Kempování je jeden z nejlepších způsobů, jak na cestách ušetřit na bydlení. A krom toho je to nejen sranda, ale často i to pravé dobrodružství. Vyrazit s batohem s kamarády do hor a přespat v závětří pod skalním převisem, kde široko daleko nikdo jiný není, je skvělý zážitek.
Ale to nejlepší? Kempování nadivoko či bivakování má své kouzlo - nejde ani tak o to ušetřit pár korun za kemp. Konečně budete mít dokonalý klid na přemýšlení, vyčistíte si hlavu, krásně se vyspíte na čerstvém vzduchu a odpočinete si. Ráno vás probudí zpěv ptáků, kravské zvonky z ohrady opodál a vůně jehličí.
V mnoha zemích, jako je například Skotsko, Norsko, Švédsko či Nový Zéland, můžete stan postavit téměř kdekoliv a bydlet tak zdarma. Spát pod širákem alias kempovat nadivoko. Pravidla pro wild camping se v jednotlivých zemích liší, určitě si proto před cestou vyhledejte, jak to aktuálně vypadá v místě, kam jedete.
Neopomeňte rozdíl mezi kempováním a bivakováním, můžete z toho mít profit.
Než člověk vyrazí (ať už na den, nebo na týden), je dobré mít alespoň trochu představu, zda bude možné cestou někde nabrat vodu. Ze studánky, z horského potoka nebo třeba poprosit někoho ve vesnici (popřípadě koupit). Soudit, nakolik je voda nabraná v přírodě pitná, to si netroufám, ale osobně jsem z vody získané z potoků v evropských horách nikdy žádný problém neměl.
Čtěte také: Stanování na divoko: co je legální?
Pokud se člověk chystá do oblasti, kde to s čistotou není úplně nejlepší, existuje pár základních možností, jak vodu vyčistit. Uvedu některé, s nimiž mám zkušenost:
Při spaní v přírodě prosím dávejte pozor, ať po vás nezůstanou ani nejmenší stopy. Odvezte si vše, co jste přivezli, nerozdělávejte ohně, když si nejste na 120 % jistí, že od nich nemůže nic dalšího chytit, a nekempujte týden na jednom místě.
Před cestou se také informujte o zvířecích domorodcích. V Evropě je to poměrně jednoduché, protože tu kromě zmijí nic moc extra nebezpečného nežije. V případě (nejen) wild kempování v zemi, kde žijí jedovatí pavouci, mravenci, člověku nebezpeční štíři a podobné potvory, je víc než důležité vždy ráno před obutím vyklepat boty a prohlédnout všechno, co na sebe oblékáte, jestli se v tom neschovává nějaký nezvaný návštěvník. Kdo je připraven, není zaskočen.
Pokud vyrážíte do hor či do jakékoli jiné divočiny (i kdyby pouze na den), je dobré o tom někomu říct a sdělit, kudy a kam máte v plánu jít a kdy se míníte vrátit. Je to maličkost, která v případě problému pomůže vám i případnému záchrannému týmu.
V případě cestování autem a hledání vhodného místa k přespání je dobré sjet z hlavní silnice a popojet někam mimo města a zástavbu, kde budete zastrčení a nebude tam provoz. Samozřejmě ale pozor, abyste nespali někomu na soukromé zahradě. V takovém případě je víc než vhodné dojít se zeptat, zda by to dotyčnému nevadilo. Je velmi pravděpodobné, že vás neodmítne, když vysvětlíte, že jde pouze o přespání do rána a že o vás nebude ani vědět. Možná vám nakonec nabídne i onu teplou sprchu a ráno horký čaj.
Čtěte také: Rekreace v pískovnách ČR
Paráda, našli jste si krásný zastrčený plácek, teď už jen postavit stan nebo přístřešek, anebo jen rozbalit karimatku a hodit na ni spacák. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že noční stěhování stanu kvůli stoupající vodě v řece není nejpříjemnější probuzení.
I pokud nespíte někde u vody, je dobré nelehat si do dolíku nebo kamkoli, kam by při dešti mohla stékat voda. Pohlídejte si, abyste neleželi pod nahnilým stromem, který vypadá, že každou chvíli spadne. Hodí se myslet také na závětří (nejen v případě přespávání na hřebeni hor či na nějakém větrném místě). I když je večer bezvětří a klid, ráno může na hřebeni fičet tak, že budete mít problém stan či spacák zabalit.
Na závěr je také dobré zkontrolovat, zda stan nestavíte na bodlácích nebo na nějakých ostrých kamenech, v mraveništi a podobně. K tomu ale postačí selský rozum.
Každý by si měl alespoň jednou vyzkoušet spaní pod hvězdnou oblohou - jak se hezky česky říká, pod širákem. Patří to k jedněm z nejhezčích zážitků a hlavně si díky tomu uvědomíte, jak jsme vlastně v celém nekonečném vesmíru maličcí.
Pro spaní pod širákem přidám ještě pár dalších rad. Počítejte s tím, že padne rosa a spacák budete mít na povrchu mokrý. Je tedy dobré mít ho naimpregnovaný. Přikrýt se celtou nebo plachtou nepomůže, protože ta se zapaří a spacák vám namočí ještě víc. Buď rosa na spacáku, anebo celta natažená nad spacákem jako střecha - bez toho, že by se dotýkala.
Čtěte také: Volné stanování: Právní aspekty
Kvalitní kempovací výbava vám při dobrém zacházení vydrží mnoho let a vyplatí se do ní zainvestovat. Stanů najdete spousty druhů v cenách od pár stovek po desítky tisíc korun. Jak se v tom vyznat? Pravidlo číslo 1 zní: stan za pár stovek rovnou vynechejte (pokud tedy nechcete, aby vám při sebeslabším větříčku spadl na hlavu a prosákla jím i jemná ranní rosa).
Kvalitní stan vám vydrží dlouhé roky, proto se vyplatí trochu zainvestovat. Stan se případně dá asi nejsnadněji půjčit. Než půjdete vybírat, ujasněte si, jestli ho budete nosit na zádech na několikadenních trecích (pak se vyplatí připlatit za nějaký ultralehký), nebo jestli bude spíš jezdit v kufru auta - pak je zbytečné křečovitě řešit váhu a raději koupit třímístný pro dva lidi - vejdete se do něj pohodlně i s batohem.
Dalším problémem u levných stanů bývají tyčky. Dle mé zkušenosti se vyplatí připlatit za duralové, které vydrží podstatně víc než laminátové. Vyberte výrobce, který nabízí možnost dokoupit samotné náhradní tyčky, pokud by vám nějaká třeba praskla.
Další, co by člověka mohlo začít mrzet až při samotném stanování, je velikost předsíňky, hlavně když prší. Pokud chcete ušetřit váhu ještě víc, nabízí se možnost vyrazit bez stanu. Pak je dobré mít nějakou pojistku pro případ náhlé změny počasí - ať už je to nouzový přístřešek na trase, jeskyně či převis, nebo plachta, která se srolovaná na vršek batohu vejde vždy. Když ji nevyužijete jako střechu, můžete ji využít jako podklad pod sebe, abyste leželi v suchu.
Spacáky se liší hlavně podle výplně. Péřové spacáky jsou obecně teplejší, lehčí a ve sbaleném stavu podstatně menší. Jejich nevýhodou je cena a náchylnost peří na vlhkost. To spacáky s dutým vláknem problém s vlhkostí vcelku nemají a uschnou rychleji, jsou levnější, ovšem hřejivost jim postupem času klesá rychleji.
Volně kempovat můžete ve venkovských oblastech. Zde si vás nikdo nebude všímat, pokud se budete k přírodě chovat ohleduplně a s respektem, jinak můžete být z oblasti vykázáni. Pro přespání v lesích je potřeba si od tamních úřadů sehnat povolení, jinak se dopouštíte správního deliktu. I v Polsku je možné kempovat na soukromích pozemcích v případě, že máte souhlas majitele.
V Německu je divoké kempování zakázáno. V některých spolkových zemích je porušení tohoto zákazu pokutováno až do výše 2500 eur. Každá země má trochu jinou legislativu. Obecně platí, že můžete kempovat v lesích a na soukromých pozemcích se souhlasem jejich vlastníka, anebo tamních úřadů.
V Chorvatsku je nocování ve volné přírodě i přespání v obytném voze mimo kempy zakázáno. Kontroly jsou prováděny pravidelně a tamní policie je v tomto ohledu nesmlouvavá. Jedinou výjimku policisté udělají v případě, když z důvodu únavy přespíte jednu noc na parkovišti, nebo dálničním odpočívadle.
V Itálii je divoké kempování složité. Dle legislativy povoleno není, i když v jednotlivých regionech se k němu staví vcelku tolerantně. Výslovně zakázáno je kempování v přírodních rezervacích, stejně tak jako na pobřežích moře. V přímořských oblastech je potřeba vyhledat oficiální kempy a obzvlášť v hlavní turistické sezoně.
Předpisy ohledně divokého kempování jsou v každém regionu Španělska odlišné. Kempování je zakázáno v národních parcích a na plážích. V těchto oblastech můžete dostat pokutu až 600 eur za osobu. Dále platí absolutní zákaz kempování mimo vyhrazená místa v Madridu a Extremaduře. V té můžete kempovat pouze na soukromém pozemku se souhlasem vlastníka.
České zákony umožňují v přírodě volně nocovat, tedy jednorázově přespat bez znaků dlouhodobějšího pobytu, avšak táboření je u nás na většině míst zakázáno, případně k němu potřebujete mít souhlas majitele pozemku.
| Země | Povolení divokého kempování | Poznámky |
|---|---|---|
| Česká republika | Nocování povoleno, táboření zakázáno (bez souhlasu majitele) | Hranice mezi nocováním a tábořením není jasná. |
| Slovensko | Pouze v 1. a 2. stupni ochrany | Národní parky a přírodní rezervace mají vyšší stupeň ochrany. |
| Německo | Zakázáno | Možné se souhlasem vlastníka pozemku nebo úřadů. |
| Polsko | Tolerováno (kromě chráněných oblastí) | Pro přespání v lesích je potřeba povolení. |
| Chorvatsko | Zakázáno | Pouze v kempech nebo po dohodě s majitelem pozemku. |
| Itálie | Složité, regionální rozdíly | Zakázáno v přírodních rezervacích a na pobřeží. |
| Španělsko | Regionální rozdíly | Zakázáno v národních parcích a na plážích. |
| Švédsko, Norsko, Finsko | Právo volného přístupu (Allemansrätten) | Krátkodobé přespání legální, pokud nepoškodíte přírodu a nenarušíte soukromí. |
Pamatujte, že pravidla se mohou měnit, proto je vždy nutné si před cestou ověřit aktuální informace pro danou oblast.
tags: #stanování #ve #volné #přírodě #Evropa #pravidla