Vážení zákazníci, na této stránce jsme pro Vás připravili souhrnný popis technologií úpravy vody, technologií čištění odpadních vod a terminologii.
Chemický (fyzikálně chemický) proces, při kterém je do vody dávkovaný koagulant (chemická látka na bázi železa nebo hliníku, nejčastěji FeCl3, Fe2(SO4)3, AL2(SO4)3 nebo polyaluminium chlorid) a dochází ke koagulaci + flokulaci nečistot ve vodě.
Koagulací (čiřením) se z vody odstraňují koloidní látky anorganického a organického původu. Cílem tohoto technologického postupu je vytvořit takové podmínky, aby se nečistoty přítomné ve vodě převedly do separovatelné formy, větších celků, které lze z vody odstranit například sedimentací či filtrací (tzv. koagulační filtrace).
Koagulace spočívá v dávkování solí železa nebo hliníku, koagulantů, které hydrolýzou poskytují hydroxid železitý nebo hlinitý. Na jeho povrchu pak dochází k adsorpci iontů a vznikají tak například kladně nabité produkty částečné hydrolýzy železité či hlinité soli a sorbovaných iontů železa a hliníku, které koagulují, popřípadě reagují s nečistotami koloidní povahy ve vodě se záporným elektrickým nábojem.
Produktem koagulace a flokulace (proces, při němž se srážejí vzniklé částice koagulace na větší grupy) jsou separovatelné částice - vločky, které se mohou odstranit sedimentací nebo filtrací. Pro zvýšení účinnosti flokulace se často užívá chemický přípravek, tzv. polyflokulant, nebo též pomocný flokulant, který zvyšuje účinnost tvorby vloček.
Čtěte také: Jak filtrovat vodu v přírodě?
U malých úpraven vod je využívaná filtrace vloček (např.
Obecně proces, při kterém se chemickou, fyzikálně-chemickou nebo fyzikální metodou separují nebo zahubí patogenní mikroorganismy a viry ve vodách. Právě mikrobakteriální a virové znečištění vod je nejčastější příčinnou vzniku „nemocí z vody“.
Ve většině případů jsou „nemoci z vody“ způsobené mikrobakteriálním znečištěním vody, menšinové procento je způsobeno viry nebo chemickými polutanty (znečišťujícími látkami), které jsou často kumulativní a projevují se negativně na lidském organismu až po dlouhé době expozice (pití).
Na této myšlence je založená velká část outdoorových úpraven vod a definice pojmu „bezpečná voda“. Voda se zde primárně dezinfikuje (oprošťuje) od mikrobakteriálního znečištění. Chemické znečištění není tak přísně sledované, jelikož jeho koncentrace ve většině případů není nebezpečná pro lidský organismus.
Je to dáno i tím, že vybrané sledované chemické látky do sebe dostáváme i prostým dýcháním nebo potravinami.
Čtěte také: Nepřekonatelná filtrace: Klíč k čistšímu vzduchu
Nejčastější způsob dezinfekce vody je prostřednictvím dávkování chemických látek na bázi chlóru (NaClO, chloramin, oxid chloričitý), ultrafialového zářením skrze UV lampu nebo například ozonizací. Ozón se připravuje ze vzdušného kyslíku nebo čistého kyslíku elektrickým výbojem při vysokém napětí.
Ozón (O3) má energeticky bohaté molekuly a může se rychle rozkládat za odštěpení kyslíku. Vznikající kyslík ve stavu zrodu má pak značnou oxidační účinnost.
Principem úpravy vody je v případě ozonizace silná oxidace, kterou lze účinně využít pro dezinfekci vody, zlepšení senzorických vlastností, odbarvování vody, odželeznění nebo odmanganování a k oxidaci některých toxických a radioaktivních látek.
Filtrace je separační metoda oddělení pevné, nerozpuštěné fáze od fáze kapalné (vody). V technologii vod to můžou být různé hrubé mechanické nečistoty typu zbytky potravin, listí, kamenů, ale i vyflokulovaných vloček po čiření, sraženin po redox reakcích (oxidačně-redukčních reakcích) až po mikrobakteriální a viroidní znečištění.
Ionexy se dělí na katexy a anexy dle iontové výměny. Katexy na změkčení vody - při úpravě vody pomocí filtrů s náplní silně kyselého katexu ( dále jen katex ) pracujícím v Na+ cyklu se z vody odstraňují kationty vápníku (Ca2+) a hořčíku (Mg2+), které způsobují tvorbu vápenatých usazenin. Kationty jsou nahrazeny kationty sodíku (Na+).
Čtěte také: Přírodní filtrace vody – principy
Katex se regeneruje chloridem sodným NaCl, tedy solí. Do odpadu odchází při regeneraci chloridy vápníku a hořčíku. Pro regeneraci je nutné používat výhradně čistou tabletovou sůl určenou k regeneraci úpraven vod. Regenerace probíhá automaticky, bez nutnosti přítomnosti člověka.
Reverzní osmóza - je oddělení části roztoku z jeho druhé části pomocí uplatňování tlaku na polopropustnou membránu. Během procesu reverzní osmózy jsou z roztoku odstraněny iontové, organické a rozpuštěné látky. Na rozdíl od obyčejné filtrace, membránová filtrace funguje na principu "crossflow filtration".
Vstupní roztok (obecně vstupní voda) se pomocí RO membrány rozděluje na 2 průtoky, permeát a koncentrát a shromažďují se po obou stranách RO membrány. Polopropustná RO membrána, když na ni působí dostatečný tlak, umožňuje propouštění očištěné vody (permeát), ale odmítá propouštět rozpuštěné látky, které se koncentrují v "koncentrátu".
Systém používá speciální namotané RO membrány se speciálním designem pro turbulentní tok roztoku (vody). Tyto membrány akumulují očištěnou vodu, která prošla skrz membránu, ve vnitřní trubce pro permeát. Vstupní roztok prochází skrz vyměnitelný mechanický filtr s porozitou 5 mikronů, který absorbuje hrubé nečistoty.
Takto filtrována voda proudí do vstupního solenoidového ventilu, který se otevírá, když je systém puštěný, a umožňuje dodávku vody na vstup vysokotlakového čerpadla. Když je RO systém vypnut, tento solenoidový ventil se automatický uzavírá a zamezuje neturbulentním tokům v membránách, což se negativně projevuje na životnosti RO membrán.
Vysokotlakové čerpadlo tlačí vstupní vodu do membrán reverzní osmózy, které jsou uspořádány v paralelní kombinaci. Směr toku vody je vždy zobrazen pomocí šipky na kalichu každé membrány. Voda se rozděluje pomocí membrán na dva průtoky: permeát (očištěná voda) a koncentrát (koncentrovaná nebo "špinavá voda").
Permeát z každé membrány se shromažďuje do jednoho průtoku a proudí přes měřič průtoku vody do výstupu z RO stanice. Permeát musí být akumulován v netlakovém akumulačním tanku. Permeát může mít menší zpětný tlak, ale tento zpětný tlak nesmí být nikdy vyšší než závěrečný tlak koncentrátu.
Vždy musíme počítat s tím, že zpětný tlak na výstupu permeátu způsobuje snížení výkonu celé RO stanice a taky kvalitu výstupní vody.
Kvalita výstupní vody (permeátu) vždy záleží na kvalitě vstupní vody a zpravidla se popisuje jako odstranění MgSO4 96-98%. Po výstupu z membrány koncentrát proudí do kontrolního centru průtoku (rozvod Koncentrát / recyklát). V tomto místě ventil recyklátu pouští určité množství koncentrátu zpět na vstup do vysokotlakového čerpadla, umožňuje použití části koncentrátu znovu.
Taková recyklace hodně zvyšuje celkovou výtěžnost systému (až do 75%). Nastavitelný ventil koncentrátu reguluje množství proudění koncentrátu do odpadu, kontroluje pracovní tlak v celém RO systému a taky pomáhá kontrolovat výtěžnost.
Další solenoidový ventil, který je namontován paralelně s ventilem koncentrátu, je určen pro automatický proplach RO membrán a je řízen mikroprocesorem.
Pro některé typy vod je důležité použít k likvidaci nebo inaktivaci nežádoucích látek chemickou oxidaci či redukci. Redukce se při úpravě a čištění odpadních vod používá méně často něž oxidace, protože vody obsahují velmi zřídka znečišťující látky ve vyšším oxidačním stupni. Příkladem chemické redukce může být redukce toxických sloučenin CrVI na CrIII u odpadních vod z galvanizoven.
Oxidace je mnohem častější a způsobů aplikace je více. Mezi nejčastější způsoby patří oxidace vzduchem, kyslíkem, ozónem, peroxidem vodíku, manganistanem draselným nebo chlorem a jeho sloučeninami.
Podstatou biologického čištění odpadních vod je urychlení samočisticích pochodů, které probíhají i ve volné přírodě v povrchových vodách. V umělých podmínkách se snažíme o vytvoření optimálních podmínek pro život a rozvoj mikroorganismů, jež rozkládají rozpuštěné a suspendované organické látky v odpadních vodách.
Mikroorganismy se nevznášejí separátně ve vodě, nýbrž se shlukují na vločkách kalu nebo pokrývají povrch pevné látky. Velkou část rozpuštěných a koloidních organických látek převedou mikroorganismy do nerozpuštěné a usaditelné formy, tedy kalu. Kal je tvořený sedimentovanými, z velké části odumřelými, mikroorganismy a ostatními látkami.
Biologické čištění odpadních vod probíhá v anaerobním nebo aerobním prostředí.
Odpadní voda zbavená mechanických nečistot, případně i bez předcházejícího stupně usazení, se intenzivně míchá za současného provzdušňování (vhánění vzduchu skrze aerační elementy nebo mechanickým rozstřikováním vody). Před prvním uvedením nové ČOV tohoto typu do provozu je vhodné navést oživený kal, tzv. očkovací kal, většinou z jiné ČOV.
Proces aktivace tak proběhne rychle. Postup „očkování“ není nezbytný, urychlí však vývoj mikroorganismů v aktivaci a tím i zkrátí dobu čekání na plný výkon biologické ČOV (dále jen BČOV). Voda z aktivační nádrže odtéká do dosazovací nádrže, odtud odsazená a vyčištěná voda odtéká z BČOV. Oživený vločkový kal ze dna dosazovací nádrže je vracen zpět do aktivační nádrže.
Aktivační čištění odpadních vod v BČOV je v dnešní době nejrozšířenější technologií čištění.
Typ biologického čištění odpadních vod, při němž jsou mikroorganismy přisedlé na pevném podkladu a odebírají nečistoty z vody. Odpadní voda před vstupem na biologický filtr musí být zbavena mechanických nečistot, důležité je také dobré provzdušnění jejich náplně.
Název filtr (biofiltr) není zcela správný, jelikož nejde o filtraci, nýbrž pouze o průtok hrubě pórovitým prostředím. Mikroorganismy vytvoří na povrchu náplně (podkladu) biologický povlak, jehož tloušťka se s přísunem živin v odpadní vodě a přísunem nutrientů, postupně zvětšuje.
Jedná se o kruhové disky na horizontální ose, které jsou při pomalém otáčení zčásti ponořeny v odsazených odpadních vodách. Na povrchu disku se vytváří biologický povlak, který při ponoření odebírá nečistoty z odpadní vody, při vynoření si mikroorganismy berou kyslík potřebný k životu.
Mechanicky předčištěná odpadní voda (ze septiku nebo jiné mechanické čistírny) se přivádí do mělké zemní nádrže s plochým dnem. Přívod kyslíku pro mikroorganismy v tomto typu ČOV probíhá hladinou přestupem ze vzduchu a fotosyntézou zelených vodních rostlin, zejména řas.
Dle ČSN 73 6708 může být zatížení hodnoty BSK5 vysoké, kolem 20 až 50 kg/(ha den). Udává se však optimální hodnota 33 kg/(ha den), při větším zatížení vyžaduje voda obvykle mechanické čiření hladiny (plovoucí povrchové aerátory) a další dočištění.
Typ biologického čištění odpadních vod, ve kterém není čistící proces realizován mikroorganismy, nýbrž rostlinami. Jedná se o vodní a bahenní rostliny, které vyrůstají nad vodní hladinu, zatímco jejich kořeny jsou trvale zaplaveny vodou. Nadzemní část, tělo rostliny, dopravuje kyslík do kořenové části, kde jej uvolňuje. V našich klimatických podmínkách (ČR) se využívají většinou rostliny rákosí a orobince.
Principem této metody čištění je biologický i částečně mechanický záchyt nečistot v kořenové části rostlin, mezi kterými horizontálně protéká již předem mechanicky vyčištěná odpadní voda. Principem této metody čištění odpadních vod je odbourávání nečistot zajišťované aerobní mikroorganismy, které jsou přisedlé na substrátu a přes které odpadní voda protéká.
Metody nejsou závislé na přívodu elektrické energie a nárocích na obsluhu. Anaerobní pochody jsou mnohem pomalejší než aerobní, probíhají za nepřítomnosti kyslíku a jsou mnohem energeticky úspornější. Mikroorganismy účastnící se anaerobních pochodů žijí v prostředí bez přístupu kyslíku a energii získávají přímo z organických látek v odpadní vodě.
Při anaerobních procesech přechází přibližně 95% uhlíku ze substrátu do bioplynu a 5% do biomasy, při aerobních procesech je tato situace odlišná, přibližně 50% uhlíku jde do biomasy a 50% uhlíku zoxiduje do formy CO2.
Anaerobní procesy probíhají běžně v přírodě, například v bažinách nebo rašeliništích. V technologiích ČOV se používají buď přímé anaerobní metody - anaerobní reaktory. Většinou se jedná o tzv. methanizační nádrže, které se používají pro stabilizaci kalu z BČOV a produkci bioplynu.
Pitnou vodu na cestách můžeme získat několika způsoby. Mezi nejběžnější patří:
Při hledání a úpravě vody je důležité znát rozdíl mezi filtrací a čištěním. Filtrace vody je eliminace malých fyzikálních částic a některých bakterií. Mezi nejběžnější metody patří:
Všechny tyto metody slouží pouze jako předfiltrace, je nutné vodu následně dezinfikovat.
Průmyslové úpravny vody se dělí na úpravu (předběžné ošetření) vody a čištění vody. Úpravou se rozumí vyčištění a dekontaminace vody za účelem jejího použití ve výrobě. Odkalením se odstraní různé suspendované a rozpuštěné částice, které vyvolávají zabarvení a zakalení. Změkčení napomáhá vyloučit soli vápníku a hořčíku.
Díky degazaci se z kapaliny odstraní různé rozpuštěné plyny, např. sirovodík. Dezinfekcí se zničí patogenní mikroflóra, a během dezodorizace zmizí vedlejší nepříjemné pachy.
Fyzikálními metodami průmyslového čištění se z vody odstraňují příměsi, a to bez použití reagentů. Základem těchto metod jsou různé fyzikální jevy.
Průmyslové úpravny vody mechanickou filtrací je nejjednodušší metodou, provádí se v prvotní fázi úpravy vody. Mechanické filtry se dělí na filtry pro hrubé a filtry pro jemné čištění. Filtry pro hrubé čištění se používají ve fázi odběru vody.
tags: #filtrace #silně #znečištěné #vody #metody