Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN)

Mezinárodní svaz ochrany přírody (anglicky International Union for Conservation of Nature, oficiálně International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, známý pod zkratkou IUCN) je globální autorita v oblasti ochrany přírody a udržitelného využívání přírodních zdrojů. Jedná se o mezinárodní organizaci, která sdružuje jak vládní, tak nevládní subjekty.

IUCN se zaměřuje na shromažďování a analýzu dat, provádění výzkumu, terénní projekty, lobbování a vzdělávání. Poskytuje odborné znalosti a nástroje, které umožňují veřejnému, soukromému i nevládnímu sektoru dosahovat pokroku v ochraně přírody a udržitelném rozvoji.

Historie a založení

Svaz byl založen 5. října 1948 ve francouzském Fontainebleau po mezinárodní konferenci svolané z iniciativy UNESCO a francouzské vlády. Původní název organizace byl Mezinárodní svaz pro ochranu přírody (International Union for the Protection of Nature, IUPN). Založení bylo reakcí na poválečné obavy z ničení životního prostředí a potřebu mezinárodní spolupráce v této oblasti.

V roce 1956 organizace změnila svůj název na současný, Mezinárodní svaz ochrany přírody a přírodních zdrojů, aby lépe odrážela svůj rozšiřující se záběr, který zahrnoval i udržitelné využívání přírodních zdrojů jako základní kámen ochrany přírody. V průběhu let se IUCN stala klíčovým hráčem v globálním ochranářském hnutí, iniciovala a podílela se na vzniku mnoha významných mezinárodních dohod a koncepcí.

IUCN byla založena v roce 1948 a je jednou z nejsilnějších a nejvýznamnějších mezinárodních organizací zabývající se ochranou přírody a přírodních zdrojů v globálním měřítku. Hlavními zájmovými okruhy IUCN jsou biodiverzita, klimatická změna, udržitelná energie, lidský blahobyt a zelená ekonomika.

Čtěte také: Ochrana přírody: Mezinárodní symbol

Struktura a členství

IUCN má unikátní hybridní strukturu, která z ní činí jednu z nejvlivnějších organizací svého druhu. IUCN dnes má členské organizace ve více než 170 zemích světa. Členem IUCN je 92 států, 111 státních organizací, 785 národních nevládních organizací a 81 mezinárodních nevládních organizací, 35 členů bylo přidružených.

V šesti odborných komisích (pro komunikaci a vzdělávání, environmentální, ekonomickou a sociální politiku, právo životního prostředí, péči o ekosystémy, přežití druhů a pro chráněná území) sdružuje IUCN téměř 11 000 uznávaných odborníků ze 181 zemí včetně ČR. Sídlo svazu se nachází ve městě Gland nedaleko Ženevy ve Švýcarsku. Sídlem sekretariátu je švýcarské městečko Gland.

Jako jediná mezinárodní nevládní organizace je oficiálním pozorovatelem Valného shromáždění OSN, stejně jako Evropská unie, resp. Evropské společenství. Jedním z mála jednotlivců, kterým bylo uděleno čestné členství IUCN, se v roce 1996 stal RNDr. Jan Čeřovský, CSc., významná osobnost české ochrany přírody. Rozpočet IUCN v roce 2007 činil 154 milionů CHF (2,9 miliard Kč).

Nejvyšším řídícím orgánem je Světový kongres ochrany přírody (World Conservation Congress), který se schází jednou za čtyři roky. Mezi kongresy řídí organizaci volená Rada IUCN (IUCN Council).

Aktivity a programy

Mezi velmi známé výstupy činnosti IUCN patří např. Červené knihy ohrožené fauny a flory světa. IUCN má právo vyjadřovat se k jakýmkoli otázkám, týkajícím se ochrany přírody a biodiverzity členských států. Doporučení organizace jsou vysoce odborné, nezávislé a apolitické.

Čtěte také: Vývoj klimatických dohod

IUCN vyvinula mezinárodně uznávaný systém kategorií pro klasifikaci chráněných území podle jejich cílů správy. Červený seznam ohrožených druhů (IUCN Red List of Threatened Species) je nejkomplexnější inventář globálního stavu ochrany rostlinných a živočišných druhů. Využívá soubor přesných kritérií k hodnocení rizika vyhynutí tisíců druhů.

Posláním IUCN, založené v roce 1948 ve francouzském Fontainebleau z podnětu OSN, je v celém světě ovlivňovat, podporovat a pomáhat lidem chránit celistvost a rozmanitost přírody a zajišťovat, aby jakékoli využívání přírodních zdrojů bylo rovnoměrné a udržitelné. Mezinárodní unie na ochranu přírody prosazuje ochranu přírody na vědeckých základech a uskutečňuje řadu projektů, mj. i v ČR.

Největšímu zájmu nejen delegátů, ale i sdělovacích prostředků včetně známých televizních zpravodajských stanic CNN a BBC se těšilo nové vydání každoročně aktualizovaného Červeného seznamu ohrožených druhů, připraveného Komisí IUCN pro přežití druhů a dalšími spolupracujícími organizacemi (IUCN 2008). Jeden z podkladů seznamu představuje globální hodnocení savců z hlediska jejich ochrany.

Z celkem 44 838 hodnocených druhů a nižších taxonů 869 (2 %) již vyhynulo nebo bylo vyhubeno úplně či ve volné přírodě. Téměř 40 % druhů, zanesených na seznam, čelí globálně zvýšenému nebezpečí vyhynutí nebo vyhubení. Dalších 3 513 druhů řadíme do kategorie téměř ohrožený (NT) a u zbývajících druhů nemáme v současnosti dostatek aktuálních a hodnověrných údajů, abychom mohli ocenit jejich globální stav z hlediska ochrany.

Naše znalosti nejen z bionomie planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, ale i celkového počtu druhů (druhové bohatosti) v jednotlivých skupinách zůstávají značně omezené; až dosud bylo podle propracovaných kvantitativních kritérií IUCN pro zařazování druhů do červených seznamů hodnoceno pouze 2,5 % do současnosti popsaných druhů.

Čtěte také: Recyklace a její mezinárodní den

Stejně jako předcházející červené seznamy ohrožených druhů byl také soupis z roku 2008 uveřejněn pouze na internetu. V ČR se vyskytuje 35 druhů, hodnocených IUCN v roce 2008 jako globálně ohrožené. Podle posledních údajů vydalo červený seznam nebo seznamy celostátně ohrožených druhů planě rostoucích rostlin či volně žijících živočichů již 122 zemí: 77 z nich pro sestavení zmiňovaných soupisů použilo kategorie a kritéria IUCN pro zařazování druhů do červených seznamů (IUCN 2003, český překlad Plesník et al. 2003).

Zaslouženou pozornost vyvolala zatím nejpodrobnější studie, hodnotící zranitelnost druhů probíhající a očekávanou změnou podnebí, připravená opět Komisí IUCN pro přežití druhů (Foden et al. 2008). Ukazuje se, že 35 % druhů ptáků, 52 % druhů obojživelníků a 71 % druhů teplomilných korálů je náchylných ke změnám podnebí. Situaci navíc zhoršuje skutečnost, že 70-80 % těchto vnímavých druhů je již dnes podle kritérií IUCN pro zařazování druhů do červených seznamů v celosvětovém měřítku ohroženo vyhubením nebo vyhynutím.

Světová komise pro chráněná území (World Commission on Protected Areas, WCPA) upozorňuje, že dvě třetiny chráněných území ve světě nemají plán péče, zaměstnance, rozpočet ani základní ochranářskou infrastrukturu. V celosvětovém měřítku dosahují náklady na chráněná území částky 0,94 USD (asi 20 Kč) na hektar ročně. Za hlavní činitele ohrožující národní parky a další chráněná území v celosvětovém měřítku považujeme pytláctví, kácení lesů a k prostředí necitlivou turistiku.

Řada členů WCPA se podílela na sepsání monumentální publikace, představující současný stav a výhledy chráněných území v 21. století (Chape et al. 2008). I v tomto případě se při hodnocení přínosů chráněných území dostaly ke slovu ekosystémové služby a jejich význam pro omezování dopadů změn podnebí. Stále však čeká mnoho práce s větším zapojením a zohledněním domorodých a místních obyvatel při vyhlašování a péči o chráněná území.

Výrazné snížení početnosti, zvýšená vnímavost vůči chorobám, tělesné deformace a úplné vymizení celých druhů patří mezi nápadné projevy celosvětového ohrožení obojživelníků. Podle globálního hodnocení, uskutečněného nedávno IUCN a dalšími ochranářskými organizacemi, hrozí vyhubení nebo vyhynutí téměř třetině všech druhů těchto obratlovců, což je více než v případě savců nebo ptáků. Navíc pro dalších 22,5 % druhů nemáme k dispozici věrohodné údaje, abychom mohli objektivně rozhodnout o jejich stavu z hlediska ochrany. Úbytek je celkově hlášen u 43 % v současnosti vědě známých obojživelníků. Vyhlášené barcelonské nakladatelství přírodovědné literatury Lynx připravilo výpravné dílo, představující ohrožené obojživelníky světa (Stuart et al. 2008).

Ještě v zcela nedávné době byl vztah mezi ochranou přírody a obchodem a podnikáním jednosměrný: ochranáři se snažili působit na soukromý sektor, aby firmy při své každodenní činnosti používaly v co největší míře postupy šetřící životní prostředí. Dnes se velké firmy v tradičních demokraciích neobejdou bez certifikátů, potvrzujících že tak skutečně činí. Navíc pod tlakem části spotřebitelů samy podporují dobrovolnou ochranu přírody, vědu a výzkum.

Aktualizovaná Světová databanka chráněných území (World Database on Protected Areas, WDPA), která byla slavnostně spuštěna právě na barcelonském kongresu, umožňuje díky spolupráci se známým internetovým vyhledávačem Google přiřadit k ní uvedeným chráněným územím příslušnou mapu a družicový snímek. Projekt hradilo konsorcium Proteus, sdružující těžařské firmy, jako je British Petroleum, Chevron nebo Shell a velké výrobce počítačového vybavení (Microsoft či Oracle). Google navíc financuje některé projekty IUCN, zaměřené na mapování chráněných území a dalších zelených ploch.

V tomto světle je diskutovanou otázkou převedení hodnoty přírody do peněžních jednotek, tedy způsobem uchopitelným pro obchod a podnikání. Evropská komise představila na kongresu svou nejnovější aktivitu, vedenou ekonomem Deutsche Bank Pavanem Sukdevem, zaměřenou na zhodnocení nákladů vzniklých nepřijetím opatření zmírňujících úbytek biodiverzity a ekosystémových služeb (tzv. TEEB). Podle předběžných odhadů může ztráta přírodních služeb a hodnot dosáhnout do roku 2050 až 7 % světového HDP.

Slibným směrem je rovněž rozvoj plateb a trhů pro ekosystémové služby. Ukazuje se, že investice do ekosystémových služeb a biodiverzity mohou být pro banky a průmysl perspektivní, pokud budou fungovat odpovídající tržní mechanizmy a hodnota biodiverzity a ekosystémových služeb bude zohledněna při rozhodování řídících pracovníků a politiků. V mnoha zemích se rozvíjejí programy na platby za např. ekosystémové služby poskytované mokřady či místní aukce dohod na zajištění protierozních funkcí lesa.

IUCN a Česká republika

Česká republika je státním členem IUCN od roku 1993. Stát je zastupován Ministerstvem životního prostředí. Kromě státu je členem IUCN také několik českých nevládních organizací a institucí, například Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR), správy některých národních parků a vědecké instituce.

Někdejší Československo se sice aktivně podílelo na přípravě založení IUCN v letech 1946 - 1947, na samotné zakládací konferenci v r. 1948 však přítomno nebylo. V roce 1958 se jako první československou členskou organizací IUCN stal Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, později se zapojily Slovenský ústav pamiatkovej starostlivosti a ochrany prírody a správy národních parků Tatranského a Krkonošského.

Čeští a slovenští odborníci byli zváni k práci v odborných komisích a v letech 1984 - 2001 pracovali zástupci České republiky nepřetržitě v nejvyšším voleném orgánu - Radě IUCN, dva z nich po dvě funkční období ve funkci viceprezidenta IUCN. V Praze byl až do konce roku 2001 vydáván bulletin Newsletter IUCN pro Evropu. Jeho další vydávání bylo přesunuto do Bruselu z organizačních důvodů a v současné době v původní podobě neexistuje.

Postupně se řádnými nebo přidruženými členy IUCN staly ještě AOPK ČR, MŽP, STUŽ, Hnutí Brontosaurus, ČSOP a Unie českých a slovenských zoologických zahrad. Některé z nich své členství po určité době ukončily (STUŽ, Hnutí Brontosaurus).

Dne 16. února 2000 schválila vláda ČR svým usnesením č. 190 státní členství ČR v IUCN. Garancí státního členství bylo pověřeno Ministerstvo životního prostředí. V praxi to znamená zajistit plnění závazků vyplývajících z členství, tj. podpora cílů, aktivit a řízení IUCN, zajišťování požadovaných informací týkajících se aktivit IUCN.

Kategorie chráněných území IUCN

Mezinárodní svaz ochrany přírosy (IUCN) definuje několik kategorií chráněných území na základě jejich hospodářského plánu:

• Ia - Přísně chráněná území: Území za účelem ochrany biodiverzity a eventuálně i geologických či geomorfologických celků, do kterých je přístup člověka či jeho působení striktně regulováno a omezováno tak, aby nedocházelo k narušování chráněných hodnot. Takto chráněná území poskytují nezbytné srovnávací podklady pro vědecký výzkum a sledování životního prostředí.
• Ib - Nedotčená území: Nedotčená nebo mírně ovlivněná území, zejména větší rozlohy, která si zachovávají svůj přírodní charakter a vlivy, jsou bez trvalého či významného osídlení člověkem a jsou obhospodařována tak, aby se zachoval jejich přirozený stav.
• II - Národní parky: Velká území přírodního či přírodě blízkého charakteru i. určená k ochraně přírodních procesů ve větším měřítku společně s doplněním druhů a ekosystémů charakteristickými pro danou oblast; ii. a která poskytují základy pro ekologicky a kulturně slučitelné duchovní, vědecké, vzdělávací, rekreační a návštěvnické aktivity. V této kategorii je vyhlášen např. severoamerický Yellowstonský národní park (rozloha 8.991 km2), či vietnamský Cat Tien (rozloha 720 km2) či ugandský Bwindi Impenetrable Forrest (rozloha 331 km2). Obecně je zde velký akcent na spíše větší rozlohu nutnou k průběhu přírodních procesů.
• III - Přírodní památky: Chráněná území zřízena za účelem ochrany specifické přírodní památky, kterou může být charakter terénu, podmořská hora či jeskyně, geologický prvek jako např. jeskyně nebo dokonce i živý prvek jako prastarý háj. Obecně se jedná o relativně malé, návštěvnicky atraktivní chráněné oblasti.
• IV - Chráněné oblasti druhů a stanovišť: Chráněné oblasti kategorie IV jsou cílené na ochranu druhů a přirozeného prostředí což je i hlavní prioritou jejich hospodářského plánu. V mnoha chráněných územích této kategorie dochází k pravidelným a aktivním zásahům za účelem zajištění požadavků určitých druhů nebo ochrany přirozeného území.
• V - Chráněná krajina: Oblast, ve které dlouhodobou interakcí člověka a přírody vznikla krajina významné ekologické, biologické, kulturní a estetické hodnoty; a kde zabezpečení celistvosti této interakce ve své tradiční podobě je nezbytné pro ochranu a udržení této oblasti včetně přidružených hodnot.
• VI - Chráněná území s udržitelným využíváním přírodních zdrojů: Chráněná území kategorie VI uchovávají ekosystémy a přirozená prostředí spolu s přidruženými kulturními hodnotami a tradičními systémy hospodaření. Jsou to velká území, jejichž převážná část je přirozeného charakteru a jsou obhospodařována tak, aby se zajistila dlouhodobá ochrana a správa biologické rozmanitosti za současného udržitelného využívání přírodních produktů.

tags: #mezinarodni #svaz #ochrany #prirody #IUCN

Oblíbené příspěvky:

• Informace o Janu Lacinovi
• Krásy přírody ve Vendryni
• Sírius a příroda
• Likvidace vozidel v ČR
• Stanovisko k O2 Sport