Karel Marx a jeho filosofie přírody: Přehled

Za minulého režimu jsme odvar jeho myšlenek chtě nechtě polykali ve škole, v zaměstnání, v médiích i na ulici. Po Listopadu jsme s úlevou sňali jeho portréty ze stěn a zapomněli na něj. Nyní se k němu vracím z poněkud jiného úhlu, a to s pokusem poněkud blíže objasnit Marxovu filozofii, i když jen ve stručném nástinu.

Českou republikou obchází strašidlo, strašidlo naší vlastní minulosti. Opakovaně násilně přerušovaný vývoj vedl k výrazné diskontinuitě českého historického vědomí. Žádná z dějinných otázek tak nemohla být alespoň relativně uspokojivě zodpovězena a akceptována větší částí společnosti po dobu nejméně dvou generací.

„Byl to podsaditý mladík, jemuž se draly husté černé chlupy z tváří, paží, nosu i uší. Byl pánovitý, impulzivní, vášnivý, plný nezkrotné sebejistoty, avšak současně hluboce poctivý a vzdělaný,“ popisoval jej současník v době, kdy Karel Marx, čerstvý doktor filosofie, nastoupil na své první místo jako redaktor nezávislých novin v rodném Porýní.

Marxovi životopisci barvitě popsali následující léta, které Marxovi prožili v hrozivé bídě a během nichž pohřbili tři ze svých šesti dětí. Až malé dědictví v roce 1856 jim umožnilo přesun do zdravějšího bydlení, přesto téměř do konce života třeli bídu s nouzí. Marx, který přežil Jenny o dva roky, zemřel v necelých pětašedesáti letech.

Ačkoliv byl Marx všeobecně vnímán jako nelaskavý a podezíravý cholerik, který potenciální spojence odrazoval svou dogmatičností a arogancí, byl dobrým otcem a jeho život navíc ozařovaly dva trvalé a hluboké vztahy. Prvním byla láska Jenny, která překonala nejen Marxovo nepříliš úspěšné zaopatření rodiny, ale i jeho nemanželské dítě se služkou Lenchen. Druhým bylo celoživotní přátelství s Friedrichem Engelsem, které začalo po jejich setkání v roce 1844 v Paříži.

Čtěte také: Živá příroda a filosofie

Engels, německý továrník usazený v Manchesteru, nedokázal nevidět bídu, která se skrývala za úpravnými fasádami domů z červených cihel, a právě v roce 1844 vydal na toto téma zásadní dílo, Postavení dělnické třídy v Anglii. Byla to zejména Jennina trpělivost a Engelsova podpora, která umožnila Marxovi vysedávat denně po mnoho let od deseti dopoledne do sedmi večer v Britském muzeu, číst ekonomické spisy a psát svá díla.

Marxova analýza kapitalismu

První, co překvapí při četbě této slavné knihy, je autorův všeobecný rozhled. Mezi suchým výkladem o zboží a cirkulaci peněz co chvíli zajiskří citát z Goetha, Shakespeara či třeba z Kolumbova dopisu z Jamajky. Vzápětí se Marx pouští do dobře dokumentovaného popisu života mužů, žen a dětí, kteří v jeho době pracovali 11, ale i 18 hodin denně za otřesných podmínek v nejrůznějších provozech.

Autor Kapitálu s těmito lidskými osudy hluboce sympatizuje, ale zároveň je chápe jako součást historického procesu industrializace, spojeného s koncentrací kapitálu ve stále méně rukou, v rámci něhož rolník, řemeslník, ale i drobný podnikatel přicházejí o svá pole, dílny a firmy, a tak se stávají „svobodnými“ - v tom smyslu, že již nemají co ztratit.

Jak Marx pečlivě vyvozuje na 183 stranách drobného tisku, má tato pracovní síla jednu kouzelnou vlastnost - je schopna produkovat takzvanou nadhodnotu. Tato Marxova teze vychází z předpokladu, běžného v jeho době, že hodnota zboží je určována výhradně množstvím hodin práce, které do něj jeho výrobce vložil.

Marx téma dále rozvíjí a dochází k závěru, že zisk kapitalisty - majitele výrobního podniku - je totožný právě s nadhodnotou - tou částí celkové hodnoty výrobku, kterou dělník vyprodukuje, ale nedostane za ni zaplaceno. Část tohoto zisku se investuje do nových továren a technologií: firma tak stále expanduje a roste.

Čtěte také: Environmentální etika

Marx tak na rozdíl od svých předchůdců, klasických ekonomů Smithe a Ricarda, upřel pozornost k odvrácené straně celého kapitalistického procesu. Popsal růstový imperativ (systém je k růstu nucen svou vnitřní podstatou), závod ke dnu (tlak na stále levnější zboží za jakoukoliv cenu), vyvlastňování, na kterém celý proces stojí, i koncentraci ekonomické moci.

Kapitalismus podle Marxe hledá a bude hledat cesty dalšího a dalšího ekonomického růstu, exploatace pracovní síly a akumulace kapitálu, ale nakonec je odsouzený k zániku. Jedním z důvodů bude stále větší kapitálová centralizace systému, neslučitelná s liberálním principem laissez-faire („nechte nás konat“). Příčinou zániku kapitalismu mělo být i to, že dělníci budou v rámci konkurence postupně nahrazováni stroji, ty však nejsou podle Marxe schopné produkovat nadhodnotu. Firmy tak budou mít stále méně skutečného zisku.

Marx tedy není „zelený“. A navzdory soucitu, s nímž popisuje ohrazování anglických občin a vyhánění skotských poddaných z jejich domovů, nemůžeme ho podezírat ani ze sympatií k před-industriálnímu venkovu.

Dopad a relevance Marxova díla

Zdá se, že jádro neutuchajícího intelektuálního zájmu o Marxe vychází zejména z jeho analýzy kapitalismu, která je stále překvapivě aktuální. Jestliže si dělníci v zemích takzvaného globálního Severu vydobyli určitý legislativní a materiální standard, je tento standard v současné době obnovené neoliberální ofenzívy ohrožen. Do robotáren zemí globálního Jihu povětšinou vůbec nedorazil, což by Marxe zřejmě nepřekvapilo.

Koncentrace ekonomické moci pokračuje, trhy expandují, vlády, jak Marx předpovídal, se často spojují s ekonomickou mocí a prosazují její zájmy. V zemích globálního Jihu pokračuje ohrazování obecních pozemků, koncentrace půdy ve stále méně rukou a s nimi spojené urbanizační tlaky.

Čtěte také: Environmentální Filosofie: Podrobný Přehled

Na Marxovo myšlení navazuje řada praktiků, autorů či celých myšlenkových proudů. Pojem „nadhodnota“ je například běžně používán namísto „zisku“ v britských družstvech. Marx inspiroval silný kritický proud ve společenských vědách, zvláště autory píšící o roli moci, o nerovnoměrném rozvoji světa nebo sociálních nerovnostech ve městech.

Příkladem novodobého zájmu o původní Marxovy myšlenky je sociální geograf David Harvey, který na svém webu nabízí zdarma on-line kurz čtení Marxova Kapitálu. Mezi ekologickými ekonomy zdůrazňuje například James Robertson důležitost vlastnictví výrobních prostředků (kapitálů), jako je dílna, půda či farma. Myšlenku rovnoměrnější distribuce kapitálů - tedy obrácení procesu, který popisuje Marx - prosazoval i G. K.

Je však třeba podotknout, že Marx by považoval úsilí o záchranu drobných vlastníků za nereálnou snahu o otočení kola dějin nazpět. V Komunistickém manifestu s Engelsem nemilosrdně kritizovali socialistické myšlenkové proudy své doby, protože nebraly v potaz boj tříd: dělnická třída musí přece svrhnout kapitalisty. O tom, jak bude vypadat následný systém, jasnou představu neměli, výraznou roli zde ale zpočátku měl hrát stát.

Třídní model a bojovná rétorika pokleslého marxismu je i dnes lákadlem pro ty, kdo se cítí být vyloučeni či ohroženi systémem, který Karel Marx tak přiléhavě popsal.

Marxovy myšlenkové kořeny

Marxovy myšlenkové kořeny byly skutečně rozsáhlé a zahrnovaly nejen znalost evropské filozofie, ale postupně také ekonomie, historie a dalších disciplín spojenou se znalostí mnoha evropských jazyků. Vlastním vzděláním byl Marx původně právník, který ke konci studia přešel na filozofii a doktorát získal za práci Rozdílnost demokritovské a epikurejské přírodní filozofie.

Po úspěšném zakončení studia nestálo nic v cestě jeho univerzitní kariéře. Marx ji však z vlastního rozhodnutí opouští a postupně se dostává do konfliktu se všemi posvátnými symboly doby -- autoritativní mocí, soukromým vlastnictvím i církví.

Při zkoumání příčin tohoto zvratu bychom neměli zapomínat ani na vynikající rodinné zázemí: otec vzdělaný, liberálně smýšlející právník, strýc Lion Philips bohatý obchodník a zakladatel nyní známé firmy, pozdější švagr se stal ministrem vnitra.

Vynikající předpoklady vyměněné za život vyhnance, emigranta putujícího dlouhou dobu ze země do země a po většinu života žijícího v bídě i s celou svou rodinou. Motivy tohoto "prapodivného" jednání se pokusil odhalit K. R. Popper, když za druhé světové války psal svou slavnou dvoudílnou knihu "Otevřená společnost a její nepřátelé". Větší část jejího druhého dílu věnoval právě kritice Marxe.

Při zkoumání motivů Marxova myšlení napsal: "nelze pochybovat o humanistickém impulsu marxismu. Marx se navíc čestně pokusil ...aplikovat racionální metody na nejpalčivější problémy života společnosti." (str. 73). "V mnoha směrech nám otevřel oči...Návrat k sociálním vědám před Marxem není myslitelný." Avšak tento vliv Marxe identifikuje Popper nejen v sociálních vědách, ale, a to snad velmi překvapivě, ve vývoji křesťanských církví (s.171). Jeho vliv přirovnává k Lutherovu vlivu na katolickou církev- byl výzvou, na kterou nebylo možné nereagovat.

Podle Poppera byl Marx "jeden z nejvlivnějších světových bojovníků proti pokrytectví a farizejství." Jeho cílem jako teoretika bylo vytvořit "vědecké zbraně k boji, který měl vést ke zlepšení osudu velké většiny lidí." (tamtéž s. 74) "...Marxova víra byla v podstatě vírou v otevřenou společnost." (s. 171, zdůraznil M.V.). Na jiném místě konstatuje, že Marx byl vášnivým obhájcem lidské svobody, podobně Sartori, jeden z nejvlivnějších současných evropských politologů, ve své práci Teória demokracie (Archa 1993) označuje Marxe za ultraliberála. S. M. Lipset ve své rovněž slavné knize Political Man píše, že Marxova koncepce politického systému nebyla institucionalizace demokracie, ale anarchie(!!!) (s.5, vydání z r.

Na druhou stranu je známo, že když Lenin uspěl se svou bolševickou revolucí, zjistil, že v Marxově díle "sotva najdeme něco o ekonomice socialismu" (Popper, c.d. s. 75). Sám Popper, který provádí rozsáhlou kritiku Marxovy teorie, mu nevytýká totalitní smýšlení a sociální inženýrství (což je ostatně pozitivní termín Popperův), ale právě naopak fatalismus jeho koncepce, která popírá možnost záměrného ovlivňování chodu lidských dějin, tedy toho, o co známý hlasatel otevřené společnosti sám usiloval.

Doba, v níž Marx žil, byla dobou plnou dramatických událostí a palčivých rozporů. Jen zcela nedávno otřásala Evropou Francouzská revoluce a již přicházely další. V Anglii i na kontinentě se bouřlivě rozvíjela průmyslová revoluce, jejíž rozporné stránky zachytili ve svých dílech mnozí umělci. Dramatický charakter doby je líčen v románech Hugových, Zolových a mnoha dalších. Marx s Engelsem tyto roky v Manifestu komunistické strany popisují jako dobu, v níž průmyslová revoluce rozbíjela svět feudálních panství.

Buržoazie "Zpřetrhala bezohledně pestré feudální svazky, poutající člověka k jeho "přirozenému představenému", a neponechala mezi lidmi žádný jiný svazek, než holé sobectví, než bezcitné "placení hotovými". ...Zkrátka, vykořisťování zastřené náboženskými a politickými iluzemi nahradila vykořisťováním otevřeným, nestoudným, přímým a bezcitným." (Sp. sv.4, s. 430, vydání z r.

tags: #filosofie #přírody #Karel #Marx #přehled

Oblíbené příspěvky:

• Výpočet stability obce Křenovice
• Overlock Janome 990D
• Ohrožené posvátné řeky
• Odpadové hospodářství v Česku
• Odpadkový koš s tlačítkem (50 l)