Globální Klimatické Změny: Dokumentace a Strategie

Na Zemi v současnosti dochází k významným relativně rychlým jevům a procesům spojeným s projevy počasí, které zahrnujeme pod pojem „klimatická změna“. Existence klimatické změny je prokázána na základě přímých měření změny stavu složek klimatického systému, např. hodnot meteorologických prvků, chemického složení atmosféry, výšky hladiny oceánů, mocnosti ledových příkrovů.

Mezinárodní a Evropský Rámec

Nejpozději koncem 80. let 20. století byla změna klimatu identifikována jako vážný celosvětový problém způsobený člověkem a postupně začal vznikat mezinárodní právní a strategický rámec pro boj se změnou klimatu. Základní kámen mezinárodní klimatické politiky tvoří Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (1992), na kterou navazoval Kjótský protokol (1997) a později Pařížská dohoda (2015). Mezi klíčové celosvětové dohody patří přijetí Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (dále jen „Úmluva“) na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru v roce 1992, která položila základ mezinárodnímu právnímu rámci ochrany klimatického systému Země. Česká republika Úmluvu ratifikovala dne 7.

Nejvýznamnějším protokolem přijatým k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu je tzv. Kjótský protokol (dále jen „Protokol“), který byl přijat v roce 1997. Země se v Protokolu zavázaly do konce prvního kontrolního období (2008-2012) snížit emise skleníkových plynů nejméně o 5,2 % ve srovnání se stavem v roce 1990. V roce 2012 byl schválen tzv. Vedle Kjótského protokolu, zaměřeného na snížení emisí skleníkových plynů a ratifikovaného Českou republikou v roce 2001, je z pohledu adaptace na změnu klimatu zásadní Pařížská dohoda (dále jen „Dohoda). Tato Dohoda byla přijata smluvními stranami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu v prosinci 2015.

Za významný milník je též označována 3. světová konference o snižování rizika katastrof, která se konala v roce 2015 v japonském Sendai, kde byl přijat Rámec pro snižování rizika katastrof Sendai 2015-2030. Rovněž je pro problematiku adaptace zásadní přijetí Agendy 2030, jejíž součástí je 17 Cílů udržitelného rozvoje (Sustainable Development Goals, SDGs) a 169 specifických podcílů, které mají členské státy OSN naplnit do roku 2030. Ústředním heslem Agendy 2030 je „Leave no one behind“ (Neopominout nikoho).

Na úrovni Evropské unie je problematika adaptace na změnu klimatu zakotvena v několika strategických dokumentech, které určují směr i pro národní a regionální politiky. Zásadními z nich jsou Zelená dohoda pro Evropu (European Green Deal, 2019) a Evropská strategie přizpůsobení se změně klimatu (2021). Evropská unie se profiluje jako klimatický lídr a od roku 2019 naplňuje Evropskou zelenou dohodu, která usiluje o dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Důležitý je také balíček „Fit for 55“, jenž stanoví závazek snížit emise o 55 % do roku 2030. Tyto cíle zakotvuje právně závazný Evropský klimatický zákon (2021).

Čtěte také: Problémy životního prostředí

Zelená dohoda pro Evropu, zveřejněná Evropskou komisí v prosinci 2019, představuje odpověď na klimatickou a environmentální krizi, která patří k největším výzvám současnosti. Dohoda je novou strategií růstu pro Evropskou unii: jejím cílem je proměnit EU v prosperující a spravedlivou společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou, efektivně využívající zdroje a dosahující klimatické neutrality do roku 2050. Zelená dohoda vychází z přesvědčení, že snižování emisí a adaptace na změnu klimatu musí probíhat ruku v ruce. Vedle mitigace se proto zaměřuje na zvyšování odolnosti společnosti a ekosystémů vůči dopadům změny klimatu. Obsahuje celou řadu provázaných iniciativ, jako je Evropský klimatický zákon, Strategie EU pro biodiverzitu do roku 2030, strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“ (Farm to Fork), balíček legislativních návrhů „Fit for 55“ a další rámcové strategie zaměřené na přírodní zdroje, zemědělství, energetiku či oběhové hospodářství.

Na Zelenou dohodu přímo navazuje Evropská strategie přizpůsobení se změně klimatu, přijatá Evropskou komisí 24. února 2021 (COM/2021/82 final). Tento dokument vymezuje, jak se může Evropská unie přizpůsobit nevyhnutelným dopadům změny klimatu a stát se klimaticky odolnou do roku 2050. Navazuje přitom na první adaptační strategii EU z roku 2013 a reflektuje její vyhodnocení, které probíhalo v roce 2018. Chytřejší adaptace znamená, že opatření musejí vycházet z kvalitních dat a hodnocení rizik, která budou dostupná širokému spektru uživatelů - od obcí a domácností přes podniky až po zemědělce. Strategie proto posiluje sběr a sdílení údajů o klimatických rizicích a rozvíjí platformu Climate-ADAPT jako evropské znalostní centrum pro adaptaci.

Rychlejší adaptace je nezbytná proto, že dopady změny klimatu se již naplno projevují. Strategie proto podporuje rychlé zavádění opatření, která pomohou snižovat klimatická rizika, chránit obyvatelstvo a infrastrukturu a zajistit dostupnost sladké vody. Systematičtější adaptace vychází z toho, že změna klimatu zasahuje všechny úrovně společnosti i hospodářství, proto musí být opatření napříč sektory a politikami. Evropská komise proto zdůrazňuje začleňování adaptace do makrofiskální politiky, podporu přírodě blízkých řešení a posilování lokálních adaptačních strategií.

Právním ukotvením klimatických cílů EU se stal Evropský klimatický zákon přijatý v roce 2021. EU se v něm zavázala k dosažení klimatické neutrality do roku 2050 a ke snížení svých skleníkových plynů o 55% oproti roku 1990 do roku 2030. Nestanovuje však jasné cíle pro jednotlivé členské státy. Kromě ochrany klimatu se toto nařízení věnuje i přizpůsobení se změně klimatu , konkrétně v Článku 5 . Důležitým dokumentem, který výrazně ovlivňuje proces adaptace v ČR je Nařízení o obnově přírody (EU) 2024/1991, které vstoupilo v platnost 18. srpna 2024 a představuje první celoevropský právně závazný rámec pro obnovu ekosystémů.

A právě nejaktuálnější vědecká zjištění o průběhu změny klimatu naleznete v „Hodnotících zprávách IPCC“, které vydává Mezivládní panel pro změnu klimatu (The Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC). Českou republiku v Mezivládním panelu pro změnu klimatu zastupuje RNDr. Radim Tolasz, Ph.D., klimatolog z Českého hydrometeorologického ústavu. Hodnotící zprávy v českém jazyce lze dohledat na stánkách Ministerstva životního prostředí. Pro oblast adaptace je zásadní příspěvek Pracovní skupiny II k Šesté hodnotící zprávě (AR6) „Dopad, adaptace a zranitelnost“.

Čtěte také: Co způsobuje globální oteplování?

V roce 2023 vydala Evropská komise sdělení „Pokyny k adaptačním strategiím a plánům členských států 2023/C 264/01“.

Národní Strategie v České Republice

ČR přijímá evropské závazky prostřednictvím národních strategií. Mezi hlavní dokumenty patří Politika ochrany klimatu ČR, Národní akční plán adaptace na změnu klimatu, a také Integrovaný národní energeticko-klimatický plán (NEKP). Zde nabízíme přehled nejvýznamnějších politických a strategických dokumentů týkajících se změny klimatu a jeho ochrany.

Základním rámcem pro adaptaci České republiky na změnu klimatu je Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR - 1. aktualizace pro období 2021-2030, schválená vládou v roce 2021. Dokument navazuje na mezinárodní a evropské politiky a vymezuje vizi, cíle a opatření, jejichž cílem je zvýšit připravenost ČR na probíhající klimatické změny. Strategie formuluje strategický cíl - zvýšit odolnost a připravenost ČR na změnu klimatu - a dále jej rozpracovává do pěti specifických cílů.

Implementačním nástrojem je Národní akční plán adaptace na změnu klimatu (NAP AZK), který se zpracovává na pětileté období. Rozpracovává rámec opatření uvedený ve strategii do konkrétních úkolů, kterým přiřazuje gesci, termíny plnění, vazbu na jednotlivé projevy změny klimatu a zdroje financování. Současný akční plán obsahuje 322 úkolů a je platný do roku 2025; následně je připravována jeho aktualizace.

V květnu 2025 vzala Vláda ČR na vědomí Zprávu o adaptaci České republiky na změnu klimatu. Dokument poskytuje přehled o vývoji klimatu, hlavních projevech a rizicích pro české území a jejich dopadech na hospodářství, společnost i ekosystémy. Součástí zprávy je také analýza stavu adaptace na regionální a místní úrovni a vyhodnocení plnění Národního akčního plánu adaptace na období 2021-2025. Podkladem pro její zpracování byla Analýza regionálních strategií adaptace na změnu klimatu 2025, připravená v rámci programu LIFE COALA.

Čtěte také: Atmosféra a počasí

Ta navázala na předchozí dotazníkové šetření z roku 2023, z jehož doporučení vznikla Pracovní pomůcka pro tvorbu strategií adaptace na změnu klimatu na regionální a místní úrovni. Tento dokument byl konzultován se zpracovateli a zadavateli adaptačních strategií různých úrovní a následně upraven na základě zkušeností diskutovaných při kulatém stole „Tvorba regionálních adaptačních strategií“.

Moravskoslezský Kraj a Adaptace na Klimatické Změny

Z hlediska dopadů změny klimatu patří obyvatelé Moravskoslezského kraje (MSK) ke středně ohroženým, což je dáno zejména variabilitou přírodních podmínek. Některá z uvedených rizik se díky silné urbanizaci území, přítomnosti rozsáhlých ploch po těžbě (pohornická krajina), nebo existenci periferních oblastí (např. Pokud nebudou dopady změny klimatu řešeny, mohou mít dalekosáhlé důsledky v regionu a ovlivnit (zpomalit) i průběh hospodářské restrukturalizace.

Realizací adaptačních opatření se zlepšuje životní prostředí ve městech i v krajině, zavádění nízkouhlíkových technologií zase napomáhá transformaci průmyslu a podnikání. Obojí napomáhá rozvoji zelených technologií a inovací, ve kterých chce dlouhodobě MSK dosahovat ambiciózních výsledků ve středoevropském měřítku. Tento přístup napomáhá zlepšovat image regionu a zároveň podporuje ekonomický rozvoj MSK s respektem k principům udržitelného rozvoje. Za tímto účelem má kraj od roku 2024 tzv.

Copernicus a Klimatická Data

Služba Copernicus pro klimatické změny vychází z výzkumu klimatu prováděného v rámci Světového klimatického výzkumného programu (World Climate Research Programme, WCRP)a reaguje na požadavky uživatelů definované v Globálním systému pro pozorování klimatu (Global Climate Observation System - GCOS). Představuje důležitý zdroj pro celosvětový rámec pro klimatické služby (Global Framework for Climate Services, GFCS). Službu C3S provádí Evropské středisko pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF) jménem Evropské komise.

Informace a produkty C3S doplňují meteorologické a environmentální služby, které již jednotlivé členské státy poskytují. Většinu produktů poskytuje C3S ve spolupráci s partnery (více než 200 společností a organizací napříč Evropou), kteří jsou vybíráni na základě pravidelných výběrových řízení (ITTs). C3S poskytuje údaje o klimatu a informace o dopadech na celou řadu odvětví a oblastí prostřednictvím úložiště klimatických dat (Climate Data Store (CDS)). C3S poskytuje klimatická data a informace o dopadech klimatických změn prostřednictvím platformy Climate Data Store (CDS) . CDS je navržen tak, aby jeho uživatelé snadno získali konkrétní informace dle jejich individuálních potřeb. Nejčastějšími uživateli příslušných produktů jsou vědci, konzultanti, legislativní tvůrci, média a veřejnost.

Jako všechny informace programu Copernicus jsou informace a produkty této služby poskytovány zcela zdarma. C3S nabízí také technickou podporu a školení uživatelům systému CDS. Více informací se dozvíte na webových stránkách služby C3S nebo v informačním letáku:

Snižování Emisí Skleníkových Plynů

Snižování emisí skleníkových plynů a posilování jejich propadů (mitigace) je nedílnou součástí řešení změny klimatu a jejích negativních dopadů.Emise a propady hlavních skleníkových plynů jsou pravidelně kontrolovány Rámcovou úmluvou OSN o změně klimatu formou inventarizace. Inventarizace je prováděna v souladu s metodikou Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC). V ČR nese zodpovědnost za správné fungování Národního Inventarizačního Systému (NIS) Ministerstvo životního prostředí, které pověřilo Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) jako organizaci zodpovědnou za koordinaci přípravy inventarizace a požadovaných datových i textových výstupů.

Z hlediska jednotlivých plynů je nejvýznamnějším skleníkovým plynem oxid uhličitý (CO2) s podílem 80,9 % na celkových emisích, následovaný methan (CH4) 11,5 %, oxid dusný (N2O) 3,9 % a F-plyny 3,8 %. Nejvýznamnější kategorií inventarizace je sektor energetiky, odkud pochází 77,5 % celkových emisí skleníkových plynů, převážně CO2.

Politika Ochrany Klimatu v České Republice

Strategie ochrany klimatu České republiky byla prezentována Národním programem na zmírnění dopadů změny klimatu v České republice (dále jen „Národní program“) z roku 2004. V roce 2007 bylo provedeno vyhodnocení Národního programu z hlediska účinků a ekonomických možností přijatých opatření včetně srovnání výchozího stavu a redukce emisí dosažené od přijetí Národního programu. Z vyhodnocení Národního programu vyplynulo, že během několika let došlo v rámci většiny sektorů k významnému pokroku v oblasti snižování emisí skleníkových plynů. Na druhé straně má Česká republika stále poměrně nepříznivé ukazatele z hlediska energetické náročnosti a produkce emisí skleníkových plynů na obyvatele, resp. jednotku HDP. Jako problematický se rovněž jeví sektor dopravy, jehož emise vykazují trvalý meziroční nárůst.

Od roku 2004, kdy byl Národní program vytvořen, došlo k vývoji politických jednání v České republice i ve světě (v rámci EU a UNFCCC). Proto byla zpracována nová Politika ochrany klimatu v České republice, která nahrazuje Národní program z roku 2004. Politika ochrany klimatu v České republice byla schválena usnesením vlády č. 207 ze dne 22. března 2017. Průběžné hodnocení proběhlo v roce 2021 a mj. na jeho základě byla v roce 2024 připravena a v roce 2025 schválena poradou vedení MŽP aktualizace POK pro období 2025 až 2050.

Aktualizace Politiky ochrany klimatu v České republice pro období 2025 až 2050 navazuje na Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu z prosince 2024 a slouží jako jeho prováděcí dokument pro oblast ochrany klimatu. Hlavním cílem České republiky je do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o alespoň 55 % ve srovnání s rokem 1990. Dlouhodobým cílem Aktualizace POK je postupně směřovat k cíli klimatické neutrality do roku 2050.

Aktualizace POK definuje hlavní priority v oblasti ochrany klimatu a účinná opatření vedoucí k dosažení těchto cílů při zajištění příznivého hospodářského rozvoje a konkurenceschopnosti. Dokument počítá se zavedením přibližně 70 opatření v oblastech energetiky, průmyslu, dopravy, budov, hospodaření v krajině a odpadového hospodářství, včetně celé řady dalších opatření průřezového charakteru. Politika ochrany klimatu v České republice nahrazuje Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR z roku 2004. Definuje hlavní cíle a opatření v oblasti ochrany klimatu na národní úrovni tak, aby zajišťovala splnění cílů snižování emisí skleníkových plynů v návaznosti na povinnosti vyplývající z mezinárodních dohod (Rámcová úmluva OSN o změně klimatu a její Kjótský protokol, Pařížská dohoda a závazky vyplývající z legislativy Evropské unie). Tato strategie v oblasti ochrany klimatu se zaměřuje na období 2017 až 2030, s výhledem do roku 2050, a měla by tak přispět k dlouhodobému přechodu na udržitelné nízko-emisní hospodářství ČR.

Vyhodnocení vlivů koncepce dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů, včetně vyhodnocení vlivů koncepce na evropsky významné lokality a ptačí oblasti dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Hodnocení vlivů koncepce (Politiky ochrany klimatu v České republice) na evropsky významné lokality a ptačí oblasti dle zákona č. Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu představuje strategický dokument České republiky, který je strategií státu v oblasti ochrany klimatu včetně návrhu politik a opaření vedoucích ke zmírňování negativních dopadů probíhající změny klimatu. Národní program byl připraven podle požadavků rozhodnutí Rady Evropské unie 99/296/EC a v březnu roku 2004 schválen usnesením vlády č. 187/2004. Národní program definuje jak návrh konkrétních opatření na snižování emisí skleníkových plynů - opatření redukční (mitigační), tak opatření umožňující jednotlivým ekosystémům se změně klimatu přizpůsobit - opatření adaptační, a požaduje jejich zahrnutí do koncepčních materiálů všech dotčených resortů.

Další Zdroje Informací

Informace o opatřeních v rámci LULUCF (tzn. Posláním CENIA je shromažďování, hodnocení a interpretace informací o životním prostředí a jejich poskytování odborné i laické veřejnosti. Mapy, interaktivní infografiky a přehledné odkazy na původní zdroje. EDGAR (zkratka z Emissions Database for Global Atmospheric Research) je společným projektem evropské JRC (Joint Research Centre) a nizozemské PBL (Environmental Assessment Agency). Kromě detailních emisních dat (databáze EDGAR v5.0 obsahuje časové řady od roku 1970), map a infografik obsahuje také souhrnné zprávy za poslední roky.

Program je zaměřen na šest tematických oblastí (území, mořské prostředí, atmosféra, bezpečnost, krizové řízení a změna klimatu). Copernicus analyzuje data a vytváří rozsáhlou databázi informací o zemském povrchu. Vesmírnou komponentu tvoří družice mise Sentinel Evropské vesmírné agentury (ESA), které nepřetržitě monitorují různé parametry zemského povrchu. Získané snímky mohou uživatelé stahovat nebo prohlížet např. prostřednictvím služby SCIHUB. Historická data, dlouhodobé trendy a předpovědi jsou dostupné v několika desítkách datasetů na Copernicus Climate Data Storage. Užitečné mohou být dále predikce budoucího vývoje teplot na území Evropy.

Kniha There is no planet B je koncipovaná jako série každodenních otázek, která nás postupně provádí různými tématy souvisejícími se změnou klimatu. Jaká je uhlíková stopa jednotlivých potravin? Může nás spasit jaderná fúze? Mám si koupit elektromobil? Autor odpovídá za pomocí čísel podložených vyčerpávajícím výzkumem. Čtenář tak získá představu o tom, jak může každý den malým dílem přispět k záchraně planety A.

Aktuální Pozorování

9. 3. Letošní nástup jara je z hlediska reakce přírody opět velmi časný a potvrzuje trend nastolený v předcházejících třech letech. Jedná se již o čtvrtý rok v řadě, kdy habry obecné raší v první březnové dekádě března, přestože průměrný termín za období let 1951 až 2025 této vývojové (fenologické) fáze je na počátku dubna. Uvedla to na základě pozorování Lenka Bartošová z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR - CzechGlobe a Mendelovy univerzity v Brně. Více informací a podrobnějších dat najdete v tiskové zprávě zde a a také o tom píše ČTK zde.

27. 2. Jak bude vypadat budoucnost? Jaká může být budoucnost lidstva? Je vůbec možné se na ni připravit? A jak vědci a vědkyně vytvářejí scénáře, které pomáhají politikům, firmám a veřejnosti dělat rozhodnutí v nejistém světě? I na tyto otázky odpovídá nová epizoda podcastu CETE-P Zelený drát, kde byla hostem Zuzana Harmáčková, která kromě CzechGlobe působí také v Národním institutu SYRI.„Naším cílem by nemělo být snažit se co nejpřesněji předpovědět, co se stane, ale co nejlépe se připravit na různé možnosti toho, co se může stát,“ říká.

24. 2. Na sníh je letošní zima spíše chudá. Nejenže ho napadlo celkově méně, ale ani výška sněhu na horách nedosahovala průměrných hodnot. Vyplývá to z údajů, které zpracoval klimatolog Pavel Zahradníček. Sucho v půdě přesto není, ve svrchní vrstvě je naopak půda zcela nasycena.

tags: #globální #klimatické #změny #dokumentace

Oblíbené příspěvky:

• Nerezový sifon pro umyvadlo
• Kalkulace poplatků za odpad
• Úkoly do stopovačky
• Emisní Limity a Metodiky Měření
• Podmínky pro získání dotací na ekologické zemědělství