Globální Znečištění Plasty: Možnosti Řešení

Plasty znečišťují naši planetu. V průměru každý rok vyprodukujeme 300 milionů tun plastového odpadu. To se téměř rovná hmotnosti celé lidské populace. V posledních desetiletích používání plastů stále roste, a zvláště prudký nárůst jednorázových plastů dusí naši Zemi.

Plasty, které vyrábíme, používáme a vyhazujeme, zůstávají ještě dlouho po naší smrti - a velká část z nich končí na toxických skládkách, v řekách a našich oceánech. Přitom naše oceány a moře jsou zásadními ekosystémy, na nichž závisí veškerý život.

Mezinárodní Snahy o Řešení

V březnu 2022 jsme uvítali zprávu, že se zástupci 175 zemí dohodli na ambiciózní, právně závazné smlouvě v boji proti plastovému odpadu. Přijetí rezoluce OSN znamená, že letos začnou práce na stanovení pravidel a konečná podoba smlouvy by měla být dokončena do roku 2024.

Od 29. května do 2. června 2023 jednali představitelé států celého světa a zástupci nevládních skupin v Paříži o hlavních bodech pro přípravu nové mezinárodní smlouvy o ukončení znečištění životního prostředí plasty. Tato smlouva se vyjednává v rámci Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) na základě rozhodnutí Environmentálního shromáždění OSN z února 2022.

V závislosti na dalším vyjednávání bude nová smlouva poskytovat globální rámec pro přijímání opatření v oblasti výroby a použití plastů, nakládání s odpadem plastů a opatření na podporu rozvoje oběhového hospodářství.

Čtěte také: Problémy životního prostředí

Na pracovních skupinách se diskutovala možnost zahrnutí dalších prvků do návrhu nové smlouvy, jako jsou závazky pro smluvní strany ve smyslu:

• omezování nabídky, poptávky a použití primárních plastových polymerů
• omezování problematických a zbytných plastových výrobků
• omezování výroby a spotřeby chemických látek a polymerů vzbuzujících obavy
• snížení mikroplastů
• posílení nakládání s odpady
• posílení cirkulárního designu výrobků
• podpory k redukci, znovupoužití a opravy plastových výrobků a obalů
• podpory použití bezpečných a udržitelných alternativ a náhrad
• eliminace úniků plastů do vody a půdy a emisí do ovzduší
• řešení existujícího znečištění plasty
• usnadnění spravedlivého přechodu za účelem snížení chudoby ve světě
• ochrany lidského zdraví před negativními dopady znečištění plasty

Státy rovněž projednaly možnosti zahrnutí úpravy k národním akčním plánům, zvyšování osvěty, výzkumu, spolupráci mezi státy a dotčenými mezinárodními organizacemi, finanční asistenci, budování kapacit v rozvojových zemích, transferu technologií, technické asistenci a dodržování nové mezinárodní smlouvy, monitorování pokroku podle smlouvy a předkládání národních zpráv o plnění závazků podle smlouvy.

Zasedání pověřilo předsedu mezivládního vyjednávacího výboru, aby na základě proběhlých diskusí připravil „nultý“ návrh mezinárodní smlouvy o znečištění plasty k projednání na příštím zasedání v listopadu 2023 v sídle UNEP v keňském Nairobi. Plánovaně by text smlouvy měl být dojednán během roku 2024 na následujících zasedáních v Kanadě a v Korejské republice.

V Ženevě právě probíhají klíčová jednání o globální dohodě, která má ukončit plastové znečištění na naší planetě. Po neúspěšném závěrečném kole v Jižní Koreji v prosinci 2024 se teď k jednacím stolům vrací delegáti, aby opět našli cestu k řešení.

Na jedné straně stojí takzvaná „Koalice vysokých ambicí“, kam patří Norsko, Austrálie, Evropská unie či Jižní Korea. Tento blok usiluje o zavedení globálního stropu na výrobu nových plastů a zákaz tzv. V červnu na konferenci ve Francii tyto státy potvrdily svůj závazek k této ambiciózní úmluvě, kterou nazvaly „přísným budíčkem“.

Čtěte také: Co způsobuje globální oteplování?

Na druhé straně stolů sedí volná skupina převážně ropných zemí, které se snaží zachovat neomezenou výrobu plastů. Právě kvůli jejich odporu před rokem zkrachovala dohoda, kterou podporovalo více než sto států.

Dopad Plastového Odpadu

Situace je podle delegátů alarmující. Od roku 1950 bylo vyprodukováno přes 8 miliard tun plastového odpadu, z čehož jen desetina se opět dostala zpět do oběhu. Podle OECD se množství odpadu může do roku 2040 až ztrojnásobit, pokud svět nepodnikne rozhodné kroky.

Plastový odpad navíc nejen devastuje oceány, ale přispívá i ke zvyšování emisí skleníkových plynů. Pro firmy, hlavně ty, které vyrábějí spotřební zboží, znamená plastová krize zásadní výzvu.

Výzkumy ukazují, že většina zákazníků na celém světě chce omezení výroby plastů a snaží se vyhýbat jednorázovým plastům. Trh proto pomalu přechází na udržitelnější alternativy. Analýzy největších globálních firem ukazují, že přes 70 % z nich už má závazky proti plastovému odpadu.

Ekonomické Aspekty a Udržitelné Alternativy

Přesto je jedna věc složitější než jiná - konkurenční boj. Recyklované nebo znovu použitelné obaly jsou často dražší a méně dostupné než levné nové plasty. Zavedení stropu na výrobu nových plastů by mohlo vyrovnat podmínky mezi těmi, kdo používají plastů hodně, a těmi, kdo sázejí na udržitelnější materiály.

Čtěte také: Atmosféra a počasí

To by vedlo k větším investicím do inovací, které byly dlouhou dobu duseny kvůli subvencím ropného průmyslu. Například společnost Elopak investuje do vývoje papírových uzávěrů, které by mohly zcela eliminovat plastové části obalů.

Navíc by restrikce výroby plastů mohla prospět i samotným ropným zemím. Podle zprávy Institutu pro energetickou ekonomiku a finanční analýzu za posledních pět let série ropných a plynárenských projektů čelila problémům jako zpoždění či finanční ztráty právě kvůli přeorientování světa od fosilních paliv.

Autoři zprávy očekávají, že kvůli zpomalování růstu a požadavkům na udržitelné materiály bude nabídka plastů převyšovat poptávku, což poškodí zisky. Z pohledu obalového průmyslu, který tvoří přes třetinu výroby plastů, je jasné, že budoucnost patří udržitelným materiálům. Plast bude i nadále důležitý například při ochraně potravin či zdravotnických pomůcek, ale jeho význam bude zvolna klesat.

Role Jednotlivců a Organizací

Jako partner a podporovatel organizace Sea Shepherd se Allianz hrdě hlásí k boji proti znečištění plasty a ničení našich oceánů. Sea Shepherd usilovně pracuje na ochraně světových oceánů a mořských živočichů a je odhodlána prosazovat zákony na ochranu přírody. Naše partnerství umožňuje zaměstnancům Allianz se aktivně podílet na ochraně našich oceánů tím, že mají možnost stát se členy posádky lodi Sea Eagle, která patří do flotily Sea Shepherd.

Pořízení lodi Sea Eagle v roce 2020 sponzorovala společnost Allianz za finanční podpory čtyř subjektů Allianz. Omezení jednorázových plastů v našich vlastních kancelářích je také součástí širšího úsilí Allianz. Začali jsme se systematickým globálním hodnocením jednorázových plastů a také jsme vypracovali interní pokyny pro osvědčené postupy pro naše provozní subjekty po celém světě. Některé subjekty již zavedly zásady omezování plastů, jejichž cílem je omezit a odstranit jednorázové plasty ze svých prostor.

Je však také důležité, aby byly nastartovány tolik potřebné změny chování a spotřebitelé se snažili omezovat a znovu používat plasty, zejména jednorázové.

Plasty v Oceánech a Mořský Odpad

Podle ekologické organizace Plastic Oceans se každoročně vyprodukuje 300 milionů tun plastu a z toho 8 milionů končí v oceánech. Jakmile se plasty dostanou do oceánu, neexistuje snadný způsob, jak je odstranit. Plasty se zde totiž nerozloží, spíše se rozdrtí na drobné částečky, které se dostanou do potravinového řetězce mořských živočichů a nakonec i do našich sladkovodních systémů.

Plasty představují hrozbu pro naše oceány a moře. Na těchto důležitých ekosystémech závisí veškerý život na Zemi. Vlády, podnikatelé a spotřebitelé musí naléhavě jednat, aby snížili škody způsobené naší planetě.

Ukazuje se, že až 20 procent oceánského plastového odpadu tvoří různé pomůcky na rybaření. Ačkoliv tedy média často plní spíše strašidelné obrázky moří plných plastových lahví a obalů na jedno použití, ve skutečnosti mnohem větší díl viny leží na ramenou rybářů. To by mohlo představovat nejméně 10 procent množství všech plastů znečišťujících planetu a možná až 70 procent hmotnosti plastů zamořujících oceány.

Podle studie z roku 2018 publikované v magazínu Scientific Reports potom až 46 procent rybářského odpadu tvoří sítě, zbytek připadá na jiné pomůcky, jako jsou pasti na úhoře, koše a lana.

Odborníci na serveru Wired navrhují, aby lodě měly registrovány počet sítí, které mají na palubě, a se stejným množstvím by se měly vracet z lovu. Dalším nápadem ekologických skupin je instalace GPS trackerů do sítí, které jsou spojeny se čluny, což by znamenalo, že by nebylo možné se jich beztrestně zbavit. Některé společnosti, jako je například slovinská Healthy Seas, také pracují na recyklaci rybářských sítí, překážkou je ale nedostatečná infrastruktura přístavů.

Problém Mikroplastů

Problém jménem mikroplasty je čím dál častěji medializované téma po celém světě. První setkání malých dětí s mikroplasty probíhá pravděpodobně bohužel již u mámy v bříšku. Každopádně v placentě přítomnost mikroplastů potvrzena byla - ty se do těla žen dostaly zřejmě s jídlem, nápoji, skrze kosmetiku, ale i prostým dýcháním.

Studie, která vyšla v časopise Environment International, varuje, že přítomnost mikroplastů v placentě může mít nepříznivý vliv na vývoj dítěte, například na jeho imunitní systém. Vědci nicméně varují před používáním plastových lahví, ze kterých již narozené děti často pijí. Na trhu se prodávají i lahvičky skleněné nebo termohrnky.

Mikroplasty jsou jedním z nejzávažnějších ekologických problémů současnosti, který postupně získává stále větší pozornost vědců i veřejnosti. Tyto drobné plastové částice, které často nejsou viditelné pouhým okem, nacházíme v oceánech, sladkovodních zdrojích, půdě, a dokonce i v potravinách, které denně konzumujeme.

Mikroplasty se dostávají do životního prostředí různými cestami, například skrze odpadní vody, špatně spravovaný odpad, nebo dokonce praním syntetických textilií. Jedním z nejznepokojivějších aspektů mikroplastů je jejich vliv na vodní ekosystémy. Oceány a moře, kde se kumuluje většina plastového odpadu, se staly hlavním ohniskem tohoto problému.

Mikroplasty jsou konzumovány vodními organismy, od planktonu až po ryby, mořské ptáky a savce. Kromě oceánů se mikroplasty dostávají i do sladkovodních ekosystémů, půdy a zemědělské půdy. Mikroplasty navíc nejsou biologicky odbouratelné a mohou přetrvávat v prostředí stovky let.

Mikroplasty se bohužel dostávají i do našich potravinových zdrojů. Zjištění, že mikroplasty byly nalezeny v pitné vodě, soli, pivu a mořských plodech, vyvolává obavy z jejich vlivu na lidské zdraví.

Studie zjistily, že průměrný člověk může ročně konzumovat až několik desítek tisíc mikroplastových částic, a to jen z potravin a nápojů. Při analýze přibližně 15 % kalorického příjmu Američanů se odhaduje, že lidé ročně zkonzumují mezi 39 000 a 52 000 mikroplastových částic, přičemž množství závisí na věku a pohlaví. Tyto hodnoty mohou vzrůst až na 74 000 až 113 000 částic ročně, pokud vezmeme v úvahu také mikroplasty vdechované z ovzduší.

I když vědci dosud přesně neví, jak dalekosáhlý dopad mají mikroplasty na lidské zdraví, některé studie naznačují, že mohou způsobovat záněty, poškození buněk a ovlivňovat imunitní systém.

Inovativní Technologie a Řešení

Nizozemští vědci předvedli v roce 2018 velmi efektivní řešení čištění hladiny moří a řek. S nápadem na The Ocean Cleanup přišel tehdy dvacetiletý Boyan Slat. Technologie využívá plovoucí bariéry tažené loděmi, které do sítí sbírají odpadky. Na pevnině se potom tento odpad recykluje.

Ropné havárie a úniky chemikálií by mohly do budoucna rychle vyřešit technologie, jako je Oleo sponge, kterou vytvořili američtí vědci z Argonne National Laboratory. Houba podobná té na čištění nádobí dokáže nasáknout ropné skvrny i zachytit oblaka ropných částic pod vodou. Zachycenou ropu lze recyklovat. Další možností je magnetické mýdlo vědců z univerzity v Bristolu. Je složené z rozpustných solí bohatých na železo, které po umístění do roztoku reaguje na magnetické pole.

Čeští vědci po osmi letech výzkumu představili unikátní recyklační technologii, která umí zpracovat téměř jakýkoliv odpad. Nově sestavený přístroj dokáže rozložit plastový odpad, pneumatiky, ale třeba i netříděný komunální odpad zpět na základní suroviny. Ty je možné znovu průmyslově zpracovat. Celý systém je bezemisní, ziskový, a nabízí tak velmi světlou budoucnost v globálním problému, kterým je právě hromadění odpadu.

Jeden takový stroj umí zpracovat cca 15 tun komunálního odpadu denně, což odpovídá množství odpadu, které za den vyprodukuje asi 10 000 domácností. Cena tohoto zařízení je asi 70 milionů korun a v provozu jsou zatím 3 takové stroje: jeden na Mostecku a dva v Asii. Zájem o tuto unikátní českou technologii už prý ale projevil celý svět.

Směry Legislativy a Omezení Plastů

Legislativa na omezení plastů je prostě široká. Na úrovni OSN jsme se shodli, že je potřeba omezit znečištění plasty a tato legislativa se týká těchto snadno omezitelných. Dosud se výrobce o další osud plastů nestaral. Pak jsou samozřejmě věci, které se nahrazují hůř, byť se znečištěním plasty také souvisejí. Tam se hledají jiné způsoby. Například obrovské množství mikroplastů v půdě a životním prostředí je třeba způsobeno otěrem pneumatik. Tam ale těžko můžeme hledat nějaké jednoduché řešení typu ‚zakážeme pneumatiky‘ - to by asi nefungovalo.

Plasty tvoří přes 80 % odpadků na evropských plážích - nejde ale o estetický, nýbrž zdravotní problém. My samozřejmě nedostáváme do těla celou PET lahev, máme ale už studie, které ukazují, že průměrně člověk za týden sní mikroplasty v hmotnosti, která by odpovídala jedné kreditní kartě. A to je trošku problém. Mikroplasty máme v pitné vodě, v medu, v soli, máme je v jídle. Vlastně úplně nevíme, jaký vliv mají na naše zdraví, protože mají schopnost na sebe vázat chemické, toxické látky, což je teprve předmětem studií.

My se třeba bavíme o tom, jak je znečištěné moře, mluví se o tom, že v Tichém oceánu je nový kontinent z obrovského množství plastů, jenže to je jen to, co je vidět na povrchu. 98 % všech plastů v mořích je na dně, které nejsme schopni nikdy vysbírat, nikdy vyčistit. Do těch hloubek se nikdy nedostaneme.

Druhá věc je, že jsou studie, které říkají, že znečištění v půdách je ještě třikrát větší než v těch oceánech. Z půdy přitom pěstujeme zeleninu, kterou potom jíme, krmíme tím dobytek a zvířata, která potom jíme. Takže plasty jsou tu všude možně, my je jenom nevidíme.

Podle odhadů se v Česku ročně prodá zhruba 300 milionů plastových brček, spotřebuje se až 20 tisíc tun plastového nádobí. Ta legislativa i požaduje, aby došlo k poklesu používání jednorázových kelímků apod. My ani nemáme úplně přesnou evidenci toho, kolik takových věcí vůbec vyprodukujeme. Takže další věcí, kterou ten zákon přináší, je, že ti výrobci budou posílat evidenci, bude se evidovat, kolik toho vlastně je. Takže ten zákon je vlastně prvním krokem, abychom zjistili, kolik toho produkujeme a jestli se nám daří to snižovat.

To, že budou hradit sběr a úklid, částečně se na něm podílet, je strašně důležité, protože potom budou i samotní výrobci vymýšlet způsoby, jak komunikovat se spotřebiteli, jak je nabádat k tomu, aby s daným odpadem nakládali lepším způsobem, než ho prostě odhodit do okolí. Týká se to například i cigaretových nedopalků.

Papírová vs. Igelitová Taška

Několik na sobě nezávislých studií napříč všemi kontinenty se shodlo, že právě u běžných plastových tašek je dopad na životní prostředí ve srovnání s těmi z papíru (a to i když je podíl papíru ze 100% recyklovaných zdrojů) nebo bavlny vůbec nejnižší. Vysvětlení je vcelku prosté, důležitými kritérii mluvícími ve prospěch igelitové tašky jsou hmotnost, energetické nároky na výrobu, životnost, a nakonec i možnost a náročnost recyklace.

Mnoha lidmi oblíbenou bavlněnou tašku bychom museli vzít na nákup více než 173krát, abychom se vyrovnali stejnému ekologickému dopadu, jaký má jednou použitá igelitka. A taková nákupní taška z HDPE (vysokohustotní polyethylen) má 100krát nižší uhlíkovou stopu než taška papírová. To je vcelku zajímavé, nemyslíte?

Ostrovy z Plastů v Oceánech

V Tichém oceánu je ostrov tvořený pouze plastovými odpady o velikosti, která odpovídá trojnásobné rozloze Španělska nebo dvojnásobku rozlohy Texasu. Tuto údajně největší skládku světa chce dokonce organizace Discover prohlásit za 8. kontinent. Pokud bychom ale sečetli příspěvky Asie, Afriky a Jižní Ameriky, dostaneme se na číslo velmi blízké 100 %. Podíl EU na znečištění plastovými odpady, které se dostanou evropskými řekami do okolních moří, je přibližně 0,3 %.

Koncentraci plastového odpadu v mořích si můžeme představit asi jako naplněný olympijský bazén o rozměrech 50 na 25 metrů, do kterého bychom vhodili kostičku plastu o hmotnosti 5 g. Maximální naměřená koncentrace plastů v mořích a oceánech je 1 kg/km2, průměrná koncentrace je poloviční.

Recyklace Plastů

Několik desítek milionů tun plastového odpadu se na celém světě ročně vytřídí a následně zrecykluje. Tato čísla se každým rokem zvyšují. Většina takto zrecyklovaných plastů je zpracována mechanickou cestou, což není nic jiného než proces drcení a mletí na menší kusy a následné přidání recyklátu zpět do výrobního procesu nebo přepracování.

Více než 50 % komunálního odpadu tvoří papír, lepenka a stavební suť, podíl plastů je kolem 13 %. Mezi odpady, které pocházejí z našich domácností a tím vznikajícím z průmyslu je velký nepoměr, jde o značný nepoměr 3:97 %. Pokud do tohoto započítáme předchozí informaci, tak zjistíme, že plastový odpad z domácností tvoří méně než 0,5 % všech odpadů.

Pokud by se zítra USA rozhodly nahradit všechen svůj vyprodukovaný plastový obalový materiál za rok (14,4 mil. tun) za „ekologičtější“ alternativy (kov, sklo a dřevo), vedlo by to k navýšení odpadů na 64 mil. tun za současně zvýšených energetických výdajů o 80 %.

tags: #globální #znečištění #plasty #možnosti #řešení

Oblíbené příspěvky:

• Trendy v environmentálním smýšlení v USA
• Udržitelné stavebnictví
• Houby v pohádce Křemílka a Muchomůrky
• Václav Maršík a ekologie
• Rozhodování mezi kompostem a mulčem