Eurobarometr a změna klimatu v České republice

Změna klimatu je zatím rychlejší než schopnost lidí na ni adekvátně reagovat. Řešení existují, ale je nutné je realizovat bez odkladu. Sociologická šetření (např. STEM pro iRozhlas, Institut 2050, Eurobarometr) ukazují, že česká veřejnost se o změnu klimatu zajímá, ale v porozumění naléhavosti problému stále zaostává za evropským průměrem.

Vnímání změny klimatu v ČR vs. EU

Na základě průzkumu Eurobarometru můžeme porovnat přístup Čechů a Češek ke změně klimatu s evropským průměrem. Zatímco 77 % občanů EU vnímá klimatickou změnu jako velmi závažný problém, v České republice takto přistupuje pouze necelá polovina (48 %), tudíž téměř o třetinu občanů méně. Nicméně oproti roku 2021 vnímá tento problém jako velmi závažný o 16 % Čechů více.

Dle průzkumu Eurobarometru ze dne 20. července je většina Evropanů přesvědčna, že změna klimatu je vážným globálním problémem. Jedná se až o 93% obyvatelstva EU. Více než polovina (58 %) se domnívá, že přechod na zelenou ekonomiku by měl být urychlen. Pokud jde o ekonomické hledisko, 73 % Evropanů souhlasí s tím, že náklady na škody způsobené změnou klimatu jsou mnohem vyšší než investice potřebné na ekologickou transformaci. Tři čtvrtiny (75 %) Evropanů souhlasí s tím, že přijetí opatření v oblasti klimatu povede k inovacím.

Průzkum Eurobarometr o změně klimatu zjišťoval na základě rozhovorů s téměř třiceti tisíci respondenty ze všech 27 členských států EU názory nejen na zelenou tranzici. Ukázalo se, že více než tři čtvrtiny (77 %) respondentů vnímá klimatickou změnu jako velmi závažný problém a více než polovina přisuzuje Evropské unii odpovědnost za řešení tohoto problému. Například tři čtvrtiny respondentů (75 %) souhlasí, že opatření povedou k inovacím posilujícím konkurenceschopnost společností v EU. Dále 70 % občanů EU věří, že snížení dovozu fosilních paliv ze zemí mimo EU může zvýšit energetickou bezpečnost EU.

Přístup Čechů ke klimatické změně

Obecně o české populaci platí, že si většina české veřejnosti změnu klimatu uvědomuje a považuje ji za naléhavou hrozbu, kterou je třeba řešit. Navzdory tomu jsou však faktické znalosti o problému a možných řešeních chatrné a mlhavé. Obecně lidé podporují řešení a opatření, která nebudou mít negativní vliv na jejich životní standard a která je finančně nezatíží.

Čtěte také: Holešovice: Centrum pro design a obnovitelné zdroje

Novinkou posledních let a, to nejen v Česku, je vědomí, že se příští generace budou mít hůře, než generace předchozí. Ve vztahu ke klimatu se to projevilo v níže uvedeném průzkumu Fakulty sociálních studií z roku 2021. Podle něj si více než 60 procent lidí myslí, že nastupující generace budou žít v horším světě, než žijeme dnes. Problém budoucnosti se však netýká „jen“ klimatu, ale celkové důvěry v hypotézu, že se stav světa zlepšuje a budoucí generace se budou mít lépe než ty současné. Na tomto přesvědčení stála celá modernita a průmyslový věk. Tato hypotéza prakticky končí, kdy v ní lidé nejen nevěří, ale vůbec poprvé dochází minimálně v západních zemích k tomu, že se mladší generace mají ekonomicky hůře než ty starší. Lze předpokládat, že si tohoto trendu brzy všimneme také v České republice, minimálně třeba v souvislosti s krizí bydlení. Nicméně to už je jiné téma.

Problém kvantitativních průzkumů je, že máme odpovědi pouze na otázky, které výzkumníci lidem položili. Nevíme také, zda si všichni představují pod stejnými pojmy totéž: většina lidí souhlasí s tím, že je nutné chránit přírodu. Jenomže někdo rozumí přírodou uklizený smrkový les a jiný zase boubínský prales. S rezervou je třeba brát rozložení odpovědí na komplikovanější dotazy, na které lidé často vůbec poprvé hledali svou odpověď (uhlíkové daně, neutralita, apod.). Je totiž pravděpodobné, že by odpovědi na základě dalších informací pozměnili, a tak jako u klimatu se názory veřejnosti budou posouvat.

Z kvantitativních průzkumů známe odpovědi na položené otázky a máme představu o tom, jak jsou tyto odpovědi rozloženy v populaci. Z toho ale nevyplývá, že bychom věděli, co si myslí jeden konkrétní člověk, váš soused, starosta nebo řidič autobusu.

Vývoj vnímání klimatických změn

Během uplynulých několika let došlo k velkému posunu ve vnímání naléhavosti klimatických změn. V současnosti sice za evropským průměrem stále pokulhávají, nicméně rozdíly obvykle nejsou příliš dramatické. Například podle průzkumu Eurobarometru z roku 2019 považovalo 71 % českých respondentů změnu klimatu za závažný problém. Evropský průměr u téže otázky byl 79 %.

Podle výzkumu Českého rozhlasu (dále ČRO) si 93 % veřejnosti myslí, že se klima mění a 85 % souhlasí s faktem, že je tato změna způsobena lidskou činností. Podle výzkumu Katedry environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity (dále FSS), je odpověď na první otázku 76 % (v roce 2015 to bylo jen 52 %) a na druhou 70 %. Rozdíly mohou být dány odlišně položenou otázkou, jinou dobou sběru dat a metodou sběru. Podobná čísla přinesl také průzkum agentury STEM z roku 2020. O samotné změně klimatu a příčině v podobě lidské činnosti tak má veřejnost v podstatě jasno. Nezáleží ani příliš na tom, jak jsou respondenti staří, jaké mají pohlaví, vzdělání nebo kde žijí. Rozdíly v odpovědích nejsou dle obou průzkumů příliš výrazné.

Čtěte také: Náklady na likvidaci odpadu

Z toho také vyplývá, že není nutné změnou klimatu příliš děsit. Lidé už se bojí. Podle výzkumu “Česká společnost 2020 - klimatická změna,” který byl zpracován pro Český rozhlas (dále jen ČRo), jsou klimatické změny s rostoucím příjmem vnímány jako méně závažné. Lidé vnímají problémy silněji, pokud je vnímají ve svém bezprostředním okolí.Na druhou stranu - lidé spíše nepředpokládají, že by klimatické změny měly bezprostřední vliv přímo na ně. Očekávají, že změny budou dramatické jindy a jinde.

Lidé jsou ochotni se omezovat ve spotřebě elektřiny a možná obecněji tam, kde by z toho mohli současně profitovat a nejméně se chtějí omezovat v oblastech, kde je jejich osobní uhlíková stopa vysoká - lidé často cestující letadlem nechtějí omezit své létání, obdobně je to pak u těch, kdo jezdí autem či topí fosilními palivy. Rozpolcenost veřejnosti panuje u otázek, které směřují k omezování těžby a spalování uhlí, a to podle obou výzkumů. Nejistá si je veřejnost také u otázek týkající se zdanění leteckého paliva. Nicméně tato nerozhodnost odkazuje spíše k absenci informací, na základě kterých by tato opatření posoudili.

Podle výzkumu “České klima 2021,” který realizovala Katedra envirometnálních studií FSS MU ve spolupra?ci s Green Dock, z.s. (dále jen výzkum FSS), lidé očekávají v 62 %, že nastupující generace budou žít v horším světě, než žijeme dnes. Skoro dvě třetiny respondentů je pro omezení emisí, a to bez ohledu na to, jak moc se zapojí další země. Že by však lidé sami mohli s omezením emisí něco udělat si myslí spíše skromných 41 %.

Podle Eurobarometru z roku 2021 si v Česku jen 22 % lidí myslí, že je každý zodpovědný za boj s klimatickou změnou. Současně vnímá 58 % respondentů omezení uhlí jako hrozbu pro českou ekonomiku. Za ještě větší hrozbu pak považují omezování produkce masa. Na individuální rovině však vnímá omezení uhlí jako hrozbu jen 31 % dotazovaných. Hlavní břemeno za řešení má ležet na institucích typu ministerstvo životního prostředí, průmysl, stát či Evropská unie.

Většina lidí také důvěřuje vědcům a vědecké expertíze. Z toho plyne, že očekávají expertní řešení, které budou uvádět do praxe odpovědné orgány a které bude mít podobu nových technologií či omezování znečišťovatelů. Paralelně v české společnosti chybí jakákoliv všeobecně známá autorita, podle níž by se lidé v otázce klimatu orientovali. Nejznámějšími postavami jsou Greta Thunberg a Greenpeace, jejichž postoje zná shodně okolo 45 % respondentů. Další aktéři a organizace jsou veřejnosti takřka neznámí.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Jen minoritní část veřejnosti je ochotna přistoupit na to, že by snížila svůj životní standard, že by za něco platila více nebo byla v zájmu proklimatických opatření více zdaněna (pro je pouze 9 % lidí).

Výzkum ČRo identifikoval jako více znepokojenou stavem klimatu skupinu, kterou označuje za “nastupující kosmopolitní třídu,” což jsou spíše mladší lidé s nadprůměrným příjmem, ale podprůměrným majetkem a současně s vysokým kulturním a sociálním kapitálem. Nejskeptičtější skupinu pak tvoří “zajištěná střední třída,” která má vysoké příjmy i majetek, ale jen mírně nadprůměrný sociální a kulturní kapitál.

Výraznější rozdíl našel výzkum ČRo mezi pohlavími, kdy ženy patří k těm více přesvědčeným o naléhavosti problému ( 41 % ve srovnání s 28 %), zatímco muži jsou vůči problému častěji skeptičtí. Výzkum FSS pak nejskeptičtější skupinu (tvoří pouhých 6 % populace), popsal jako v průměru padesátiletého muže, který spíše nedůvěřuje vědcům, zajímají jej technické novinky a řadí se spíše k pravicovým a konzervativním. Jeho protipólem jsou angažovaní (11 %), což je v průměru čtyřicetiletá žena, kterou zajímá životní prostředí, zdraví, seberozvoj a politika, a považuje se za demokratku. Největší skupinu tvoří Sympatizující (49 %), což je častěji žena ve věku 48 let. Zajímá ji zdraví, životní prostředí a má ze všech skupin největší obavy z koronaviru. Jsou jí blízké myšlenky ochrany přírody, ale má spíše nedůvěru k ekologickým organizacím. O změně klimatu a roli člověka nepochybuje, ale spíše si nemyslí, že by ji to osobně postihlo. Myslí si, že by měla své dopady na klima omezit bez ohledu na ostatní a k tomu, že by se omezila, se staví neutrálně.

Podle výzkumu FSS se 78 % lidí považuje za ochránce přírody a 48 % za ekology. Nicméně ekologickým sdružením důvěřuje jen 32 %, zatímco 43 % jim nedůvěřuje. I tak se ekologická sdružení těší hned po vědcích nejvyšší důvěře. Výsledky korespondují s výzkumem CVVM, podle něhož důvěřuje neziskovým organizacím jen 32 % lidí a jejich počet v posledních letech klesá. Na druhou stranu, když jsou lidé dotázání na ochranu životního prostředí, hodnotí velmi pozitivně činnost ekologických organizací.

Aktuální priority společnosti

Nejen v kontinuálních evropských průzkumech můžeme sledovat pohyb mezi prioritami společnosti. V průzkumu Eurobarometru, který se uskutečnil na počátku roku 2022 ještě před vypuknutím války na Ukrajině, dominovaly v České části zcela jednoznačně jako největší tuzemské problémy dodávky energií a inflace, což jsou dva jevy, které byly v předchozích letech prakticky neviditelné. Inflaci, kterou v předchozím roce vnímalo jako problém 19 % respondentů, zmínilo jako hlavní problém České republiky 70 % dotazovaných.

Je proto třeba vždy vnímat a sledovat, co se aktuálně ve společnosti děje a jaké problémy lidé řeší. Názory veřejnosti jsou mimo hodnotové rámce velmi proměnlivé a v chudším českém prostoru citlivé na jakékoli ekonomické pohyby a ohrožení.

Při hodnocení postojů české společnosti je nutné nenechat se oklamat názory, kterou jsou nejčastěji slyšet v médiích a od politiků. V tuto chvíli se zdá, že má česká veřejnost ohledně klimatu a působení člověka na změnu klimatu jasno. Jasno naopak nemá v tom, co s tím dělat. Většinově má veřejnost spíše averzi k demonstracím a blokádám, a to nejen v souvislosti s klimatem. Očekává spíše vědecké a odborné řešení, které budou prosazovat odpovědné instituce a organizace.

Při přípravě kampaní je zbytečné předem předsudečně očekávat odpor od určitých segmentů společnosti jen na základě věku, vzdělání či místa bydliště. Konsenzus o klimatických změnách je celospolečenský. Místo „strašení“ veřejnost očekává spíše návrhy řešení. Vždy je nutné přistupovat v daném případě a v dané lokalitě k lidem či společenstvím individuálně. Nelze rozhodně odhlížet od ekonomického kontextu a očekávání lidí do budoucna. Některá opatření jsou pro některé skupiny ekonomicky nedostupná, na jiná zase mohou slyšet v rámci svých individuálních úspor.

Eurobarometr 2024 a priority Čechů před volbami do EP

Češi před volbami do Evropského parlamentu (EP) považují za nejdůležitější obranu a energetickou nezávislost. Důležité téma je podle nich také migrace, vyplývá z oficiálního průzkumu Evropské unie Eurobarometr. Na rozdíl od evropského průměru naopak Čechy nezajímá změna klimatu. Zájem o evropské volby se v Česku více než zdvojnásobil, ale stále je nejnižší v celé Unii.

Před volbami do Evropského parlamentu je prioritní obrana a bezpečnost EU pro 45 procent Čechů, průmyslová a energetická nezávislost pro 40 procent a migrace a azyl pro 33 procent Čechů, vyplývá z průzkumu Eurobarometr.

Oproti tomu v unijním průměru se nejvíce - tedy 33 procent - voličů zajímá o boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení, 32 procent o podporu veřejného zdraví a shodně 31 procent z nich považuje za důležité podporu hospodářství a vytváření nových pracovních míst a posílení obrany a bezpečnosti EU.

Nejvíce se čeští a evropští voliči rozchází v pohledu na energetickou a průmyslovou nezávislost, celkem se jedná o rozdíl 23 procentních bodů. Dále se liší jejich přístup o sedmnáct procentních bodů k opatřením proti změnám klimatu a o šestnáct procentních bodů k podpoře veřejného zdraví.

Například opatření proti změně klimatu jsou v roce 2024 hlavním tématem pouze ve Švédsku, zatímco v roce 2019 byla na prvním místě v Nizozemsku, Dánsku, Finsku, Belgii, Lucembursku, Německu a ve Švédsku. Veřejné zdraví je nyní nejčastěji zmiňovaným tématem v Řecku, Irsku, Španělsku, Maďarsku a Slovinsku, zatímco na jaře 2019, před pandemií covidu-19, se vůbec neobjevilo.

Sběr dat pro aktuální průzkum Eurobarometr probíhal ve 27 členských zemí EU ve dnech 7. 2. až 3. 3. 2024, v Česku 7. 2. až 22. 2. 2024. Vzorek činí v Česku 1011 a v Evropské unii 26 411 respondentů, data byla získána osobními rozhovory s osobami staršími patnácti let. Údaje jsou vážené podle počtu obyvatel každé země.

Eurobarometr zjišťoval, jakým způsobem voliči hodnotí přístup EU k řešení velkých krizí, které Evropu ovlivnily v uplynulých letech. Podle výběru Eurobarometru se jednalo o brexit, migraci, pandemii covidu-19, plnohodnotnou ruskou invazi na Ukrajinu a změnu klimatu. S výjimkou reakce na pandemii je většina evropských voličů nespokojena s přístupem EU.

Oslovení čeští občané nejlépe hodnotí reakci EU na brexit. Jedná se však pouze o vyvážený výsledek, spokojeno a nepokojeno je v otázce odchodu Velké Británie z EU shodně 42 procent respondentů a zbylých šestnáct procent neví. Z průzkumu vyplývá, že obyvatelé členských zemích EU jsou stejně jako Češi nejméně spokojení s přístupem Unie k migraci. Z Čechů je spokojeno pouze patnáct procent a v evropském průměru tuto odpověď zvolilo čtyřiadvacet procent oslovených.

Klimatický cíl EU pro rok 2040

Evropská komise dnes navrhla změnu právního rámce EU pro klima, která stanoví klimatický cíl EU pro rok 2040, kterým je snížení čistých emisí skleníkových plynů o 90 % ve srovnání s úrovněmi z roku 1990, jak požadují politické směry Komise na období 2024-2029. To poskytne jistotu investorům, inovacím, posílí vedoucí postavení našich podniků v průmyslu a zvýší energetickou bezpečnost Evropy. Právě tento týden ukázal nejnovější průzkum Eurobarometr, že opatření EU v oblasti klimatu se těší velké podpoře občanů, a poskytl robustní mandát pro pokračování programu EU pro přechod na čistou energii.

Ursula von der Leyenová, předsedkyně Evropské komise: "Vzhledem k tomu, že evropští občané stále více cítí dopad změny klimatu, očekávají, že Evropa bude jednat. Průmysl a investoři od nás očekávají, že naše další kroky budou předvídatelné. Dnes ukazujeme, že jsme i nadále pevně odhodláni dekarbonizovat do roku 2050 evropské hospodářství.

tags: #Eurobarometr #Česká #republika #změna #klimatu

Oblíbené příspěvky:

• Skvosty Severního Irska
• Jakub v přírodě: Filmový průvodce
• Udržitelnější budoucnost s PVC bannery
• Kalendář akcí – ekologická výchova
• Evidence a svoz odpadu