Dnes velmi často diskutované téma. Je pravdou, že naše planeta Země v minulosti procházela mnoha změnami klimatu - např. střídání dob ledových a meziledových ve čtvrtohorách. Jenže žádná ze změn se neděla takovou rychlostí, s jakou probíhají změny klimatu v dnešní době.
Podívejme se na úvod na dva důležité pojmy:
V dnešní době roste antropogenní vliv - tedy vliv člověka na změny klimatu. Člověk zásadně urychluje, především produkcí skleníkových plynů, vrchol meziledové doby, ve které se nyní nacházíme a navyšuje křivku růstu teploty nad únosnou mez.
S růstem teploty dochází k celé řadě, často nevratných změn, přírodních podmínek naší planety. Velký vliv pak má tání ledovců, který celý proces urychluje. Změny, které nastávají, či nastanou ovlivní celou planetu a tím pádem celé lidstvo, faunu i flóru.
Změny klimatu probíhají ve velkém časovém rozpětí, některé jsou patrné již v řádu desetiletí, jiné za miliony let. Podle velikosti ovlivněného území hovoříme o lokálních či globálních změnách.
Čtěte také: Problémy životního prostředí
Mezi dlouhodobé příčiny řadíme změnu zemské tektoniky, vznik pohoří. Mezi krátkodobé pak náleží vulkanická činnost či činnost člověka. Současné klimatické změny označujeme globálním oteplováním.
Jednou z příčin globálního oteplování je emise skleníkových plynů - oxid uhličitý a metan a neschopnost přírody, kterou měníme, tyto plyny pohlcovat.
Skleníkový efekt je spojen s naší atmosférou již od jejího vzniku. Je velmi důležitý - umožňuje život na Zemi. Skleníkové plyny zadržují teplo, díky kterému je na naší planetě vhodné prostředí pro život. Navíc dokáží dorážet sluneční radiaci.
Jenže ... nadměrná produkce skleníkových plynů způsobuje oteplování planety.
Mezi skleníkové plyny patří vodní pára, oxid uhličitý (zvyšování koncentrace v důsledku spalování, kácení lesů, především pralesů, výroba stavebních hmot - cement, vápno) a metan (do ovzduší se dostává díky intenzivnějšímu chovu dobytka, pěstováním rýže, zakládáním skládek či při těžbě uhlí.
Čtěte také: Co způsobuje globální oteplování?
Oxid uhličitý (CO2) je plyn bez barvy a bez zápachu, který se přirozeně vyskytuje v atmosféře Země. Je produktem metabolických procesů, jako je dýchání živých organismů, a také vzniká při spalování fosilních paliv, jako jsou uhlí, ropa a zemní plyn.
Skleníkové plyny, jakými jsou CO2, metan (CH4), oxid dusný (N2O) a další, absorpčním způsobem zachycují teplo v atmosféře a přispívají k tzv. skleníkovému efektu. Tento efekt je nezbytný pro udržení života na Zemi, protože umožňuje existenci vhodných teplot.
Stěžejní je fakt, že za skleníkový efekt je zodpovědná ze 60 až 70 % vodní pára, které je v atmosféře v průměru okolo 2 %. To je asi 50x více než CO2. Přitom obsah vodní páry v atmosféře ovlivňuje lidská činnost výrazně.
Tím také pravděpodobně přímo ovlivňuje skleníkový efekt způsobený vodní párou, který díky významu a množství vodní páry v atmosféře nejspíš zcela převažuje nad ostatními vlivy skleníkových plynů.
Jak již bylo řečeno, klimatičtí aktivisté uvádějí, že obsah CO2 stoupl za 100 let o 30 %. Přitom se jedná o zvýšení podílu CO2 v atmosféře z 0,03 na 0,038 až 0,04 %. To odpovídá zvýšení podílu CO2 v atmosféře o jednu setinu procenta.
Čtěte také: Atmosféra a počasí
Přitom počet lidí se od roku 1900 zvýšil z 1,6 miliardy na 8 miliard. To je pětinásobek. Přírůstek tedy činí 400 %. Lidská existence je spojena s uvolňováním energie. Jen tělesná energie vyzářená těmi miliardami lidí navíc představuje výkon asi 400 jaderných elektráren Temelín.
Lidmi způsobené emise skleníkových plynů zesilují v atmosféře skleníkový efekt, což vede k oteplování planety. Hlavním antropogenním skleníkovým plynem je oxid uhličitý (CO2), který k oteplování přispívá přibližně ze 70 %. Jeho koncentrace v atmosféře rostou především kvůli spalování fosilních paliv, ale například i kácení pralesů nebo výrobě oceli a cementu.
Dalším významným skleníkovým plynem je metan (CH4), který do atmosféry uniká hlavně při těžbě fosilních paliv a chovu dobytka.
V roce 2022 celý svět vypustil do atmosféry 57,4 miliard tun CO2eq. Tato jednotka přepočítává množství různých skleníkových plynů na množství CO2, které by mělo stejný příspěvek ke skleníkovému jevu.
Klimatická změna závisí na celkovém množství skleníkových plynů v atmosféře, při srovnávání jednotlivých zemí je však také vhodné vyjádření na obyvatele.
V roce 2022 Česko vypustilo 118,5 milionů tun CO2eq, přepočteno na obyvatele jde o 10,9 tuny CO2eq na osobu. Světový průměr v roce 2022 byl 7,2 tun CO2eq na osobu.
Jednotlivá hospodářská odvětví přispívají ke klimatické změně v různé míře. Například v Česku je výroba elektřiny a tepla zodpovědná za 33 % emisí skleníkových plynů, oproti tomu průmysl přispívá 28 %, doprava 16 % a zemědělství přibližně 8 %.
Mnohé přírodní jevy také uvolňují skleníkové plyny. Například dýcháním člověk vyprodukuje přibližně 300 kg CO2 za rok, podobně oxid uhličitý vydechují také jiné organismy. Dýchání však nepřispívá ke klimatické změně, neboť se jedná o uzavřený cyklus uhlíku: veškerý vydechovaný uhlík byl dříve pohlcen z atmosféry při fotosyntéze rostlin.
Na přibližně 70 % světových emisí skleníkových plynů se podílí oxid uhličitý. Globální oteplení je přibližně přímo úměrné celkovému množství emisí skleníkových plynů, které vypouštíme do atmosféry.
Důsledky jsou patrné již dnes - vzestup hladiny oceánů, změna tryskového proudění ve stratosféře a narušení globální cirkulace atmosféry, degradace půdy (sucho), vlny veder, nízká kvalita vody, šíření nemocí v nových oblastech nebo i delší pylová sezóna trápící alergiky. V důsledku změn klimatu dochází také k migraci zvířat i rostlin (pozorujeme v krajině zavlečené druhy, nepůvodní). Důsledky jsou, jak to již bývá, mnohem závažnější v rozvojových zemích.
V rámci klimatické změny v současnosti dochází k nerovnoměrnému zvyšování teploty na Zemi. Klimatická změna způsobuje tání ledovců, což výhledově povede ke zvyšování hladiny oceánů.
25 - 30 (někdy 35) km vysoko nad povrchem Země se nachází ochranný štít před UV zářením. je tvořena především plynným O3 nýOzonová vrstva je pravidelně pozorována a měřena. Dochází totiž k jejímu slábnutí a to dlouhodobě (především nad jižní polokoulí). Mocnost vrstvy se mění i během roku, což je však běžný stav, pokud nedojde k překročení limitních hodnot. K měření síly se používají od roku 1978 družice, které měří sílu vrstvy v tzv. Dobsonových jednotkách (DU). Pro ČR je standardem hodnota kolem 350 DU, celosvětově 300 DU. Pro Antarktidu však byla období tzv. ozonových děr, kdy hodnota DU klesala pod 90.
Ozonová vrstva velmi citlivě reaguje na plyny s obsahem chloru, fluoru, bromu a především plynů označovaných jako freony - součást chladících zařízení, sprejů, užití ve farmacii či jsou obsaženy v aerosolech (požáry lesů, sopečná činnost). Dnes je produkce freonů omezena tzv. Montrealským protokolem z r. 1987. Nicméně freony v atmosféře zůstávají i desítky let.
V současnosti mluvíme také o výskytu troposférického ozonu, který je způsoben nadměrnou dopravou a znečištěním - hovoříme zde o fotochemickém smogu.
tags: #globální #změny #klimatu #skleníkový #efekt #příčiny