Globální problémy lidstva: Recyklace a fakta

Od 50. let, kdy se plastické hmoty začaly ve velkém využívat, jich lidé vyrobili 8,3 miliardy tun. Z toho jen devět procent jich bylo recyklováno. Čtyři pětiny leží na skládkách, volně pohozené v přírodě, ale nejčastěji končí v řekách, jezerech a oceánech.

Velké množství plastového odpadu či odpadků s podílem plastů končí bohužel právě v oceánech. Pokud by současné tempo znečištění moří a oceánů pokračovalo, bude do roku 2050 v oceánech co do hmotnosti více plastů než ryb.

Znečištění oceánů plasty je globální problém, který ovlivňuje nejen mořské ekosystémy, negativní dopady má také na lidstvo a životní prostředí. Každoročně končí v oceánech miliony tun plastového odpadu, což ohrožuje mořské živočichy, narušuje ekosystémy a má vliv i na lidi - nejnovější výzkumy hovoří o mikroplastech v lidských orgánech a tkáních.

Přestože vnitrozemské státy nemají přímý přístup k oceánům, plastový odpad z jejich území může do moří doputovat řekami. Odpad z našich ulic se může vodou dostat do moří a způsobovat znečištění a kontaminaci vody. Odpad na zem nepatří a měli bychom ho třídit. Mezi hlavní toky, které celosvětově přispívají k znečištění světových oceánů plastem, patří řeka Mekong.

Plastový odpad je tedy problém, který nezná hranice. Ať už mají země přímý přístup k mořím, nebo ne, mohou přispět ke globálnímu řešení prostřednictvím udržitelnějšího zacházení s plasty, recyklací plastového odpadu i používáním alternativních materiálů a postupů (např. chemická recyklace plastů).

Čtěte také: Problémy životního prostředí

Většina odpadu z plastů (asi 79 %) končí buď na skládkách odpadu, nebo v přírodě, zbývajících 12 % je spalováno. I když se recyklace plastů v některých zemích (Švédsko a Německo) zlepšuje, celosvětově zůstává poměrně nízká kvůli různým překážkám.

Mikroplasty jsou poslední dobou čím dál častěji zmiňovaným termínem. Jsou o to nebezpečnější, o co jsou menší - tyto malé plastové částice jsou menší než 5 milimetrů! Mikroplasty se dnes nacházejí nejen v mořských plodech, ale i v pitné vodě, v tkáních živočichů i lidí a i ve vzduchu.

Mikroplasty jsou všude - a dostávají se i do lidského těla! Jak? Mikroplasty byly nalezeny v dešťové vodě na místech, kde bychom to neočekávali - například v odlehlých oblastech, jako je Národní park Rocky Mountains v USA, nebo dokonce na Antarktidě. To ukazuje, jak rozšířené je znečištění mikroplasty.

A důležité je nezapomínat, že plasty a mikroplasty mnohdy obsahují i produkty, u kterých nás to na první pohled nenapadne - třeba takové cigarety, resp. cigaretové filtry. Právě nedopalky patří mezi nejčastěji pohozený odpad a málokdo tuší, jak negativní mají dopad. Doba rozkladu je přibližně 15 let, po celou dobu se z nich ale uvolňují mikroplasty, dehet a další škodlivé látky - proto bychom odpad nikdy neměli pohazovat, ale vždy bychom jej měli vytřídit. Jen tak umožníme jeho efektivní využití recyklací, příp.

Plasty v oceánech v čele s mikroplasty nejsou lokálním, ale globálním problémem, který je potřeba neprodleně řešit. Každý z nás může mnohdy ovlivnit používání plastových výrobků…Budeme pít vodu z opakovaně použitelné kovové láhve, nebo z jednorázové petky? Budu si nosit obědy v jídlonosičích, nebo v polystyrenových krabičkách? Dám si kafe do opakovaně použitelného termohrnku, nebo do jednorázového plastového kelímku?

Čtěte také: Co způsobuje globální oteplování?

Global Waste Index z roku 2022 od společnosti Sensoneo ukazuje, že mezi zeměmi stále existují velké rozdíly v množství vyprodukovaného odpadu i způsobu jeho likvidace. Global Waste Index analyzuje efektivitu odpadového hospodářství v 38 zemích světa a jeho výsledkem je žebříček největších znečišťovatelů na světě. Studie se poprvé realizovala v roce 2019.

Česko si oproti poslední analýze pohoršilo o 12 příček - „dopomohl“ tomu hlavně objem průměrně vyprodukovaného odpadu na obyvatele za rok, který narostl z 344 kg na 499 kg. Přestože míra recyklace i likvidace odpadu energetickým využitím narostly (recyklace z 88 kg na 110 kg, spalovaní z 56 na 76 kg), na skládkách skončilo o 64 kg odpadu více než u posledního žebříčku - až 231 kg.

Turecko se v žebříčku opět umístilo jako země s nejnegativnějšími environmentálními dopady nakládání s odpady. V době vydaní prvního žebříčku, v roce 2019, se ještě v Turecku vůbec nerecyklovalo. Dnes se podle oficiálních údajů recykluje 47 kg na obyvatele. Navzdory těmto postupným zlepšením však nelze ignorovat obrovské množství odpadu, které se likviduje nezákonně - dosahuje až objemu 176 kg na obyvatele.

Zajímavá zjištění žebříčku Global Waste Index:

• Žádná jiná země se v odpadu “netopí” tak jako Spojené státy. Průměrný občan USA v současnosti vyprodukuje 811 kg odpadu ročně (o dva kilogramy odpadu více než v roce 2019) - přibližně polovina z toho končí na skládce. Spalováním se zneškodní jen 95 kg.
• Kolumbie produkuje nejméně komunálního odpadu - v průměru 243 kg na obyvatele ročně.
• Chile recykluje pouze dvě kila odpadu na obyvatele. Žádná jiná země nerecykluje méně. Až 417 kg odpadu na obyvatele končí na skládce.
• Odpadové hospodářství na Islandu si od posledního indexu pohoršilo nejvíce. Podle údajů se produkce odpadu na Islandu od roku 2019 zvýšila o 7 % a recykluje se o 68 % méně odpadu. Tento pokles je však ve velké míře i důsledkem změn v souvislosti s vykazováním - nároky na evidování jsou v zemi mnohem přísnější než dříve.
• Z environmentálního hlediska je spalování odpadu vhodnější než skládkování. Jen 17 z 38 zemí z žebříčku však zneškodňuje více odpadu spalováním než skládkováním. Jsou to Rakousko, Belgie, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Irsko, Japonsko, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Slovinsko, Jižní Korea, Švédsko, Švýcarsko a Spojené království.
• Švýcarsko je jedinou zemí, která neposílá žádný odpad na skládku. Švýcaři vyprodukují 706 kg odpadu na obyvatele, z toho 333 kg spalují a 210 kg recyklují.
• Přestože Dánsko průměrně produkuje až 845 kg odpadu na obyvatele, „zachraňuje“ jej, že téměř veškerý odpad recykluje nebo energeticky využije - skládkuje pouze 7 kg odpadu na obyvatele.
• Nejméně odpadu vytvořily Kolumbie a Kostarika (nové členské státy OECD), Japonsko, Polsko a Mexiko.

Mnohé země se rádi chlubí progresivním odpadovým hospodářstvím a vysokou mírou recyklace. Švédsko, Jižní Korea a Německo jsou mezi nimi a Německo je často slaveno jako globální recyklační šampion. Vysoká míra recyklace plastového odpadu však může být zavádějící. Toto číslo představuje objem vytříděného odpadu, který přichází do recyklačních center. To však představuje jen začátek zdlouhavého procesu, na jehož konci se znovu použije jen část odpadu a zbytek se spálí.

I ti nejpřednější recyklační hráči, jakým je i Německo, nedokážou recyklovat materiálovým zhodnocením více než 47 procent plastového odpadu. (Environmentální aktivisté, jako například Přátelé země Německo, dokonce odhadují, že opětovně lze použít méně než 16 % recyklovatelného odpadu určeného k recyklaci). Zbytek se zhodnocuje energeticky.

Čtěte také: Atmosféra a počasí

Největší problém způsobují směsi recyklovatelných materiálů, jako například nádoba na jogurt s kartonovým pouzdrem a hliníkovým víkem. Pokud se tyto před příchodem do recyklačního závodu neoddělí, je vysoká pravděpodobnost, že ačkoli budou evidovány jako „recyklované“, ve skutečnosti se spálí. Velmi obtížně se recyklují drobné a tenké materiály i některé obaly z potravin. Jejich opětovné zpracování vyžaduje sofistikované technologie - ty však často nejsou dostupné, nebo se nacházejí ve vzdálenosti, která je pro logistiku neekonomická. Tyto náklady se následně přetavují do vyšších cen druhotných materiálů, což z nich činí málo atraktivní komoditu na trhu.

Češi patří v oblasti třídění odpadu mezi jedničky. I tak u nás ale panuje spousta mýtů a fám, kterým pořád věříme, i když se nezakládají na pravdě. O které jde?

Mýty o třídění odpadu v Česku:

• Popelnici na směsný odpad je lepší zaplnit celou. I tím, co do ní nepatří: Je vám líto nechat popelnici na komunální odpad poloprázdnou, protože za její svoz přece platíte? Nemusí. Je to určitě lepší, než do ní dávat odpad, který sem nepatří. Pokud do popelnice vyhodíte například bioodpad (jako je posekaná tráva, nalámaný vánoční stromek atp.) poputuje její obsah na skládku. A čím víc odpadu se na skládku bude vozit, tím víc bude obec platit, což se odrazí i v ceně svozu, kterou platíte.
• Recyklovat je možné jen perfektně čistý odpad: K recyklaci dávejte věci, které jsou dostatečně čisté. Rozhodně je nemusíte pulírovat do každého záhybu, nebo umývat v myčce. Určitě je ale dobré obaly zbavit většiny zbytků a nečistot. Takže skleněné obaly, i ty z plastu, stejně jako plechovky, jednoduše opláchněte, počkejte až oschnou a pak je dejte do správného kontejneru. Problém ovšem bývá mastnota, ať už na papírových nebo plastových obalech. Tuk by totiž mohl kontaminovat celý recyklační proces a výsledný materiál znehodnotit.
• Plast se dá recyklovat, takže jednorázové věci z něj nejsou problém: To, že většina běžně používaných plastů je recyklovatelná neznamená, že k jejich recyklaci také dojde. Existuje asi 40 tisíc druhů plastů, ovšem u některých z nich je recyklování příliš obtížné a náročné. A navíc - k samotné recyklaci se dostane asi pouze 30 % vytříděného plastu. Jednotlivé obce si také určují jaký tříděný odpad budou přijímat, i co se s ním bude dít dál. Jestli a kam poputuje - k recyklaci, do spalovny či na skládku. Chcete vědět, jak to je u vás?
• Recyklace je v oblasti odpadů nejlepší cesta: Není… Nejlepší cesta je žádný odpad nevytvářet. Jak toho docílit? Používáním znovupoužitelných řešení. Ano, nic nevydrží věčně, ale čím míň jednorázových výrobků, tím lépe. Ať už jde o mikrotenové sáčky na ovoce a zeleninu, odličovací tampony, nebo jednorázové obaly na jídlo a pití s sebou.
• Recyklace spotřebuje více energie než výroba nových produktů: Ve většině případů recyklace vyžaduje méně energie než výroba nových produktů z primárních surovin. Například recyklace hliníku šetří až 95 % energie ve srovnání s výrobou hliníku z bauxitu. Tenhle proces totiž zahrnuje energeticky náročné fáze, jako je těžba a elektrolýza. Podobně recyklace papíru spotřebuje přibližně o 40 % méně energie než výroba ze dřeva. U plastů může recyklace ušetřit až 80 % energie ve srovnání s výrobou nových plastů z ropy nebo zemního plynu. A to se nebavíme o přidružených dopadech, jako je spotřeba samotného materiálu, vody, znečištění půdy atd.
• Recyklované materiály mají horší kvalitu: V dnešní době má spousta recyklovaných materiálů srovnatelnou kvalitu s těmi novými. Výsledek se odvíjí od použitých technologií, které jdou stále v před, a správného zpracování materiálů. Recyklovaný papír může mít téměř stejnou kvalitu jako papír vyrobený z čerstvých vláken. Stejně tak recyklované plasty mohou být vysoce kvalitní, pokud jsou pečlivě tříděné a zpracované.
• Jeden člověk nemůže udělat rozdíl: Každý z nás může přispět ke snížení odpadu a ochraně životního prostředí. Například recyklace jedné hliníkového plechovky ušetří dost energie na provoz počítače po dobu tří hodin nebo televizoru po dobu dvou hodin. Navíc argument, že nemá smysl recyklovat v Evropě, když v jiných částech světa, jako je Afrika nebo Indie, recyklace a udržitelnost není prioritou, je mylný. Důležité změny začínají na místní úrovni a mohou inspirovat k dalším opatřením i jinde. Evropské země jsou už teď leadery v recyklaci a udržitelnosti, což může mít pozitivní vliv i na globální úrovni
• Kontejnerů na tříděný odpad je málo a jsou daleko: I lenost bohužel bývá důvodem, proč lidé odpad netřídí. Často je slyšet, že na to “nemají čas”, případně jsou pro ně barevné kontejnery příliš daleko. Podle informací z EKO-KOMu z roku 2023 mají lidé v České republice ovšem k dispozici přes 640 000 barevných nádob na tříděný odpad, přičemž průměrná vzdálenost k nim je 90 metrů. Což žádná dálava určitě není. Navíc, čím dál tím více obcí svým obyvatelům dává popelnice na tříděný odpad přímo domů, případně zajišťuje hromadný svoz plastu, papíru i kovu.

V České republice odpad třídí 75 % obyvatel, přičemž toto číslo meziročně stále roste. ⅔ lidí osob třídí přímo doma.

Tabulka: Země s nejnegativnějším environmentálním dopadem odpadového hospodářství (2022)

(Údaje zobrazují bodové ohodnocení s ohledem na množství celkového vyprodukovaného odpadu, recyklovaného odpadu, spáleného odpadu, skládkovaného odpadu, a nezákonně zneškodněného odpadu.)

Pro kompletní tabulku s umístněním všech zemí, přesné údaje ohledně objemu odpadu zpracovaného jednotlivými metodami a pro informace o zdrojích, navštivte prosím stránku Sensoneo.

Odpad je třeba třídit. Pokud jej nemůžeme opětovně využít na nové výrobky, recyklovat, je správné odpad spálit a využít energii v něm obsaženou. Aby se tak stalo s minimem emisí škodlivin, je třeba tak učinit v zařízení na energetické využití odpadů, zjednodušeně ve spalovně. Nikoliv však v „malých“ kotlech či kamnech, které by nekvalitním spalováním znečistily ovzduší. Chráníte tak (nejen) svoje zdraví.

tags: #globální #problémy #lidstva #recyklace #fakta

Oblíbené příspěvky:

• Správné třídění odpadu
• Sylabus ekologie UPOL
• Účinná ochrana dřeva proti červotočům
• HS13: Charakteristika a Hospodaření
• Objemný odpad v Tišnově