Ekologické zemědělství a zkušenosti farmářů v Českém středohoří

Naše krajina churaví. Ačkoli horské lesy jsou povětšinou zdravé, zejména v nížinách umírá život v půdě, kterou postupně splachuje voda do řek. Taková krajina bude obtížně odolávat klimatické změně.

Zdraví našich lesů, luk a orné půdy je z velké části spjato s jejich polohou: čím jsou položeny níže, tím klesá jejich zdraví. Půda našich nejúrodnějších a z hlediska zemědělství nejhodnotnějších oblastí je poškozená dekádami orby, zhutněním těžkou technikou a ukládáním chemických látek. Plošné odvodnění melioracemi přispělo k vysušení a oslabení krajiny, což se projevuje i na chatrném zdraví zdejších lesů.

Řešení jsou na dosah. Naše krajina potřebuje, aby se do ní vrátily původní druhy stromů a další krajinné prvky, jako jsou mokřady a lužní lesy. Potřebuje rovněž změnu hospodaření, které bude více stavět na druhově pestrých kulturách, kombinujících jednoleté, víceleté a vytrvalé rostliny. Je důležité, aby se zvrátil trend vyčerpávání půd, a to směrem k jejich obnově.

Lesy pokrývají 37 % celkové plochy Česka a podílí se na celkovém indexu krajinného zdraví z 26 %. Zdravé lesy jsou úzce spjaty s vyšší nadmořskou výškou. České lesy však současně trpí zejména v důsledku konvenčního hospodaření, které klade důraz na druhově chudé smrkové monokultury namísto přirozených, převážně listnatých lesů. Současné zvyšující se teploty neprospívají smrkům, které preferují chladnější a vlhčí podmínky severských zemí.

Zemědělské plochy zabírají 46 % celkové plochy a podílí se na celkovém indexu krajinného zdraví z pouhých 16 %. V naší studii zahrnují trvale zatravněné plochy, využívané za účelem sklizně sena, a pravidelně oranou půdu, využívanou k pěstování jednoletých a ozimých monokultur. K extenzivnímu hospodaření patří vyšší podíl travnatých ploch, dřevin a krajinných prvků, které přispívají k vyšším hodnotám krajinného zdraví. Naopak intenzivní hospodaření vykazuje ze všech typů využití krajiny jedny z nejnižších hodnot ekosystémového zdraví, dokonce nižší než tzv. „spojitá městská zástavba“ - tedy převážně zastavěný povrch.

Čtěte také: Daniel Pitek a ekologické zemědělství

Konvenční hospodaření je postavené na potlačování zdraví krajiny pomocí orby a pesticidů a nahrazování přirozených funkcí zdravého ekosystému průmyslovými hnojivy. Velkoplošné hospodaření vyžaduje zcela uniformní krajinu, bez stromů a „škůdců“, což s sebou přináší odsun a vymírání i dalších živočišných druhů nejen nad zemí, ale i v ní. V důsledku odlesnění a odhalení půdy dochází k ztrátě její úrodnosti a k jejímu postupnému splavování do vodních toků a odnášení větrem, tzv. erozi.

Text článku výše popisuje důvody, proč má dnes zemědělství ve společnosti nálepku sektoru, který nepřeje biodiverzitě, nehospodárně vytěžuje půdu, tvoří zbytečně nadprodukci potravin nebo zatěžuje krajinu agrochemikáliemi. Ne vždy to tak ale je, nebo nutně být musí. Stále častěji volí ekologické přístupy, ohleduplnost ke krajině a přírodním pochodům. Tito hospodáři se odklonili od monokultur a orby. Už dávno jsou pryč snahy o co nejvyšší výnos nebo přehnané dávky postřiků a průmyslových hnojiv.

Na kvalitě svých produktů i krajiny si zakládají například moderní vinohradníci. Na svých vinohradech kombinují rostlinky vinné révy s pásy hluboko kořenících bylin, které nejenže podporují obnovu humusu, prokypření půdy, která lépe vsakuje vodu a na svazích méně podléhá erozi, ale také poskytují potravu edafonu (tj. společenstvu půdních organismů) i potřebným opylovačům. Navíc ochlazují a zvlhčují vzduch, čímž zlepšují mikroklima vinice a poutají oxid uhličitý.

Směsi rostlin obsahují zhruba dvanáct až patnáct převážně bobovitých druhů, které rostou a kvetou postupně v průběhu vegetace. Nejedná se tak o nálet plevelných druhů z okolní krajiny, ale o cíleně vysévané směsi s poměry jednotlivých druhů vhodných pro danou lokalitu. Orná půda produkuje přibližně 1,2 tuny CO2 z hektaru ročně, ale takto ozeleněná vinice tyto emise dokáže snížit na 0,8 tuny CO2 ročně. Roční emise vašeho auta jsou přitom přibližně 4,5 tuny. S nadsázkou se dá tedy tvrdit, že ozeleněním hektaru vinice si vykoupíte 3 000 km jízdy vaším autem.

Města poskytují lidem nejenom práci, zábavu, ale také životní prostor a jsou nedílnou součástí naší krajiny. Zabírají zhruba 5 % celkového povrchu, ale jejich stopa v krajině je značná a většinou negativní. Vysušování půdy odkanalizováním dešťové vody, zpevněné povrchy neschopné zadržet vodu nebo ji zpřístupnit rostlinám, utužování půd pojezdem a sešlapem jsou příčiny dnes tak diskutovaného tepelného ostrova měst. Proto je tak důležité udržovat v městech parky a vzájemně propojenou zelenou infrastrukturu. Spojování ploch zeleně do zelené infrastruktury vedoucí napříč městy zvyšuje její pozitivní efekt. Městská zeleň poskytuje nejenom místo pro oddych a kousek přírody, ale také dokáže tlumit projevy klimatické změny. Potřebujeme vytvářet pro zeleň další prostory a zakládat ji zde chytře, podle odborných poznatků. Kvalitní založení začíná u výběru vhodného druhu (což může souviset třeba i s velikostí a tvarem koruny stromů) a kvalitního pěstebního substrátu a pokračuje pravidelnou údržbou.

Čtěte také: Zajímavosti Českého středohoří

Česká krajina se potýká s důsledky nešetrného hospodaření na velkých lánech s monokulturami. Rozhlédneme-li se dnes po české krajině, spatříme s největší pravděpodobností lány nekončící pšenice, ječmene, řepky nebo kukuřice. Tyto čtyři plodiny se pěstují na rozlehlých plochách a zabírají více než sedmdesát procent zdejší úrodné půdy. Česká krajina následkem toho přichází o svůj charakteristický ráz, v minulosti vytvářený mozaikou menších polí. Pro pěstování jiných druhů, například brambor, zeleniny a ovoce, zůstává čím dál menší prostor a my jsme proto závislí na potravinách z dovozu.

Pěstování v místě České zemědělství ztratilo svůj vztah k místu. Plodiny jako kukuřice nebo řepka, primárně pěstované jako biopaliva, dnes najdeme jak v bývalých zelinářských oblastech Znojemska, tak namísto ovocných sadů jižní Moravy. Genius loci jednotlivých mikroregionů postupně zaniká. Unavená půda ztrácí dech - vítr odnáší její svrchní vrstvu anebo ji smývá déšť, opouští ji schopnost vsakovat vodní srážky. Z krajiny mizí drobní živočichové, kteří se v monokulturních lánech nemají kde ukrýt.

Jeden drobný pěstitel, pan Šik, mi říkal, že pro Rakušany představuje lokálnost v kontextu pěstitelství potravin něco zcela odlišného, než si pod tímto pojmem představíme u nás. Rakouská krajina je ještě pořád poseta malými poli. Průměrná velikost farmy je tu kolem dvaceti hektarů, tedy téměř sedmkrát méně než u nás. Oproti tomu počet zemědělců je několikanásobně vyšší - zatímco v Rakousku se nachází přes 140 tisíc farem, v České republice je jich jenom 26 tisíc. U našich sousedů dominují malé a střední rodinné farmy, které do zemědělství lákají i mladé lidi a fungují na ekologických principech. V místních obchodech naleznete zeleninu i ovoce přímo z daného regionu, často z bezprostředního okolí. Lokální zde znamená z okruhu pár desítek kilometrů, v jejichž radiu často osobně nebo alespoň podle jména znáte farmáře, který potravinu vypěstoval. Více než 30 procent rakouských farmářů prodává alespoň část svých produktů přímým prodejem - ze dvora, na farmářských trzích, ve farmářských obchodech nebo v bedýnkách. V jednotlivých rakouských regionech díky tomu fungují ekonomicko-sociální vazby, podepřené ekologickou dimenzí zdejší produkce. Spokojenost to přináší nejenom spotřebitelům, kteří vědí, že nakoupí vždy kvalitní lokální výpěstky, v bezpečí se cítí i zemědělci. Nemusí být natolik pod tlakem nízkých výkupních cen a nejistých odběrů supermarketů. Přijde-li neúroda nebo finanční potíže, můžou se obrátit na své lokální odběratele, kteří jim pomůžou nejistou dobu překlenout. Prosperitu to přináší i celému regionu.

V České republice je jako lokální vnímána jakákoliv plodina vypěstovaná na našem území. U česneku, rajčat nebo pórku málokdy rozlišujeme konkrétní pěstitelskou lokalitu, jsme spíše rádi, když na pultech vůbec nalezneme ten český. Mimo několika málo produktů, označených známkou Regionální potravina, se nám, spotřebitelům, v obchodech vše slévá pod symbol české vlaječky. Podpora vztahu pěstitelů a spotřebitelů, ukotvená v konkrétním místě, rovněž ukazuje, že plodiny nejsou pouhou komoditou, jak nám to podsouvá prostředí supermarketů. Kontakt se zemědělci nás učí, že kvalita jejich práce se úzce pojí s kondicí půdy. Lépe nám též pomáhá chápat provázanost počasí, ročních období a klimatických výkyvů s momentální výší úrody.

V Rakousku toto nastavení funguje zejména díky odlišné dotační politice, která podporuje především malé pěstitele a ekologické zemědělství. Tento přístup má neskutečně blahodárný dopad na zdejší krajinu a kvalitu půdy. V čase klimatických změn trpí suchem a erozí daleko méně. Právě rostoucí teploty s naléhavostí ukazují, v jakých potížích se české zemědělství nachází. Komplexnější návrhy řešení přitom scházejí. Představte si, co by znamenala obří finanční infúze namířená čistě do ekologického zemědělství a podporující malé farmáře pro zdraví krajiny a rozvoj místního zemědělství. Za takovýto záchranný balík by politikům děkovaly řady následujících generací, které bez něho budou obývat zcela vysušenou, neúrodnou zemi. Pojmu lokální by se tak opět vrátil jeho pravý význam - malé, místní měřítko.

Čtěte také: Charakteristika xerotermních stanovišť

Užitečné definice

• Fotosyntetický potenciál: Schopnost rostlin zachycovat sluneční záření.
• Chladící schopnost vegetace: Schopnost rostlin a stromů “chladit” díky odpařování vody z povrchu listů (transpirace).
• Krajinná pestrost: Počet druhů živočichů a rostlin, různorodost prostředí pro organismy, věková a prostorová rozrůzněnost stromů a vegetace.
• Agrolesnictví: Zemědělský systém napodobující lesní ekosystém.
• Regenerativní zemědělství: Pěstování jednoletých rostlin společně s meziplodinami, bez orby a aplikace umělých hnojiv. Zemědělec usiluje o postupné zvyšování zdraví půdy pomocí akumulace humusu a posilování druhové pestrosti v půdě, díky čemuž ušetří na orbě, hnojení i pesticidech.

tags: #farmář #středohoří #ekologické #zemědělství #zkušenosti

Oblíbené příspěvky:

• Emisní limity pro Yamaha 125 Majesty
• Zemědělství v Olomouckém kraji
• Tipy pro výběr koše na bioodpad
• Jak na ostření nábytku doma
• Štěrkovna Hlučín: Historie a ekologie