Filmy o obnovitelných zdrojích energie

Kompletní přechod na obnovitelnou energetiku a bezuhlíkové hospodářství do roku 2050 je pro Evropskou unii podle jejích představitelů podobná výzva, jako byla před půl stoletím pro USA snaha dostat člověka na Měsíc.

V důsledku varování klimatických vědců před nedozírnými následky změny klimatu se Unie rozhodla pro největší transformaci hospodářství v moderních dějinách. Reportéři Voxpotu se vydali na cestu napříč celou Evropou i jejím okolím, aby zjistili, zda je tento cíl vůbec proveditelný, v jaké fázi jeho plnění jsme a co nás to bude stát.

Viděli gigantické větrné farmy na moři u břehů Británie, nejvyšší solární věž na světě v Marockém Warzazátu, setkali se s německými inženýry i českými oceláři.

Jubilejní 50. ročník mezinárodního filmového festivalu EKOFILM zná své vítěze. Porota ocenila filmy ve třech hlavních kategoriích a udělila také Cenu prezidenta festivalu a zejména Grand Prix - Cenu ministra životního prostředí. Tu si odnesl francouzský snímek Low-Tech.

EKOFILM pořádá Ministerstvo životního prostředí. Festival se koná za finanční podpory Jihomoravského kraje a Statutárního města Brna.

Čtěte také: Seznam Attenboroughových dokumentů

„Letošní ročník EKOFILMu přinesl mimořádně silnou konkurenci a vítězné snímky určitě patří k současné špičce environmentální kinematografie,” uvedl prezident festivalu Ladislav Miko.

“Sešly se opět skvělé filmy, které spojuje letošní téma Jak (ne)zabít přírodu. Jasně ukázaly, že klíčem k její záchraně je osobní vztah s přírodou a pochopení, že i my jsme příroda. Letošní Grand Prix - Cenu ministra životního prostředí pak získal vizuálně velmi zdařilý francouzský snímek Low-tech režiséra Adriena Bellaye. Na osobním příběhu ukazuje návrat člověka k soběstačnosti tak, aby nebyl zcela závislý na hi-tech technologiích. Proč vyhazovat nefunkční tiskárnu, když ji lze jednoduše opravit a znovu používat? Je nutné kupovat stále nové věci, když můžeme ty staré recyklovat? Jak bydlet a respektovat přitom přírodu? Film z roku 2023 představuje hnutí low-tech, které prosazuje navrhování a sdílení jednoduchých, dostupných technologií. Sleduje průkopníky tohoto přístupu a zkoumá, zda může být řešením současných environmentálních výzev.

„Jedná se o inspirativní portrét praktického, dostupného ekologického hnutí, které zpochybňuje naši závislost na high-tech řešeních. Ukazuje lidi, kteří se aktivně vracejí k udržitelným, nízko-technologickým praktikám.

Cenu prezidenta festivalu získal španělský dokument Obětované území (Wao Zone) režisérky Nagore Eceiza Mujika. Tento snímek z roku 2024 se zaměřuje na těžbu ropy v ekvádorské Amazonii, oblasti s největší biodiverzitou na světě.

Festivalový porotce a oceňovaný dokumentarista Jan Svatoš o něm říká: „Film zdůrazňuje důležitost ochrany práv a kultury původních obyvatel v kontextu moderního světa. Originální kamera přináší autentický pohled na život lidu Waorani a jejich boj s giganty.

Čtěte také: Zajímavé příběhy ze severu

V kategorii Krásy přírody zvítězil australský snímek Po dešti (Follow the Rain) režisérů Catherine Marciniak a Stephena Axforda. Tento fascinující dokument z roku 2023 nabízí pohled do málo prozkoumaného světa hub. Režiséři a lovci hub představují divákům dosud neobjevené druhy hub rostoucích v Austrálii, provázejí je tropickými ostrovy, prastarými deštnými pralesy i nehostinnou pouští.

„Film nás zaujal svým poselstvím. Vyjadřuje, jak málo prozkoumaný je svět kolem nás, do kterého tak neopatrně zasahujeme.

Kategorii Vize přírody ovládl německý snímek Špinavé obchody - lov odpadkové mafie (Dirty Deals with German Garbage - Hunting for Trash Traffickers) režisérů Michaela Billiga a Mariuse Münstermanna. „Jak se může stát, že na českých skládkách končí německé plasty? Sledování nákladního vozu naloženého odpadem z Bavorska odhaluje neblahou pravdu: zfalšované dokumenty promění německý odpad v český a zapojené firmy inkasují obrovské nelegální zisky.

V kategorii Ve zkratce zvítězil kanadský snímek Nittaituq režisérů Camille Poirier, Mathilde Poirier a Flore Sergeant. „Příběhy a varování o tání ledovců slyšíme dnes a denně a možná význam a obsah těch slov už moc nevnímáme. Film vypráví o lidech, kteří jsou k tání ledovců nejblíže a přináší zprávu, s čím vším může v jejich životech ztráta ledu zamíchat. S kulturou, vlastní identitou, s pocitem bezpečí. Princip této ztráty, narušení rovnováhy, ohrožení živobytí a tradicí se dá přenést do každého koutu naší země, kde klimatická změna způsobuje změny, které jsou náročné a stresové.

Film Wao Zone zdůrazňuje důležitost ochrany práv a kultury původních obyvatel v kontextu moderního světa.

Čtěte také: Sopky: Hrozba pro lidstvo

V předmluvě k promítání filmu jeho autor Carl A. Fechner uvedl, že řadu let natáčel filmy s ekologickou tematikou pro různé evropské televize. Když se zabýval ekologií, došel logicky k závěru, že je třeba se věnovat energetice. Film je postaven na kontrastu dvou názorů, na střetu postojů konvenční a obnovitelné energetiky. Vedle toho je akcentován pohled chudých lidí v rozvojovém světě.

Film byl natáčen v různých zemích na všech kontinentech, samotné natáčení trvalo 7 měsíců, dalších 9 měsíců zabralo stříhání do konečné podoby. V Německu a Rakousku je film distribuován do běžných kin, v příštích týdnech bude zahájena distribuce ve Švýcarsku.

Konvenční energetiku zastupuje Faith Birol, vedoucí ekonom (Chief Economist) Mezinárodní energetické agentury (IEA - International Energy Agency). Jedním z jeho úkolů je dohled nad vydáváním každoročního přehledu World Energy Outlook, nejdůležitější publikace IEA. Než začal působit v IEA, pracoval šest let pro Organizaci zemí vyvážejících ropu (OPEC - Organization of the Petroleum Exporting Countries).

Obnovitelnou energetiku zastupuje Hermann Scheer, známý německý politik, který měl významný podíl na prosazení systému výkupních cen v Německu od roku 2000.

Příklady dobré praxe prezentuje mezi jinými Folkecenter, jehož ředitelem je Preben Maegaard, který vedle řady dalších funkcí byl poradcem prezidenta Mali.

Autor usiloval o to, aby zajímavé informace, někdy úsměvné, jindy varující, převážily nad suchým popisem. Na mnoha příkladech již realizovaných technologií dokládá, že je již možná transformace výroby energie na takové zdroje, které nebudou negativně působit na klima.

Viděli jste někdy budovu, která vyrobí více energie, než sama spotřebuje? Nebo třeba sportovní kabrio, které nepotřebuje benzin? Již brzy nepůjde o nic překvapivého, říká divácky nejúspěšnější německý dokumentární film roku 2010. Jeho autoři nás seznamují s vizí energetické soběstačnosti - úplného nahrazení energie z fosilních a jaderných paliv energií z obnovitelných zdrojů, která je nejen ekologičtější, ale v horizontu několika málo let i levnější a demokratičtější.

A co víc, přinese s sebou i nové společenské uspořádání. Koncentrace ekonomické moci v rukou velkých energetických korporací zmizí a bude nahrazena decentralizovanou sítí. Opravdu radikální změna. Není divu, že se ve filmu hovoří o počínající revoluci.

Pokud skutečně přijde, ne všem se to bude líbit. Mezi nejsilnější odpůrce globálního využití obnovitelných zdrojů patří ti, kteří „otáčí kohoutky“ a profitují ze současného stavu. Téma obnovitelných zdrojů přirozeně vyvolává značné rozpory a kontroverze.

Tak jako všude na světě, i v naší zemi považuje mnoho lidí zastánce nové energetiky za vizionáře, zatímco jiní je mají za blázny a pro některé mohou znamenat nebezpečí.

Jak se ve změti argumentů a protichůdných údajů, čísel a názorů vyznat? Je možnost globální přeměny ve společnost využívající alternativní zdroje energie jen utopistická vize, nebo realita blízké budoucnosti? Jaké modely a technologie již ve světě fungují a jaké jsou výhledy České Republiky?

tags: #filmy #o #obnovitelných #zdrojích #energie

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana ovzduší v českých městech
• Vybíráme odpadkový koš
• Hostím u Berouna
• Aktivity Lesů ČR v environmentálním vzdělávání
• Odp L Sedlo 11 Prachatice