Firmy a klimatická změna v posledních dvaceti letech: Hrozby a adaptace

Globální oteplování a extrémní povětrnostní jevy představují významnou hrozbu pro ekonomiku a finanční stabilitu, a to i v Evropě. Firmy i finanční sektor se tak musejí vypořádat s rostoucími riziky. Firmy přicházejí kvůli klimatu o desítky miliard eur.

Ekonomické ztráty způsobené klimatickou změnou

Celkové ekonomické ztráty způsobené událostmi souvisejícími s počasím a klimatem ve 38 členských a spolupracujících zemích Evropského hospodářského prostoru (32 členů EEA a šest zemí západního Balkánu) přesáhly 790 miliard eur v letech 1980 až 2023. Nejvyšší ekonomické ztráty zaznamenali v Německu (180 miliard eur), Itálii (135 miliard) a Francii (130 miliard). Pojištěno přitom bylo méně než 20 procent celkových ztrát v Evropě.

Jen v USA bylo loni potvrzeno 28 velkých povětrnostních nebo klimatických katastrof, přičemž každá měla ztráty přesahující miliardu dolarů. Účet za přírodní katastrofy v USA v letech 2018 až 2022 dosáhl téměř 600 miliard dolarů. Například v roce 2021 zachvátila Zimní bouře Uri stát Texas, který utrpěl pojistné ztráty přes 10 miliard dolarů. Tato událost ochromila továrnu společnosti Samsung v Austinu v Texasu, která tratila 268 milionů dolarů. Jen v roce 2022 zasáhlo USA 18 samostatných povětrnostních a klimatických katastrof, z nichž každá stála nejméně jednu miliardu dolarů.

V roce 2021 tajfun Hagibis, který zasáhl Japonsko, Rusko a Aljašku, způsobil ztráty ve výši 17 miliard dolarů.

Hodnotu firemních aktiv poškozují vysoké teploty nad 30°C a nízké teploty pod 10°C, uvádí studie Climate Risk and Corporate Value: Evidence from Temperature Bins and Panel Regression z letošního roku. Extrémní počasí obzvláště silně dopadá na těžký průmysl, jako je ocelářství, a na výrobu pro sektor informačních a komunikačních technologií. Tyto dva obory mají obvykle vysoké náklady na úpravu výroby a vykazují cenovou nepružnost. Problémy se dotýkají ale i módního průmyslu. Vlny chladu v Mongolsku například měly loni za následek pozdější a nižší sběr kašmíru. Ten probíhá obvykle na jaře, kdy se kašmírské kozy zbavují své zimní podsady.

Čtěte také: Jak ušetřit na likvidaci stavebního odpadu?

Zranitelnost firem vůči změně klimatu brzdí ziskovost a celkovou produktivitu podniků. Společnosti působící v zemích s větší zranitelností vůči změně klimatu mají obtížnější přístup k dluhovému financování, a to i když musejí počítat s vyššími úrokovými sazbami. Klimatická změna výrazněji dopadá na menší firmy, zejména v rizikových odvětvích a zemích se slabší adaptační kapacitou.

Klimatická změna představuje pro globální ekonomiku systémové riziko. Její negativní dopady se postupně šíří do reálné ekonomiky, ovlivňují produkci podniků, zvyšují jejich náklady a brzdí rozvoj. To dokládá, že klimatická rizika se šíří celou ekonomikou a jsou tedy systémovým problémem.

Stresové testy a kvantifikace rizik

Klíčovým nástrojem pro komplexní odhad rizik, jimž čelí finanční systém a celé hospodářství, jsou klimatické stresové testy. Zásadní úlohou stres testů je právě kvantifikace šíření šoků dodavatelskými řetězci, které mohou přímé ztráty zesílit o stovky až tisíce procent. Závisí na tom, nakolik pružně firmy dokážou nahrazovat základní vstupy.

Zajímavý pohled na ekonomické ztráty související s přechodem na nízkouhlíkovou ekonomiku nabízí studie Zlaty Tabachové a kolektivu. V pesimistickém scénáři analýzy došla Tabachová ke ztrátám ve výši 1,3 procenta celkových tržeb (náklady rostou) a kapitálovým ztrátám ve výši 1,2 procenta (firmy mají menší zisky a hůře splácejí úvěry).

Adaptace na klimatickou změnu

Rizika klimatických změn lze rozdělit do dvou kategorií: fyzická rizika a rizika přechodu. „Podniky a vlády by měly přizpůsobit svá každodenní rozhodnutí měnícímu se klimatu. Firmy potřebují přetvořit svou výrobu z uhlíkově náročných na bezuhlíkové metody. Reálné škody způsobené fyzickými klimatickými riziky nejsou jen mýtem a dají se podle Dun & Bradstreet relativně přesně vyčíslit. „Může se jednat o mnoho scénářů - vlna veder ochromí továrnu vašeho dodavatele a vaše regály zůstanou prázdné.

Čtěte také: Udržitelnost v české firmě Kreiza

V souvislosti se změnou klimatu se často mluví o mitigaci a adaptaci. I když spolu souvisejí, jde o dvě různé strategie. Mitigace znamená, že se snažíme klimatickou změnu omezit nebo zpomalit, především snižováním emisí skleníkových plynů. Adaptace je naopak přizpůsobování se současným i budoucím dopadům změny klimatu, aby se zmírnily případné škody a posílila odolnost firmy. Zatímco tedy mitigace pomáhá zpomalit změnu klimatu, adaptace rozhoduje o tom, zda podnik dokáže v měnících se podmínkách obstát.

Prvním krokem adaptace je porozumět tomu, kde a jak klimatická změna ovlivňuje provoz firmy. Využít se k tomu dají veřejně dostupné nástroje, které propojují klimatická data s lokálními mapami rizik. Když firma pochopí, kde je zranitelná, může si stanovit priority a připravit adaptační plán. Ten popisuje konkrétní opatření, termíny i odpovědnosti. Nemusí vždy jít o velké investice, někdy stačí menší organizační změna, například vytvoření záložního skladu, změna zdrojů surovin nebo plán řízení výroby při horkých dnech.

Příklady adaptace v českých firmách

Mnohé české firmy už dokazují, že adaptace nemusí znamenat jen náklady, ale i inovace a úspory. Společnost LIKO-S proměnila své areály v „živé budovy“, které využívají zelené střechy a fasády a retenční jezírka zadržující vodu. Tím snižuje přehřívání interiéru i spotřebu energií. Mattoni 1873 zase aktivně spolupracuje se zemědělci na protierozních opatřeních, obnovuje původní ekosystémy a podporuje vznik tůní a mokřadních luk v okolí svých pramenů, čímž zvyšuje schopnost krajiny zadržovat vodu. Plzeňský Prazdroj spolupracuje v rámci projektu Pro ječmen se zemědělci a vědci na zavádění regenerativních postupů za účelem zlepšení vsakování vody v půdě a zvýšení jejího zadrženého množství v suchých obdobích. Stále více menších provozů instaluje kořenové čistírny odpadních vod, které kombinují ekologii s úsporou. Čistí vodu přírodními procesy, zadržují ji v místě a zlepšují mikroklima areálu. Tyto příklady ukazují, že adaptace se v Česku neodehrává jen na úrovni strategií a plánů, ale v praxi.

Jak uvádí Vojtěch Čemus z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, „Problematika změny klimatu spočívá v tom, že může firmu ovlivňovat různými způsoby a v různých částech organizace, často nenápadně a postupně.“ Tyto drobné, individuálně řešené problémy mohou v budoucnu narůstat a vzájemně se posilovat, čímž vytvářejí systematická rizika, která jsou pro firmu zatím neviditelná. Klimatická rizika se stávají tématem, které ovlivňuje všechny podniky, bez ohledu na velikost nebo obor. Adaptace není jen obrana před hrozbami. Je to způsob, jak posílit odolnost firmy, snížit náklady a udržet stabilitu i v době, kdy se prostředí rychle mění. Firmy, které se rozhodnou reagovat včas, nezískávají jen větší jistotu vůči rizikům, ale také nové příležitosti pro inovace, spolupráci a dlouhodobé partnerství se zákazníky i komunitami.

Investice do technologií a udržitelný rozvoj

Svět politiky brzdí a slevuje ze stanovených opatření ochrany klimatu. Firemní sektor je na tom trochu jinak. Většinou nestojí a nepadá s momentálními politikami a regulacemi. To potvrdil i průzkum EY Global Climate Action Barometr, podle kterého má 64 procent velkých globálních firem plán přechodu na nulové emise skleníkových plynů. Jedna věc jsou však deklarace a záměry a druhá reálné činy a tvrdá data. Z uvedeného globálního průzkumu EY totiž zároveň vyplývá, že většina firem nevykazuje pokrok směrem ke svým závazkům. A až dvě třetiny firem nemají vypracovaný plán, jak jich realisticky dosáhnout. Jako krátkodobá strategie může absence praktických kroků a investic fungovat, ze střednědobého hlediska je to však rizikem.

Čtěte také: Vzorový ekologický dotazník

Investice do technologických inovací směřujících k ochraně klimatu v loňském roce trojnásobně vzrostly. Často však nemíří tím nejpotřebnějším směrem, nejvíce problematické oblasti získaly jen čtvrtinu z celkově investované částky, vyplývá z aktuálního reportu PwC State of Climate Tech 2021. Privátní investoři a fondy investovali za 12 měsíců zahrnujících 2. pololetí 2020 a 1. pololetí 2021 celkem 87,5 miliardy dolarů (téměř dva biliony korun) do technologií směřujících ke zmírnění změny klimatu. Oproti předchozím 12 měsícům to představuje trojnásobný růst. Investice přitom zrychlily především v loňském roce, více jak dvě třetiny z uvedeného objemu připadají na 1. pololetí 2021.

Podle aktuálního reportu PwC State of Climate Tech 2021 je ale dlouhodobě ne zcela vyhovující směr investic, protože ty nejsou využity tam, kde přispějí k nejefektivnějšímu snížení emisí. Do top pěti nejúčinnějších technologických oblastí, které mají potenciál snížit globální emise o 81 %, směřovalo pouze 25 % investic mezi lety 2013 a prvním pololetím 2021.

„Pokud chceme být uhlíkově neutrální do roku 2050, tak potřebujeme do 10 let snížit emise na polovinu. Abychom celosvětově tohoto cíle dosáhli, musíme inovovat. Dobrou zprávou je, že si to uvědomují i investoři. Ale zároveň je jasně vidět, že rozmístění investic může být daleko smysluplnější a efektivnější, tak, aby byly využity tam, kde je největší potenciál ke snížení emisí,“ uvedl partner PwC Jan Brázda.

Jen v prvním pololetí loňského roku se počet investorů v tomto směru téměř zdvojnásobil a průměrná výše jedné transakce se téměř zečtyřnásobila na 96 milionů dolarů. Opět ale platí, že nejvíce investic (téměř dvě třetiny z celkového objemu) přitom míří do dopravy, a to především v souvislosti s rozvojem elektrických aut nebo tzv. „Postup investorů je logický, své peníze směřují tam, kde cítí nejvyšší návratnost. Tedy do již relativně dospělých a v praxi užívaných technologií, jako jsou právě elektromobily. Země potřebuje, aby podobná, ne-li silnější podpora, mířila i do transformace energetiky, například prostřednictvím využití zeleného vodíku, malé modulární reaktory nebo technologie carbon capture. Např. celosvětová poptávka po vodíku bude v nejbližších letech postupně a stabilně růst. Po roce 2030 pak dojde k prudkému zvýšení poptávky. Náklady na získávání vodíku ekologickou cestou by přitom do roku 2030 měly klesnout o polovinu a v poklesu budou pokračovat i nadále.

Nejvíce investic do technologií ochraňujících klima míří v současné době z USA, jejichž investoři stojí zhruba za dvěma třetinami celosvětových investic (56 miliard dolarů). Od roku 2013 do této oblasti zamířily investice v celkovém objemu 222 miliard dolarů, každým rokem se přitom částka rychle zvyšuje. Investoři zároveň jasně deklarují, že tlak na udržitelné podnikání dále rychle roste i z jejich strany. Téměř polovina z nich jasně potvrzuje, že nebude investovat do firem, které nepodnikají dostatečné kroky v environmentální a sociální udržitelnosti (ESG).

Strategie pro snižování emisí skleníkových plynů

Státy nemohou své emise skleníkových plynů snižovat přímo - nemají moc zastavit průmyslovou výrobu nebo zakázat lidem topit. Přímá nařízení, zákazy a regulace. Státy mohou například stanovit limity těžby uhlí, standardy pro emise motorových vozidel a účinnost spotřebičů, nebo nařídit bankám evidovat uhlíkovou stopu investic. Skrze daně či emisní povolenky mohou státy zpoplatnit vypouštění skleníkových plynů. Státy mohou financovat nebo finančně zvýhodnit například budování obnovitelných zdrojů energie nebo sítě dobíjecích stanic pro elektromobily. Země se závazkem dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050, případně 2060 či 2070, odpovídají za více než 89 % současných emisí CO2. Pro odhad budoucího oteplení bude klíčové, jak moc se podaří snížit světové emise skleníkových plynů v této dekádě, tedy do roku 2030.

Dopady klimatické změny v různých regionech světa

Klimatická změna ovlivňuje různé regiony světa odlišně. Zde je přehled dopadů v několika klíčových oblastech:

Evropa

Ve srovnání s jinými částmi světa nebude mít klimatická změna v Evropě dramatické důsledky. Obecně v Evropě můžeme očekávat častější extrémní projevy počasí (například vlny veder, prudké deště způsobující záplavy a sesuvy půdy nebo delší období sucha a neúrody). Středomoří zasáhne zřetelný trend poklesu srážek, sucha a s ním souvisejících požárů. Střední a severní Evropa bude řešit adaptaci lesnictví a některé regiony budou také ohroženy stoupající mořskou hladinou (Nizozemsko). Evropská unie je společně s Velkou Británií světovým lídrem v úsilí o transformaci hospodářství a přechod na nízkoemisní technologie a ovlivňuje směřování dalších částí světa.

USA

Klimatická změna v USA přispívá k větší četnosti a intenzitě extrémních projevů počasí, jež dopadají zejména na jižní státy: Kalifornie zažívá velká sucha a rozsáhlé požáry, Texas, Florida či Louisiana zase častější a silnější hurikány - a rostou i náklady na odstraňování škod po těchto událostech. Také stoupání oceánské hladiny začíná být problémem pro některé přímořské státy (Rhode Island, Florida). USA je největší a nejbohatší světová ekonomika a snaží se být leaderem v oblasti výzkumu a nových technologií, zároveň je jedním z největších producentů fosilních paliv a má velmi vysoké emise na obyvatele. Lze tedy čekat velké investice do obnovitelných zdrojů a dalších technologií (mohou si to dovolit), ale zároveň velké překážky související se závislostí byznysu a stylu života na fosilních palivech. USA se v roce 2021 znovu přihlásily k Pařížské dohodě a ohlásily záměr dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050.

Čína

Čína v souvislosti s klimatickou změnou již nyní potýká s výkyvy v zemědělské produkci kvůli nedostatku vody, zejména v severních oblastech země. Jižní části Číny naopak zasahují častější povodně. Čína má i velkou biologickou rozmanitost, jež bude změnou klimatu významně zasažena. V následujícím století ovlivní tání himalájských ledovců dostupnost vody v řekách, jež jsou ledovci napájeny a jsou klíčové pro život mnoha desítek milionů Číňanů. Nárůst hladin oceánů je hrozbou pro velkoměsta na pobřeží (např. Shanghai, Tianjin, Guangzhou). Čínská energetika je značně závislá na uhelných elektrárnách (62 % elektřiny je z uhlí) a bude pro ni náročné se této závislosti zbavit. Obrovské jsou však i její investice do obnovitelných zdrojů - v roce 2020 například instalovala 72 GW větrných a 48 GW solárních elektráren - a je též největším producentem fotovoltaických panelů. Intenzivně investuje i do elektromobility. V Číně se klimatická změna dostala na vládní agendu relativně nedávno (okolo roku 20087) a zejména v posledních letech začíná být země ve své klimatické politice celkem aktivní - v roce 2021 vyhlásila cíl dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2060 (to je o 10 let později než u EU či USA, nicméně jde o zemi s téměř pětinou světové populace).

Indie

Indie je vzhledem ke své chudobě a podnebí již nyní velmi zranitelná vůči přírodním katastrofám. Zároveň patří mezi oblasti, které budou klimatickou změnou postiženy nejvíce: vlny veder již nyní dosahují v severní Indii teplot, které jsou pro lidský organismus na hranici přežití, a změna klimatu bude přinášet vedra silnější a častější. Oteplení o 1,5 °C povede k roztátí nejméně třetiny himalájských ledovců do roku 2100, což významně sníží dostupnost vody pro asi 250 milionů Indů a způsobí problémy v zemědělství, hlavně v oblasti Gangy. Klimatická změna také vede k větší nepravidelnosti a intenzitě monzunů, což znamená silnější záplavy i větší sucha. Klimatická změna také přispívá k rozšíření některých chorob přenášených komáry, například malárie nebo horečky dengue. Pro Indii je zásadní výzvou eliminace energetické chudoby a dosažení dostatečné prosperity, která zastaví její populační růst. Indie se přihlásila k závazku dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2070 v rámci COP26 v Glasgow.

Rusko

Arktické oblasti Ruska a Sibiře se velmi rychle oteplují, až 3krát rychleji než světový průměr, jde ale většinou o řídce osídlené oblasti. Tyto oblasti budou zásadně postiženy rozsáhlými lesními požáry (potenciálně kolapsem sibiřských lesů) a táním trvale zmrzlé půdy. Toto tání způsobuje nestabilitu podloží a ohrozí pětinu infrastruktury země (železnice, plynovody, zdroje plynu a nerostů) a polovinu rezidenčních budov zbudovaných na permafrostu. Projekce budoucí zemědělské produkce se rozcházejí - některé ukazují růst, jiné pokles. Rusko je ekonomicky závislé na vývozu fosilních zdrojů (ropa, zemní plyn, uhlí). Ty tvoří dvě třetiny ruského exportu a třetinu příjmů do státního rozpočtu. Pokles poptávky po komoditách ze strany zemí směřujících ke klimatické neutralitě tak Rusko ekonomicky velmi pocítí. Zároveň se tato země potýká s nedostatkem financí potřebných k transformaci na nízkouhlíkovou ekonomiku (některé regiony jsou navíc zadlužené). V roce 2019 se Rusko připojilo k Pařížské dohodě.

Malé ostrovní státy

Pro malé ostrovní státy, u nichž se velká část území často nachází jen metr či dva nad hladinou moře, představuje klimatická změna obrovskou výzvu: budoucí vzestup hladin oceánů je pro ně hrozbou, na kterou prakticky nemají možnost se adaptovat. Navíc jde o chudé státy, které na adaptaci nemají prostředky, a zvládání současných dopadů je pro ně velice obtížné. Většina ostrovních států nemá významný průmysl, který by bylo nutné transformovat, ani netěží ropu. Své nároky na energii budou moci pokrýt z obnovitelných zdrojů. V tomto směru pro ně tedy transformace na nízkouhlíkovou společnost nepředstavuje významné riziko. Hlavní problémem pro tyto státy bude adaptace na klimatickou změnu, a to zejména v zemědělství a rybolovu.

Afrika

Afrika patří k regionům, které jsou vůči klimatické změně nejzranitelnější. Klimatická změna bude zesilovat problémy, se kterými se tento kontinent potýká. Již nyní se mnohé země tohoto kontinentu potýkají se suchem a proměnami v charakteru srážek - což má negativní dopad na přístup k pitné vodě (až 400 milionů lidí čelí jejímu nedostatku) i na zemědělskou produkci, a tedy potravinovou bezpečnost (čtvrtina obyvatelstva subsaharské Afriky trpí podvýživou a třeba Madagaskar se v důsledku sucha aktuálně potýká s velkým hladomorem). Vedle toho však sucho ohrožuje i dodávky elektřiny - celou čtvrtinu v tomto regionu dodávají vodní elektrárny. Africké státy se potýkají s nízkou životní úrovní a nedostatečným přístupem k energii, který je pro zvýšení životní úrovně zásadní. Navíc se očekává, že do roku 2040 bude poptávka po energii s ohledem na rychle rostoucí populaci dvojnásobná. Afrika má příležitost vydat se cestou obnovitelných zdrojů energie (zejména solárních a větrných), a zajistit tak čistý ekonomický růst i nová pracovní místa. Všechny africké země již představily své národní závazky ke snižování emisí (NDCs), nicméně pro Afriku bude mnohem důležitější adaptace a zvládání škod.

Střední východ

Většina této oblasti spadá do horkého pouštního podnebí, kde srážky nejsou již dnes pro růst vegetace dostatečné. Proto bude mít další snížení srážek a zvýšení teplot zásadní negativní dopady: na ekosystémy, zemědělství, lidské zdraví (extrémní vlny veder) a dostupnost pitné vody (již dnes některé z těchto států získávají pitnou vodu energeticky náročným procesem odsolování vody mořské). Chudší a politicky nestabilní země v tomto regionu jsou vůči těmto změnám výrazně zranitelnější. Významný podíl na ekonomice těchto států tvoří těžba a vývoz fosilních paliv. Proto dosud nebyly v řešení klimatické změny příliš aktivní, přestože její dopad na ně bude významný. Některé země již usilují o transformaci ekonomiky, aby se jejich závislost na fosilních palivech snížila (např. Omán), a zavádějí adaptační opatření zaměřená především na dopad spojený s vyššími teplotami a nedostatkem srážek. Podnebí v tomto regionu je zároveň příležitostí k využívání solární energie - nejvíce elektráren se staví v Saudské Arábii a Spojených arabských emirátech. Investice do obnovitelné elektřiny vedou k diverzifikaci hospodářství a ke snížení spotřeby vody. Klimatické závazky tohoto regionu jsou zcela nedostatečné. Zdejší země patří mezi státy s nejvyššími emisemi na osobu z celého světa a v budoucnu jejich emise pravděpodobně dále porostou. Írán dosud neratifikoval Pařížskou dohodu.

Japonsko a Jižní Korea

Dopady klimatické změny na tento region budou méně dramatické než jinde. Obě země mají výhodu také v dostatku prostředků na adaptaci. Přesto i zde se budou muset připravit na vzestup hladiny moří, pobřežní erozi a silnější a častější tajfuny. Očekávat se dají také intenzivnější srážky, které mohou vést k poškození infrastruktury, a vlny veder. Japonci i Korejci považují klimatickou změnu za významnou hrozbu (v Jižní Koreji se jí dokonce obávají více než jaderného programu Severní Koreje). Obě země spatřují příležitost v tzv. zeleném růstu, zajištěném investicemi do emisně čistých technologií, které zahrnují např. infrastrukturu pro obnovitelné zdroje energie a efektivní využívání energií obecně, výrobu elektrických aut či produkci zeleného vodíku. V roce 2020 se obě země zavázaly dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Zavedly již také opatření na zpoplatnění emisí skleníkových plynů.

Níže uvedená tabulka shrnuje klíčové údaje o populaci, HDP na obyvatele a specifické výzvy a cíle v oblasti klimatické změny pro vybrané regiony:

tags: #firmy #za #poslednich #dvacet #let #zmeny

Oblíbené příspěvky:

• Jak se zbavit zápachu z pračky?
• Recenze odpadkového koše CURVER
• Likvidace Aut Kadaň a Okolí
• Běh pro Den Země
• Legislativa ČR a ohrožené druhy