Česko-slovenské vztahy mají dlouhou a spletitou historii. Jsou rozmanité a proměnlivé, ačkoli se zdá, že mají společného jmenovatele. V hrubé realitě 20. století se ukázalo, že idealizovaný stav se může rychle změnit v noční můru, utopie nedaleko k dystopii.
V 19. století se objevila silná tendence mezi českým a slovenským národem, kterou bylo nutno překonat. Češi a Slováci se navzájem přibližovali drobnými krůčky. Změňte směr: jeďte na východ! Kálal, tedy zněl: „Jděte na Slovensko!“
Matěj Mikšíček se vydal na Slovensko prvně v roce 1833. Přímost se jevila jako autenticita. Slovensko bylo vnímáno jako panenská, civilizací nezkažená země. O tom, co poznal, se dělil, takže na Slovensko zamířili další studenti. Mnohým se tam zdál život lepší, bez ohledu na skutečnost.
Ustavit jednotnou, spisovnou slovenštinu bylo pro slovenské vlastence věc číslo jedna. Štúr se svou družinou vystoupil s tímto pojetím ve čtyřicátých letech 19. století. Reakce z Prahy byla prudká. Jazykem slovenské inteligence má být čeština, nebyl Holeček sám. O řeč malicherností? Vy jste utkvěli a svým způsobem kráčeli dále. V staročeské fázi.
Když se na přelomu 30. a 40. let 19. století jazyková otázka zdála být vyřešena, vstoupil do ní emotivní konflikt. Spisovná řeč musí vzniknout zevnitř, jakožto výron národního génia. Zaznělo: „Hýbejme se!“
Čtěte také: Papež František: Ekologie
Čechoslávie, a pro případ, že by to neprošlo, Morava. Česko-slovenské sbratření bylo na pořadu dne. Návštěvy dolehl až do Vídně. Nyní do tohoto plánu pojali i Slováky. Růst aktivity spolků, jako byla pražská Českoslovanská jednota, byl zřetelný. Přibližovat a učinit sympatickým pro průměrného Čecha se snažil Karel Kálal. Ne tolik jako učitel Karel Kálal. Nedáme vzíti právo Slováků se ujímati.
Každý Čech by si měl s někým ze Slovenska dopisovat. Stýkat, zasílat si knihy. Psát o něm romány a divadelní hry. Podle Kálala by spolupráce měla prospět oběma stranám. Milujme se! Na té půdě se dohodneme. Za svědka přišel v knize na svatbu T. G. Masaryk. Kálal novelu uzavřel slovy: „Slovensko nevěsta, Čech ženich.“
Slovenské inteligence spíš rozčilovalo, když turistickou náladu vkládá do duše lidu. Jak jest to falešné! Jakmile určitou zemi a ještě k tomu ‚národní‘, toť přece výboj a nic jiného. Kramář, vlivný šéf mladočeské strany, si mínění významných lidí ze Slovenska cenil. Konstatoval shodně s Masarykem.
Nikdo nevěděl, a tak i smýšlení domácích politiků bylo jiné. Bylo etnické, leč politické. Jazyky, ale propojení společným státním programem. Neúčasti Slováků byl samozřejmý. Provlání, třebas každý z nich s ním souhlasil. Svůj historický stát, Slovensko bylo k němu třeba připojit. 7. prosince 1918 se Šrobár dostavil do schůze Národního výboru. Na událost přišel i František Soukup.
Budoucí hlavní město Slovenska, Bratislava, nevítala Šrobára přátelsky. Maďarská republika rad získal větší sympatie obyvatel, které měl v úmyslu osvobodit. Kudy má vést ta jižní, však ani na jaře 1919 nikdo netušil. Železniční trať, jež většinu z nich spojuje. Vypočte vám, o kolik miliard jsme tím přišli. Slovanům ze středu a východu Evropy až k Jaderskému moři. Českých panovníků Václava I., Boleslava I. i II.
Čtěte také: Souvislosti případů F. Němce
Česko-slovenských vztahů nevyhýbaly celou dobu první republiky. To byl veliký omyl,“ psal už v říjnu 1924 B. Košťál v Přítomnosti. „Jsou to dva světy, sobě cizí. Hloub, než umožňovala ta nejšlechetnější státní idea. Bohužel zůstali slepci.
Čechům imponoval zájem o samostatný stát. Češi a Slováci se stali z části Jihoslovanů spoluobčané. Bylo vyloučeno formulovat ji nahlas, umožnila to až válka. Potřebujeme cesty k moři. Můžeme dosíci na jihu. Rozvíjely česko-jugoslávské hospodářské a kulturní styky. V osmdesátých letech 19. století Ludvík Kuba sbíral písně všech slovanských národů. Mezi válkami bylo složitější udržet ideály bližších států a národů.
Podobnost Malé dohody s válečným Trojspolkem nebyla náhodná. Lepší než jen dosavadní „sanitární kordon“. Jugoslávský král Alexandr dal přednost orientaci na fašistické státy. Jugoslávská vláda byla nečinná. Německá a italská armáda dobyly zemi během týdne.
Při promýšlení slovanské budoucnosti byli politici po válce opatrnější. Sovětský postoj napodobily i další země. Rozvíjet jak socialismus, tak lidskou svobodu. Nebývá důležité, odkud pochází jeho národ.
Čtěte také: Zázraky přírody: Pohledem Františka Šusty
tags: #frantisek #klement #z #ovzdusi #haremu #a