Filosofie živé přírody: Přehled

18.10.2025

Zdeněk Kratochvíl se ve své knize "Filosofie živé přírody" zabývá cestou k chápání přírody a přirozenosti prostředky antické a současné filosofie. Nezaměřuje se na německou romantickou naturfilosofii, ale ani na post-pozitivistické filozofování o přírodních vědách.

V úvodu autor podává etymologický výklad pojmu příroda, respektive přirozenost, a zabývá se jejími jednotlivými aspekty. Zaměřuje se na to, co vše k celku přirozenosti patří a jakým způsobem ji uchopujeme.

Kratochvíl upozorňuje, že zasutí smyslu pro přirozenost se projevuje poškozením světa. Proto je nutné zabývat se světem a jeho pluralitou jako pozadím jevů a kontextem věcí, jako sounáležitostí horizontů, jako paradigmatem uchopování přirozeností.

Další kapitoly Kratochvíl věnuje živé přírodě a ptá se po identitě živého organismu a vztahu života a bytí. Dále se věnuje evoluci a pokouší se o „zkušenostní popis evolučního dění, rozebírá Darwina a neodarwinistický evolucionismus) a noetické problematice (poznatelnost živého).

Hovoří o paradigmatech skutečnosti, přičemž se zaměřuje na novověké paradigma.

Čtěte také: Environmentální etika

Okruhy témat:

Tradiční problematičnost přírodní filosofie. Zasutí a znovuodkrytí smyslu pro fysis. Filosofický pojem fysis (přirozenost, příroda).
Fysis jako jednotlivá přirozenost. Věc jako uchopení fysis. Podloží jevů a věcí. Konstituce věci. Věc ve světě. Věc a hmota, prostor, čas. Poznání a poznávací redukce. Exemplární jsoucna a pojetí skutečnosti.
Kosmos. Svět jako pozadí jevů a kontext věcí. Horizonty věci. Svět jako sounáležitost horizontů. Svět: paradigma jevení a uchopování přirozeností jakožto věcí. Svět a řeč. Vnitřní pluralita světa.
Přirozený svět. "Prostředí (Umwelt)", všední svět, "světový názor". Redukce v objektivní vědě a fenomenologická redukce (epoché). Svět a já. Devastace světa. Svět jako úkol vědomí.
Hmota ve zkušenosti, filosofii a vědě. Metafyzické výklady látky. Intuice hmotného a tělesného. Hmotnost jako kritérium skutečnosti. Devastace přirozenosti a světa následkem devastace významu hmoty na výplň.
Strukturace prostoru. Prostor a svět. Tvar (morfé) a druh (eidos, species). Tvar a poznatelnost (zařaditelnost, druhové určení). Tápání tvaru (druhu) při hledání svého bytostného určení a utváření prostoru. Orientace v prostoru. Devastace prostoru na prázdnotu nebo geometrično.
Strukturace času. Paměť. "Hóry (hórai, doby)", rytmy, cykly a periody. Směřování a následnost. Kauzalita a synchronicita. Poznání minulého a předvídání nového. Význam setkání, události (křižovatka dějů i významů, náhody a nutnosti). Devastace času na údaj.
Evoluce: Proč bývá pohoršením pro theologii, pro filosofii, pro starší mechanistickou vědu. Obrazy evoluce: odvíjení, vznikání nového. Její mechanomorfní redukce. Hledání myšlení, pro které evoluce není pohoršením. Tápající směřování.
Živé bytosti: metabolé, organismus, vnitřní hierarchie, sebevztažnost. Jednota v proměně, mezi chaosem a řádem. Vztah k celku jako otevřenost živého světu. Živá bytost jako svébytný celek hledající svou identitu v proměně.
Problém poznatelnosti živého. Zapomínáme na touhu po užití si. Neuchopitelnost života, který sám uchopuje. Život a bytí. Devastace života na funkci, vlastnost.
Paradigma, jeho meze a proměny. Staré vzory: Duše ve smyslu pohybu sama od sebe. Novověk, věk vlády paradigmatu. Rozštěpení na subjekt a objekt. Redukcionismus. Iluze objektivity a dekonstrukce.
Nehierarchická celostní struktura.

Kniha je nejen životopisem naší planety jako vesmírného tělesa, ale i portrétem vzniku a vývoje života. Navíc přináší sugestivní pohled do vzdálené budoucnosti Země, založený na analýzách mladého vědního oboru zvaného astrobiologie. Popis různých alternativ budoucnosti naší planety nás donutí k zamyšlení, občas při něm i zamrazí v zádech.

Čtěte také: Environmentální Filosofie: Podrobný Přehled

Čtěte také: Česká filosofie a příroda

tags: #filosofie #živé #přírody #přehled