Export odpadu z USA do Evropy: Problémy a možná řešení

Spojené státy americké si v devadesátých letech navykly na export vlastních odpadů do Asie. Poté, co se Čína v roce 2017 dovozu nejen amerického odpadu zřekla, se USA jen velmi obtížně své závislosti na laciném zpracování odpadů zbavují.

Recyklační schémata zažívala v 90. letech minulého století svůj boom. Jejich pozitivní rozvoj ale ve Státech utlumila lacinější praxe: svoz nepříliš tříděného odpadu, jeho lisování do bloků a export do Číny. Ekonomicky to smysl americkým odpadovým hospodářům smysl dávalo. Vyvážet bylo levnější, než třídit, a přitom se tomu pořád dalo říkat recyklace.

Problém s tím měli spíše v Číně, protože třeba celá třetina „sekundárních surovin“ z 16 milionů tun odpadních plastů, každoročně zasílaných v kontejnerech, nebyla k použití. Byly znečištěné, kontaminované a pramizerně přetříděné. Poté, co se Čína dovozu takového materiálu zřekla a odmítla se nadále stávat skládkou celého světa, zareagovaly v USA poněkud nepružně. Začali odpad stejným způsobem prodávat do Vietnamu, Malajsie a Thajska. A když jim i tady zavřeli dveře, tak do Kambodže, Laosu, Ghany, Bangladéše, Etiopie, Senegalu a Keni. Tím, že se po dva roky přidržovali zažitého schématu snadného řešení, efektivně promarnili čas k možné nápravě. Alespoň tak to vnímá Nilda Mesa, ředitelka Institutu udržitelnosti a urbánního plánování z CU.

Vláda se sice snažila v tomto období finančně podpořit regeneraci regionálního odpadového hospodářství, ale prakticky selhala v tom, co reálně mohla nejlépe ovlivnit. V rozvoji poptávky po recyklovaných materiálech, v přímé podpoře trhu s nimi. „To je na ekonomice to zajímavé: s její pomocí můžete vytvářet motivační pobídky, dát vzniknout příležitostem a směřovat situaci vhodným směrem,“ říká Mesa.

Současná situace v USA

Jak to momentálně v USA vypadá? Běžný člověk může nakrásně třídit odpad z domácnosti (což se ale až na lokální výjimky neděje, protože si všichni 30 let zvykali na „jednoproudý a jednodruhový model“), sběrné vozy příslušných měst jej svezou do přetřiďovacího zařízení (takových je ale minimum a zastaralých, protože v době vývozu do Číny nikdo necítil potřebu investovat do jejich technické a kapacitní inovace), odpady jsou separovány na jednotlivé frakce… a pak putují buď na skládku nebo do spalovny odpadů. Protože je nikdo jako druhotnou surovinu nechce.

Čtěte také: Komunální odpad a export

Příkladů je spousta a Mesa zmiňuje třeba stamfordskou třídírnu odpadů, která dříve vydělávala svozem a pře-prodejem recyklovatelných složek 98 000 dolarů do zahraničí a teď musí platit 700 000 ročně, aby se jich zbavila. Vtip je v tom, že tuna kvalitně protříděného jednodruhového odpadu dříve generovala svým vývozem do zahraničí zisk kolem 45 dolarů, při nákladech na provoz/svoz/třídění kolem 20 dolarů.

Zdroj zisku zmizel, zůstaly jen náklady. A k těm je třeba přidat 6 dolarů za tunu skládkovného, nebo 68 dolarů za tunu spálenou. A ještě je tu suma 125 dolarů za tunu, připadající na transport odpadů do specializovaných likvidačních zařízení. Protože spaloven není dost. Kdo má štěstí, prodá jednu tunu vytříděného odpadu za 6 dolarů.

Možná řešení

Co to může změnit a napravit? Prvním krokem by mělo být razantní zvýšení poplatků za skládkování. „Dokud bude skládkování desetinásobně levnější, než spalování, nikdo nebude mít potřebu dělat do jinak a lépe,“ říká Stephanie Kersten-Johnstonová, která se na CU soustředí a programy udržitelnosti.

Peníze ze zdraženého skládkování musí jít do vytváření spaloven. Souběžně s tím ale musí být vytvořena poptávka po „střední cestě“, tedy recyklaci. „Ideální by bylo, kdyby státní instituce a města začaly přímo požadovat jasné procentní zastoupení recyklovaných materiálů.“ Například úřady by tiskly jen na recyklovaném papíru, v e-komerci a zasilatelství by byly povoleny jen krabice z recyklovaného kartónu.

Ve stavebnictví by byla nastavena kvóta na povolený objem materiálu z demolic. Nápojové obaly ze skla by byly začleněny do cirkulárního sběru. Povinné zapracování recyklované složky do výrobků. Jinými slovy, vytvořila by se poptávka po recyklovaných materiálech. „Je třeba domácí trh a vytvořit poptávku po recyklovaných materiálech,“ říká Kersten-Johnstonová. „To by vedlo k zlepšení technologie třídění a zvýšení návratnosti materiálů.“ Nikdo neměl potřebu skutečně recyklovat, dokud bylo levnější odpad vyvážet.

Čtěte také: Tlaková Myčka 14mm pro Odpady

Dopady na životní prostředí

Špatné nakládání s plastovým odpadem má nepříznivé účinky na životní prostředí a klima, vznikají ložiska plastů a mikroplastů, které se objevují na souši a v řekách a oceánech po celém světě. Plast přispívá ke změně klimatu prostřednictvím emisí skleníkových plynů z výroby a nakládání s odpady a škodlivých účinků používáním chemikálií a spotřebou vody.

Na celosvětové úrovni bylo recyklováno méně než 10 % z přibližně 6 300 milionů tun plastového odpadu vyprodukovaného v letech 1950 až 2015. Více než 60 % plastu, který byl kdy vyroben (od roku 1950), je na skládkách nebo v přírodě, včetně oceánů. Podle odhadů OSN je každý rok do oběhu uváděno do oběhu až 5 bilionů plastových sáčků. Více než polovina všech plastů jde do spotřebních výrobků, zejména obalů pro jedno použití a 99 procent plastu je vyrobeno z fosilních paliv.

Vývoz odpadu z EU

Na začátku roku 2019 vyvezla EU měsíčně přibližně 150 000 tun plastového odpadu. Toto číslo bylo v letech 2015 a 2016 přibližně dvakrát vyšší - až 300 000 tun měsíčně, když vývoz směřoval především do Číny a Hongkongu. Zákaz dovozů do Číny (2018) byl důvodem snížení a přesunu vývozu plastového odpadu do jiných zemí v Asii.

Recyklace plastů v Africe

A jak se třeba provádí recyklace plastů v Africe? V JAR jsou to klobouky, kabelky a košťata; v Keni trvanlivé ploty; v Tanzanii matrace a koberce; v Etiopii a Senegalu módní obuv vyrobená ze starých pneumatik vozidel. V západní Sahaře postavil mladý muž dům z plastových lahví naplněných pískem.

Evropská unie a vývoz odpadu

Evropští poslanci chtějí, aby sedmadvacítka přestala vyvážet plastový odpad do zemí za hranicemi EU a více dbala na to, jak se vyvezený odpad dokumentuje a zpracovává. Návrh nových pravidel schválili na zasedání ve Štrasburku.

Čtěte také: Problémy se sádrou v odpadu?

Podle nové regulace, kterou ještě musí schválit členské země EU, by do budoucna mělo být zcela zakázáno vyvážení nebezpečného a plastového odpadu do nečlenských zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Export odpadů do zemí OECD má skončit postupně během následujících čtyř let. Přísnější pravidla mají zaručit, že se země EU budou více snažit o recyklaci a opětovné využití odpadových materiálů a že odpad nebude putovat do států, které mají mírnější zákony a kde může tento odpad významně poškodit životní prostředí nebo zdraví.

Velký zájem na tom, aby unie s vyvážením odpadů skončila, má člen OECD Turecko, které je jeho velkým příjemcem. V této zemi skončilo v roce 2021 téměř 15 milionů tun unijního odpadu, tedy skoro polovina celkového množství. Z EU se začal odpad do Turecka vyvážet ve velkém po roce 2017, kdy dovoz mnoha druhů plastového odpadu zakázala Čína. Přes dva miliony tun odpadu z EU zamířily v roce 2021 do Indie.

„Díky zákazu vývozu plastového odpadu, který navrhujeme, vytváříme tlak na inovativnější a cirkulární ekonomiku všude, kde se s plastem pracuje. „V cirkulární ekonomice nejsou odpady sprosté slovo, ale důležitá surovina.

Maroko a zpracování odpadu

Proměnit odpad v cenný zdroj chce Maroko, kde zatím necelá polovina odpadků končí jen na skládkách a zbytek se nesesbírá vůbec. České firmy mohou dodat třídicí linky, lisovací a balicí techniku, stroje pro recyklaci kartonů a papíru i další technologie.

Maroko generuje obrovské množství odpadu, které navíc každým rokem roste. V roce 2020 to bylo odhadem 8,2 milionu tun komunálních odpadů, do roku 2030 může ale toto číslo stoupnout až na 11,5 milionu tun ročně.

Pozitivní je, že Maroku se v minulých letech podařilo výrazně zlepšit systém svozu a skládkování odpadu. Díky programu modernizace odpadového hospodářství od roku 2008 se podíl odpadu ukládaného na kontrolované skládky zvýšil z pouhých 10 na 44 procent. Přesto však třídění odpadu u zdroje a recyklace zůstávají v plenkách. Infrastruktura na třídění přímo v obcích téměř chybí a oficiální systémy separovaného sběru pokrývají jen malou část území. Veřejnost není zvyklá odpad třídit.

V Maroku vyroste gigafactory na výrobu baterií, země kvůli Mistrovství světa ve fotbale horečnatě staví také hotely a restaurace. Do tohoto segmentu nyní vstoupil další významný zahraniční investor - irská společnost Smurfit Kappa, jeden z globálních lídrů papírových obalů. V roce 2023 otevřela u Rabatu svůj první recyklační závod v Africe.

Další oblastí, kde se začíná rýsovat významný recyklační byznys, je textilní odpad. Maroko má rozsáhlý textilní a oděvní průmysl, a to zejména v regionu Tanger-Tetuán, který zaměstnává přes 200 tisíc lidí a generuje i značné množství odpadů v podobě odstřižků látek, zmetků a nepoužitelných textilií z výroby.

České firmy mohou nabídnout technologie pro recyklaci nápojových kartonů a papíru, know-how v oblasti třídicích linek, lisovací a balicí techniku, ale i řešení pro textilní odpady či bioodpad.

Vývoz odpadu do Afriky

Vývoz odpadu z Evropy a Severní Ameriky do afrických zemí je dlouhodobě přehlíženým, avšak velmi závažným problémem, který přerůstá rámec ekologické zátěže a nabývá rozměrů globální nespravedlnosti. Velká část tohoto odpadu tvoří elektronika, textil a plastové výrobky. Místní infrastruktura v zemích jako Keňa či Ghana přitom není schopna s těmito materiály bezpečně nakládat.

Extrémním příkladem je skládka Agbogbloshie v ghanské Akkře - přezdívaná „elektronický hřbitov světa“. Staré monitory, lednice nebo počítače jsou zde ručně rozebírány a páleny bez jakéhokoli ochranného vybavení. Děti, které se procesu účastní, mají podle studií trojnásobně vyšší hladinu olova v krvi oproti doporučeným normám.

Podobně alarmující je situace na textilní skládce Dandora v Nairobi. Do Keni ročně míří desítky milionů kilogramů oblečení - často nekvalitního, poškozeného nebo nového, avšak neprodejného. Místní obyvatelé oblečení z těchto zásilek přezdívají „šaty mrtvých bílých mužů“, protože si nedokáží vysvětlit, proč by někdo v takovém stavu daroval něco živý. Pro mnohé však tato činnost představuje hlavní zdroj obživy - až 6 000 lidí v Nairobi je ekonomicky závislých na třídění a prodeji odpadu.

Kritiku si zaslouží i nadnárodní společnosti, které místo ekologické recyklace exportují odpad mimo OECD. Investigativní novináři sledovali pomocí air tagů, jak textil z charitativních kontejnerů končí na skládkách v Keni, přestože měl být ekologicky zpracován.

Evropská unie sice v roce 2025 přijala nová pravidla pro omezování vývozu odpadu, zejména plastů a textilu, skutečný dopad však závisí na důsledném vymáhání v praxi. Dopady nekontrolovaného vývozu odpadu se přitom netýkají pouze Afriky. Mikroplasty, toxické látky a znečištění atmosféry se šíří napříč kontinenty, pronikají do oceánů a ohrožují globální ekosystém.

Celý článek Frederiky Klčové, který zdůrazňuje, že skutečná změna musí vzejít nejen z legislativy, ale i z odpovědnosti firem a spotřebitelů. Afrika nemůže být výstupním kanálem pro konzumní model rozvinutého světa. Bez systémové změny výroby, spotřeby i recyklace bude odpadová krize dále eskalovat - a dotýkat se všech.

tags: #export #odpadu #z #usa #do #evropy

Oblíbené příspěvky:

• Správný odpadkový koš do kuchyně
• Česká ochrana přírody
• Záhon bez hnoje a kompostu
• Zábava s ohledem na přírodu
• Povolená místa pro kempování v Polsku