Nejekologičtější země světa: Žebříček a faktory ovlivňující hodnocení

11.03.2026

Nejrůznější žebříčky a srovnání jsou bezpochyby populární, a nevyhýbají se ani světovým metropolím. Zvlášť když přijde na zhodnocení jejich kvalit. Některé země si na šetrném zacházení a ohleduplnosti k naší planetě opravdu potrpí. Rádi byste navštívili zemi, která z tohoto pohledu vychází nejlépe? Možná vás překvapí, o jakou zemi se jedná.

Environmental Performance Index (EPI)

EPI je zkratkou pro „Environmental Performance Index“, systém, který má na svědomí vyhodnocování ohleduplnosti států k životnímu prostředí. Za tímto projektem stojí dvě americké univerzity, a to Yale a Columbia. Do měření se zapojují skoro všechny země světa a výsledky můžete sledovat co dva roky.

Jednotlivé státy jsou hodnoceny bodově na škále od 0 do 100, a to z pohledu několika indikátorů. První oddíl zastupuje zdraví životního prostředí, které zastupuje na 40 % výsledku a spadají sem kategorie jako vliv na zdraví, kvalita ovzduší, hygienická opatření apod. Druhý oddíl zastupuje vitalitu ekosystému, tedy 60 %, který se zaměřuje na statistiky z oblasti agrikultury, kácení lesů, rybolov, biodiverzitu apod.

Nejekologičtější země světa

Pyšnit se označením nejekologičtější země světa, se může právě Švýcarsko. To se v roce 2018 umístilo na přední příčce s celkovým hodnocením 87,42 bodu. Jednou z hlavních příčin je zákonná ochrana přírodních a zemědělských pozemků před zástavbou. V mnoha zemích světa totiž zemědělská půda a příroda ustupuje rozvíjejícím se městům, ve Švýcarsku je však tento trend zákonem regulován.

Zelená ekonomika Švýcarska

Druhým velkým faktorem je také zelená ekonomika této země, která upřednostňuje používání obnovitelné energie, zaměřuje se na recyklaci a eliminaci odpadu. Švýcarskou krajinu chrání zákony a země se snaží, aby poškozovala přírodu co nejméně. Díky tomu můžete obdivovat zachovalou krásu alpské přírody v té nejlepší kondici až dodnes.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Jak je na tom Evropa?

Evropa v žebříčku nejekologičtějších zemí planety obsadila hned 16 nejvyšších pozic. Za Švýcarskem se umístila například Francie, Dánsko, Malta, Švédsko či Velká Británie. Nejekologičtější a nejčistší ekonomikou světa je Island. Pravidelně zveřejňovaný Environmental Performance Index (EPI) hodnotí domácí ekonomiky dle řady ukazatelů ohledně životního prostředí, veřejného zdraví a ekosystému.

V publikaci za rok 2012 tvoří desítku zemí s nejekologičtější politikou Švýcarsko, Lotyšsko, Norsko, Lucembursko, Kostarika, Francie, Rakousko, Itálie, Velká Británie a Švédsko. Členské země EU kladou velký důraz na ekologickou politiku, vždyť v první desítce zemí je hned 7 zemí EU. Švýcarsko, Rakousko, Francie nebo země Skandinávie vynakládají značné finanční prostředky na ochranu životního prostředí. Národní legislativa je na výborné úrovni. Ochrana životního prostředí je nesmírně důležitá pro všechny politické strany.

Další země s ekologickým přístupem

Kostarika vynaložila v posledních letech obrovské úsilí k ochraně deštných pralesů na svém území. Výroba s důrazem na ochranu životního prostředí je samozřejmostí pro většinu společností. Vyspělé ekonomiky jsou v péči o životní prostředí nejúspěšnější. Dostatek financí, vzdělání v oblasti životního prostředí a především důležitost stavu životního prostředí pro každého jednotlivce, to jsou důvody ekologické vyspělosti zemí na předních místech.

Pro všechny země na předních místech je typické, že velmi dobře využívají energii. Nejrychleji rostoucí světové ekonomiky v posledních letech v péči o životní prostředí zaostávají. Snižování znečišťování ovzduší a vodních zdrojů, propracovaná energetická politika, kvalitní odpadové hospodářství, snižování skleníkových plynů, dostatečné zalesňování, vytváření chráněných přírodních oblastí, to je jenom část ekologických výzev pro vyspělé země světa.

Potřeba zlepšovat kvalitu všech složek životního prostředí (tedy vody, ovzduší, půdy, hornin a organismů) je cílem všech vyspělých zemí světa. Je nutné však nejenom zlepšovat potřebnou legislativu, podporovat nové ekologické produkty, ale i změnit myšlení lidí. Propracované lesnictví, kvalitní vodní hospodářství, biologická rozmanitost, vysoké výdaje na ochranu životního prostředí, nejpropracovanější recyklační politika na světě, kde v mnohých oblastech se recykluje až 90 % veškerého odpadu, to je jenom několik důvodů, proč je Švýcarsko nejekologičtější.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

Česká republika a její umístění

Česku patří výborné 18. místo. Česká republika si ve světovém měřítku nevede velmi zle. V roce 2006 dokonce byla podle EPI čtvrtou ekologicky nejohleduplnější zemí na světě a v roce 2014 pátou. Hodnocení z loňského roku ji umístilo na 33. místo, přičemž stojí na 24. místě v rámci Evropy.

Jak si stojí česká ekonomika? Z výsledků vyplývá, že nejvyspělejší země jsou nejekologičtější. Česku patří 22. místo (71,6 bodu).

Česká zemědělská univerzita v Praze

Česká zemědělská univerzita v Praze získala prvenství v žebříčku nejvíce ekologických univerzit v České republice a nevedla si špatně ani v celosvětové konkurenci, kde se umístila na 31. místě. ČZU si vedla nejlépe v kategoriích hospodaření s vodou, vzdělávání a nakládání s odpady, v nichž získala nejvyšší ohodnocení. Díky tomu se oproti loňskému žebříčku posunula o patnáct míst nahoru.

Žebříček se soustředil na šest kategorií, mezi nimiž byla infrastruktura, energie a klimatická změna, odpad, voda, doprava a výuka. Univerzita Hradec Králové skončila na 314. místě, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno se rovněž vešla do top 400. V hodnocení uspěly také Univerzita Pardubice (544. místo) a Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně (730.

UI Green Metric World University Rankings je jediný žebříček na světě, který hodnotí, jak univerzity rozvíjejí svou infrastrukturu i vzdělávání s ohledem na životní prostředí. „Nejlepší hodnocení jsme obdrželi v kategorii odpadů, a to díky systému třídění odpadů či programu zaměřenému na redukci plastů,“ uvedl prorektor ČZU pro mezinárodní vztahy Michal Lošťák. ČZU se totiž kromě jiného v nedávné době jako jediná univerzita zapojila do kampaně Ministerstva životního prostředí Dostbyloplastu. Druhou nejlépe hodnocenou kategorií pak byla energie a klimatická změna.

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

Emise skleníkových plynů

Česká republika vyprodukovala více než 12 tun CO2eq na osobu v roce 2015, zatímco světový průměr byl 6,5 tun CO2eq. Průměrný obyvatel České republiky tedy vypouští téměř dvojnásobné množství skleníkových plynů oproti celosvětovému průměru.

Přepočet emisí skleníkových plynů na obyvatele umožňuje srovnání zemí z určitého pohledu, avšak nezohledňuje rozdíly v životní úrovni jednotlivých zemí. Například Norsko má mírně vyšší emise na osobu než Česká republika (průměrný Nor vyprodukuje necelých 14 t ročně, průměrný Čech 12 t CO2eq), zároveň však obyvatelé Norska mají dvojnásobnou životní úroveň oproti České republice. Oproti tomu obyvatelé Běloruska mají ještě vyšší průměrné emise (15,6 t), avšak téměř poloviční životní úroveň v porovnání s obyvateli České republiky.

Asie produkuje více než polovinu globálních emisí, zároveň však představuje 60 % globální populace. Nejvyšší emise skleníkových plynů na obyvatele má Katar, 67 t CO2 ročně. Z větších států pak Austrálie, 28 t CO2 ročně.

Obec Hostětín jako příklad udržitelnosti

Obec Hostětín na Uherskohradišťsku se probojovala do finále celosvětové ekologické soutěže Energy Globe Award. Podruhé v historii měla Česká republika své zastoupení ve světovém finále ekologické soutěže Energy Globe. Českou část, kterou třináctým rokem pořádá společnost E.ON, v loňském roce vyhrála obec Hostětín se svým udržitelným přístupem a právě ta dostala nominaci na světové finále.

„Byl to právě celkový ekologický přístup obce Hostětín, který porotu zaujal a díky tomu získal nominaci mezi finálové projekty,“ uvedla Vladimíra Gláserová ze společnosti E.ON. Před pěti lety byl prvním a do této chvíle posledním nominovaným projektem ve světovém finále hotel a vinařství Galant v Mikulově se svým udržitelným přístupem k podnikání a výrobě vín.

Hostětín je příkladem obce, která dlouhodobě klade důraz na trvale udržitelný rozvoj s co největší šetrností k životnímu prostředí. Obec aktivně využívá místních zdrojů a obnovitelných energetických surovin. Přestože jde o malou obec v podhůří Bílých Karpat se zhruba 200 obyvateli, její ekologické a dobře fungující projekty slouží jako vzor pro další samosprávy. V Hostětíně ve Zlínském kraji už řadu let úspěšně funguje mnoho ekologických projektů. Obec využívá šetrné veřejné osvětlení, které je projektováno tak, aby svítilo jen na chodníky a komunikace. Obec v maximální možné míře využívá také obnovitelné zdroje energie. Fungují zde tři fotovoltaické elektrárny, přičemž většina solárních panelů je umístěna na stávajících budovách - hlavně na střeše moštárny a několika rodinných domech. Součástí obce je i výtopna na dřevní štěpku. O čistění odpadních vod se stará kořenová čistička.

„Ročně sem zavítá několik tisíc turistů, aby se seznámili s tím, jak se dá ekologie dělat na takovéto obecní úrovni. Neustále se dá něco zlepšovat. Nicméně jsme hrdí na náš výsledek a svým způsobem nás to zavazuje do budoucna.

Deset měst inspirujících svět v ekologii

Příkladem může být seznam deseti měst, které se pro své ekologické rysy staly inspirací zbytku světa:

Můžeme odpočítávat poslední léta do roku 2025, ale už teď je zřejmé, že Kodaň „to zvládne“. Stane se totiž prvním uhlíkově neutrálním městem na světě. A z této bilance je patrné, že prakticky každá činnost obyvatel města i zdejších podniků a firem je přísně korigována s ekologickými zásadami. Udržitelnost a soběstačnost při hospodaření s omezenými zdroji tu dosahuje současného civilizačního maxima.
Druhé místo na světovém žebříčku ekologických měst dosáhly Helsinky především díky dokonale zpracovanému masterplanningu veřejných prostranství. Hromadná doprava, vedení silnic a cest, alternativní modely dopravy i vedení energetických sítí, to vše tu podstoupilo rigorózní analýzu před vlastní realizací. A peníze za posudky odborníků se Finům skutečně vyplatily.
Možná je trochu problém nalézt toto město na mapě, ale pamatovat na něj musíme. Nikde jinde totiž není zatím dosaženo jejich výsledku: město se zbavuje 70 % produkovaných odpadů recyklací. A dál? Jeden milion vysázených stromů podél všech silnic a cest, a k tomu ještě jeden z nejpropracovanějších systémů hromadné dopravy.
Ostrov, který je světem sám pro sebe. Nejzelenější město celé Asie je vlastně překvapivým výsledkem nahuštění velkého počtu osob na relativně malou plochu. Každý si tu totiž chce být obklopen zelení, a tak město vede v počtu zelených teras, střech i „zarostlých“ veřejných prostranství. Revoluční je tu systém ekologické MHD, a za zmínku stojí i velmi pokročilý systém třídění a sběru odpadů.
Dědictví alternativně smýšlejících hippies se odráží na městě, které je považováno za „epicentrum“ ekologických hnutí severu Ameriky. Podstatným rysem této metropole je maximální podpora městských úřadů všem hnutím, které se zabývají recyklací, tříděním odpadů, znovu-využitím materiálů, opravám.
Jihoafrické trojměstí sice nestojí na špici, pokud jde o boj s kriminalitou, ale vedou si velmi dobře, pokud jde o vztah k ekologii. Cape Town a Johannesburg mají například největší plochu ozeleněných prostranství na celém africkém kontinentu. A Durban? Ten zatím představuje špičku v nakládání s komunálními odpady.
Město se proslavilo svým bojem proti emisím oxidu uhličitého, stejně jako adaptací sídla na klimatické změny. I proto má v přepočtu na počet obyvatel nejnižší emise na světě.
Před třiceti lety Columbia rozhodně nebyla „čistým“ městem. Změny a výzev se ale zdejší obyvatelé nebojí. Nástrojem nápravy stavu životního prostředí se tu stal rozsáhlý „Green program“, který město podporuje. Malé firmy i velké společnosti mají možnost zažádat si o expertní audit (energií, uhlíkových emisí, znečištění, hluku), a město pro něj dodá patřičné odborníky. Zaplatí také polovinu nákladů. A po vyhodnocení přispěje až 12 500 dolarů na projekty změn a oprav.
Město, které se drží na špici v Evropě (jako držitel ceny European Green Capital), a má ambice zopakovat svůj dosažený úspěch i na globální úrovni. Jak toho dosáhnout? Podporou alternativních způsobů přepravy osob ve městě. Ať už rozvojem cyklostezek, nebo podporou elektromobility a zákazem fosilních paliv (do roku 2050, později se sem už s klasickým motorem nedostanete).
Působivá kombinace funkčního designu, moderních technologií, prvků energetické efektivity a především hlubokého zájmu samotných občanů, když přijde na otázky životního prostředí.