Znečištění životního prostředí v České republice

26.11.2025

Česká republika dlouhodobě investuje do ochrany životního prostředí významně nad průměrem Evropské unie. Přesto investice vždy nepřinášejí očekávané dopady a v řadě oblastí zůstávají plánované strategické cíle nenaplněné. Vysoké emise, nedostatečná recyklace i znečištěné ovzduší tak nadále zůstávají zásadními problémy. Vyplývá to z celkem 11 kontrol Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), které se v letech 2018 až 2024 zaměřily na klíčové oblasti environmentální politiky a jejichž výsledky NKÚ shrnul v „Souhrnné zprávě z kontrol NKÚ v oblasti životního prostředí“.

Z kontrol NKÚ vyplývá, že v praxi existuje řada faktorů, které snižují efektivitu podpory v oblasti životního prostředí - od nedostatků ve strategickém řízení přes pomalou administraci projektů a nedostatečné zacílení podpory až po nekvalitní monitoring dopadů, nízkou motivaci příjemců, legislativní překážky a nevymáhání pravidel. Do oblasti životního prostředí přitom směřují značné veřejné prostředky. Jen z operačního programu „Životní prostředí“, který byl jedním z nejvýznamnějších nástrojů financování environmentálních opatření, bylo v období 2014-2020 poskytnuto téměř 72 miliard korun. Z toho 66 miliard korun směřovalo přímo do oblastí kontrolovaných NKÚ - například na energetické úspory, vodní a odpadové hospodářství, ochranu přírody a krajiny či zlepšování kvality ovzduší.

Navzdory významným investicím zůstává Česká republika v mezinárodním srovnání na chvostu. Stav životního prostředí v roce 2024 odpovídal 6. nejhorší pozici v rámci unijní sedmadvacítky. Podobnou příčku Česko obsadilo i ve dvou předchozích letech - a to navzdory skutečnosti, že na životní prostředí vynakládá jeden z nejvyšších podílů HDP v celé Evropské unii - ten jen v roce 2021 činil 0,6 % HDP.

Například v oblasti recyklace komunálního odpadu Česko recykluje pouze 38,3 %, přestože cílem je dosáhnout 60 % do roku 2030. Skoro polovina odpadu stále končí na skládkách a kapacita recyklačních linek zůstává nedostatečná. Zůstávají ale také vysoké emise skleníkových plynů - 10,16 tuny CO₂e na obyvatele nás řadí na 6. místo v EU. Významným zdrojem znečištění ovzduší je stále vytápění domácností, často v energeticky neefektivních budovách.

Navzdory současným problémům nelze přehlédnout, že se v některých oblastech podařilo dosáhnout pokroku. Oproti 90. letům se znatelně zlepšily emise oxidu siřičitého, které klesly téměř o 95 %. Od roku 2000 se také zlepšila kvalita povrchových vod díky výstavbě nových čistíren odpadních vod a rozšiřování kanalizační sítě.

Čtěte také: Dopady znečištění

Historický kontext znečištění životního prostředí

Doba od roku 1948 do konce 50. let 20. století byla zaměřena hlavně na těžký průmysl a rostoucí využívání nerostných zdrojů. Stále rychlejší rozvoj společnosti ovlivňuje bezprostředně životní prostředí. Těžba nerostných surovin, jejich další výrobě a používání zanechávají velké množství odpadu. Tyto odčerpané látky vrací zpět do přírody ve formě odpadu. S rostoucí výrobou stoupá i množství odpadu.

V 60. letech dochází k narušení ekologické rovnováhy. V Československu byla situace v oblasti životního prostředí mnohem horší. Významně se na znečištění podílela výroba stavebních hmot a automobilová doprava. Byly vyhubeny některé druhy fauny a flóry, což ohrožuje samotného člověka. Dochází k narušení rovnováhy krajiny, která ztrácí svou přirozenou produkční schopnost. Z živočišných druhů jsou nejvíce ohroženi predátoři - druhy masožravé. Znečišťují ovzduší a na zemědělských plodinách se projevují materiální škody. Vláda ČSSR věnovala životnímu prostředí jen malou pozornost.

Teprve v 70. letech se vedení státu začalo nejprve v oblasti legislativy věnovat také ochraně životního prostředí. Na ochranu proti vypouštění zplodin do ovzduší zůstával v platnosti zákon č. Bylo zřízeno mnoho výjimek, které dovolovaly dále vypouštět nečistoty do vody. Účinnost takového postupu byla velmi malá. Rada neřešila ani otázku nebezpečného odpadu, který nebyl kontrolován. Neprobíhalo tedy jeho řízené a registrované ukládání.

V 80. letech byla devastována příroda. Znečišťují ovzduší a na zemědělských plodinách se projevují materiální škody. Snižovala se průměrná věková hranice. Vláda ČSSR věnovala životnímu prostředí jen malou pozornost. Vlivem stálého okyselování půdy imisemi a hnojivy vznikla velká nutnost vápnění. V neposlední řadě má poškození životního prostředí negativní vliv na zdraví člověka. Nemoci dýchacích cest, trávicí soustavy, nemoci kůže a podkožního vaziva, žloutenka aj. jsou důsledkem civilizačních chorob.

Jaderná energetika a její dopady

V 80. letech se začaly budovat další jaderné elektrárny. Údaje o chodu všech elektráren, množství vypouštěných látek do vzduchu a jak se projevují na zdraví člověka, nebyly zveřejňovány. Situace se nezlepšila ani, když došlo 5. 1. k technickou závadou v jaderné elektrárně. K druhé havárii došlo 24. 2. a chybou při jeho zavážení. Veškeré komplikace s elektrárnou byly utajovány. Nebyla zajištěna bezpečnost provozu. Otázka ukládání odpadu nebyla do důsledků řešena, aby byla zajištěna kompletní bezpečnost. To vedlo až k odchodu některých předních odborníků.

Čtěte také: Výběr správného odpadkového koše

Stavba jaderné elektrárny Temelín začala v roce 1986. V lednu roku 1990 oznámila vláda, že se dokončí pouze dva rozestavěné bloky. I když situace v 90. letech byla v oblasti jaderné energetiky nejasná, k jakému účelu byly využity některé státní peníze, nebylo vyjasněno. Do provozu podpořila Charta 77 v části dokumentu č. 22, který vydala 27. 11. 1978.

Černobylská havárie a reakce Československa

Krátce po 26. 4. došlo v černobylské jaderné elektrárně k výbuchu. Vládní orgány v Československu svolaly na 30. 4. projednání, jak bude probíhat monitorování situace. Do 15. 5. denně zasedala a sledovala množství radioaktivity na našem území. Podle oficiální zprávy z 10. 7. bylo ohrožení zdraví mnohokrát nižší, než jaké bylo po pokusných jaderných výbuchů v 60. a 70. letech v jiných zemích. Československá televize radila pro těhotné matky, děti a staré nebo nemocné lidi, aby raději nevycházet a zdůrazňovaly se základní hygienické zásady. Vláda zamlčovala informace o skutečném ohrožení člověka a nechávala tak veřejnost v nevědomosti.

Československá televize informovala o situaci na svém území s hygienickými pokyny a opatřeními. Vláda se snažila bagatelizovat situaci. Deset dní po havárii přiznala v rozhovoru v rozhlase hlavní hygienička dr. Zpráva IHE 1987 uváděla zvýšenou radiaci v dešťových srážkách a v mléčných výrobcích. Veřejnost nebyla průběžně ani zpětně o těchto měřeních informována.

Krušné hory a severní Čechy

V 80. letech došlo k narušení Krušných hor. Kvůli neustálému smogovému oblaku, který se projevuje zejména v zimě, se sepsala petice předsedovi ONV v Chomutově, Otokaru Stejskalovi. Předseda odpověděl 16. 1. podle kterých se má postupovat a které je rozděleno na dva stupně. Situace byla zlehčena a podhodnocena. Při prognóze vykazující zhoršení rozptylových podmínek bude vyhlášeno tzv. upozornění a při zhoršení rozptylových podmínek bude vyhlášeno tzv. opatření. Vláda zavedla na počátku 80. let tzv. úplatkářskou politiku, kdy se platy pro nejdůležitější profese, hlavně lékařů, pohybovaly na nejvyšší hranici. V oblasti se zvýšil výskyt nemocí a nádorů.

Kysličník siřičitý způsobil změny patrné na první pohled. Stromy, které přežily, byly poškozené. Roku 1974 vydala vláda ČSR usnesení č. Nebylo dbáno na ochranu životního prostředí. Vláda nepodpořila výrobu dalších čističek vod. Imise poškodily Jizerských hor na Frýdlantsko a západní část Krkonoš. V roce 1983 se objevil lýkožrout smrkový. Negativní vliv měl oxidu síry ve vzduchu. Zasažen byl severomoravský kraj, zejména pak okolí Ostravy a Karviné.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Krkonošský národní park

Krkonošský národní park (KRNAP) byl zřízen vládním nařízením č. Byl v době socialismu jediným národním parkem v ČSR. Při UNESCO - IUCN zařazen mezi 11 nejohroženějších parků na světě. Realizovaly se zásahy do lesa. Vedle toho se však vyskytly ještě jiné problémy jako např. stavba objektu horní stanice lanovky. Vypracováno velké množství verzí, které se týkaly projektu stavby. Obavy, že výstavba lanovky na nejvyšší horu České republiky nepřinese více škody než užitku, zůstaly nevyslyšeny. Lanovka byla dostavěna podle původního plánu až na vrchol. Následovala řada diskusí o tom, zda je lanovka k vrcholu Sněžky nezbytná nebo ne. Argumentem byl projekt, který přispěje k odlehčení pěší turistické zátěže Sněžky. Byla ponechána bez reakce orgánů, které se na stavbě lanovky měly podílet.

Vodní dílo Gabčíkovo-Nagymaros

V stejnou dobu, jako se na území Čech řešila výstavba lanovky na Sněžku, probíhala výstavba vodního díla Gabčíkovo-Nagymaros na území nynějšího Slovenska a Maďarska. Budování vodního díla mělo za následek zničení dunajské krajiny. Stavba měla sloužit k výrobě elektrické energie, zlepšení plavby na Dunaji a jako zdroj pitné vody. Realizace probíhala celkem úspěšně. Veřejnost se mohla vyjádřit stanovisko k chystaným krokům a průběhu stavby. Ekologové varovali před zprovozněním přehrady k příliš negativnímu zásahu do přírody. Maďarská strana považovala tento akt za bezdůvodný a trvala na pokračování stavby. Později se však maďarská strana přestala podílet na tomto projektu.

Ekologické aktivity a informovanost veřejnosti

Opatření k ochraně životního prostředí byla zlehčena. Veřejnost se mohla dozvědět informace o vypouštění škodlivých látek z továren do vzduchu a o otázkách obnovy přírodních zdrojů. Důležité bylo, aby nevznikly pochybnosti při řešení dalších otázek v jaderné energetice. Pro informování veřejnosti sloužily Ekologický bulletin, Ekomonitor, Nika nebo Stres. Časopis Nika přišel pod správu Městského výboru ČSOP v Praze. Zpočátku byl časopis pod neustálou kontrolou vyšších orgánů, ale v 80. letech docházelo k uvolnění. Pravdivě informoval o vlivu škodlivin na zdraví člověka.

V 80. letech se v tisku objevovaly zprávy o ukazatelích, které nejvíce poškozují životní prostředí. Ekologická sekce při biologické společnosti ČSAV na podnět československé vlády zhotovila Zprávu o stavu životního prostředí (se zaměřením na zemědělství), která však nebyla vytištěna. Informace se šířily prostřednictvím stanic Hlas Ameriky a Svobodná Evropa. Zájem o ekologické otázky v Československu stoupal až do konce roku 1989. Chomutov nebo Praha se staly centry ekologického aktivismu. Lidé se chtěli dozvědět od příslušných orgánů, jak se k různým problémům staví vláda.

Vzniklo dokumentační středisko nezávislé kultury (ČSDS). Jeho cílem bylo shromažďování svědectví a dokumentů nezávislého myšlení po roce 1948. Od roku 1987 vydávalo ČSDS čtvrtletník Acta určený čtenářům doma i v zahraničí. V samizdatu začal vycházet Ekologický bulletin. Cílem bylo poukázat na problémy jednotlivých oblastí a hledat cestou dialogu řešení. Vedle nich působila ještě jiná neoficiální ekologická sdružení. Děti Země se zaměřovaly na negativního vlivu člověka na životní prostředí a posílení ekologického myšlení. Ekologičtí aktivisté psali otevřené dopisy adresované příslušným orgánům a nejčastěji samotné vládě. Následovaly další petice a demonstrační projevy. V roce 1988 se sjednotili členové Charty 77, ekologičtí aktivisté a široká veřejnost. Díky tomu vláda od návrhu na výstavbu dálnice přes Křivoklátsko ustoupila.

Současná situace a výzvy

Na konci 80. let minulého století se nespokojenost občanů s vládnoucím režimem spojila s nespokojeností se zhoršujícím se stavem životního prostředí a étos tohoto poselství sametové revoluce vydržel až do rozdělení ČSFR a vzniku samostatné České republiky. Přestože tento postižený region má zpracovaných několik rozvojových koncepcí s podobnými tématy, deklarujících formálně zájem o zlepšení životního prostředí, 20-leté zpoždění praktické realizace za Ústeckým krajem je více než zřetelné.

Studie prokazují vztah mezi znečištěním ovzduší prachem, zejména frakcí PM 2,5 a na ní vázaných polutantů, jako jsou karcinogenní polyaromatické uhlovodíky jako benzo(a)pyren a další. Nejen notoricky známou zvýšenou nemocností horních cest dýchacích, ale i zvýšeným výskytem kardiovaskulárních chorob, asthmatu, alergií, potíží s těhotenstvím a porody, vrozených vývojových vad dětí a poškození genů, což signalizuje problémy i dalších ještě min. 30 - 35 let po odeznění působení dnešních nepříznivých faktorů a dokonce i v dalších generacích.

Na zasedání Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR, konaném k této problematice 25. 11. 2011, byly prezentovány dosavadní výsledky prací na tomto programu. Byl přednesen návrh, aby byl pro území Slezské průmyslové pánve zpracován takový komplexní program restrukturalizace oblasti, postihující ekonomické, sociální i environmentální aspekty, a to společně s Polskem, za přímé podpory vlád obou zemí i EU, s pracovním názvem „Program Slezsko“ (lépe by bylo přesnější „Program Severní Morava a Slezsko“).

Je to dobrý námět, jak v době hospodářské recese využít dočasného snížení produkce k náhradě zastaralých nejlepšími dostupnými technologiemi, jako to ArcelorMittal dokázal v podobných provozech v Kanadě nebo v Belgii a jak se zamyslet nad tím, čím chce v budoucnu být a čím se chce živit tento region. Uhlí je neobnovitelný zdroj a jednou dojde. Je třeba se na to připravit včas.

Legislativa a státní politika

Klíčovým dokumentem státní účasti při zabezpečování ochrany životního prostředí je Státní politika životního prostředí. V přijaté politice se promítají požadavky programových dokumentů OSN, OECD a EU, zaměřené na ochranu životního prostředí. Politika stanovuje jednak průřezové prioritní oblasti - ochrana přírody, krajiny a biologické rozmanitosti, udržitelné využívání přírodních zdrojů, materiálové toky a nakládán s odpady, životní prostředí a kvalita života, ochrana klimatického systému Země a omezení dálkového přenosu znečištění ovzduší, kdy pro každou oblast je určena řada prioritních a dílčích cílů. Dále obsahuje sektorové politiky, tzn. Státní regulace životního prostředí ve vztahu k mikrosféře by měla prosazovat zásadu ekologické odpovědnosti za škody na životním prostředí, tzn. že negativní efekty by měly být přičteny tam, kde je to možné, a v rozsahu, v jakém je to možné, k tíži jejich původce. Činnosti škodící životnímu prostředí musí být ekonomicky znevýhodněny vzhledem k činnostem škodícím méně nebo neškodícím vůbec.

Environmentální legislativa má letitou tradici a postupně se rozrostla do obsáhlého souboru veřejnoprávních předpisů. Na webové stránce ministerstva životního prostředí (www.env.cz) mohou zájemci najít kompletní a aktualizovaný přehled těchto dokumentů, včetně jejich plných textů. Také skupina norem ISO 14 000 nabízí řadu podpůrných norem. Směrodatná pro zavedení a certifikaci EMS je zejména norma ISO 14001. Podle této normy bývá zpravidla strukturován EMS popsaný v environmentální příručce.

Mezi důležité zákony patří: