Nebýt vědců-amatérů, neoperovali bychom dnes mozek a nelétali do vesmíru. V počátcích novodobé vědy bylo profesionálních badatelů pramálo a mohl do ní fušovat kdokoli. Naštěstí tu byla spousta takových, kterým bádat umožnil fakt, že byli sdostatek zámožní. Ti to měli také nejjednodušší.
„Bůh se zjevil člověku dvakrát: jednak v bibli, knize to psané, jednak v přírodě, knize živé. Obě tato zjevení nutně musejí mít jeden a tentýž význam.“ Myšlenkou španělského filosofa Raimunda Lulla, později častokrát parafrázovanou (Spinoza), se v minulosti zaštiťovalo mnoho badatelů - poznávat přírodu je stejně cenné jako studovat Písmo. A tak není divu, že ke zkoumání „zázraku božího stvoření“ se hojně uchylovali i teologové a služebníci páně.
Chronologicky prvním byl františkán Roger Bacon, zvaný „doctor mirabilis“ (zázračný doktor), podle H. G. Wellse „první opravdu moderní člověk“. Už ve 13. století používal empirickou metodu poznávání; popsal lom světla, objevil brýle a princip dalekohledu, uznával heliocentrickou soustavu.
Pravda, řada vynikajících vědců práva vystudovala (Francis Bacon, A.-L. Lavoisier), ale nikdy v nich nepraktikovali. Ze tří klasických univerzitních fakult, které udělovaly doktoráty, tedy lékařské, teologické a právnické (fakulta artistická sloužila především jako přípravka na předchozí tři), má poslední jmenovaná k přírodovědnému výzkumu asi nejdál.
V sedmadvaceti se stal prvním děkanem lékařské fakulty nově ustavené Karlo-Ferdinandovy univerzity, čtyři roky nato fyzikusem („hlavním hygienikem“) Království českého, později i osobním lékařem Ferdinanda III. Z domácích kapacit nelze neuvést ještě Jana Marka Marci z Kronlandu, nejvýznamnějšího českého učence doby pobělohorské. O jeho pověsti vypovídají přezdívky: „Hippokratés Čech“ nebo „Český Galileo“.
Čtěte také: Více o Ulozto Francis
Když padla zmínka o Ostrovech, tak hned dva ze tří „velkých Williamů“ alžbětinské doby byli lékaři, jeden navíc proslul jako fyzik. William Gilbert se v Londýně kromě kurýrování náruživě oddával výzkumu magnetismu. Zavedl termíny elektřina, elektrická přitažlivost a magnetické pole.
„Musel jsem na to pořád myslet,“ odpověděl Isaac Newton na otázku, jak připadl na svůj gravitační zákon. Co potřebuje vědec k úspěšnému bádání? Nobelovský objevitel prvního chemoterapeutika Paul Ehrlich podmínky pro úspěch ve vědě shrnul s pruskou rázností do čtyř „G“: Gedult, Geschick, Geld, Glück - trpělivost, šikovnost, peníze, štěstí. Přiznám se, že z přehršle požadovaných vlastností právě vášeň je ve vědě mojí favoritkou.
V době, kdy sepisoval své stěžejní dílo Principia, nad ním jeho tajemník hořekoval: „Můj pán už snad ani není lidská bytost. Považuje za ztracenou každou hodinu, kterou nevěnuje studiu. Málokdy opustil svůj pokoj… Je natolik zaujat svými výzkumy, že často zapomněl obědvat.
Často bývá v této souvislosti uváděn Isaac Newton s jablkem. Ten na častou otázku, co ho přivedlo ke gravitačnímu zákonu, odpovídal: „Proč padá jablko vždy svisle dolů? Proč ne šikmo, ale vždy ke středu Země? Ve hmotě musí existovat přitažlivá síla soustředěná ve středu Země. Když hmota přitahuje jinou hmotu, musí v tom existovat úměrnost s jejich hmotností. Proto přitahuje Země jablko právě tak silně, jako jablko Zemi.
Elektrotechnik Werner Siemens si zase povzdechl: „Je to docela zvláštní věc s tím badatelským pudem. Působí právě tak jako vášeň, přemáhá všechny překážky, a když v člověku propukne, potlačuje všechny jeho ostatní zájmy. Vynálezce Rudolf Diesel jednou nad mučicím nástrojem v muzeu, kam ho vytáhla rodina, prohodil: „Můj motor, to je právě taková železná panna.
Čtěte také: Zrcadlo přírody: Historie brýlí
Během projížďky za chumelenice napadlo Francise Bacona, že když se maso zchladí sněhem, nezkazí se. Vystoupil tedy z kočáru a v nejbližším hospodářství koupil vykuchanou slepici. Tu pak nacpal sněhem. Přitom silně nastydl a po několika dnech zemřel na zápal plic.
Čtěte také: Obvinění v souvislosti s nehodou autobusu
tags: #francis #bacon #jen #ridice #se #podle