Stav životního prostředí v České republice se zlepšuje, ukazuje to další srovnání Indexu prosperity a finančního zdraví. Zatímco v letech 2023 i 2024 obsadilo Česko v tomto pilíři 22. příčku, letos se v unijním srovnání posunulo na 19. místo. Navzdory tomuto pozitivnímu vývoji zůstáváme v rámci EU pod průměrem.
V pilíři životního prostředí Indexu prosperity a finančního zdraví si Česká republika polepšila z 22. na 19. příčku. Hnacím faktorem bylo výrazné snížení emisí z obhospodařování půdy a lesů, které za jediný rok klesly o takřka 5 milionů tun CO₂. Díky tomu již v tomto indikátoru nejsme zemí s nejhoršími výsledky v EU.
Nejlepší stav životního prostředí, stejně jako v předchozích ročnících, vykazuje Švédsko. Zajímavější změna nastala v případě druhé pozice. Vyhouplo se na ni Estonsko, kterému v minulém ročníku patřila až 8. příčka. Za úspěchem Pobaltského státu stojí zejména vyšší podíl zrecyklovaného odpadu, a skutečnost, že zde lidé ve městech dýchají vůbec nejméně znečištěný vzduch v rámci EU.
Ačkoli celkové emise skleníkových plynů na obyvatele podle dat Eurostatu v Česku postupem let klesají, stále jde o jeden z indikátorů, kde se Česko umisťuje nejhůře. Stejně jako v ročnících Indexu 2023 a 2024 jsme v produkování skleníkových plynů 6. nejvýkonnější v EU, a to přesto, že hodnota meziročně poklesla z 10,16 tun ekvivalentu CO2 na 9,25.
„Největší pokles emisí v Česku je zaznamenám v energetice díky postupnému odstavování uhelných elektráren a přechodu na obnovitelné zdroje,“ popisuje Barbora Kočí z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) a dodává, že mezi dalšími sektory, které ke snižování emisí významně přispívají, je výroba, kde se uhlíková stopa snižuje vlivem zapojení efektivnějších technologií.
Čtěte také: Tipy pro kempování v Evropě
Mnohem výraznějšího úspěchu než v případě celkových emisí dosáhlo Česko podle údajů Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) v případě emisí vznikajících z lesů a půdy a vlivem lidské činnosti během jejich obhospodařovávání (tzv. LULUCF). Zatímco ve všech předchozích ročnících jsme dopadli vůbec nejhůře z celé EU, letos jsme si polepšili na 22. příčku.
Co se týče konkrétních sektorů, ve kterých vznikají emise, Česko si vede dobře ohledně emisí z dopravy a skladování, které máme dle Eurostatu s hodnotou téměř 1 287 kilogramů na osobu třetí nejnižší. Ještě méně skleníkových plynů než na jednoho Čecha pak připadá na jednoho Rumuna a na jednoho Slováka.
Stejně jako v minulém ročníku i letos zůstávají pro Česko jednou z nejslabších oblastí emise z vytápění domácností. Přestože meziročně klesly z 836 kg skleníkových plynů na osobu na necelých 744, jednadvacet států v EU produkuje při termoregulaci budov méně emisí na osobu než my.
Dobrou zprávou dále je, že se v Česku snižuje počet lidí, za jejichž úmrtím stojí znečištěné ovzduší. Zatímco v roce 2021 zemřelo vlivem špatného ovzduší 81 lidí na 100 tisíc obyvatel, v roce 2022 se počet snížil na 65, a vyhoupli jsme se tak z 20. na 18. příčku. Že je přesto třeba situaci dále zlepšovat nicméně ukazuje výsledek prvního Finska, kde vlivem znečištěného vzduchu zemře jen 1 člověk ze 100 tisíc.
„Dlouhodobé zlepšení potvrzují také data OECD o socioekonomických nákladech, které souvisejí se znečištěným ovzduším. Zatímco v roce 1999 tyto náklady v Česku přesahovaly 13 % HDP, dle posledních dostupných dat činily necelých 6 % HDP.
Čtěte také: Evropa bez turistů
V roce 2023 se suchem vyznačovalo podle EEA jen 0,27 % půdy v Česku, pouze deset států v EU je tak na tom v letošním ročníku lépe. Zatímco Belgii, Irsko, Maďarsko a Maltu nezasáhlo sucho vůbec, pro Pobaltí znamená významný problém. V Lotyšsku suchá půda zabírala 10,7 % území, v Estonsku 15,6 % a v Litvě dokonce 32 %.
Pozitivní trend z roku 2023 reportovaný EEA nicméně neznamená výhru nad suchem v dlouhodobém měřítku. „Výskyt sucha se samozřejmě výrazně proměňuje mezi jednotlivými roky a rok 2023 byl v Evropě prostě méně suchý,“ podotýká ředitel Hydrologie ČHMÚ Jan Daňhelka a zdůrazňuje, že se nedá říct, že by se situace ohledně sucha zlepšovala.
V Česku vzniká podle dat Eurostatu z obnovitelných zdrojů (OZE) ani ne pětina energie, meziročně se hodnota zvedla o necelého půl procenta na 18,59 %. Zůstala nám tak v rámci EU až podprůměrná 19. příčka. Ve vedoucím Švédsku pro srovnání obnovitelná energie představuje podíl 66,4 % na celkové produkci.
Česko v produkci elektřiny z OZE v rámci EU dlouhodobě zaostává, jak jsme popsali v článku na portálu Evropa v datech. Přestože v Česku zažívají poměrně dynamický rozvoj solární elektrárny, kdy se jejich instalovaný výkon zvýšil z 2,45 gigawattů v roce 2022 na 3,95 gigawattů v roce 2024, Česko se naopak v celé předchozí dekádě vyznačovalo stagnující výstavbou větrných elektráren.
Zatímco v roce 2015 byl ve větrných turbínách instalovaý výkon 0,28 gigawattu, do roku 2024 vzrostl pouze na 0,35 gigawattu. V EU jako celku přitom došlo v roce 2023 k rekordnímu nárůstu instalovaného výkonu větrných elektráren.
Čtěte také: Charakteristika Severní Evropy
„Česko se v době energetické krize v roce 2022 probudilo a viděli jsme strmý nárůst počtu instalací solárních panelů, a to i v řádu stovek procent. Dlouhodobě ale zaostáváme v instalaci větrných elektráren. V některých letech dokonce nebyla instalována ani jedna nová turbína,“ uvádí analytička Evropy v datech a šéfredaktorka CSRD.cz Kateřina Novotná.
Ochrana životního prostředí prošla v posledních dekádách skokovým zlepšením, které odstartovalo v 90. letech. „Dvacet let v Evropské unii v oblasti ochrany životního prostředí přineslo nám všem zásadní proměnu. Bez nadsázky díky němu dýcháme čistší vzduch a pijeme čistší vodu. Zvládli jsme zásadně zlepšit čištění odpadních vod, a to především v menších obcích. V důsledku modernizace kanalizací a čistíren jsme podstatně zlepšili stav našich řek.
Další zlepšení kvality ovzduší přinesly emisní stropy pro spalovací zařízení a přijetí systému tzv. nejlepší dostupné techniky (BAT). To v praxi znamená kombinaci nejmodernějších technologií a přísné kontroly jejich ekologických dopadů. Klíčové je, že členství v Evropské unii přineslo České republice zásadní finanční příspěvky ze společných fondů na všechna potřebná opatření.
Česku se stále nedaří zlepšit své životní prostředí, jeho stav totiž v současnosti odpovídá 6. nejhorší pozici v rámci unijní sedmadvacítky. Podobnou příčku přitom obsadilo i ve dvou předchozích ročnících, a to navzdory skutečnosti, že má v přepočtu na obyvatele nízkou spotřebu vody a investuje do životního prostředí jeden z nejvyšších podílů HDP v EU, konkrétně 3 %. K jeho stavu totiž neblaze přispívají vysoké emise jak z průmyslu, tak i z domácností, jejichž podstatná část zůstává stále nedostatečně zateplená.
Podle posledních dat zemře kvůli znečištěnému ovzduší ročně v přepočtu 81 ze 100 tisíc Čechů, jedná se tak o 8. nejvyšší hodnotu v EU.
Česko zaujímá šestou nejhorší pozici v EU z hlediska kvality životního prostředí, vyplývá to z analýzy Indexu prosperity a finančního zdraví. „Celkově úroveň tuzemského životního prostředí odpovídá 22. příčce v unijní sedmadvacítce. Stále totiž produkuje velké množství emisí skleníkových plynů i odpadu, který se navíc nedaří recyklovat.
V Česku se povede recyklovat jen 38,3 % komunálního odpadu, česká vláda přitom schválila v roce 2019 plán, dle kterého bychom měli třídit do konce současné dekády 60 % z něj.
Pokud jde o recyklaci, výrazně jsme si polepšili i v otázce obalových materiálů. V roce 2003 jich bylo recyklováno 51 %, přičemž do roku 2022 tento podíl stoupl na 72 %.
Česku patří 8. Šesté nejvyšší emise máme i z vytápění domácností. Majitelé starších domů mají totiž především vyměněná okna s tepelněizolačním zasklením, která sice sníží spotřebu energií na vytápění, ale nevyřeší veškeré tepelné úniky.
„Pokud budeme mít 4člennou domácnost v nezatepleném rodinném domě s rozlohou 150 m2, který nebude vůbec zateplený a bude vytápěný pomocí plynu, jeho spotřeba energií na vytápění může dosahovat až 40 MWh. Zateplením ji lze nicméně snížit až o 70 %, tedy na 12 MWh.
V Ćesku v přepočtu na obyvatele souvisí s vysokou koncentrací těchto částic v ovzduší 8. nejvyšší počet úmrtí v EU. V roce 2021 se jednalo o 81 zemřelých na 100 tisíc obyvatel, pro srovnání v roce 2005 tato hodnota byla o přibližně 60 % vyšší.
Na ochranu životního prostředí dáváme 3. Česku se naopak dlouhodobě daří v porovnání s ostatními eurounijními státy investovat poměrně vysoký díl HDP do ochrany přírody, a to konkrétně 3 %. Tato hodnota přitom zhruba platí i pro dva předchozí roky a v současnosti odpovídá 3.
Další oblastí, v níž ČR ostatní členské státy překonává, je spotřeba vody. Na jednoho obyvatele u nás ročně připadá 127 556 m3 vody, což z nás dělá zemi s 5.
Při snižování emisí skleníkových plynů a znečištění ovzduší bylo dosaženo významného pokroku, avšak celkový stav životního prostředí v Evropě není dobrý. Vyplývá to z nejucelenější zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) o stavu životního prostředí, která je zveřejňována jednou za pět let.
Evropská unie je podle zprávy světovým lídrem v ochraně klimatu, neboť od roku 2005 snížila emise skleníkových plynů a spotřebu fosilních paliv a zároveň zdvojnásobila podíl obnovitelných zdrojů energie.
V pilíři životního prostředí Indexu prosperity a finančního zdraví se Česká republika umístila na 22. místě ze 27 unijních států. Meziročně jsme si tak polepšili o jednu příčku. Česko ale stále pokulhává v omezování emisí skleníkových plynů, kde nedosahuje ani na unijní průměr. Například emise z průmyslu meziročně stouply o 11 % a jsou nyní 9. nejvyšší v EU.
V Česku se meziročně mírně zlepšila úroveň životního prostředí. Zatímco v loňském ročníku Indexu prosperity a finančního zdraví odpovídala 23. příčce v rámci evropské sedmadvacítky, letos jí náleží 22. místo. „Navzdory malé změně v celkovém pořadí došlo k zajímavému vývoji na úrovni jednotlivých indikátorů. Česku se například daří mírně zvyšovat podíl recyklovaného odpadu.
Premiantem v životním prostředí zůstává Švédsko. Situace se naopak podstatně zhoršila v Dánsku, které se propadlo o 8 příček. České ovzduší zhoršují průmyslové emise. Řadí nás na 19.
S vysokými emisemi skleníkových plynů se potýká i Česko. Jen tuzemský průmysl jich ročně vyprodukuje 1 932 kg na obyvatele - meziročně se jedná o nárůstu o zhruba 11 %. Vloni Česku v tomto indikátoru náleželo 17. místo, letos se řadíme na 19. Jednou z příčin nadprůměrných emisí je skutečnost, že česká ekonomika patří mezi energeticky nejnáročnější ekonomiky v EU.
tags: #evropa #podíl #na #znečištění #životního #prostředí