Pocit ohrožení českého jazyka a integrace žáků s odlišným mateřským jazykem

Marta Kozdas ve své praxi speciální pedagožky zaznamenala, že děti s odlišným mateřským jazykem (OMJ) často čelí značným obtížím při integraci do českého prostředí, zejména pokud začnou chodit na druhý stupeň základní školy nebo na střední školu. Kromě nedostatečné znalosti českého jazyka existují další často se vyskytující počáteční bariéry.

Podle Valerije Seničeva mohou právě nejrůznější psychologické a sociální faktory představovat významné bariéry. Například dítě mohlo opustit domov neochotně. Náhle se ocitlo v novém prostředí, které je plné nových věcí, a nemá žádné přátele. Stereotypy a předsudky hrají také roli, a to jak ve vnějším okolí, tak i v samotném dítěti ve vztahu k českému prostředí. Integrace tak nemusí probíhat ideálně.

Stesk po domově a jeho překonávání

Cítit stesk po domově je běžný jev, zejména u dětí, které dlouho nebyly doma a nemají dlouhodobě možnost se tam vrátit. V takovém případě může stesk přetrvávat a někdy se dokonce dítě pokusí dostat zpět domů na vlastní pěst, například za babičkou nebo za svými kamarády. Je vhodné, aby se takovému dítěti nejlépe věnoval školní psycholog či psycholožka nebo jiní externí psychologové, kteří mají zkušenosti s žáky s odlišným mateřským jazykem, například prostřednictvím místní neziskové organizace.

Kognitivní disonance a její dopady

Žáci s OMJ se mohou potýkat během integrace s tzv. kognitivní disonancí. „Když se žák přistěhuje do nové země, kde se mluví odlišným jazykem, může to vyvolat rozpor mezi jeho schopnostmi v mateřském jazyce a schopnostmi v novém jazyce. Žákovy myšlenky a přesvědčení (že je ve svém mateřském jazyce schopný komunikovat výborně) je v rozporu s realitou (že se mu nedaří vytvořit plynulé věty v češtině). Tento rozpor může vyvolat pocit zklamání, frustrace nebo dokonce depresi.“, říká ChatGPT, verze 3.5, vyvinutý společností OpenAI.

Tito žáci byli například zvyklí úspěšně fungovat ve své vlastní komunitě vrstevníků, dobře znali místní prostředí a zvyklosti. Nyní se ocitli v novém prostředí, kde se mohou cítit sociálně neohrabaní a nepřijatí. Tyto pocity se ještě mohou zesílit, pokud je žák nebo žákyně s OMJ jedinou cizojazyčnou osobou ve třídě a nedaří se jí najít si přátele. To vše může vést ke vzniku tzv. psychické bariéry „my versus oni", která umocňuje vnitřní pocit izolace a odlišnosti.

Čtěte také: Klidný spánek jako v přírodě

Jiní žáci s OMJ mohou být zvyklí vyjadřovat se v mateřštině zcela plynule nebo být erudovaní a s bohatou slovní zásobou. Náhle si uvědomí, že se teď v českém jazyce sotva dokážou vyjádřit celou větou. Žáci prožívají osobní selhání, protože byli zvyklí dosahovat vynikajících výsledků ve své domovině, a teď, i když jsou možná úspěšní v jiných oblastech, je jejich jazykové dovednosti neuspokojují. Tento kognitivní nesoulad způsobuje stres a žáci se uzavírají do sebe. Jakmile začnou mluvit, objeví se vnitřní kritik, mají pocit, že svá slova nevyslovují správně, a v důsledku toho přestávají mluvit. Je důležité s těmito žáky komunikovat, vysvětlit jim, že je důležité se dorozumět a že není nutné mluvit dokonale. Pokud si tito žáci kladou příliš vysoké nároky, které nedokážou splnit, mohou se cítit pod velkým tlakem a je dokonce na místě zvážit možnost psychoterapie.

Syndrom vyhoření

Žáci s OMJ, kteří se cítí být pod psychickým tlakem, jsou ohroženi syndromem vyhoření: „Představme si příklad žáka, který se přistěhoval do země, kde se používá jiný jazyk než ten, který ovládá. Na začátku se snaží naučit nový jazyk, adaptovat se na nové prostředí a navázat nová přátelství. Pocítí tlak a očekávání, aby se rychle a bezchybně naučil nový jazyk a integroval se do nového společenství. Postupem času se může projevit syndrom vyhoření. Žák se může cítit vyčerpaný, frustrovaný a demotivovaný. Může se cítit izolovaný, protože se necítí dostatečně schopný komunikovat a navazovat vztahy s ostatními. Může začít trpět úzkostí nebo depresemi spojenými s jazykovou bariérou a nedostatkem sebedůvěry. Syndrom vyhoření se projevuje fyzickými a emocionálními příznaky, jako je únava, nespavost, snížená motivace, nedostatek energie, podrážděnost a ztráta zájmu o školu nebo studium jazyka. Žák může mít také pocit beznaděje a může trpět negativním postojem k sobě sama.“

Jak mohou v takovém případě pomoci učitelé? „Učitel by měl žákovi především pomoci si uvědomit, že cílem jazyka je komunikace a sdílení informací. Perfektní jazykové dovednosti nejsou nezbytné pro dorozumívání se a budování vztahů s ostatními. Je potřeba, aby žák přijal realitu svých současných schopností v novém jazyce, ale stále si zachoval pozitivní postoj a motivaci k jejich zlepšování. Bylo by pro něj prospěšné rozumět, že učení se novému jazyku je procesem, který vyžaduje čas a trpělivost, a že jeho současný stav neznamená, že se nikdy nedokáže v češtině zdokonalit.“

Valerij Seničev dále popisuje, že děti s OMJ se někdy mohou v reakci na stresovou situaci zcela ponořit do učení a snažit se být vynikající ve všech nebo některých předmětech. Touto strategií se snaží kompenzovat prožívaný stres. Nicméně, tato snaha může mít negativní dopad na jejich sociální interakce a oblíbenost mezi vrstevníky.

ChatGPT, verze 3.5, vyvinutý společností OpenAI k tématu dodává: „Je bohužel také možné, že žák se pokusí řešit kognitivní disonanci tím, že přijme přesvědčení, že není tak verbálně zdatný, jak si myslel. To by mohlo vést k poklesu jeho sebedůvěry a snížení pocitu vlastní hodnoty. Když čelíme rozporu mezi našimi přesvědčeními a realitou, existuje tendence hledat cesty, jak minimalizovat nepříjemné pocity způsobené kognitivní disonancí. V takovém případě by se žák mohl snažit přizpůsobit (snížit) své přesvědčení o sobě samém tak, aby se sladilo s jeho aktuálními schopnostmi v češtině.“

Čtěte také: Jak se vypořádat s úzkostí

Valerij Seničev popisuje, že žáci, kteří se potýkají s kognitivní disonancí a pocity zátěže, mohou reagovat například únikem - mohou se rozhodnout maskovat se - působí, jako by nebyli ve škole přítomni. Uzavírají se do sebe, oblékají se nenápadně a vyhýbají se kontaktu s kolektivem. Žáci s OMJ se také mohou snažit potlačit veškeré negativní pocity. Výsledkem je častá nemocnost a absence ve škole, což dále ztěžuje jejich začlenění. Mohou se také opakovaně objevovat psychosomatické obtíže, jako jsou kožní vyrážky, žaludeční potíže, bolesti hlavy nebo zad.

Prožívaná kognitivní disonance může vést žáka či žákyni s OMJ i jejich rodiny například také k orientaci na komunitu krajanů nebo lidí mluvících stejným jazykem. Tento krok může krátkodobě pomoci, avšak dlouhodobě není perspektivní a nepřispívá k úspěšné integraci do nového prostředí. Valerij Seničev uvádí příklad rodiny z Latinské Ameriky, kde tři děti studovaly v nejmenované české škole, ale necítily se tam přijímány. Rodina se nakonec zaměřila na španělskou církev, kterou v Česku našla. V této španělské komunitě se cítila přijata a úspěšně fungovala. Avšak pro dlouhodobou integraci dětí není tento přístup ideální, protože děti by se mohly uzavřít do sociální bubliny, kde se mluví pouze španělsky. Ačkoli se to může zdát jako dobré řešení, často vede k izolaci a ztížené integraci.

Začátek úspěšného startu ve škole

Pokud přichází do školy například nový žák s OMJ, je dobré se již od začátku zaměřit na pozadí (to může být někdy klíčové, protože daný žák často neodešel ze země původu dobrovolně, ale kvůli rodičům apod.). Proto by se měli učitelé na samém počátku sejít s rodiči, dost možná i za účasti speciální pedagožky/pedagoga nebo psycholožky/psychologa. V případě jazykové bariéry je možné požádat o pomoc neziskové organizace, např. META o.p.s., které mohou zajistit tlumočníky.

Valerij Seničev upozorňuje na překážku pro žáky s odlišným mateřským jazykem spočívající v psané češtině. Podle něj je psaný český jazyk zastaralý a nedokáže reflektovat jazykové změny, kterými čeština prochází. Zatímco žáci s OMJ se možná ještě zvládnou vyjádřit ústně v češtině, písemný projev může představovat problém. Seničev popisuje situace, kdy žáci s OMJ sedí na okraji třídy a po dobu dvou let se o nich nikdo nic nedozvídá. Ve třídě jsou tak pouze přítomní, ale nikdo je neposlouchá. Tato situace může vést k odporu žáků vůči českému školství a vzdělávacímu systému.

Podpora žáků s OMJ a role učitele

Jakými faktory je ovlivněno přijetí žáků s OMJ? Valerij Seničev jednoznačně doporučuje učitelům vyvarovat se různých vtipů o cizincích, ačkoliv by mohly být míněny jako nevinné. Klíčový je otevřený prostor, ve kterém vyučující jednají a komunikují stejným způsobem jak ve výuce, tak i mimo ni. Potom se žáci s OMJ nebudou bát za vyučujícími přijít a svěřit se v případě potřeby.

Čtěte také: Pocit ohrožení

Pro učitele může být někdy obtížné odhadnout, zda se žáci kromě integrace nezabývají ještě nějakým závažnějším problémem (silnou touhou po domově, problémy s kognitivní disonancí, syndromem vyhoření atd.). Vyučující může v každém případě s žákem promluvit, aby mu dal/a najevo, že je ochoten/na mu pomoci nebo zprostředkovat pomoc.

Samozřejmě mohou pomoci také speciální pedagogové, školní psychologové, asistenti pedagoga nebo pracovníci neziskových organizací. Učitelé nebo škola si také mohou udělat průzkum a zjistit, jaké organizace pracují s žáky s OMJ v jejich městě nebo kraji.

Spolupráce s neziskovými organizacemi

Valerij Seničev uznává, že školy mají bohužel omezené možnosti. Učitelé obvykle mají kolem třiceti žáků ve třídě a není možné individuálně se věnovat každému z nich. Navíc ve třídě může být více žáků s OMJ s odlišným původem, stejně jako žáci se specifickými vzdělávacími potřebami. Pokud ve třídě chybí asistent/ka pedagoga nebo druhý učitel či učitelka, pedagogové nemají dostatek kapacity pro cílenou práci s žáky. V takových situacích je klíčová podpora ze strany školního vedení a také školního poradenského pracoviště, jako jsou školní psychologové, sociální pedagogové a speciální pedagogové. Školní vedení by mělo zvážit spolupráci s místními neziskovými organizacemi, které disponují vyškolenými pracovníky pro práci s dětmi s OMJ, včetně psychologů. Je také vhodné zvážit možnost využití specifických výzev a programů podpory žáků s OMJ, které jsou nabízeny například Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Největší přidanou hodnotu Seničev vidí v úrovni spolupráce mezi školou, městem a regionem s místními neziskovými organizacemi.

Seničev představuje příklad základní školy na Kolínsku, která se potýkala s integrací vietnamských žáků. Tito žáci pasivně rozuměli češtině, ale aktivně ji nepoužívali. Bohužel, škola nevyužívala žádnou místní neziskovou organizaci, jako je například Centrum pro integraci cizinců, které má pobočku přímo v Kolíně. Tato organizace by mohla úspěšně zapojit tyto žáky do různých kulturních aktivit, adaptabilních programů a pomoci jim rozvíjet mluvenou češtinu. Vedení školy tvrdilo, že nemá čas ani kapacity na spolupráci. Tento případ představuje podle Valerije Seničeva velkou výzvu pro zlepšení.

Překonávání stereotypů a předsudků

Jak překonat stereotypy a předsudky? Podle Valerije Seničeva je důležité, aby učitelé nezdůrazňovali odlišnost u žáků, ale spíše se zaměřili na to, co mají žáci s OMJ společného s většinou třídy. Není nejvhodnější pořádat tzv. kulturní večery, například Bolívie nebo Kazachstánu, které zvýrazňují rozdíly mezi danou kulturou a českou kulturou. Tyto akce často představují zkratku a mohou obsahovat stereotypy, které nepřispívají k příjemnému prostředí ve škole pro všechny žáky. Často se jen představí typické jídlo, tanec, národní výšivky apod. Taková akce může ještě více distancovat české děti a rodiče od dětí s odlišným mateřských jazykem a jejich rodičů. Místo toho by se mělo více mluvit o tom, co obě kultury spojuje a které hodnoty sdílejí.

Valerij Seničev navrhuje, že lepším řešením je, aby učitelé promítli svým žákům dokument o zemi, ze které žák nebo žákyně s OMJ pochází. Alternativně mohou žáci s OMJ připravit prezentaci, ve které popíší své zkušenosti, vyrůstání v dané zemi, vnímání své rodné země, povídání o jídle a také sdílení informací, které doposud věděli o České republice. Mohou do prezentace přidat i humorné prvky. Tímto způsobem mají spolužáci větší možnost porozumět žákovi a jeho zázemí a taková prezentace je pravděpodobně zajímavější než tradiční kulturní večery. Seničev dodává: „Takový přístup si žáci pravděpodobně lépe zapamatují a je autentičtější než stereotypní zobrazení například mexické kultury prostřednictvím tance."

Další možností je požádat neziskovou organizaci, aby přišla do školy a uspořádala podobnou akci, která podporuje integraci žáků s OMJ. Učitelé sami mohou také přispět ke zlepšení atmosféry ve třídě a ve škole tím, že se podělí o své zkušenosti z pobytu v cizí zemi. Je důležité, aby učitelé přirozeně vyvolali debatu o různých zemích a lidech, kteří pocházejí z jiných kultur. Ideální je, pokud mají pedagogové osobní zkušenost s dlouhodobým studijním nebo pracovním pobytem v zahraničí. Například Dům zahraničních služeb pravidelně pořádá pro učitele výjezdy do zahraničí, které jim umožňují na vlastní kůži zažít, jaké to je být v novém prostředí a být odlišným. Tato zkušenost může zvýšit empatii učitelů a jejich porozumění pro situaci, ve které se nacházejí žáci s OMJ.

Je důležité nezapomínat, že i samotní žáci s OMJ mohou mít zkreslené představy o lidech z českého prostředí nebo o lidech z jiných zemí. Například lidé z vietnamské komunity mohou mít nepřesné představy o Češích. V situaci, kdy se dospělá Vietnamka rozhodne mít za partnera Čecha, se mohou vietnamští rodiče divit a reagovat slovy: „Ten ale není z naší komunity." Tím je ukázáno, že předsudky nemusí existovat pouze v českém prostředí, jak popisuje Valerij Seničev.

tags: #pocit #ohrozeni #ceskeho #jazyka #studie

Oblíbené příspěvky:

• Problémy s otiskem prstu u Xiaomi telefonů
• Odstranění vodního kamene z bojleru
• Hybridní vozidla a emise
• Historie zákona o OZE v ČR
• Benjamin Kuras o Změně Klimatu