Kdysi byl velmi ohrožený druh zvířat

08.03.2026

V dnešní době postihují přírodu tragické události.

Postupně se snižují početní stavy zvířat, nesčetné druhy zvířat dokonce mizí, a nejinak je tomu u rostlin.

Ve skutečnosti je ale v Česku ohrožených druhů mnohem víc, hlavně mezi bezobratlými.

S nezadržitelným rozvojem lidské civilizace se podmínky pro život ostatních živočichů na Zemi zhoršují.

Díky tomu stovky druhů zvířat člověk vyhubil nebo přivedl na pokraj vyhubení.

Čtěte také: Nemocná příroda – zamyšlení

Zvláště v posledních čtyřech stoletích jejich počet vzrůstá.

Hlavní příčiny ohrožení

Hlavní faktor, který vymírání způsobuje, je primárně činnost člověka.

Na jedné straně ohrožujeme biologickou rozmanitost na Zemi a na druhé ji využíváme jako zdroj potravin i surovin pro průmysl.

Do původních chráněných území směřuje také čím dál více lidí.

Další příčinou je především nekontrolovaný lov.

Čtěte také: Dopad znečištění na obojživelníky

Dále za úbytek zvířat může ničení a změna přirozeného místa výskytu.

Pro zvířata jsou prostředí, kde žijí nepostradatelná a jsou na ně úzce vázaná.

To vše má vliv na biologickou rozmanitost a narušuje přirozenou produktivitu naší planety.

Historický kontext

„Nadměrný lov je historicky nejstarším projevem převahy člověka nad zvířaty.“[3]Náš předek zabíjel zvěř jen proto, aby uspokojil svoje základní potřeby.

Někdy zabíjel v sebeobraně.

Čtěte také: Svět přírody

„Netrvalo dlouho a z nutnosti se stala marnotratnost.“[4] Později se lov stal zábavou středověké šlechty a ve velkém byli vybíjeni pratuři, zubři a jiná velká zvěř.

Velký zlom přinesl počátek novověku.

Díky dokonalejším lodím mohli Evropané cestovat do celého světa a námořníci při svých výpravách zabíjeli bezbranné želvy, ještěry, nelétavé ptáky a plenili jejich hnízda s vejci i mláďaty.

Současné hrozby

Avšak největším současným nebezpečím je pro mnoho zvířat hlad v rozvojových zemích Afriky a Jižní Ameriky.

To že strádající domorodci loví a chytají pásovce, lenochody, mravenečníky či opice bez ohledu na to, zda jsou vzácní nebo pod ochranou zákona, je pochopitelné.

Vždyť ve Středomoří, zvláště na Maltě a Kypru, se ročně lovilo několik milionů kusů drobných ptáků.

Na jaře roku 2010 to bylo více než čtvrt milionu.

Do Francie se v letech 1975-1983 dováželo přes 400 milionů žab, podobně jsou na tom hlemýždi.

To vše jen díky lidské neohleduplnosti a marnotratnosti.

Všeobecně znepokojující je i stav rybolovu.

V sítích však zahynou i „necílové druhy“, například: mořské želvy, tuleni, delfíni a mnoho dalších.

Mrtvá nebo umírající zvířata jsou poté vyhazována do moře.

Není možné dopodrobna popsat všechny způsoby, jak a přesně čím lidská společnost ohrožuje jednotlivé druhy nebo skupiny živočichů.

Biodiverzita

Dá se definovat jako rozrůzněnost života.

Je to slovo složené ze slov biologie a diverzita a znamená rozmanitost života v přírodě.

Slovo biodiverzita vytvořil Walter G.

Zabývá se měřením celkového počtu živočišných a rostlinných druhů na Zemi.

Počet všech druhů na Zemi není znám, ale odhady se pohybují mezi 10 a 100 miliony.

Pouze 1,4 milionu druhů je pojmenováno, vědecky popsáno a zařazeno.

K největšímu vymírání druhů dochází v prostředích s největší biodiverzitou.

Zejména ve třech ekosystémech. V deštných pralesích, korálových útesech a mokřadech.

Příklady ohrožených druhů

Kočka divoká: Je nejohroženější savec u nás (lidé ji považují za škůdce). Může vážit 1,2-11 kg a dosáhnout délky 47-80 cm. Hned na první pohled je vidět, že má tlustší srst i tělo, než kočka domácí. Také má větší hlavu s menšíma ušima a delšími fousky. Je zbarvený šedohnědě až šedožlutě. Pro kočku divokou jsou typické smíšené a listnaté lesy v podhůří nebo na vrchovinách, výjimečně se vyskytuje ve vysokých horách nebo v nížinách.
Plšík lískový: Dorůstá sotva 6 - 9 cm. Vzhledem k poměru těla má velmi dlouhý huňatý ocas (5,7 - 7,5 cm), který se v případě nebezpečí (plšíka chytí predátor za ocas), může stáhnout z kůže. Váží 17 - 20 g, těsně před hibernací se však jeho hmotnost pohybuje mezi 30 - 40 g. Výborný lezec a skokan. Je oranžovožlutého zbarvení s poněkud světlejší spodinou těla. V České republice se jedná o nejhojnějšího zástupce čeledi plchovití, je obecně ohrožený.
Sysel obecný: Dorůstá délky okolo 20 cm a dosahuje váhy 200-400 g. Má hustý, hnědavý a přiléhavý kožich. Sysel má velké oči, malé ušní boltce a krátký ocas. Jeho čtyřprsté přední končetiny jsou o hodně kratší než ty zadní. Dříve to byl hojný škůdce, dnes se ale v české přírodě stává vzácností.
Vrápenec malý: Je kriticky ohrožený druh netopýrů ČR. Populace tohoto v minulosti hojného netopýra jsou v ČR na hranici rozšíření tohoto druhu a mnohé populace jsou navíc izolované od ostatních. Výrazný pokles početnosti je registrován po celé Evropě a vrápenec malý je z tohoto důvodu považován za celosvětově ohrožený druh. Má hmotnost 3-9g. Hlavní část potravy vrápence malého tvoří noční motýli a dvoukřídlí.
Křeček polní: V Česku je chráněný zákonem jako silně ohrožený druh. Bývá zaměňován se syslem, od něho se však liší pestrou srstí. Křeček polní je výrazně větší, než křeček zlatý chovaný jako domácí mazlíček, jeho váha dosahuje 150-600 g, délka 215-340 mm. Má zavalitější tělo, krátké končetiny a kratičký, řídce osrstěný ocas. Má pestré zbarvení.
Myšivka horská: Je jediným zástupcem z čeledi tarbíkovitých na našem území. Je považována za pozůstatek fauny z doby ledové. Jde o vzácného savce žijícího většinou ve vyšších polohách. V ČR i v celé Evropě je chráněná jako silně ohrožený druh Bernskou úmluvou. Délka těla dosahuje 5-7cm, hmotnost 5-13g. Ocásek je téměř o polovinu delší než tělíčko. Myšivka je na první pohled nápadná tmavým podélným pruhem od špičky ocásku až po oči.
Rejsek horský: Hlava s tělem měří 60-80 mm, ocas 53-71 mm, hmotnost 5-14 g. Tlama se dopředu zašpičaťuje. Celé tělo má jak na hřbetě, tak i na bocích a na břiše jednobarevný černošedý tón, čímž se liší od ostatních našich rejsků. Další rozlišení je u zubů, první spodní stoličku má dvouhrotovou, jiní rejsci mají zub jednohrotový.
Rys ostrovid: Podle českých zákonů náleží mezi silně ohrožené a chráněné druhy, které nelze lovit. Na mnoha oblastech svého původního areálu byl vyhuben, někde pak došlo k úspěšné reintrodukci.

Obojživelníci v české krajině

Naši obojživelníci jsou v současné české krajině významně ohroženi.

Téměř všechny naše druhy jsou nějakým způsobem ohroženy.

Ohrožení se týká jak vodních, tak suchozemských biotopů a také dochází k narušení možností migrací v krajině.

Mezi nejvýznamnější ohrožující faktory patří nevhodné hospodaření na vodních plochách, nevhodné zemědělské hospodaření v blízkosti vod a mokřadů, nevhodné lesnické hospodaření, zanedbání péče o mokřadní pozemky, absence drobných narušení krajiny, zánik a poškození mokřadů a špatně prováděné rekultivace.

Příčin ohrožení je ale více - podrobněji jsou popsány dále (viz níže jednotlivé body).

Z výčtu ohrožujících faktorů je zřejmé, že řadu z nich lze poměrně snadno a většinou i nenákladně zmírnit, případně jejich negativní dopad zcela odstranit.

Obojživelníci se rozmnožují v rozmanitých vodních biotopech, z nichž podstatnou část tvoří biotopy využitelné pro chov ryb - rybníky, různé technické nádrže a koupaliště.

Vhodné množství a skladbu ryb je vždy dobré pro každý rybník stanovit s ohledem na úživnost rybníka.

S rybí obsádkou neodmyslitelně souvisí používání tzv. závadných látek, nebo také "látek škodlivých vodám".

Problém pro obojživelníky představuje často i činnost výrazně související s chovem ryb - manipulace s vodní hladinou.

Pokud však jarní výlovy probíhají v dubnu nebo později (květen) a navíc ještě každoročně, může to být výrazný problém.

Při kombinaci obou uvedených způsobů dochází k tomu, že zejména brzce jarní druhy obojživelníků nemají možnost se v rybníku rozmnožit a postupně z lokality mizí.

Téměř vždy však existuje poměrně snadné řešení takové situace, zejména pak v soustavách rybníků.

Jen je potřeba aby ochránci přírody a rybáři spolu komunikovali.

Totéž platí i u obsádek rybníků, dohody je téměř vždy možná (obojživelníci např. nepotřebují mít rybník úplně každý rok v ideálním stavu, stačí např.

tags: #kdysi #byl #velmi #ohrozeny #druh #zvířat