Francouzská ekologická smlouva: Cesta k udržitelnější budoucnosti

Svět čelí záplavě plastového odpadu a OSN chystá dohodu, která by měla pomoci tento problém řešit. Každoročně končí přibližně 400 milionů tun plastového odpadu na skládkách a v místech, jako jsou oceány, řeky a pobřeží. Tento týden se v Keni sešli delegáti z přibližně sto padesáti zemí, aby jednali o podrobnostech smlouvy, která má pomoci řešit celosvětový problém znečištění plastem.

Mezi skupinami, které se snaží jednání ovlivnit, jsou velcí hráči tohoto odvětví, včetně největších světových ropných a plynárenských společností, jako jsou ExxonMobil, Chevron nebo francouzská TotalEnergies. U vyjednávacího stolu sedí také významné země produkující ropu, jako je Saúdská Arábie, Rusko a Čína. Všichni prosazují podobné poselství, totiž že problém znečištění plastem lze vyřešit recyklací, nikoliv výrazným omezením výroby nových plastů.

Problém recyklace a snaha omezit produkci plastů

Dlouholeté výzkumy ale ukazují, že se recyklací nedaří omezit množství plastového odpadu. Snížení produkce nových plastů je „nezbytným předpokladem“ k tomu, aby se znečištění dostalo pod kontrolu, tvrdí Carsten Wachholz, který pracuje v Nadaci Ellen MacArthurové a spoluvede Koalici podnikatelů za globální dohodu o plastech.

Průmysl fosilních paliv má bohaté zkušenosti se zpomalováním ekologických opatření. V 90. letech 20. století usiloval o to, aby Spojené státy neratifikovaly Kjótský protokol, což je mezinárodní smlouva o snížení klimatického znečištění. Výzvou při podobných jednáních je navrhnout plán, který by účinně snížil množství plastového odpadu, a zároveň by se na něm podílely všechny zúčastněné země.

Spojené státy byly v roce 2022 největším světovým producentem ropy a zemního plynu. Americké ministerstvo zahraničí vyzvalo, aby recyklace hrála významnou roli v chystané dohodě o plastech, jinak hrozí, že smlouva padne. „Dokument, který by se spoléhal pouze na omezení produkce, by mohl snížit účast na budoucí dohodě i ambice smlouvy, a tím ohrozit pokrok směrem k našemu společnému cíli, kterým je řešení znečištění plasty,“ uvedl mluvčí ministerstva.

Čtěte také: Příroda ve francouzské poezii

Narůstající produkce plastů a dopady na životní prostředí

Plasty se prolínají všemi aspekty moderního života, od obalů na potraviny po zdravotnické prostředky, od cigaretových nedopalků po jednorázové pleny. Produkce plastů se do roku 2060 ztrojnásobí, zatímco množství odpadu, které se vyhazuje do životního prostředí, dál roste, dodává NPR.

Ropné a plynárenské společnosti považují petrochemický sektor, do kterého patří i plasty, za klíčový pro své hospodářské výsledky. Podle výzkumné a poradenské společnosti Wood Mackenzie bude poptávka po petrochemických výrobcích z ropy a zemního plynu ještě několik let stoupat. Vysokou poptávku udržuje zejména rostoucí výroba petrochemikálií.

To je jeden z hlavních důvodů, proč má průmysl fosilních paliv velký zájem na výsledku jednání. Pokud země přistoupí na velké omezení výroby plastů, může to znamenat úder pro budoucí zisky tohoto odvětví.

Ropné a plynárenské společnosti se po desetiletí oháněly recyklací jako řešením problému plastového odpadu. Ukazuje se ale, že věděly, že recyklace z ekonomického hlediska nedává smysl a že nezabrání hromadění odpadu na skládkách a v životním prostředí. Výroba nových plastů je totiž mnohonásobně levnější, než sběr a zpracování starého materiálu. Navzdory dlouholetým reklamním kampaním a snahám měst a obcí se navíc celosvětově recykluje méně než 10 procent plastového odpadu, uzavírá NPR.

Neúspěšná jednání o globální úmluvě o plastech

V srpnu 2025 se v Ženevě sešli zástupci 184 států, aby se pokusili dokončit vyjednávání a najít účinné řešení pro stále naléhavější problém zvyšujícího se znečištění životního prostředí (zejména moří) plasty. Bohužel, ani šesté zasedání nepřineslo dokončení textu úmluvy a proces byl přerušen. Vyjednávání v rámci programu OSN pro životní prostředí, které trvalo necelé tři roky, tak prozatím svůj úkol nesplnilo.

Čtěte také: Francouzská Guyana: Přírodní ráj

Zasedání Mezivládního vyjednávacího výboru (INC 5.2), který byl hlavním orgánem ustaveným pro řešení otázky znečištění plasty a přípravou textu úmluvy, se v závěrečných fázích vyjednávání věnovalo dvěma hlavním sporným otázkám: zda zavést omezení na výrobu nových plastů a jak řešit nebezpečné chemikálie obsažené v plastových výrobcích a odpadu.

Více než 100 členských států tzv. „Koalice vysokých ambicí“, včetně Spojeného království a bloku EU, se zasazovalo o právně závaznou mezinárodní úmluvu, která by omezila výrobu plastů a zavedla omezení pro nebezpečné chemikálie používané při jejich výrobě. Na opačné straně stála skupina tzv. „Like-minded countries“ vedená ropnými velmocemi a státy s významným petrochemickým průmyslem, včetně Íránu, Ruska a Saúdské Arábie, která prosazovala zásadně odlišný přístup zaměřený spíše na nakládání s odpady a recyklaci než na omezení výroby.

“Jednání výboru INC se řídí, stejně jako všechna jednání OSN pravidlem jednomyslnosti (shody) - což znamená, že jakákoli jednotlivá země může blokovat kteroukoliv část textu úmluvy”, vysvětluje Lukáš Pokorný z Národního a Regionálního centra v RECETOX, který dopady neúspěšného jednání na rozhodování a priority v oblasti ochrany životního prostředí sleduje v rámci spolupráce s mezinárodními organizacemi.

Tato strukturální slabina se projevila, když ropné státy, které považují plasty za zásadní pro svou budoucí ekonomiku, opakovaně blokovaly pokusy o smysluplnou kontrolu výroby.

Dopady mikroplastů na lidské zdraví

Současné odhady naznačují, že množství plastového odpadu se v příštích desetiletích ztrojnásobí, což povede k dalšímu znečištění oceánů, půdy, volně žijících živočichů a dopadne i na člověka. Produkce plastů prudce vzrostla z pouhých dvou milionů tun v roce 1950 na přibližně 475 milionů tun v roce 2022, přičemž prognózy ukazují, že bez zásahu zvenčí bude tento růst pokračovat.

Čtěte také: Továrna na Zpracování Odpadu

Dopady plastů na životní prostředí a zdraví daleko přesahují rámec odpadu. Horším a méně viditelným, ale již široce rozšířením je zatížení malými částicemi plastů (mikro či nanoplasty), které vzniknou rozpadem či otěrem původního výrobku či odpadu. Mikroplasty byly nyní detekovány v půdě, řekách, ovzduší a dokonce i v lidských orgánech, přičemž vědci jsou zvláště znepokojeni potenciálně toxickými chemikáliemi, které se uvolňují při rozkladu plastů.

Ondřej Adamovský, který se na RECETOX zabývá mikro a nanoplasty, a návrh textu úmluvy s dalšími vědci připomínkoval, k tomu dodává: „Vědecké články, které se hojně objevují v tisku i odborech publikacích a ve kterých se píše, že se mikroplasty našly v plicích, placentě, mozku či v jiný částech lidského těla, vyvolávají otázku, jak se tam mohly dostat. Jednoznačná detekční metoda, kterou by se jejich přítomnost v lidském těle dala opravdu prokázat, zatím chybí. Na rozdíl od chemických látek, které jsou rozpustné, jsou mikroplasty pevné částice, a ty od určité velikosti nemohou procházet biologickými bariérami a pohybovat se tak v těle. Nyní pracujeme na nových metodách detekce mikroplastů, které přinesou velice přesné informace o tom, jaké velikosti a jaké typy mikroplastů jsou schopny migrovat v lidském těle.“

Postoj průmyslu a nízká míra recyklace

Průmysl vyrábějící plasty tvrdí, že řešením je lepší nakládání s odpady, nikoli omezení výroby. Tento přístup zaměřený na recyklaci však naráží na značné překážky. Globální míra recyklace se v současné době pohybuje kolem pouhých 10 % a strukturální překážky brání jejímu podstatnému zlepšení.

Krach vyvolal rozhořčené reakce několika delegací. Francouzská ministryně životního prostředí Agnès Pannier-Runacher vyjádřila frustraci slovy: „Hrstka zemí, vedená spíše krátkodobými finančními zájmy než zdravím svých obyvatel a udržitelností svých ekonomik, zablokovala přijetí ambiciózní smlouvy proti znečištění plasty.“

Francouzská ekologická smlouva jako reakce na klimatickou krizi

Koncem července představila francouzská vláda první balíček 146 opatření, která začnou platit v následujících letech a která mají přímo vést ke snížení emisí skleníkových plynů. Pikantní na tom ovšem je, že tato opatření navrhla Občanská úmluva pro klima (Convention Citoyenne pour le Climat) - iniciativa sdružující 150 náhodně vybraných osob, která vznikla jako přímá reakce na protestní hnutí žluté vesty.

Právě větší zapojení veřejnosti do tvorby opatření a politik má pomoci urychlit dosažení klimatické neutrality do roku 2050, tedy stavu, kdy Francie nebude v celkovém souhrnu produkovat emise skleníkových plynů.

Opatření v rámci ekologické smlouvy

• Energetické renovace budov
• Spotřeba energie
• Boj proti ztrátě půdy

Konkrétní opatření a jejich dopady

Od roku 2021 už restaurace a kavárny například nebudou moci vyhřívat své venkovní (před)zahrádky, vzniknou dva nové přírodní parky na jihovýchodě země v okolí hor Mont-Ventoux a Somme-Picardy na severu státu nebo od roku 2022 nebude možné mít v novostavbách kotle na uhlí a olej. Od prvního ledna 2023 rovněž vznikne právní kritérium pro „důstojné“ bydlení. V praxi to znamená, že od stanoveného data bude moci nájemník domu, ve kterém spotřeba převyšuje 500kW/h/m2/rok, požádat majitele domu o modernizaci stavby. Jak dále uvádí například server Le Monde, 20 % celkových emisí skleníkových plynů Francie pochází právě z vytápění budov.

Téma, které si zatím zasloužilo největší pozornosti i ze strany zahraničních médií, je zákaz vytápění venkovních zahrádek restaurací, kaváren a barů. Tyto venkovní prostory nebudou moci být v zimě vytápěny a v létě klimatizovány. Jak například uvádí britské BBC, dle francouzské ministryně Pompili je venkovní topení nebo klimatizace doslova „ekologická aberace“. V době zintenzivňující se změny klimatu je špatně v létě „chladit ulice“ nebo vyhřívat terasy v zimě jen z toho důvodu, aby se lidé cítili při pití kávy v teple. Tento návrh způsobil mezi majiteli restaurací a kaváren nevoli, nicméně řada francouzských měst jej zavedla již nyní.

Dopad na ekonomiku a kulturu

Razantní obrat, kdy francouzská vláda označila kulturu a gastronomii za nepodstatné a dočasně zakázala jejich provoz, je těžko stravitelný. Aby zaručil chod země, tak se stát od jara mohutně zadlužuje. Prezident Emmanuel Macron prohlásil, že Francie vydrží pandemii, ať to stojí, co to stojí.

Vlnu ekologie nyní využívá prezident Macron, neboť navrhuje, aby se do francouzské ústavy dostala záruka, že Francie bude zabraňovat globálnímu oteplování a chránit životní prostředí. Chce tuto otázku položit Francouzům v celostátním referendu.

tags: #francouzská #ekologická #smlouva #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Environmentální katastrofa v oceánech
• Jak správně umístit odpad Geberit?
• Správná likvidace odpadů z autoopraven
• Průvodce výběrem odpadkových košů
• Rozměry HTB kolena DN 50