Globální ohrožení biodiverzity: Příčiny a důsledky

17.03.2026

Ubývání biodiverzity, tedy rozmanitosti živých organismů, je jedním z nejvážnějších globálních problémů současnosti. Mezinárodní rok biodiverzity, vyhlášený pro letošní rok Organizací spojených národů, má na příčiny vymírání rostlin a živočichů upozornit a zároveň se je pokusit zastavit či alespoň zpomalit.

Ztráta rozmanitosti přírody neznamená jen ochuzení současných a budoucích generací o cenné přírodní bohatství, ale škoda vzniká také ve smyslu ekonomickém, sociálním a kulturním. Pestrost přírody a krajiny je však ohrožena také v České republice. „Nejdramatičtější změny probíhají v některých rozvojových zemích, zejména v oblasti tropického pásma.

Ekolist.cz: O biodiverzitě se mluví často, ale ne každý přesně chápe, co znamená. Biodiverzita znamená biologickou rozmanitost. Určitě. O druzích nejvíc víme. Kdokoli někde něco zkoumal, hned udělal soupis druhů, které tam žijí.

Nicméně nejčastěji se mluví o biodiverzitě druhové, tedy o počtu druhů. Může být definována různě, jde o míru rozmanitosti ve všech aspektech od rozmanitosti genetické, přes rozmanitost druhovou, až po rozmanitost ve smyslu rozdílů mezi ekosystémy, mezi společenstvy, v typech prostředí atd.

Většina environmentálních výzev, kterým naše společnost čelí, pochází z městského prostředí, a zároveň městská prostředí jsou ta, jež přichází se závazky a inovacemi pomáhajícími tyto výzvy řešit. Evropská společnost je v současné době společností především městskou - čtyři z pěti Evropanů a Evropanek žijí ve městech.

Čtěte také: Problémy životního prostředí

Příčiny ohrožení biodiverzity

Příčinou je zejména narušování a destrukce přirozeného prostředí, klimatická změna a také šíření invazních druhů. Mezi nejvážnější problémy české přírody patří urbanizace, fragmentace a unifikace.

Přibývá zastavěného území, výstavbou silnic se krajina drobí na menší plochy, v jejímž důsledku se zmenšuje prostor pro život a migraci živočichů a rostlin. Vybetonovaná krajina hůř odolává přívalovým dešťům a zvyšuje riziko povodní. Krajina se sjednocuje, ubývá pestrosti a různorodosti.

Na celosvětové úrovni bývá hlavní příčinou ubývání biotopů zabírání půdy ve prospěch polí a plantáží - typickou ukázkou je mizení tropických pralesů kvůli pěstování palmy olejné v Indonésii. Intenzifikace lesního hospodaření je globálně významnou příčinou úbytku biodiverzity.

Probíhající klimatické změny a jejich dopady, jež jsou převážně antropogenního původu, ovlivňují a ohrožují dochovanou biodiverzitu. Za primární hrozbu bývá považováno oteplování a vysychání. Ohroženy jsou zejména ekosystémy izolované, reliktní či nalézající se na okrajích ekologických gradientů.

Vážným problémem se pro biodiverzitu stává také šíření nepůvodních druhů, které v různých částech světa vytlačují domácí faunu a flóru. Vliv eutrofizace na společenstva někdy lokálně dokonce převyšuje efekty klimatické změny.

Čtěte také: Co způsobuje globální oteplování?

Důsledky úbytku biodiverzity

Odborníci ve zprávě GBO-3 konstatují, že dosavadní snižování počtu druhů bude s velkou pravděpodobností pokračovat i nadále. S tím půjde ruku v ruce řada průvodních jevů - například omezení základních ekosystémových služeb pro lidskou společnost. Studie zabývající se budoucími scénáři předvídají jejich masivní vybělení, tedy smrt korálů v důsledku okyselení oceánů, změn teplot a nadměrného rybolovu. Často jsou v souvislosti s úbytkem biodiverzity zmiňovány „zlomové“ body. Jedná se o stádia poklesu biodiverzity, která vedou k degradaci ekosystémů.

Poslední aktualizace Červeného seznamu ohrožených druhů dle IUCN ukazuje, že 17 291 druhů ze 47 677 posuzovaných druhů, je ohroženo vyhynutím. Z 5 490 druhů savců je 79 vyhynulých, 188 kriticky ohrožených, 449 silně ohrožených a 505 ohrožených. Z 12 151 rostlinných druhů Červeného seznamu je 8 500 kriticky ohrožených a 114 již vyhynulých. Mezi živočichy čelící největší hrozbě patří obojživelníci a společenstva korálových útesů.

Na úrovni Evropy je ohroženo 37% druhů ptáků, Červený seznam ČR uvádí v kategorii ohrožených druhů celkem 52% ptáků. Trendy poklesu je možné sledovat i u druhů dříve běžných (skřivan polní).

Ze savců se do kategorie 3) ohrožený, řadí celkem pět druhů, kdy nejvíce ohrožený je křeček polní (Cricetus cricetus) a norek evropský (Mustela lutreola). Z ptáků se do kategorie 3) ohrožený, řadí celkem 19 druhů, z toho tři z nich mají status kriticky ohroženého druhu CR- keptuška stepní (Vanellus gregarius), strnad obojkový (Emberiza aureola), koliha tenkozobá (Numenius tenuirostris).

Ochrana biodiverzity

„Nejkvalitnější ochranu přírodního bohatství v jeho nezměněné podobě poskytují národní parky. Právě v nich lze obdivovat přirozené proměny ekosystémů, právě zde nacházejí domov nejvíce ohrožené druhy. Vyhlašování národních parků, chráněných krajinných oblastí či přírodních rezervací je účinným nástrojem státu, jak zachovat alespoň poslední ostrůvky divoké přírody. Propojení ochrany přírody a šetrné turistiky přináší prosperitu místním obcím.

Čtěte také: Atmosféra a počasí

„Zabránit překotnému zastavování krajiny může novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu zpracovaná ministerstvem životního prostředí, která momentálně čeká na schválení ve Sněmovně. Nejen že povede k vyšší ochraně půdy zavedením povinnosti vlastníků udržovat pozemky v souladu s jejich charakteristikou, ale díky valorizaci poplatků za vyjímání půdy ze zemědělského půdního fondu podpoří využívání starších zemědělských a průmyslových území v urbanizované zástavbě, a omezí tak další degradaci české přírody.

Dosáhnout by se toho mělo například zavedením principů udržitelného rozvoje v oblasti rybolovu a lesnictví nebo narušením tranzitních tras invazních druhů. Rozšiřovat by se měly chráněné oblasti, posílit by se měla ochrana a ohrožených druhů a míst, kde žijí.

Důležitou roli přitom hrají místní samosprávy. Proto na podporu a odměnu za toto úsilí zavedla Evropská komise cenu Zelené město Evropy. Každý rok je tato cena udělena městu, které soustavně usiluje o vysoký environmentální standard, zavázalo se k ambiciózním cílům pro zlepšování svého životního prostředí a udržitelný rozvoj a zároveň může dobře sloužit jako modelový příklad pro ostatní evropská města.

Základním kamenem ochrany biodiverzity na mezinárodní úrovni byla tzv. Konference o Zemi v Riu de Janeiru v roce 1992. Principy udržitelného rozvoje a ochrany přírodního bohatství vyjádřené Úmluvou o biologické rozmanitosti (CBD) dosud ratifikovalo 192 zemí a Evropská unie.

Je patřičné přestat les vnímat jako prostředí s dlouhodobě víceméně konstatními podmínkami a rozvíjet nástroje k mitigaci účinků klimatické změny, jakož i k adaptaci na ni. Alternativy managementu na ochranu biodiverzity Základní čtyři alternativy managementu cílícího na ochranu lesní biodiverzity definoval Götmark (2013): (1) minimální intervence, umožňující kontinuální sukcesi a disturbance s vývojem starého (tzv. old-growth) lesa; (2) tradiční management, vytvářející specifické lesní struktury podporující biodiverzitu (včetně druhů červeného seznamu), spojené s historickou kulturní krajinou; (3) netradiční management, aktivně vytvářející tzv. old-growth charakteristiky v lesích (například tzv. ekologické lesnictví); (4) druhový management, konkrétně specializovaný zejména na podporu ohrožených a indikátorových druhů.

V krajinném měřítku bývá doporučována kombinace segregace a integrace, přičemž optimální povaha a míra této kombinace je předmětem výzkumu a politických diskusí. Různé přístupy a nástroje ochrany biodiverzity se liší intenzitou managementu, a to od čistě segregativních (bezzásahových) až po čistě integrativní, podmíněné aktivním managementem.

Stav biodiverzity v ČR

Na území ČR je v současnosti známý výskyt 80tisíc druhů (3500 cévnatých rostlin, 886 mechorostů, 40 000 druhů hub, 24 000 druhů hmyzu, 8000 ostatních bezobratlých, 711 obratlovců). Z původních 267 druhů kriticky ohrožených rostlin v r. 1979 se jejich počet v r. 2000 zvýšil na 476.

V ČR hnízdí asi 200 druhů ptáků, desítky přes naše území migrují nebo zde zimují.

Ve střední Evropě se přírodní biotopy v zemědělskou půdu či produkční lesy z velké části změnily už před stovkami let. I v člověkem utvářené krajině nicméně po staletí zůstávalo množství míst, které sloužily jako útočiště pro svéráznou faunu a flóru.

Oproti jiným částem světa nebudou mít v nejbližších desetiletích na biodiverzitu v Česku zásadní dopad klimatické změny - patrně nejvíce budou oteplováním zasaženy druhy (a biotopy) extrémně studených podmínek, které se nemají kam přesunout: především horská tundra Krkonoš nebo Jeseníků. Jak již bylo uvedeno výše: největší hrozbou pro přírodu u nás jsme my sami - respektive způsob, jak zacházíme s krajinou, kde žijeme.

Tabulka: Ohrožené druhy v ČR