Příroda nabízí nekonečné možnosti pro zachycení krásy, svůdnosti a přitažlivosti ženského těla. Fotografování v exteriéru umožňuje hrát si s proměnlivými podmínkami a vytvářet jedinečné a působivé snímky. Proměnlivá a nevyzpytatelná přítelkyně, která mi dovoluje hrát si s tisícem svých podob. Ve svých fine art fotografiích propojuji energii každé ženy s okolním prostředím. Každá lokace i každá žena je jiná. Pro mě to znamená nekonečnou alchymii, se kterou mohu tvořit. Vše ladí. Póza, šaty, světlo. Jarní květy v březnu, letní slunce nad poli a loukami, zrcadlení vody. Podzim v záplavě barev. A pokud se na jihu Moravy objeví sníh, můžeme jej využít pro běloskvoucí portréty.
Světlo je klíč k silné fotografii, zejména při focení v přírodě. Jenže přirozené světlo není jako v ateliéru. Nepřizpůsobíš si ho, musíš se přizpůsobit ty. A víš vůbec, že velký vliv na světlo na fotce má i okolní terén? Navíc, jiné světlo sluší mužům a jiné ženám. Tohle všechno potřebuješ při focení v přírodě znát.
Jinak se fotí přes den, jinak navečer, jinak je-li oblačno nebo na ostrém slunci. A to ani nemluvím o tom, že většina fotografů začátečníků si nechá špatně držet odrazku… Znalost světla ti dá do ruky obrovský tvůrčí potenciál. Když znáš světlo a víš, jak s ním pracovat, otevírá ti to další dveře. Nehledě na to, že se na tvé fotky bude i daleko lépe koukat.
Hodně „mých“ modelek si během focení posteskne, že když fotí s jinými fotografy, často od nich slyší: „Tak něco dělej“. „Tak něco dělej“ prostě nefunguje. Fotograf vidí tvar těla modelky. Ne modelka. Chceš-li, aby modelka na fotkách vypadala žensky, musíš ji umět pózovat při focení jinak, než pokud bude tvůj záměr odlišný. Malé detaily jako jemný úhel zápěstí, natočení boků, to jsou přesně ty „centimetrové změny“, které z průměrného postoje vytvoří ladnou ženskou pózu.
Termín „Fine Art“ pochází z angličtiny. Ve fotografii znamená fine art jediné: krásu, kreativitu, umění. Hledání dokonalého obrazu, ve kterém se ztrácí realita a zůstává jen pocit. Emoce. Fine art fotografie není jen o estetice. Má mnoho tváří. Jednou z nich je například konceptuální fine art fotografie, žánr, kde se myšlenky přetvářejí v obrazy. Nejde jen o tvář, postavu, gesto. Jde o atmosféru. Fine art fotograf je takový malíř světlem. Ten, kdo vidí krásu tam, kde jiní vidí jen každodennost. Ten, kdo z oblečení, rekvizit, světla a stínů tvoří příběh. A ty můžeš být jeho součástí.
Čtěte také: Zelená louka tapeta
Pro mě není fine art jen o barvách, světle a dokonalé kompozici. Je to zachycení okamžiku, který dýchá. Srdci, které tepe. Myšlence, která touží být viděna. Podmanivém obrazu, který v sobě nese příběh. Energii. Jde o víc než o zachycení tváře. Fine art fotografie a ateliér. Místo, které otevírá prostor, kde se realita prolíná s fantazií. Kde světlo modeluje tvář stejně jako štětec na plátně. Ateliérové fine art fotografování umožňuje dokonalou souhru světla, textur a kompozice. Každý prvek má svůj význam.
Focení s Hankou bylo naprosto skvělým zážitkem! Samotné focení probíhalo v naprosto pohodové atmosféře. A co víc? Výsledek byl naprosto úžasný! Fotky předčily moje očekávání. Určitě to nebylo moje poslední focení a už teď se těším na další! Každé fotografování přizpůsobuji tvým představám, případně ti pomohu vymyslet, co by se k tobě nejlépe hodilo, pokud to chceš nechat víc na mně. Ukážu ti, jaké šaty mám k dispozici, nebo můžeš přinést své vlastní, pokud preferuješ něco konkrétního. Společně doladíme barevnost, typ líčení, koncept i celkový dojem, aby vše ladilo a odpovídalo tvé představě.
Přemýšlíte někdy ve svém oddíle o tom, co vaši členové v přírodě zažívají a co si z toho odnášejí? Nezřídka ji vnímáme jen jako místo, kam chodíme, kulisu k našim dalším činnostem. Ale jak často se opravdu zastavíme a vnímáme jen samotnou přírodu? Tábor nebo přespání v lese během roku k tomu představují ideální příležitost. Málokdy jsme tak blízko přírodě a málokdy ji vnímáme tak přímo, než když nás od ní odděluje jen tenká plachta stanu. Jak ale toto vnímání u našich holek a kluků podnítit a podpořit vědomé prožívání přírody? A jak něco takového zařadit i do programu, aby se tak dělo vědomě?
Práce s prožitky je nám skautům vlastní. Prožitky představují nedílnou součást skautské výchovné metody, protože jsou obsaženy v jejím bodu učení se zkušeností. Pokud nám prožitek utkví v paměti a ve vzpomínkách se k němu vracíme, stane se zážitkem.
Velkým průkopníkem v oblasti předávání a sdílení zážitků z přírody je Joseph Cornell, autor a propagátor metody flow learning (plynulé učení). Velmi zajímavá je jeho kniha 📖 Objevujeme přírodu - Učení hrou a prožitkem (Portál, 2012), která se této metodě věnuje dopodrobna. Dlouholetý pedagog a environmentalista zjistil po letech praxe, že pro vytvoření zážitku a předání radosti z přírody existuje pořadí činností, které funguje vždy. A to bez ohledu na věk a složení účastníků i prostředí, ve kterém se činnost odehrává. Tato metoda je řetězení aktivit, které na sebe plynule navazují.
Čtěte také: Umělecké foto akty v přírodním prostředí
Plynulé učení se skládá ze čtyř fází:
Pokud se vám nepovede v účastnících programu vzbudit nadšení, nebudou mít další fáze úspěch. Nadšení nemusí být nutně bláznivé, pro začátek je dobré, aby byli alespoň zaujatí tím, co program nabízí. Dobrý začátek je nesmírně důležitý, většina dětí i dospělých se totiž o tom, zda je nějaká činnost bude bavit, rozhoduje během několika prvních minut. Uvedení výpravy, schůzky nebo táborového bloku programů živějšími aktivitami slibuje, že se mnohem více účastníků snadněji zapojí do dalších činností. Především u těch mladších také tato fáze slouží k částečnému vybouření se před dalším, vážnějším programem. Zvolení správné počáteční činnosti pro danou skupinu vám pomůže snadněji vnímat a nastolit atmosféru pro další fázi. Jako konkrétní příklad si můžeme představit, že chceme dopřát účastníkům programu západ slunce nad hřebeny. První fázi můžeme pojmout například jako závod na vrchol nebo stopovací hru, která nás zavede blízko ke konkrétnímu kopci.
Důležité také je, aby energie, kterou jsme v první fázi nabrali, byla nasměrována správným směrem. Aktivity druhé fáze by měly především cílit na ztišení a posílení vnímavosti. Podle metody flow learning je klíčem k vytvoření pozitivního prožitku izolace některého smyslu. U této fáze je velmi důležité načasování do momentu, kdy už jsou účastníci aktivity připraveni na méně akčnější zážitky.
Po zklidnění se v druhé fázi nastává klíčová třetí fáze, ve které účastníkům činnosti předáváme to, co jsme jim skutečně chtěli předat. Ať už je to setkání se s divokým ptactvem v rukou ornitologa nebo vystoupání na kopec k pozorování západu slunce. Během těchto zážitků jsou účastníci díky předchozím fázím schopni lépe vnímat své okolí a to, co jim příroda poskytuje. V této fázi je důležité nabídnout vhodnou aktivitu, která by stavěla na nadšení a vnímání krásy světa okolo sebe a která bude všeobecně klidná a bude mít duchovní rozměr. Západ slunce nad kopci můžeme umocnit zejména správným načasováním, když zúčastněné necháme na místo dorazit v momentě správného postavení slunce na obloze.
Reflexe našich prožitků je velmi důležitá pro jejich zapamatování a přetváří je v konečné zážitky, které utkví v paměti. Sdílení těchto prožitků s ostatními účastníky aktivity pomůže vynést na povrch to, co prožívali všichni zúčastnění podobně, ale po programech bez reflexe by se o tom navzájem nedozvěděli. Pokud jsou ale prožitky sdílené a nahlas pojmenované, prohlubují se a pomáhají ke sblížení s tématem i s ostatními účastníky. Pro čtvrtou fázi je velmi důležité, aby v účastnících aktivity upevnila pocit zakončení a uzavření předchozí činnosti.
Čtěte také: Objevte přírodní krásy Velké Británie
Zážitky v přírodě se dají realizovat i bez popsaných fází a nemusí být ani složité je naplánovat tak, aby si z nich účastníci něco odnesli. Níže přinášíme nápady na to, co všechno se dá podniknout.
tags: #fotky #dívek #v #přírodě #tipy #na