François Rabelais a jeho názory na přírodu v díle Gargantua a Pantagruel

10.03.2026

François Rabelais, francouzský spisovatel, právník, lékař, botanik a stavitel, působil v šestnáctém století a je zapsán do dějin jako autor objemného sarkastického prozaického díla Gargantua a Pantagruel. Kniha se vysmívá tehdejšímu systému života a jedná se o významné renesanční dílo.

Rabelais a výchova v souladu s přírodou

V pěti svazcích svého románu Gargantua a Pantagruel (1532 - 1553), který se odehrává v říši obrů, se vyslovil pro požadavek přirozené výchovy a odmítá tehdejší způsoby učení a slovíčkaření. Dle něho se má výchova dít v přírodě, pro přírodu a ve shodě s přírodou.

Mládež má vše pozorovat, všemu se učit, vše zkoumat: hvězdy, zvířata, rostliny, nerosty. Výchova se má dít pro skutečný život a jeho praktické potřeby. Toto Rabelaisovo učení bylo vskutku revoluční a tehdejší společenské zřízení se snažilo tyto revoluční myšlenky potlačit.

Další osobnosti a jejich pohled na přírodu ve výchově

Po Rabelaisovi přichází Jan Amos Komenský, který jako osvícený pedagog viděl do dětské duše a také zastával názor "názorného učení", učení obrázky, praktickým cvičením, hrou.
Ženevan Jean Jacques Rousseau hlásá návrat k přírodě.
V Americe hlásali návrat k přírodě Emerson a H. D. Thoreau.
Ernest Thompson Seton poznal kulturu, zvyky a pravou podstatu Indiánů.

Gargantua a Pantagruel v novém překladu

Gargantua a Pantagruel, zásadní dílo francouzského humanisty Françoise Rabelaise, začíná vycházet v novém českém překladu, v němž je děj přesazen do jižních Čech. Po takřka sto letech od prvního českého překladu jednoho z nejslavnějších renesančních děl vyšla první kniha Rabelaisova opusu Gargantua a Pantagruel (1532-1564) v novém, komentovaném překladu.

Příběhy dvou titulních obrů jsou klenotem francouzské kultury a staly se i oblíbeným a zásadním (byť nepřímým a problematickým) pramenem pro kulturní historiky středověku a renesance. Fragmenty původně pětidílného celku byly do češtiny překládány od počátku minulého století, nicméně vcelku vyšly jako Život Gargantuův a Pantagruelův až v roce 1931.

Čtěte také: Vinařství Domaines Ott* pod vedením Jean-François Otta

Za překladem stál kolektiv okolo Prokopa Haškovce s názvem Jihočeská Theléma. Byla to skupina mladých romanistů, kteří se dali dohromady právě za účelem přeložení tohoto nepřeložitelného díla. Výsledek jejich práce z prvních desetiletí minulého století byl už od vydání oceňován jako překladatelský vrchol, a to i ve světovém měřítku.

První očividnou změnou je převedení celého příběhu z okolí Chinonu v údolí Loiry do jižních Čech s odkazem k Jihočeské Thelémě. Nový překlad také kromě některých jmen a místopisu aktualizoval četné vulgarismy, jelikož ty původní - třeba Haškovcovo oblíbené slovo „bzdít“ - se už prakticky nepoužívají.

Rabelais a dobový kontext

Rabelais totiž, ačkoli je nepochybně již plně renesanční osobností, skrze své postavy reflektuje nejen svou přítomnost, ale obrací se také o dvě generace zpět do minulosti. Jakkoli je však Rabelais humanistou, rozhodně není osvícencem.

Dalším aspektem fundamentální proměny světa jsou zámořské objevy. François Rabelais se narodil nejspíš v roce 1494, tedy jen dva roky po objevení Ameriky. V době vzniku Gargantuy je objevování nových zemí zásadním tématem, které zcela mění paradigma myšlení o světě, zároveň ale stále ještě nejsou překonány staré topografické představy, podle kterých Evropu jako pupek světa obklopuje pomyslná hranice, za níž je neprobádaná a divoká země reprezentovaná latinským rčením hic sunt leones (zde jsou lvi).

A konečně, důležité je i to, že Rabelais už mohl využívat knihtisk. Jeho knihy mají obrovský úspěch a díky technologické novince se rychle šíří po celé Evropě (výtisk Gargantuy byl nalezen například i v knihovně Petra Voka z Rožmberka).

Čtěte také: Sešit pozorování a aktivit od Françoise Lassera

Čtěte také: Horror Vacui v díle Rabelaise

tags: #francois #rabelais #příroda #názory