Historie barev z přírody

Lidé se vždy rádi parádili. Ale svět nebyl vždycky tak barevný, nebo alespoň naše ošacení. Těžko říci, jestli se naši předci parádili kvůli vzhledu, nebo šlo o nějaký symbolický význam. Jisté je to, že barva se brzy stala odznakem moci.

Nejstarší záznamy o barvení látek pochází až z mladší doby kamenné, tedy zhruba před pěti tisíci lety z Číny, kde lidé barvili své šaty ruměnkou (správně cinabarit, minerál obsahující červenou barvu).

Barvy starověku

Vraťme se do starověku. Nejproslulejší barvou tehdy byl tzv. tyrský purpur. Město Týros leželo ve Fénícii na území dnešního Libanonu. Purpur se vyráběl z tkání ostranek, mořských měkkýšů, kteří barvu vystřikovali při ohrožení. Pro jeho krásu a exkluzivitu se jím barvila obřadní roucha a opěvoval ji Starý zákon i básník Homér. V době byzantské říše nosili císaři přízvisko Porfyrogenetos, což znamená doslova „zrozený v purpuru“.

Druhou legendární barvou bylo indigo. Toto modré barvivo pochází původně z Indie, ale už v antice jej obchodníci vozili do Evropy. Vyrábí se z keře indigovníku (rod Indigofera). Květy se svážou do otýpek, vloží do kádě s vodou a zatíží se těžkými dřevěnými kládami. Evropané si indigo zamilovali.

Modrou barvu sice dokázali získat stejným postupem z květů místní rostliny borytu barvířského (Isatis tinctoria), ale jeho odstín byl podstatně bledší. Základními odstíny byla kromě borytové modré žlutá, vyráběná z rostliny zvané rýt barvířský (Reseda luteola), a červená z květů mořeny barvířské (Rubia tinctorum). To bylo zhruba vše.

Čtěte také: Přečtěte si o historii hnutí výchovy v přírodě

Italové přinesli do módy středověku nový symbol barevného luxusu - kermes. Vyráběl se z těl hmyzu červce kermesového (Kermes vermilio), který žil na dubech v okolí Středozemního moře. Jejich těla se usušila, namlela na jemný prášek a rozmíchala ve vodě.

Zámořské expedice vozily do obchodních měst (jako je Florencie, Padova nebo Benátky) mimo jiné exotická barviva. Třeba dřevo zvané „braza“ (Caesalpinia echinata), z něhož se vyráběla skvostná červená a později dalo i název zemi svého původu - Brazílii. Po barvách byla taková poptávka, že dlouho tvořily na obchodních lodích největší část nákladu.

Ve městě Tenochtitlán se Cortésovi podařilo ukořistit balík karmínu a poslat jej španělskému králi. Cortés zjistil, že jde o barvivo zvané karmín či košenila, a že se vyrábí stejně jako kermes. Jen červec má tentokrát přízvisko nopálový (Dactylopius coccus) a žije na opunciích.

Přírodní barviva a jejich vlastnosti

Přírodní barviva pochází z rostlin a minerálů. Některá mají exotický původ, například indigo, kurkuma, granátové jablko nebo třeba šafrán, jiná jsou u nás velmi běžná. Proces barvení textílií je poměrně komplikovaný v tom, že přírodní barviva většinou sama o sobě nepřilnou trvale na vlákna tkaniny, ale je nutné k nim přidat mořidlo (např. kamenec či skalici, v přírodě lze najít tanin v duběnkách či stoncích rebarbory). Mořidlo zvyšuje fixaci a stálost barvy na látce.

I když syntetická barviva jsou dnes už kvalitnější než původní anilínové barvy, přírodní barviva mají mnoho výhod oproti těm syntetickým. První a důležitá je věc estetická, přírodní barviva jsou prostě krásnější. Barvy, které produkují, mají organický a přírodní odstín. Vlna, obarvená přírodninami tvoří pestrou paletu odstínů, které se odborně říká abraš. Barvy v ní mění intenzitu a ostrost a působí příjemně na pohled. Jednotlivé odstíny spolu vždy ladí. Přírodní barvy se vzájemně doplňují. Oproti syntetickým barvám blednou pomaleji na slunci. A při blednutí časem vytvoří příjemnou patinu. Také mnohem méně zapouštějí do sebe při styku s vodou. A posledně, barvy získané z rostlin a minerálů nejsou toxické.

Čtěte také: James Cook a Havaj

Získávání barviv v pravěku a starověku

Drtivá většina barev používaná v antice měla přírodní původ, čímž se nijak nelišily od tradic doby kamenné. Barvivo se získávalo obvykle čistěním zeminy s příměsí různých oxidů - například bílé z kaolínu nebo okrové z hlíny bohaté na oxidy železa. Půda se nejdřív rozplavila a poté prosela přes tkaninu tak, aby se jakékoliv nečistoty zachytily. Výsledná řídká tekutina plná pigmentu se pak nechala vyschnout na slunci a vzniklé hrudky se rozetřely na jemný prach.

Obdobně vznikala barviva z minerálů, které se ovšem musely nejprve vytěžit a rozdrtit. Červená měla často původ v rozemletém hematitu, jenž je bohatý na železo a výsledek může variovat od žluté až po tmavě hnědou.

Pravděpodobně nejdražším minerálem, který se takto používal, se stal jasně modrý či tyrkysový lapis lazuli, těžený ve Střední Asii a v Afghánistánu. Extrémní cena ultramarínu přiměla starověké učence k pokusům o jeho nahrazení a Egypťanům se nakonec okolo roku 2600 př. n. l. podařilo vytvořit syntetickou modrou barvu. „Egyptská modř“ poté sloužila k výzdobě hrobek a získala si takovou popularitu, že se její produkce rozšířila do Mezopotámie a později do celého Středomoří.

Výrobní postup známe z vůbec prvního dochovaného spisu, jenž se věnuje minerálům a který vytvořil řecký filozof Vitruvius v 1. století př. n. Podle něj bylo třeba spojit vápenatý písek, minerál obsahující měď (například azurit) a směsi uhličitanů, jež se ve formě bílého prášku vyskytují na dně vyschlých egyptských jezer. Namodralé koule poté dělníci vložili do hliněných hrnců a pálili je několik hodin při teplotě tisíc stupňů, načež chemická reakce vytvořila výrazně modrou měďnato-vápenatou směs. Ačkoliv šlo o pracný proces, nevznikal při něm nadbytek odpadu a vyplácel se.

Syntetická barviva a návrat k přírodě

Přírodní barviva se používala až do poloviny 19. století, kdy se s rozvojem chemie začaly objevovat první syntetické barvy. Do roku 1900 už byli vědci schopní vytvořit většinu z nich laboratorně za zlomek ceny. Barvy přestaly být symbolem luxusu a staly se dostupnými pro každého.

Čtěte také: Šumava: Příroda a historie v jednom

Barvení textilu patří k chemicky nejintenzivnějším průmyslům, které na naší planetě provozujeme, a je také jedním z hlavních znečišťovatelů vodních zdrojů. Syntetická barviva ale mohou představovat riziko i pro koncového zákazníka. Některá barviva zůstávají na látce a vypařují se do vzduchu, který dýcháme, anebo je naopak vstřebáváme skrze kůži do těla. Některé chemikálie mohou vyvolat alergickou reakci, způsobit podráždění kůže a vyrážku. Alespoň že většina barviv obsahujících potenciálně karcinogenní složky už byla zakázána. Návrat k přírodním barvivům je pak o to pochopitelnější.

Po většinu historie lidé používali k barvení látek materiály z přírodních a povětšinou lokálních zdrojů. S příchodem syntetických barviv v polovině devatenáctého století upadla většina přírodních barviv v zapomnění. Syntetická barviva jsou totiž levnější, vhodnější pro velkoobjemovou výrobu a také vhodná pro barvení syntetických vláken.

Uvědomujeme si ale, že cena, kterou za tyto jejich výhody platíme, je příliš vysoká. A tak se v současné době pozornost obrací zpět k umění přírodních barviv, uchovávaném po generace uvědomělými jednotlivci i tradičními kulturami. Znovu se učíme, jak si vážit jejich krás a hodnot. Přírodní barviva jsou biologicky rozložitelná, netoxická a antialergická. Rostliny, z nichž se přírodní barviva získávají, mohou být navíc pěstovány regenerativně. Pak vznikají vedlejší produkty jako kompost či bioplyn, čímž se celková užitečnost pěstování takových rostlin ještě zvyšuje.

Indigo a trvalá udržitelnost

Indigo je modré barvivo získávané z listů rostliny Indigofera tinctoria, která by si mezi rostlinami bezesporu zasloužila jednu z předních příček v trvalé udržitelnosti. Je to velmi odolná rostlina, které se daří v různých typech půd, aniž by k tomu potřebovala nějakou chemickou výpomoc.

Celý cyklus od vypěstování zdroje barviva přes obarvení látky až po ušití finálního výrobku z ní může být i následování hodným sociálním projektem, jako je tomu v případě bangladéšského Living Blue, kdy se vše odehrává na jednom místě a v rámci jedné komunity.

Přírodní barviva kromě toho, že jsou jemnější a šetrnější k našemu zdraví i ke zdraví celé planety, ještě navíc svou přítomností navozují uklidňující a léčivou atmosféru, vytvářejí celkově harmoničtější prostředí. Druh estetiky, kterou v sobě nesou, nemohou syntetické barvy nikdy ani vzdáleně napodobit. Přírodní barvy mají hloubku, sytost i komplexnost, která umělým barvivům chybí.

Mnohé z rostlin, jejichž části se k barvení používají, obsahují více než jednu barevnou složku a ty se ještě liší v závislosti na tom, v jakém druhu půdy rostlina vyrostla. Výsledkem je pestrá a bohatá barevná škála mnoha možností, oproti níž syntetická barviva působí uniformně a ploše. Přírodní barvy jsou živé stejně jako svět, ze kterého pocházejí. Vyprávějí příběh o tom, odkud se tu vzaly, mají mnoho poloh, světlo a stín se na nich odrážejí tak, jak to na synteticky obarvených látkách není možné zachytit. S věkem získávají patinu, stárnou s grácií. Jejich prostřednictvím jako bychom si venek přinášeli dovnitř, malý kousek přírody k sobě domů. Obklopovali jsme se přírodně barvenými látkami po tisíce let, tak je přirozené, že k nám dodnes promlouvají jazykem sice beze slov, ale o to srozumitelnějším.

Tabulka: Příklady přírodních barviv a jejich zdrojů

Barvení vlasů v historii

Touha po dokonalé barvě vlasů nikdy nevyšla z módy. Není překvapením, že od starověkého Egypta až po Evropu 19. století hrála hlavní roli henna, byliny a různé přírodní ingredience. Vše začalo více než před 5000 lety, kdy ženy ve starém Egyptě objevily sílu henny. Vlasy se barvily do krásných měděných tónů, tím je egypťanky chránily před sluncem. Ve starověkém Řecku byly v kurzu světlé paruky ze světlých vlasů otrokyň, ale chudší ženy toužily po blond odstínu a barvily si vlasy heřmánkem s citronem. Novověk přinesl první moderní barvení. V 16. století ženy vytvořily „benátskou blond“ ze směsi medu a kamence, kterou nanesly na vlasy a vystavily slunci. Do Evropy se henna dostala až v 19. století, ale ženy už měly svoje triky: odvar z cibulových slupek pro hnědé odstíny, ořechové skořápky pro černé, nebo černý čaj jako přírodní barvivo. I když se od doby starověkých civilizací mnohé změnilo, přírodní barvy jako henna zůstávají stále oblíbené - a to právem. Jsou šetrné k vlasům, chrání je a dodávají jim nádherný lesk.

tags: #historie #barev #z #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce Výběrem Košů
• Emise v České republice
• Likvidace autovraků Lanškroun a okolí
• Svatba v přírodě ve Středočeském kraji
• Integrace žáků s OMJ