V přírodě existují jevy a energie, které lidstvo zkoumá a využívá po tisíciletí. Od starověkých civilizací, které pracovaly s koncepty jako čchi, ódžas nebo reiki, až po moderní fyziku, která se snaží pochopit podstatu éteru a kosmické energie, se lidé snaží odhalit skryté souvislosti mezi energií a životem.
V době, kdy Aristoteles seznámil svět fyziky s novým názvem „éter,“ byl předešlými kulturami tento fenomén již několik tisíciletí využíván jako produkt energie, kterou lidé na různých místech označovali odlišnými názvy. Číňané ji nazývali „čchi“, Indové „Ódžas“, Japonci „reiki“, Hebrejci „rauch“, Tibeťané „dorž.“, Reichenbach ód a někdy byla označována jako magnetismus.
V literatuře bývá často označována jako kosmická energie. Z tohoto důvodu bude prospěšné, když první energetickou složku kosmické energie budeme nazývat zažitým názvem aura. Vlastnosti aury se vztahují na veškerou hmotu, nejen na organismy, jak je někdy uváděno.
Experimentováním s aurou jsme dospěli k poznatku, že při vzájemném kontaktu aury dvou nebo více hmot splynou jejich aury v jednu větší společnou auru. Z dalších experimentů vyplynulo, že mezi hmotami, které společnou auru vytvářejí, dochází k pozvolným přestupům energie až do vyrovnání jejich energetických potenciálů. Tento fenomén, který nebyl dosud nikde popsán, umožňuje výklad pro mnohé nevysvětlené jevy.
Aura - první energetická složka každé hmoty - je známý název. V souvislosti s kosmickou energií jsou neznámými názvy zóny a interzóny, druhá a třetí energetická složka každé hmoty. Zóny kopírují tvar aury jako slupky a v různých rozestupech, většími vzdálenostmi od zdroje nabývají obří rozměry a jejich dosah nelze zjistit. Nevíme proč ale každá třetí zóna je desetkrát širší než první a druhá zóna. V prostoru mezi zónami se nacházejí energeticky slabší interzóny.
Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách
Společně se zónami je jich velké množství a vytvářejí hustý trojrozměrný rastr. Uvedený rastr je éter. V oblastech jakékoliv hmoty, tj. i v oblasti plynných planet nebo mraků, se tedy vždy setkáme se třemi složkami kosmické energie. Samostatnou auru, zóny a interzóny může mít kámen, hromada kamení, budova, seskupení budov, člověk, lidmi zaplněný sportovní stadion, potok, bouřkový mrak, strom, planeta - až do okamžiku, než dojde ke kontaktu s aurou jiné hmoty.
Kosmickou energii a její tři energetické složky využívají lidé již tisíce let. Einstein existenci éteru svou neochvějnou logikou zavrhl a popřel. Éter nepodléhá gravitaci, je nehmotný - éter je „nic.“ Není vidět, nelze změřit ani zvážit. Vypočítat jej neumíme „NIC“ nemůže tedy existovat.
Nehmotný nebo spíše jemně hmotný energetický éter však přesto existuje. Existenci éteru podporuje také satelitní optikou zadokumentovaná skutečnost, že oblaky nevysílají blesky o náboji 100 000 000 V pouze k jiným oblakům nebo k zemi, ale také na druhou stranu, někam do neznáma, směrem od Země. Kudy a kam teče tato nesmírná energie?
Velikostí aury je snadné manipulovat, nejrychleji a nejúčinněji toho lze dosáhnout pomocí skupin velkokapacitních kondenzátorů. Nedoporučujeme ale experimentovat s kondenzátory o vyšším napětí, dochází při tom ke zvyšování napětí na buněčných membránách, což se může projevit nejrůznějšími zdravotními anomáliemi. Vlastnosti aury nelze dát do souvislosti s účinkem, jaký bychom předpokládali.
Stopy po manipulaci s kosmickou energií a s éterem procházejí celé věky. Nahlédneme tedy do historie a budeme zde společně objevovat nezměrné úsilí našich předků, kteří velmi dobře znali rovnici přímo úměrného vztahu a souvislosti mezi intenzitou éterického potenciálu svého těla a zajištění svého pevnějšího zdraví.
Čtěte také: Více o rizicích v přírodě
Vyhodnotíme-li z hlediska kosmické energie megalitické stavby zjistíme, že hornina ve tvaru hrotu umístěna do aury vodního toku, nebo do místa, které je aktivováno zónami vodního toku, získává od vodního zdroje energii a stává se menhirem. S ohledem na specifickou váhu a složení horniny získává stojící hrot - menhir - větší energetickou hodnotu, než by za stejných podmínek získal stojící hrot - člověk.
Horní více „dynamizované“ vodní toky s rychlejším průtokem a s kamenným podložím vykazují větší energii, než toky dolní s pomalejším průtokem po měkkém dnu. Dokazuje to i situování menhirů do prostorů horních vodních toků, zejména do prostorů jejich vnitřních ohybů, kde překrytím zahuštěné zóny vytvářejí ...
V posledních měsících se i u nás hodně diskutuje o tzv. Zelené dohodě pro Evropu. Někteří ji nekriticky vychvalují jako nutnost, bez které se už zítra neobejdeme, druzí ji považují za návrat socialismu a cestu ke zničení všeho, co v české kotlině máme. Už v úvodu najdeme důležité konstatování, že cíle a vize této Dohody nebudou naplněny, pokud bude Evropa jednat sama.
Přičemž jedním z cílů je ochrana přírodního kapitálu a naopak ochrana občanů před přírodou. Co v této Dohodě najdeme konkrétně? Například tlak na zvýšení cílů EU ve snižování emisí skleníkových plynů na 50 % oproti roku 1990 do roku 2030.
Dohoda věnuje velkou pozornost recyklaci a znovuužití zdrojů všude tam, kde to má smysl. Zajímavé jsou části věnované dopravě, kde najdeme např. tlak na přesun vnitrozemské nákladní dopravy na železnici nebo ukončení dotací na fosilní paliva a revize daňových výhod pro letecká a námořní paliva.
Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě
Dohoda upozorňuje, že zemědělství spotřebovává zdroje, znečišťuje prostředí, snižuje biodiverzitu a přitom se velká část vyrobených potravin vyhodí. Tlak na omezení používání chemických pesticidů, hnojiv a antibiotik půjde společně s podporou ochrany zemědělské produkce před škůdci a chorobami. Důležitá je podpora starosti o půdu, hospodaření s živinami a biologické rozmanitosti, včetně lesního hospodářství.
Nejen zemědělství, ale i průmyslu se věnují části o toxických látkách. Měli bychom dosáhnout nulového znečištění, včetně nápravy „historických“ škod. Jen si konečně někdo uvědomil, že nežijeme v uzavřených bublinách kanceláří a jednacích sálů. Žijeme v krajině, která je odrazem měnícího se klimatu a našich „výrobních“ aktivit. Musíme se věnovat krajině v celé její šíři, od energetických emisí po toxické látky v krajině kolující.
tags: #gif #mašinky #v #přírodě