Historie obce Slatina

22.12.2025

Ves Slatina u Horažďovic, dříve uváděno u Lnář, byla založena v polovině 12. století, kolem roku 1150. Patří spolu s několika dalšími vsi mezi nejstarší v okolí. Např. ves na Hradišti - dříve Na Gradišti, ves Pole - dříve Na poli, ves Záboří, Bratronice, Slivonice, Pačejov aj. Okolí bylo zalesněno a jen málo osídleno.

Jednalo se o dřívější rozptýlené slovanské osady, jejichž středisky byla slovanská opevněná hradiště "Na Hradišti" u Kasejovic a dále hradiště Na Práchni. Původní slovanská osada se vyvíjela v ranně středověkou ves. Nejstarší obydlená místa jsou v prostoru čp. 7, 22, 23, 24, 26, 27, 29, 31, 33, 48. Postupnou kolonizací přicházely další rodiny a osazovaly prostory stále na této obydlené straně. Č p. 21, 28, 30, 45 a v další kolonizační vlně to byly prostory čp. Vzhledem k názvu vsi z něhož vyplývá, že se rozkládá na slatinné a bažinaté půdě, se při osídlování využíval terén vyšší, skalnatější a sušší.

Nejstarší získaná půda ždářením je právě směrem za těmito nejstaršími osídlenými místy. Tito starousedlíci se postupně stávali gruntovníky. Nejstarší získaná pole jsou směrem od Liští, přes Trávníky, Stružka, Na dolích, k Novému, k Náramku a Hořicum. Všude jinde v okolí byly husté lesy (pralesy) a původní divoká příroda. Kolem roku 1170 bylo již získáno přes 100 korců půdy t.j. cca.

Církevní dvůr a kostel sv. Václava

Velkým zásahem do vývoje ranně středověké vsi ve Slatině bylo založení a vybudování církevního dvora (statku) kolem roku 1220 a postavení kostela zasvěceného sv. Václavu svatojiřským klášterem na Pražském Hradě. Svatojiřský klášter, který je jedním z nejstarších v Čechách (byl založen roku 973) se značně podílel na kolonizaci této oblasti. S církevním statkem byl postaven i již zmíněný dřevěný kostel zasvěcený sv. Václavu. Byl to první kostel v okolí.

Svatojiřský klášter vlastnil dvůr ve Slatině a v Poli celkem 56 let do roku 1284, kdy biskup Tobiáš je prodal za 170 hřiven stříbra panu Bohuslavovi, purkrabímu na hradu Zvíkov (formulář biskupa pražského Tobiáše z Bechyně, kapitola 233, strana 177).

Čtěte také: Hortenzie řapíkatá - tipy pro pěstování

Husitské války a kaple sv. Václava

Kostel ve Slatině, jakož i kostely v okolí byly vypáleny v době husitských válek. Bylo tomu v létě 1421, kdy majitelem slatinského statku byl Střízek z Nebřehovic u Písku. Jan Žižka táhnul se svým vojskem podruhé na hrad Rábí. Vypálil a zbořil kostel v Kadově a Přibíkovi, který se uchýlil na hrad Rábí poničil i tvrz. Dále vypálil kostel ve Slatině. Odtud vyslal část vojska do Chanovic, ale ta se v hustých lesích stočila směrem k Bezděkovu a zbloudila. Kostel v Chanovicích tedy zůstal zachován. Odtud pokračovali na Horažďovice a Rábí.

Na místě vyhořelého kostela byla postavena zděná kaple sv. Václava. Postavili ji páni Nebřehovičtí, kteří slatinský statek vlastnili celkem 203 let. V roce 1765, kdy byl vystavěn nový kostel v Kadově a vysvěcen na sv. Václava za velké slavnosti, daroval ze slatinské kaple Ferdinand Kunáš z Machovic kadovskému kostelu stříbrný kalich a mešní roucha.

Slatina v Orlických horách

Jméno Slatina pochází od kyselých močálovitých pozemků, čili "slatin", které se zde nalézaly hlavně v dřívějších dobách. Stejně jako jiná pohraniční pohoří, byly i Orlické hory a jejich podhůří odpradávna pokryty hlubokými pralesy, které se mnohdy rozkládaly i hluboko do vnitrozemí. Pravěká sídla tehdejších obyvatel se nacházela pouze v nižších polohách povodí řek.

Těmito neproniknutelnými pralesy procházely pouze obchodní cesty, po nichž byla z území dnešního Polska na území dnešní Itálie (tehdy Římské říše) dopravována hlavně sůl. Pravděpodobně za slovanského osídlení české kotliny se naší obci dostalo i strážní ochrany řetězem hradišť, jak o tom svědčí názvy některých míst v povodí Zdobnice a název Hradiště v lese Suchá. Tato cesta se zachovala až do středověku a byla nazývána cestou královskou, protože vedla do tak zvaného Královského lesa (dnešního Kunvaldu).

Vedla údolím Zdobnice k jejímu ústí do Divoké Orlice, pak údolím Slatinského potoka a dále do lesa Suchá a odtud přes Kunvald do Slezska. Na trase této cesty byly při výkopových pracech při stavbě dráhy nalezeny předměty z doby bronzové a při stavbě silnice různé kovové předměty, hlavně hroty šípů, starobylé podkovy a další předmty. Dokonce byly nalezeny i zlaté a stříbrné mince ze 13.-14. století. Od této cesty v pozdější době odbočovala v prostoru Posvátníku cesta k Rychnovu a Solnici, která jako stará silnice existovala až do vybudování nové silnice přes Javornici v 90. letech 19. století.

Čtěte také: Ne každé opuštění je přestupek

Přemyslovská kolonizace a páni z Rychnova

Oživení zdejšímu kraji přinesla až přemyslovská kolonizace ve druhé polovině 13. století. Území při řece Kněžně a Zdobnici dostal od krále Přemysla Otakara II. jeho oblíbenec a dvořan Heřman z Drnholce, zakladatel rodu pánů z Rychnova. Ten povýšil starou osadu Rychnov na město a vybudoval zde svůj hrad, sídlo svého rodu. V době od r. 1257-1267 založil zde řadu osad a mezi nimi podle historika Augustina Sedláčka asi v roce 1260 i Slatinu současně s Pěčínem a Rokytnicí. Jeho potomci pak vlastnili rychnovské panství a tedy i Slatinu až do konce 15. století.

Tehdejší osady byly zakládány podle nového práva zákupního (německého), ale byly osídleny, na rozdíl od pohraničních území v západních Čechách a na Trutnovsku, českými osadníky, jak o tom svědčí jejich názvy a názvy místních lokalit. K poněmčení vlastního pásma Orlických hor došlo v dobách pozdějších. O existenci farnosti ve Slatině, která patřila k děkanátu kosteleckému již na počátku 14. století, svědčí záznamy v církevních archivech a v archivu rychnovského panství. Nejstarším známým občanem Slatiny byl farář Jindřich, který zemřel v r. 1359 a na jeho místo byl jmenován 28. června téhož roku Jan z Javornice.

Husitské války v regionu

V dobách husitských válek zasáhly boje i do našich končin a to především v říjnu r. 1421. Tehdy, za podpory největších odpůrců husitského hnutí ve východních Čechách - Půty z Častolovic a Jana Městského z Opočna, vtrhla do zdejšího kraje vojska slezských knížat na podporu Zikmundova tažení do Čech. Bezvýsledně se pokusila dobýt hrady husitských hejtmanů Žampach a Litice. Přitom ale zle řádila v širokém okolí a vypálila mnoho vesnic a dvorců. Při tomto vpádu byl zničen a vypálen hrad v Pěčíně a údajně i opevněný dvůr ve Slatině s přilehlými osadami.

Dále se však tato vojska do Čech neodvážila. Nezdarem skončilo i Zikmundovo tažení po vítězství Jana Žižky u Kutné Hory dne 6.1.1422 a krátce nato u Německého Brodu. Na podzim r. 1497 koupil rychnovské panství od Albrechta z Rychnova Vilém z Pernštejna, který vytvořil největší a nejbohatší panství v zemích české koruny. Bylo to období hospodářského rozkvětu a přineslo i našim předkům některé úlevy. Správním sídlem zdejšího kraje za Pernštejnů byl hrad Potštejn.

Po rozpadu jejich panství ve východních Čechách a prodeji panství Rychnovského, potštejnského a litického změnila Slatina, stejně jako celý zdejší kraj, několikrát svého majitele. Při těchto změnách byla v roce 1558 odtržena od panství rychnovského a přičleněna k panství Žamberka. Součástí žambereckého panství pak zůstala Slatina až do zrušení roboty v roce 1848. Správně pak náležela k okresu Žamberk s vyjímkou období II. světové války.

Čtěte také: Český Těšín: Dopravní uzel

Pánům z Pernštejna patřila Slatina do roku 1556. Toho roku prodal Jaroslav z Pernštejna své statky Arnoštovi, falckrabímu na Rýnu a v Kladsku. Dne 26.10.1562 koupil panství litické od Václava Okrouhlického pan z Mikuláš z Bubna na Přestavlkách a dal o této koupi vložit zápis do zemských desek. Dle tohoto zápisu "... koupil léta 1562 v pondělí před sv. Šimonem a Judou urozený a statečný rytíř pan Mikuláš starší z Bubna půl městečka Žamberka, Litice, Helvíkovice, Slatinu, Pěčín, Kunvald, Kameničnou, Záchlumí, Německou Rybnou, Doudleby a ves co k nim náleží, ves Vrbici za sumu 21 000 kup míšenských grošů."

Toto panství rozšířil v roce 1575 v den památky sv. Martina, kdy koupil druhou polovinu Žamberka, Líšnici, Trundolf (bývalá ves nad Žamberkem, v místech odbočky silnice na Klášterec, která zanikla za třicetileté války), Pastviny, Klášterec, Bartošovice od pána Karla ze Žampachu. Po smrti svého strýce Heřmana z Bubna, známého svým ochočeným lvem, mu připadl i statek Jelení. Litice si pan Mikuláš oblíbil natolik, že je učinil sídlem svého rodu a střediskem celého panství. Jejich jméno pak přijal do rodového názvu pánů z Bubna a Litic. Tento rod pak vlastnil žamberecké (původní litické) panství.

Třicetiletá válka a další události

Třicetiletá válka, která zachvátila celou střední Evropu neušetřila ani zdejší kraj. I zde řádila císařská i švédská vojska v letech 1639 a 1643. I zde lid trpěl pleněním a těžkými kontribucemi, hořely vesnice a města, řádil hlad a časté epidemie. Nedostavěné sídlo Mikulášovo bylo proměněno v panský dvůr, ke kterému byly robotou přičleněny obce Slatina a Pěčín. Z důvodu chátrání původního kostela v době třicetileté války byl na sklonku 17. století vybudován za podpory hraběte Františka adama z Bubna kostel nový, a byl dokončen v roce 1699.

Také v 18. století zuřily ve zdejším kraji války. Kraj byl sužován válečnými operacemi, ale také vydržováním vojska. Vedle válek, bídy a hladu přineslo 18. století do života našich předků řadu změn, které se dotkly i naší obce. Nejvýznamějšími byly reformy, k nimž bylo nuceno přistoupit rakouské mocnářství. Především to byl patent Josefa II. o zrušení nevolnictví, toleranční patent a některá správní a hospodářská opatření. Byl to nový daňový systém, zpracovaný na podkladě takzvaného Tereziánského katastru. Vyměřování pozemků pro jeho sestavení, pro založení pozemkových knih a katastrálních map, se ve Slatině uskutečnilo v roce 1714.

Z té doby, t.j. 1.10.1770 bylo nařízeno očíslování všech domů a usedlostí. Bylo provedeno od horní části obce po pravé straně potoka dolů po č.p. 13.8.1775 byl vyhlášen robotní patent, kterým byl upraven rozsah povinné roboty. O něco později byl zrušen panský dvůr ve Slatině a v roce 1782 rozprodán deseti rodinám. Obyvatelé Slatiny se snažili o rozvoj obce a vymanění ze zaostalosti. 2.3.1787 byla ve Slatině obnovena farnost, která byla zrušena v bouřlivých dobách třicetileté války v r. Zřízení farnosti přineslo nejen zřízení matričního úřadu, ale především zřízení řádné školy, které se uskutečnilo 26.3.1789.

Prvním učitelem na této škole byl Ignác Melnický z Vamberka, později jmenovaný hrabětem z Bubna. Částečné uvolnění a zmírnění bídy, které přinesl sklonek 18. století, však bylo zmařeno napoleonskými válkami. Všechna panství byla sužována hladem a častými odvody rekrutů k doplnění vojsk. Rostoucí drahota, nouze a zvyšování robotních povinností vedla k nespokojenosti a častým vzpourám, kterých nebyla ušetřena ani naše obec.

V roce 1817 byla postavena zděná škola na místě dosavadní školy dřevěné. Budova byla přízemní a nedostačovala pro asi 250 žáků, kteří jí v té době navštěvovali. Proto k ní bylo roku 1882 přistavěno 1. John Parish byl poslední slatinskou vrchností. Počátky svobodného hospodaření nebyly pro obec ani pro její obyvatele lehké. Téměř všechny usedlosti byly zatíženy hypotékami a ani podmínky hospodaření nebyly příznivé pro drobné zemědělské usedlosti, které po uvolnění z roboty vznikly.

Prusko-rakouská válka

Hlavní bitvy byly sice vedeny u Jičína, Trutnova, Náchoda a Hradce Králové, ale přes Slatinu prošly při svém přesunu z Moravy k severním hranicím Čech od 21.6. tři armádní sbory a dvě jezdecké divize, což byla zhruba polovina rakouského vojska soustředěného po vypuknutí konfliktu u Olomouce. Tento pochod trval téměř dva týdny, při čemž Slatinou prošlo a zčásti zde bylo ubytováno více než 100 000 mužů, 375 povozů s náboji, tažených šestispřežími, 186 děl, asi 15 000 koní a nakonec pluky červených a modrých dragounů. S vítěznými prusy se naši předkové setkali až v srpnu.

Po prohraných bitvách se celý kraj postupně proměnil ve velký lazaret, protože rakouští vojáci byli ustupující armádou ponecháni místnímu obyvatelstvu. I ve Slatině mnozí pečovali o raněné císařské vojáky a ukrývali lehce raněné, aby nepadli do pruského zajetí.

Rozvoj obce koncem 19. století

I přes těžké hospodářské a sociální poměry koncem minulého století se život obce úspěšně rozvíjel. Byla rozšířena škola, vznikaly nové hospodářské i společenské organizace. Občané se stále více zajímali o pokrok v zemědělství i o události celonárodní. Svědčí o tom různé sbírky pro dobročinné i vlastenecké účely. V roce 1883 to byla sbírka na Národní divadlo, v roce 1890 na opravu povodní poškozeného Karlova mostu. Přispívalo se na Národní jednotu severočeskou, na Matici školskou, na českou školu v Rokytnici a podobně. O povznesení obce a úroveň společenského života pečovaly i tehdy existující spolky a organizace. V této době byla založena obecní i školní knihovna. Od roku 1876 bylo ve vsi zahájeno meteorologické pozorování. Záznamy o počasí jsou uchovány od roku 1928.

20. století a první světová válka

Rozvoji obce přispěla také výstavba železnice v letech 1905-1906. Další vývoj obce přerušila 1. světová válka v letech 1914-1918, které padlo za oběť 37 občanů. Odchodem mužů na frontu ustal v obci všechen společenský život a mnohé rodiny jen s velkými obtížemi zabezpečovaly svá hospodářství. Ubývalo potravin i ostatního zboží a do obce stále častěji přicházely rekviziční komise, které zabavovaly obilí, dobytek, ale i kovy.

Meziválečné období

Po ukončení války a vzniku samostatného československého státu se další rozvoj obce značně uspíšil. Ožil společenský život a především značně pokročila výstavba obce, která byla počátkem 20. let elektrifikována. Vznikly nové obchody, řemeslnické provozy a byly zmodernizovány podniky pro zpracování zemědělských produktů. Především byly přebudovány oba mlýny, dosavadní vodní kola nahrazena turbínami a v roce 1926 byla postavena mlékárna.

Slatina měla počátkem 30. let velde zmíněných dvou mlýnů 6 obchodů se smíšeným zbožím, 5 hostinců, 2 pekařství, 2 řeznictví a 184 zemědělských usedlostí a po několika obuvnických, krejčovských, truhlářských, kolářských, kovářských a dalších živnostech. Ke zlepšení zdravotnické péče byla v roce 1938 zřízena poradna pro matky a děti a do obce počal dojíždět dentista.

Druhá světová válka a osvobození

Od poloviny 30. let však působilo starosti nové válečné nebezpečí, které se stále stupňovalo. V roce 1936 se uskutečnilo ve zdejším kraji vojenské cvičení a od roku 1937 byla zahájena výstavba pohraničních opevnění. Stále naléhavěji probíhala příprava občanů k protiletecké ochraně. Prvý úder přineslo vyhlášení částečné mobilizace, a to útvarů SOS dne 21,5,1938, do jejichž oddílů okamžitě nastoupilo 28 místních záložníků. Po přechodném uklidnění napětí opět vzrosto v září, kdy opět nasoupili příslušníci oddílů SOS k ochraně hranic a brzo nato byla vyhlášena mobilizace všech záložáků do stáří 40 let.

Zbývající práceschopní muži od 17 roků byli povoláni do pomocných pracovních oddílů k dobudování obranného systému opevnění. Září roku 1938 bylo těžké i pro ženy zemědělců, které se musely postarat o zvládnutí podzimních prací, především sklizně brambor a zasetí ozimů, přičemž v obci vrcholila epidemie slintavky a kulhavky. To vylučovalo využití kravských potahů, na které byla většina zemědělců odkázána. Po zradě všeho úsilí, které naši lidé pro obranu vlasti vykonali, nastoupila těžká léta okupace, která si naštěstí nevyžádala z řad našich občanů žádných obětí na životech.

Od 6.5. převzal správu obce revoluční národní výbor, který zorganizoval bezpečnostní hlídky, zajistil odzbrojování ustupujících německých jednotek, postaral se o zásobování obce a zabezpečení polních prací v usedlostech, z nichž nastoupili muži vojenskou službu. 9.5. před polednem přišlo do Slatiny asi 300 spojeneckých zajatců z některého zajateckého tábora ve Slezsku. Byli to Angličané, Belgičané, Američané, Australané a Francouzi. Byli radostně uvítáni a rozděleni do rodin k občerstvení a přenocování. Téhož dne k večeru se objevil také první oddíl sovětských vojáků pod velením generála Grečkosije. Měli velké množství aut, děl a jiných povozů. Zaplnili celou obec a byli ubytováni téměř ve všech staveních. Časně ráno pokračovali směrem k Rychnovu. 26.5. V polovině května přišli do obce znovu sovětští vojáci, aby zajistili válečný materiál po ustupující německé armádě, koně a především hovězí dobytek, který sem byl soustředěn z bývalých Sudet. Dále se zde zastavil počátkem června oddíl jízdy o síle asi 2000 jezdců v čele s kozáckým majorem Kozarevem. Utábořil se volně v údolí Zdobnice. Se Slatinou se rozloučili 13.6.

Poválečný rozvoj a současnost

Po překonání poválečných potíží dochází opět k rozvoji obce, která od poloviny 50. let prodělala dosud nebývalou výstavbu a přestavbu. Souvisela především s radikálními změnami v zemědělství. V roce 1949 byl ustanoven přípravný výbor pro vytvoření jednotného zemědělského družstva. Vedle zahájení přestavby školy byl v roce 1950 pořízen místní rozhlas, bylo obnoveno veřejné osvětlení, jehož vedení z mědi muselo být za okupace odevzdáno. Dále bylo otevřeno stálé zubní ambulatorium a v roce 1951 zřízen pro Slatinu a okolní obce veterinární obvod.

Některá zařízení však byla v poválečném období v obci zrušena. Vedle některých obchodů, pohostinství a řemeslnických provozoven byl v roce 1958 zrušen matriční úřad a v roce 1960 mlékárna, která v době své více než třicetileté existence významně přispívala k rozvoji zemědělství. V posledním období byla specializována na výrobu trvanlivých sýrů.

Malebná obec Slatina připomíná vísky z obrázků Josefa Lady s rybníčkem a nad ním se tyčícím kostelíkem. Leží v severovýchodní části okresu Kladno v mírném podlouhlém údolí směřujícím západ - východ. Název "Slatina" je odvozen od mokřin, bažin a močálů, které se zde kdysi hojně rozprostíraly. Podle některých údajů sahá vznik obce již do 11. století. První písemné svědectví pak pochází z roku 1318 v souvislosti s tvrzí, která stávala na místě dnešního dvora na vyvýšené jižní straně obce. Původně gotická tvrz byla vybudována místními vladyky ve 13. století a vystřídalo se zde několik panovnických rodů, k nejvýznamnějším patří Kladenští z Kladna, Žďárští ze Žďáru a Hrobčičtí z Hrobčic. Od roku 1352 se Slatina stala farní obcí, a to až do husitských bouří, kdy fara zanikla.

S tímto rokem je spojena také zmínka o dominantě obce - farním kostelu sv. Vojtěcha se zvonicí a hřbitůvkem, obehnaným zdí. Kostel byl přestavěn do dnešní podoby roku 1717 a později několikrát restaurován (naposledy v 80. letech 20. století). Dolní část schodů, směřujících ke kostelu, zdobí socha svaté Kateřiny z 2. pol. 18. století. Na slatinském území byly objeveny historické nálezy - hroby z doby římského císařství, střepy z nádob, bronzové spony, stříbrné i zlaté ozdoby, skleněné korále, jemně zpracované šperky a kadidlo, zbytky pecí na tavení železa a další vykopávky. Slatinští rodáci nechali v roce 1922 zhotovit na návsi obce pomník, připomínající oběti 1. světové války.

Školství ve Slatině

Snaha o zřízení školy ve Slatině se objevila již v roce 1880. Děti musely v té době docházet do školy ve Zvoleněvsi. Až výnosem zemské školní rady v Praze v roce 1922 byla povolena výstavba dvoutřídní obecné školy. Slavnostní zahájení školního roku se uskutečnilo 2. září 1924. Do lavic tehdy usedlo 76 dětí (44 dívek a 32 chlapců). I v dalších letech byly počty dětí vysoké. Nejvyšší počet žáků byl zaznamenán ve školním roce 1931-1932. Školu tehdy navštěvovalo 94 dětí (48 dívek a 46 chlapců). Při škole působilo dětské ochotnické divadlo.

V roce 1948 dochází ke změně názvu. Úřední označení školy je Národní škola ve Slatině. Škola je organizována jako dvoutřídní s 1.-2. a 3.-5. ročníkem. Počet dětí klesá. Další změna nastává ve školním roce 1979-1980, kdy v důsledku nové koncepce školství dochází ke zrušení 5. ročníku. Žáci tohoto ročníku přechází do školy v Kralupech nad Vltavou. Zlom nastává rozhodnutím Odboru školství v Kladně, kdy je škola v červnu 1986 uzavřena pro nízký stav žáků. Do stanoveného limitu k udržení školy tehdy chyběly 4 děti. Žáci i pedagogický tým přechází do Základní školy ve Zvoleněvsi.

S tímto stavem se slatinští zastupitelé ani občané nesmířili a opakovaně usilovali o znovuotevření školy. Obrat přišel až v roce 1990, po politické proměně České republiky. Školský úřad v Kladně povoluje znovuotevření školy od školního roku 1990-1991. V tomto roce je evidován nejnižší stav žáků v celé historii školy, jedenáct. V roce 1992 je škola výrazně zmodernizována. Je přistavěna školní družina, nové sociální zařízení, jídelna a kotelna. Od 1. ledna 2003 se stává Základní škola ve Slatině samostatným právním subjektem.

Místní škola (malotřídka) pochází z roku 1923 a první školní rok byl zahájen 2. září 1924. Svůj účel plní dodnes, takže školáci nemusí chodit pěšky do sousední Zvoleněvsi, jako tomu bylo dříve. Z významných osobností se ve Slatině narodil r.