Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC): Co to je a jak funguje?

Změnou klimatu bývá označován soubor vzájemně provázaných jevů s dopadem na světové klima. Nejčastěji je pod pojmem zmiňován nárůst průměrných teplot vzduchu ve spojitosti s lidskou činností - tzv. globální oteplování.

Hlavní důvody změny klimatu

Využívání fosilních paliv jako je uhlí, ropa, ale i zemní plyn v posledních desetiletích vedlo k výraznému nárůstu koncentrace emisí CO2 v atmosféře, což je dle mezinárodní vědecké komunity jeden z hlavních důvodů nárůstu globálních teplot, kterou na počátku 21. století pociťujeme. Lidmi způsobená změna klimatu ovlivňuje mnoho meteorologických a klimatických jevů ve všech regionech napříč planetou. To vede k rozsáhlým nepříznivým dopadům a s nimi souvisejícím ztrátám a škodám pro přírodu i člověka.

Z těchto důvodů byla v roce 2015 přijata jako mezinárodní smlouva tzv. Pařížská dohoda, která se týká zmírňování změny klimatu, přizpůsobování se této změně a financování jednotlivých opatření. Hlavní opatření se týkají snižování emisí CO2. Mezi signatáři jsou největší světoví producenti skleníkových plynů - mj. Čína, Indie, USA a smlouvu ratifikovaly také všechny členské země EU. Ke smlouvě se nakonec nepřipojily např. Írán nebo Rusko, které ji podepsalo bez následné ratifikace.

Cílem Pařížské dohody je:

• udržení nárůst průměrné globální teploty výrazně pod 2 °C oproti předindustriální úrovni a usilování o omezení nárůstu teploty na 1,5 °C oproti předindustriální úrovni, což by výrazně snížilo rizika a dopady změny klimatu;
• zvyšování schopnosti přizpůsobit se nepříznivým dopadům změny klimatu a posilování odolnosti vůči změně klimatu a nízkoemisního rozvoje způsobem, který neohrozí produkci potravin; a
• zajištění souladu finančních toků s nízkoemisním rozvojem odolným vůči změně klimatu.

Aby se teploty vlivem lidské společnosti a činnosti dále nezvyšovaly, je nutné výrazně snížit množství vypouštěných skleníkových plynů včetně CO2. Přes veškeré snahy snižovat emise skleníkových plynů mají tyto emise stále vzrůstající trend. Dle hodnotící zprávy IPCC z března 2023 se mezinárodnímu společenství zatím nedaří emise snižovat dostatečně rychle.

Čtěte také: Problémy životního prostředí

Přesto je dle vědců stále možnost, že se globální nárůst teplot podaří zpomalit a nedojde tak ke globálním změnám, které by nastaly, pokud se nepodaří oteplení udržet pod hranicí 1,5 °C. Je však potřeba radikálně omezit vypouštění skleníkových plynů, včetně právě CO2.

Podle šesté hodnotící zprávy IPCC dosáhly v roce 2019 celosvětové emise skleníkových plynů 59 mld. tun. Byť záleží na nastavení hranic jednotlivých sektorů, tak podle metodiky IPCC je přibližně za třetinu světových emisí zodpovědný sektor energetiky. Přibližně čtvrtina emisí pak pochází z průmyslu. Ze zemí jednoznačně dominuje Čína. V přepočtu emisí na jednoho obyvatele se nicméně do popředí dostává Austrálie, Saudská Arábie, Kanada a Spojené státy americké. Kumulativní historické emise mají potom nejvyšší regiony našeho civilizačního okruhu - tedy Evropy a Severní Ameriky.

Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC)

Jedním z nejdůležitějších mezinárodních vědeckých orgánů věnujících se problematice změny klimatu je Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC). Panel byl založen v roce 1988 z iniciativy Generálního shromáždění OSN ve spolupráci se Světovou meteorologickou organizací (WMO) a Environmentálním programem spojených národů (UNEP) z důvodu potřeby objektivního a vědeckého hodnocení problému změny klimatu. Jedná se o seskupení vědců z celého světa zabývající se zejména poznáním podstaty změny klimatu a hodnocením jejích environmentálních a sociálních důsledků. IPCC pravidelně připravuje hodnotící zprávy, technické a speciální zprávy, které se věnují jednotlivým klíčovým problémům z oblasti změny klimatu.

V letech 2021 až 2023 byly postupně zveřejněny jednotlivé části nejnovější Šesté hodnotící zprávy (AR6 IPCC). Materiál poskytuje nejaktuálnější informace o vědeckých, technických a sociálně-ekonomických aspektech změny klimatu.

Zpráva obsahuje nejnovější vědecké poznatky o změně klimatu. Jedná se o práci více než dvou stovek vědců z 65 zemí světa a vychází z více než 14 000 vědeckých studií. Zpráva uvádí, že současné oteplování klimatu je způsobeno lidskou činností. Současně pak nastávají rozsáhlé a rychlé změny v atmosféře, oceánech, biosféře a kryosféře.

Čtěte také: Co způsobuje globální oteplování?

První část šesté hodnotící zprávy IPCC (kompletní zpráva bude publikována v roce 2022) potvrzuje, že změna klimatu je vyvolána lidských působením, zejména nadměrnou tvorbou CO₂ ze spalování fosilních paliv, ale i dalšími skleníkovými plyny. Rychlost oteplování nemá za posledních 2 000 let obdobu. Spousta pozorovaných změn klimatu je bezprecedentních v posledních tisících až stovkách tisíc let.

I v případě rychlého přijetí ambiciózních plánů ke snížení produkce CO₂ a dalších skleníkových plynů, zejména metanu, dojde k oteplení o 1,5 ˚C či i více oproti předprůmyslovému období během 20 let. Pokud se nicméně dosáhne klimatické neutrality do roku 2050, oteplování se zpomalí, dosáhne hodnot pod 2 ˚C do konce století, může se i snížit na hodnoty pod 1,5 ˚C (na 1,4 ˚C).

Podle zprávy IPCC změna klimatu také zintenzivňuje koloběh vody. To s sebou přináší intenzivnější srážky a s nimi spojené záplavy, stejně jako delší a silnější vlny sucha v mnoha regionech. Rovněž další přírodní katastrofy poslední dekády jako například rozsáhlá vlny veder, požáry, tropické bouře atd. jsou projevem změny klimatu a důsledkem lidského počínání.

Globální atmosférické koncentrace oxidu uhličitého, metanu a oxidu dusného se v důsledku lidské činnosti od roku 1750 značně zvýšily a nyní výrazně překračují předindustriální hodnoty zjištěné z jader vrtů do ledových příkrovů zachycujících historii mnoha tisíc let. V měřítku kontinentů, regionů a oceánských pánví byla pozorována řada dlouhodobých klimatických změn.

Většina pozorovaného zvýšení globálních průměrných teplot od poloviny 20. století je velmi pravděpodobně způsobena pozorovaným nárůstem koncentrací antropogenních skleníkových plynů.

Čtěte také: Atmosféra a počasí

V příštích dvou dekádách je pro rozpětí emisních scénářů SRES předpovídán růst teploty zhruba 0,2 °C za deset let. Pokračování emisí skleníkových plynů v současné či vyšší míře by způsobilo další oteplování a v průběhu 21. století by vyvolalo řadu změn v globálním klimatickém systému, které by byly velmi pravděpodobně větší než změny pozorované během 20. století.

Existují vysoká míra shody a významné důkazy, že všech hodnocených rozsahů stabilizačních úrovní lze dosáhnout uplatněním souboru technologií dnes dostupných nebo takových, u nichž se očekává, že se v nadcházejících desetiletích objeví na trhu.

Struktura a proces tvorby zpráv IPCC

Osnovu připraví experti delegovaní členskými státy (panel IPCC). Po schválení osnovy následuje proces výběru autorů, kteří budou zprávu psát - jména autorů předkládá oficiální zástupce každé země (při přípravě nejnovější zprávy byli za ČR nominováni tři experti z českých výzkumných institucí). Vzniká finální znění zprávy a spolu s ním Shrnutí pro politické představitele.

Přestože název může vzbuzovat dojem, že se jedná o politický orgán, ve skutečnosti je IPCC panelem složeným z vědců a expertů ze 195 zemí světa. Jednotlivé členské země mají v panelu své odborné zástupce (každá jednoho, bez ohledu na svou velikost), za ČR je to v současné době RNDr. Koho která země nominuje (v ČR o tom rozhoduje ministr životního prostředí jako zástupce vlády - IPCC je mezivládní panel), záleží čistě na jejím rozhodnutí.

Z jednotlivých zástupců je vždy jednou za čtyři roky zvoleno vedení, což jsou jediné volby v rámci fungování IPCC.

Na přípravě každého oddílu hodnotící zprávy se podílí velké množství autorů a probíhá velice důkladné připomínkové řízení. Například Fyzikální základy jsou dílem celkem 234 autorů, kteří se museli vypořádat s téměř 80 000 komentáři.

Druhá část AR6 (Dopady, adaptace a zranitelnost) se zaměřuje na zranitelnost přírodních i socio-ekonomických systémů, pozitivní a negativní důsledky klimatických změn a možnosti adaptace na tyto změny.

Zpráva pracovní skupiny II (WG II) IPCC byla dnes zveřejněna v Ženevě. Byla představena zároveň i v Praze na tiskové konferenci, kterou společně připravili Centrum pro otázky životního prostředí UK, Informační centrum OSN v Praze, Klimatická koalice, Komise pro životní prostředí AV ČR a Učená společnost ČR s podporou Českého hydrometeorologického ústavu. Hlavní závěry zprávy prezentoval zástupce Česka v IPCC Radim Tolasz z ČHMÚ, klimatolog Miroslav Trnka z CzechGlobe - Ústavu pro výzkum globální změny AV ČR, ředitelka Hnutí DUHA Anna Kárníková a výzkumník Robert Stojanov z Mendelovy univerzity.

Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) je orgán OSN pro hodnocení vědeckého poznání o změně klimatu. V roce 1988 ho společně založily Světová meteorologická organizace (WMO) a Program OSN pro životní prostředí (UNEP). Cílem činnosti IPCC je poskytovat vládám vědecké informace, které mohou využívat při tvorbě klimatických politik. Zprávy IPCC jsou klíčovými dokumenty pro mezinárodní klimatická vyjednávání.

IPCC je organizace, kterou tvoří vlády členských států OSN nebo Světové meteorologické organizace. V současné době má 195 členů. Do práce IPCC se zapojují tisíce vědců a expertů. Do vypracování hodnotících zpráv IPCC přispívají vědci na dobrovolné bázi, vyhodnocují tisíce výzkumných prací, které jsou každoročně publikovány a zpracovávají na jejich základě obsáhlé souhrnné zprávy současného poznání o příčinách, dopadech a budoucích rizicích klimatické změny i jak adaptace a mitigace (zmírňování) mohou snížit tato rizika.

Základem hodnotícího procesu IPCC je otevřené a transparentní hodnocení vědeckého poznání ze strany expertů a zástupců vlád z celého světa tak, aby byla zajištěna objektivita a diverzita pohledů a expertízy. Prostřednictvím hodnotících zpráv odhaluje IPCC kde existuje vědecká shoda a kde je potřeba dalšího výzkumu. Vlastní výzkum IPCC neprovádí.

Druhá část šesté hodnotící zprávy vypracovala pracovní skupina 2 zabývající se klimatickou adaptací. Zpráva se zaměřuje na popis událostí, které nastanou po překročení „bodu zlomu“. Tak vědecký panel nazývá okamžik, kdy emise v atmosféře dosáhnou bodu, který způsobí oteplení do takové úrovně, která spustí nekontrolovatelný řetězec ničivých událostí. Zpráva také specifikuje geografické oblasti, které jsou vzhledem ke změnám klimatu nejvíce zranitelné a podrobně popisuje, jak se společnost může chránit před některými dopady těchto změn.

tags: #globalni #panel #pro #zmenu #klimatu #co

Oblíbené příspěvky:

• Riziko ohrožení zdraví při práci a prohlídky
• Sardinie: Příroda a ostrov
• Činnost a revitalizace lužních lesů v Satavě
• Nášlapný odpadkový koš do kuchyně – recenze
• Studie o hybridních autech a životním prostředí