výrobků, které mají menší negativní dopady na životní prostředí a jsou srovnatelné s dosud vyráběnými výrobky.
EMS/EMAS určují požadavky na systém environmentálního managementu, zahrnují ověřování shody a vypracování prohlášení o stavu životního prostředí.
Čistší produkce je preventivní strategie, která odstraňuje příčiny znečišťování životního prostředí a minimalizuje odpady.
LCA značí vymezení hranic pro látkové a energetické toky, které daný výrobkový proces spojují s jeho okolím.
Ekodesign je systematický proces navrhování a vývoje výrobku, který klade důraz na minimalizaci negativních dopadů na životní prostředí z hlediska celého životního cyklu.
Čtěte také: Starbucks a udržitelnost
IPP specifikuje hlavní směry a nástroje pro definování nových postupů vývoje výrobků a služeb. Jejím cílem je snižování využívání přírodních zdrojů a negativních dopadů odpadů.
Podle norem ISO 14 000 se ekoznačení rozděluje do tří skupin:
Hlavní zásady:
Firmy mohou uvádět informace o svém výrobku na obalech, např. "Opakovatelně použitelný", "Kompostovatelný" atp.
Hlavní zásady:
Čtěte také: Ochrana životního prostředí
Firmy, které získaly III. typ ekoznačení:
U II. a III. typu ekoznačení se nemusí jednat výhradně o spotřební zboží, ale i o stavební či průmyslové výrobky.
Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) zveřejnila zprávu Europe’s Environment 2025, která sleduje stav životního prostředí a klimatu v Evropě. Zpráva vychází z dat 38 zemí a sleduje dynamiku ekosystémů, klimatické trendy, kvalitu ovzduší a vody, využívání přírodních zdrojů a rozvoj cirkulární ekonomiky. Stav biodiverzity zůstává alarmující: více než 80 % chráněných stanovišť je ve špatném stavu a většina půd vykazuje známky degradace.
Klimatická změna se projevuje v Evropě rychleji než ve zbytku světa. Extrémní vlny veder, sucha a přívalové srážky se stávají běžnou realitou, přičemž už dnes ovlivňují zemědělství, infrastrukturu i lidské zdraví. EU sice od roku 1990 snížila emise skleníkových plynů o 37 % a podíl obnovitelných zdrojů přesáhl v roce 2023 čtvrtinu spotřeby energie, fosilní paliva však stále tvoří téměř 70 % energetického mixu.
Česká republika prochází transformací směrem k udržitelnějším modelům výroby. Od roku 1990 se podařilo snížit emise skleníkových plynů o 47,8 % a země se zavázala ukončit těžbu i spalování uhlí pro výrobu elektřiny a tepla do roku 2033. Do roku 2030 má být podíl obnovitelných zdrojů energie na konečné spotřebě navýšen na alespoň 30 % a celková spotřeba energie snížena z dnešních 1 064 PJ na 846 PJ, což představuje pokles o pětinu.
Česká republika je zároveň jednou z mála zemí EU, kde výdaje na ochranu životního prostředí patří dlouhodobě k nejvyšším - značné prostředky směřují do odpadového hospodářství, ochrany ovzduší a vodního hospodářství.
Doprava v Česku se strukturálně mění pomaleji než energetika. Průměrné stáří vozového parku dosahuje 16 let a elektromobily tvoří jen zlomek: k polovině roku 2025 bylo v provozu 6,7 milionu osobních aut, z nichž pouze 0,6 % tvořily čisté elektromobily a 0,4 % plug-in hybridy.
Zemědělství má v České republice specificky velkoplošný a průmyslový charakter. To sice zajišťuje vysokou produktivitu, ale zároveň výrazně přispívá k úbytku biodiverzity, degradaci půdy a zhoršení kvality vody. Početnost polních ptáků mezi lety 1982 a 2023 klesla o 46,8 %.
Celkově Česká republika stojí před velkou výzvou: modernizovat svou průmyslovou ekonomiku, snížit závislost na uhlí a fosilních palivech, zlepšit dopravní systém a zároveň chránit půdu, vodu a biodiverzitu. Úspěch transformace bude záviset na schopnosti využít evropské a národní zdroje, podporovat inovace a nové technologie a současně zajistit, aby změny byly sociálně spravedlivé a dostupné pro všechny vrstvy společnosti.
Analýza lidské společnosti jako transformační jednotky hmoty a energie navazující na tok látek a energie v přírodních ekosystémech, dále studium vztahu mezi životním prostředím a blahobytem člověka, a to v obou směrech, jak dopadu životního prostředí na ekonomiku a blahobyt lidské společnosti, tak dopadů individuální a společenské spotřeby na přírodní systém.
Výzkum centra pro otázky životního prostředí se týká interakcí mezi lidskou společností a nejrůznějšími aspekty životního prostředí. Velmi hrubě lze tyto aspekty rozdělit do tří okruhů problémů.
Analýza látkových a materiálových toků, studium přivlastňování si primární produkce a studium role globální ekonomiky v přesunu těchto toků mezi různými místy na zemi. Bude rozvíjena analýza materiálových toků (material flow analysis - MFA), a to zejména na makroekonomické úrovni.
Díky PROGRESu bylo možné hlouběji rozpracovat tato témata:
Na tato témata se bude navazovat: pozornost se zaměří na komplexnější indikátory materiálových toků zahrnujících surovinové ekvivalenty, jako jsou surovinová spotřeba (raw material consumption - RMC) a celková materiálová spotřeba (total material consumption - TMC). Výpočty surovinových ekvivalentů zahraničního obchodu umožní přesnější hodnocení environmentální zátěže a mezinárodní srovnání.
Dalším směrem je tvorba a aplikace plnohodnotné input-output tabulky ve fyzických jednotkách (physical input-output table - PIOT), které kvantifikují spotřebu surovin jednotlivými sektory, odpadní a emisní toky spojené s touto spotřebou a mezisektorové předávky surovin a meziproduktů.
V rámci analýzy toků tzv. kritických surovin bude navázáno na metodiku vyvinutou pro EU, která bude upravena pro národní úroveň a aplikována na vybrané kritické suroviny v ČR.
Dalším výzkumným směrem je aplikace (i další rozvoj) ekologické stopy jako významného kompozitního environmentálního indikátoru. Centrum je partnerem organizace Global Footprint Network pro rozvoj účtů ekologické stopy. Ekologická stopa je indikátor využitelný pro environmentální a ekonomické účetnictví (jako součást tzv. zeleného HDP). Výzkum bude zahrnovat například obohacení přístupů ekologické stopy o alternativní indikátory jako HANPP (přivlastnění primární produktivity lidskou společností).
V kontextu nároků lidské společnosti na přírodní zdroje budou rovněž rozvíjena studia bezpečnostních aspektů využívání a degradace přírodních zdrojů. Environmentální bezpečnost zahrnuje témata jako překročení planetárních mezí lidské společnosti a důsledky překročení mezí daných dostupnou ekologickou kapacitou planety. Významnou součástí jsou aspekty rozumné správy ekosystémů na globální, národní a místní úrovni.
Výzkum v oblasti surovinové bezpečnosti postoupí od konceptualizace ke kvantifikaci vybraných aspektů prostřednictvím indikátorů materiálových toků a navrhne způsoby hodnocení těchto indikátorů.
Centrum bude pokračovat ve spolupráci s Národní sítí zdravých měst a programem místní Agenda 21 (MA21) na MŽP na vytvoření a aplikaci systému hodnocení udržitelnosti rozvoje na místní úrovni. Součástí fungující MA21 jsou 1) Kvalitní strategické plánování a řízení; 2) Partnerství s veřejností a dalšími účastníky a 3) Systémové a měřitelné směrování k udržitelnému rozvoji.
MA 21 sleduje a popisuje nastavení klíčových procesů veřejné správy, které jsou nezbytné pro realizaci Agendy 21, a zároveň sleduje reálné dopady společenského rozvoje pomocí specifických indikátorů.
Analýza chování individuí a domácností se zaměřuje na spotřebu energií, dopravní chování, provádění úspor a volbu technologií včetně pořízení energeticky úsporných technologií.
Behaviorální výzkum primárně vychází z ekonomického modelování poptávky, ale je stále ve větší míře obohacován o behaviorální teorie sociální-psychologie a psychologie s cílem pochopit faktory ovlivňující spotřební vzorce a environmentálně signifikantní chování. Součástí plánovaného výzkumu jsou také intervenční studie a randomizace (randomized controlled trials) s cílem vyhodnotit dopady intervencí na chování jedinců.
Analýza projevených preferencí se také zaměří na přijatelnost politik, zejména politik zmírňující dopady změny klimatu, a ve stále větší míře také na adaptivní chování a politiky podporující adaptace ohledně změn klimatu.
Výzkum dále naváže na dosavadní úspěšný výzkum kvantifikace externích nákladů, které jsou vyvolané zejména transformací energií. Cílem výzkumu bude evaluace nových drah dopadů, zahrnutí „upstream“ a „downstream“ procesů, peněžní ocenění dopadových kategorií a regionalizace dopadů.
V oblasti analýzy dopadů intervencí na makro úrovni budeme pokračovat v rozvíjení optimalizačních modelů, zejména modelu energetického systému TIMES. Konkrétně se zaměříme na zlepšení reprezentace sektoru výroby tepla, zahrnutí trendu zvyšování energetické efektivity zejména v sektoru domácností a aktualizaci vývoje investičních nákladů nových technologií a cen paliv. V delším horizontu se zaměříme na rozvoj makro strukturních modelů v oblasti modelování ekonomických dopadů regulací v oblasti životního prostředí a energetiky a hodnocení vedlejších efektů (tzv.
Ekologická ekonomie je specifický směr v rámci heterodoxní ekonomie, zabývající se environmentálními souvislostmi ekonomické činnosti.
Podle ekologické ekonomie funguje ekonomika v kontextu vlastnických práv a dalších sociálních institucí, které ovlivňují využívání ekosystémů lidmi.
Principy a význam trvale udržitelného rozvoje a zdravého životního stylu jsou klíčové. Idea rovnice "ekonomicky + ekologicky = navždycky" je zásadní. Proč usilovat o udržitelný rozvoj?
Úvod do ekonomie. Instrumentárium neoklasické ekonomie: nabídka, poptávka, rovnováha, optimum, elasticity. Produkční možnosti ekonomiky a Pareto-optimalita. Výrobní faktory (práce, půda, kapitál). Křivky nabídky a poptávky.
Otázky životního prostředí v ekonomické teorii, normativní vs. deskriptivní (pozitivní) ekonomie, funkce trhu a selhání trhu, environmentální ekonomie vs. ekologická ekonomie.
Funkce životního prostředí pro ekonomiku - 1) zdroje; 2) propady; 3) životodárné služby a znehodnocení životního prostředí. Konkurenční vztah funkcí (čas, prostor, kvantita), principy udržitelnosti pro funkce.
Hodnoty: užitné a neužitné.
Růst a znehodnocení životního prostředí. Analýza vstupů a výstupů: materiálová bilance (PIOT, MFA), I-O matice (znečištění, eko-průmysl), ekonomická udržitelnost a udržitelný rozvoj, jednodimenzionální vs. více-dimenzionální pojetí kapitálu. Hicksiánsky udržitelný důchod. Silná vs. slabá forma udržitelnosti, substituce výrobních faktorů, teorie kritického kapitálu.
Ekonomický vs. veřejný statek (tragedie obecného vlastnictví, role vlastnických práv, vlastnická práva v oblasti environmentálních statků a služeb). Definice veřejných statků, statky kolektivní spotřeby (nedělitelnost, nerivalita ve spotřebě, nevylučitelnost ze spotřeby). Čisté a smíšené veřejné statky, environmentální veřejné statky, optimum pro veřejné statky.
Externality (pozitivní a negativní) - definice. Vliv na užitek a produkční funkce; internalizace externalit, (Pigou) vs. hledání společenského optima, odpovědnost a trh, environmentální externality a teorie her, možnosti internalizace negativních environmentálních externalit. Škody na životním prostředí. Analýza nákladů a přínosů, omezení tržního oceňování, diskuse mimotržních oceňovacích technik (kontingentní oceňování, metoda cestovních nákladů, metoda hedonických cen).
tags: #environmentální #zátěže #ekonomiky #definice