Současná ochrana přírody v České republice a role geoparků

Myšlenka geoparků má po celém světě řadu příznivců. Převážně z důvodu výměny zkušeností se tak jednotlivé oblasti sdružují do sítí, tedy formálních sdružení. Tyto sítě existují na národních úrovních, ale i na úrovni evropské a celosvětové.

Národní síť geoparků v České republice

Síť vznikla na základě směrnice č. 6/2007, kterou vydalo Ministerstvo životního prostředí České republiky v roce 2007. Výkonným orgánem sítě je Rada národních geoparků, což je zároveň poradní orgán ministerstva. Rada rozhoduje o geologické hodnotě daného území, posuzuje kandidatury, případně opětovně hodnotí již schválená území.

Členy Rady nejsou pouze zástupci MŽP, ale i zástupci České geologické služby, Akademie věd ČR, Agentury ochrany přírody a krajiny, Ministerstva pro místní rozvoj, Národního památkového ústavu, Národního muzea, Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity, Jeskyní ČR a Národního centra šetrné turistiky.

V současné době jsou členy sítě Národních geoparků 6 území: Evropský a NG Český ráj (2010), NG Egeria (2010), NG Železné hory (2012) a NG GeoLoci (2012), který je společně s NG Egeria součástí přeshraničního českobavorského projektu. V roce 2014 byl udělen certifikát NG Kraj Blanických rytířů a NG Podbeskydí. Dále je zde řada kandidátských oblastí či oblastí, které o této myšlence začínají uvažovat. Titul Národní geopark České republiky je udělován na čtyři roky. Po uplynutí této doby dochází k tzv.

Evropská síť geoparků (EGN)

Síť evropských geoparků (EGN - European Geoparks Network) je dobrovolná, spolupracující organizace, která byla založena v roce 2000, kdy provozovatelé čtyř národních geoparků (Reserve Geologique de Haute-Provence ve Francii, Muzeum přírodní historie Lesboský zkamenělý les v Řecku, geopark Gerolstein, Vulkaneifel v Německu a Kulturní park Maestrazgo ve Španělsku) podepsali na řeckém ostrově Lesbos úmluvu deklarující vytvoření této sítě. Cílem této sítě je ochrana geodiverzity, propagace geologického dědictví široké veřejnosti, ale také podpora udržitelného ekonomického rozvoje území geoparku zejména prostřednictvím rozvoje geoturismu.

Čtěte také: Proč studovat latinu?

Původně útlá síť se dnes již značně rozrostla a čítá 69 území ve 23 zemích Evropy (viz www.europeangeoparks.org). V roce 2004 proběhla v Pekingu první mezinárodní konference o geoparcích, kde byla přijata Pekingská deklarace o ochraně geologického dědictví. Na základě této deklarace vznikla pod patronací UNESCO Globální síť geoparků UNESCO. Na základě Madonské deklarace se pak každý evropský geopark stává automaticky členem této globální sítě.

Historie ochrany přírody v Česku

Historie ochrany přírody v Česku byla, asi jako všude ve světě, řízená potřebami panovníků. Války, zemědělská výroba a těžba dřeva poměrně zpustošila divokou přírodu, a i když ještě na světě nebylo zdaleka tolik obyvatelstva, infrastruktury a dalších vymožeností moderní doby, krajina, fauna a flóra už značně utrpěly.

Žofínský prales, první, a tedy nejstarší národní přírodní rezervace a zároveň jedna z nejstarších rezervací v Evropě letos slaví 185 let. Nachází se v Novohradských horách, jižně od Českých Budějovic a poblíž hranic s Rakouskem. Obě tato místa prohlásil v roce 1838 za chráněnou lokalitu tehdejší majitel panství Nové Hrady hrabě Jiří František August Buquoy. „Při své dnešní pochůzce v polesí lužnickém našel jsem …. prales, vzbuzující obdiv a úctu svým stavem.

V jejich čele stál generální konzervátor Rudolf Maximovič a výkonnými orgány ochrany přírody byly v té době dva památkové úřady: v Praze a v Brně. Práce těchto konzervátorů pomohla utvářet nové přírodní rezervace, jejichž počet se v průběhu 14 let zvýšil z 20 na 160 chráněných území.

Za socialismu nebylo jednoduché vyvinout jakoukoliv aktivitu bez zásahu politického systému. I přesto v roce 1969 vznikl TIS - Svaz pro ochranu přírody a krajiny, který se v následujících deseti letech zasadil o mnohá zlepšení v oblasti ochrany přírody. Výrazným seskupením se v 80. letech 20. století stalo hnutí Brontosaurus, které se dostalo až do nejpopulárnějšího mládežnického časopisu Mladý svět a motivovalo další zájmové organizace. Bohužel ani to, ani předpisy nezastavily mizení vzácných druhů rostlin, živočichů a zvěře.

Čtěte také: Více o současné ekologii

Pákou na pytláky se stal zákon České národní rady č. 65/1986 Sb., tzv. sankční dodatek, který poprvé umožnil udělovat sankce a pokuty za poškozování přírody.

Důležité historické milníky v ochraně přírody:

• 1189 - kníže Konrád Ota vydal nejstarší český zákoník nazývaný Statuta Konrádova (též Statuta knížete Oty), v němž se píše o ochraně lesů, vodních živočichů a zvěře před pytláctvím.
• 1436 - dekret krále Zikmunda Lucemburského uzákonil ochranu zvěře v královských lesích v Čechách.
• 1721 - významný feudál Adam Schwarzenberg vydal předpis k ochraně medvědů na Šumavě. O několik desítek let později se k němu v roce 1800 přidal Josef Schwarzenberg, který vyhlásil ochranu medvědů na krumlovském panství.
• 1946 - poprvé vyšel odborný časopis Ochrana přírody, který umožnil informovat veřejnost o ochraně přírody na českém území.
• 1956 - byl schválen první zákon o ochraně přírody (č. 40). Později v roce 1992 pak vznikl moderní zákon č. 114/1992 Sb. se zaměřením nejen na ochranu přírody, ale také krajiny.

Rok 1838 představoval z hlediska historie prvopočátek ochrany přírody v Česku pro další generace. V dalších letech se označení měnila. Mohli jsme se setkat s pojmenováním státní přírodní rezervace, chráněný přírodní výtvor nebo chráněný park a zahrada.

Kategorie chráněných území v ČR

• Národní parky (NP) - značnou část území zaujímají přirozené nebo člověkem jen málo ovliněné ekosystémy. Rostliny, živočichové i neživá příroda zde mají velkým význam pro vědu a výchovu, a to na národní i mezinárodní úrovni.
• Chráněné krajinné oblasti (CHKO) - harmonicky utvářená krajina, na níž se z velké části nachází přirozené lesní a travní ekosystémy a někdy také dochované historické památky.
• Národní přírodní rezervace (NPR) - území s velkou přidanou hodnotou, tedy něčím jedinečné nebo významné v národním či mezinárodním měřítku.
• Národní přírodní památka (NPP) - významný přírodní útvar, který formovala příroda nebo člověk a který slouží jako památka pro příští generace.
• Přírodní rezervace - ekosystémy typické pro příslušný region nebo oblast.
• Přírodní památka - obdobné území jako NPP, jen regionálního významu.

Druhová ochrana přírody spočívá v ochraně a nedotknutelnosti ohrožených nebo vzácných druhů rostlin a živočichů. Úplný seznam chráněných organismů lze nalézt ve vyhlášce Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/92 Sb.

O tom, jak se krajina měnila (a to především lidskou činností) jsme podrobně psali v článku historická kulturní krajina Česka. Mnoho míst bylo změněno k nepoznání a některé části Česka jsou značně poškozeny. Především vlivem těžby a moderní zemědělskou činností. Díky zákonům už narušování krajiny není tak jednoduché.

Současný stav ochrany přírody v ČR

Příroda se sama neuchrání. I proto vznikly zákony a spolky, které se na ochranu přírody v Česku specializují a věnují se hlavně ekologicky významným lokalitám. Ty jsou naštěstí poškozeny lidskou činností relativně málo. Jedním z nejvýznamnějších nástrojů ochrany přírody je ochrana území, která se provádí pomocí zvláště chráněných území. Nejčastěji jde o lokality, s jedinečnou geologickou stavbou, z vědeckého hlediska významná území nebo místa, která mají unikátní biologickou rozmanitost.

Čtěte také: Krtonožka obecná – popis a výskyt

Doposud byly na našem území vyhlášeny čtyři velkoplošné zvláštní krajinné oblasti: Krkonošský národní park, NP Šumava, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V národních parcích se chrání rozsáhlá část zachovalé přírody, zpravidla zde nebývají větší sídla a do nejpřísněji chráněných částí je vstup veřejnosti povolen pouze po vyznačených stezkách. Zakázán je rovněž sběr některých rostlin. V chráněných krajinných oblastech se pak chrání kromě přírody i lidová obydlí, typicky třeba CHKO Lužické hory nebo rybniční soustavy (např. CHKO Třeboňsko).

• Nejstarším národním parkem je v ČR Krkonošský národní park, který vznikl roku 1963.
• Nejstarší chráněnou krajinnou oblastí je pak Český ráj (1955).
• Největší národní park je v Česku národní park Šumava s rozlohou 690,3 km2.
• Největší chráněnou krajinnou oblastí jsou u nás Beskydy (1 160 km2).

Přírodní rezervace jsou určeny hlavně k ochraně ekosystémů. Přírodní památky pak zajišťují především ochranu geologických a geomorfologických fenoménů a také nalezišť nerostů nebo ohrožených druhů. Kategorie NPR a NPP jsou určeny pro území s národním nebo mezinárodním významem.

Zákony samozřejmě nezapomínají ani na živočichy a rostliny. Podle legislativy o ochraně přírody a krajiny jsou všechny druhy rostlin a živočichů chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností, zániku populace nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Výjimkou jsou pak invazivní a nepůvodní druhy, na které se zákon nevztahuje. Křížení druhů a jejich záměrné vypouštění do přírody je pak možné jen s povolením orgánů ochrany přírody. Stejně tak jsou chráněny dřeviny a rostliny, opět s výjimkou invazivních a některých nepůvodních druhů.

Počátky ochrany přírody se mapují k 12.-14. století. 1. ledna roku 1990 začalo fungovat Ministerstvo životního prostředí, které je v Česku ve vztahu k ochraně přírody tou nejvyšší institucí. Na začátku června roku 1992 pak vešel v účinnost zákon č. 114/1992 Sb. s názvem Zákon o ochraně přírody a krajiny, který je platný dodnes. 2004 - Česká republika vstoupila do Evropské unie a tím se stala součástí Natura 2000.

Zajímavost: Celkem je na území Česka 1 112 evropsky významných lokalit, což je asi 10 % území ČR.

Ekologické organizace v ČR

V České republice existuje řada ekologických nevládních organizací. Mezi ty nejvýznamnější patří Český svaz ochránců přírody, mezinárodní Greenpeace, Děti země, Hnutí Duha, Nadace Partnerství či Arnika. Cílem těchto ekologických organizací je prosazovat, uskutečňovat a hájit veřejný zájem na zdravém životním prostředí a ochraně přírody.

Geopark Egeria

Geopark Egeria je součástí přeshraničního Česko-Bavorského Geoparku, jehož území se rozkládá na území dvou států, České republiky a Německa. Území Česko-Bavorského Geoparku na české straně pokrývá ze dvou třetin Karlovarský kraj (Geopark Egeria) bez jeho východní části (Doupovských hor, Žluticka a Toužimska), na jihu jeho plocha pokračuje do Plzeňské části GeoLoci (severní část okresu Tachov).

Síť národních geoparků byla založena roku 2006 a je reprezentována Radou Národních geoparků. Geopark Egeria získal titul Národního geoparku v létě roku 2010 a spolu s Evropským Geoparkem Český Ráj byly prvními členy Sítě národních geoparků. V rámci Evropy a v současné době i světa působí Síť globálních geoparků, která je přidružena ke světové síti geoparků pod záštitou UNESCO. Proto se každý člen Sítě globálních geoparků zároveň stává i členem světové sítě geoparků UNESCO.

Geologické dějiny Česko-bavorského geoparku jsou stejně staré jako historie celé Střední Evropy. Geopark leží v centrální zóně kdysi mocného variského horstva a jeho horniny vyprávějí o cestě našich kontinentů od jižního pólu přes rovník až na nynější 50. rovnoběžku. Sotva která oblast v Evropě se v tomto může s Česko-bavorským geoparkem srovnávat. Také to bylo důvodem, proč se u bavorského Windischeschenbachu vyvrtala jedna z nejhlubších děr na zeměkouli - Kontinentální hlubinný vrt KTB. Pohled do hloubky 9.101 metrů otevřel zcela novou dimenzi studia naší planety na přelomu 21. století. Ale už dvě stě let předtím objevili naší oblast průkopníci geologických věd Johann Wolfgang Goethe, Alexander Humboldt a Georgius Agricola. Pozornost laiků i odborníků přitahují zejména geologické a geomorfologické zajímavosti, které jsou předurčeny polohou regionu na hranici tří hlavních jednotek Českého masivu - saxothuringika, moldanubika a bohemika. Zastoupené horniny lze studovat na řadě přirozených i umělých odkryvů.

tags: #geoaprk #současná #ochrana #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Význam etiket pro tříděný odpad
• Inspirace pro zahrádkáře
• Legislativa a nakládání s biologickým odpadem
• Programy pro školy v přírodě
• Recenze kovových košů o objemu 60 litrů