Francouzská poezie zahrnuje bohatou tradici veršů, které formovaly literární svět od středověku po současnost. Mezi nimi najdeme díla od ikonických básníků jako Charles Baudelaire, Paul Verlaine nebo Arthur Rimbaud. Tyto básně se často zabývají tématy lásky, přírody a existenciálních otázek, a mnohé z nich jsou nejčtenější a nejoblíbenější v literárních kruzích.
Dvojjazyčné vydání výboru básní Charlese Baudelaira v překladu Jana Mariuse Tomeše doplněné málo známými pastely Bohuslava Reynka. Baudelaire zde dospívá k poznání, že skutečná podstata poetického vyjádření nespočívá v tradičním rytmickém členění, spojeném s rýmem, ale výhradně v básnické vizi, metaforice a obrazech.
Výbor z veršů a próz A. Rimbauda. Nakonec obsahuje stať: K mému překladu Rimbauda od V. Nezvala. Arthur Rimbaud se narodil 20. Byl francouzský básník a jeden z nejvýznamnějších představitelů tzv. Zemřel 10. Rimbaud v dopisech rozvíjí myšlenku, že básník musí být „vidoucí“ - tedy ten, kdo dokáže překročit běžné vnímání, rozrušit všechny smysly a vnímat skutečnost v její plnosti, hloubce i neznámu.
Básník se má stát „vidoucím“ (voyant) prostřednictvím „dlouhého, nesmírného a vědomého rozrušování všech smyslů“. Jen tak může proniknout k neznámu, k absolutnu, k podstatě věcí i slov. Rimbaud odmítá tradiční poezii, která je podle něj jen „rýmovanou prózou“ a požaduje nový jazyk, který bude univerzální, bude obsahovat „vůně, barvy, zvuky“ a bude schopen vyjádřit i to, co je dosud nevyslovitelné. Námětem je Rimbaudova osobní básnická revoluce, jeho snaha o zásadní proměnu poezie a básnického postoje.
Verlaine přikládá důraz na zvukovou stránku básní, proto se dobře čtou. Verše jsou srozumitelné a rytmické - v některých případech to vypadá, jakoby šlo o písně. Své první verše posílá V. Jeho život je divoký, velmi brzy se oženil, manželství není šťastné, neboť se začal přátelit s pařížskými „bohémy“, zejména s básníkem J. A. Ve svých sbírkách zachycuje citové a náladové odstíny okamžiku, který je spojen s obrazy a představami. V jeho poezii se pocity vyvozují z dojmů a doteků (lidí, předmětů, přírody).
Čtěte také: Francouzská Guyana: Přírodní ráj
V jeho verších je zajímavým způsobem zdůrazněn rytmus a melodie, dosahuje toho tím, že klasický verš nahradil veršem o lichém počtu slabik a rým asonancí. Je výrazným představitelem výše zmiňované přírodní lyriky. Uplatňuje zde zásadu, že příroda je obrazem lidské duše. Ve sbírce Saturnské básně najdeme Píseň podzimní, která má být vyjádřením teskného životního pocitu. Využívá tu motivů podzimní přírody a kombinuje je s hudebními nástroji.
V literatuře využívali báje, mýty a pohádky. Symbol měl umožnit čtenáři uhodnout tajemství ukryté v nitru věci. V literatuře tyto představy vyjadřují nepřímo (metaforou). Symbolismus zahájil prudký rozvoj básnické obraznosti, kladl velký důraz na hudebnost. V literatuře chce básník svým dílem především zapůsobit, nezáleží mu na plném pochopení. V Čechách a na Moravě byl hlavním propagátorem symbolismu časopis Moderní revue, kde byly odmítány téměř všechny dosavadní představy o literatuře.
FRANCOUZŠTÍ PROKLETÍ BÁSNÍCI = moderní francouzská poezie 2. pol. 19. vznikl ve Francii, centru tehdejšího umění, na počátku druhé poloviny 19. století. Literární impresionismus byl v podstatě knižní obdobou později populárního výtvarného směru. Projevil se především v lyrické poezii, v níž se objevovaly prostředky postavené na smyslových vjemech. Obvyklým prvkem byla personifikace a díky častým zmínkám o přírodě se takovým básním říkalo přírodní lyrika. Nejvýraznějšími představiteli literárního impresionismu byli „prokletí básníci“.
Čtěte také: Ekologická smlouva ve Francii
Čtěte také: Továrna na Zpracování Odpadu
tags: #francouzská #poezie #příroda #témata