Historie třídění odpadu v České republice

Otázka omezení vzniku odpadů a způsobů jejich bezpečného, environmentálně přijatelného a ekonomicky výhodného využití či odstranění patří dnes k nejpalčivějším hospodářským i politickým problémům na celém světě. Přestože ve výrobní i spotřební (společenské) sféře množství produkovaných odpadů stále narůstá, teprve v posledních 20-30 letech se začaly průmyslově vyspělé země intenzivně zabývat jejich zpracováním i možností omezit jejich vznik.

Ani naše prostředí nezůstalo hluché vůči těmto moderním výzvám a začalo postupně zavádět různá opatření, jak ulevit přírodě.

Počátky nakládání s odpady

S odpady si lidé museli poradit už v pravěku. Tehdy například využívali kosti zvířat pro výrobu různých nástrojů nebo z nich stavěli přístřešky. Žili vskutku šetrně, protože po ulovení zvířete zpracovali téměř vše - od kůže až po kosti. Z kůže se vyrábělo oblečení, z kostí nástroje denní potřeby nebo různé ozdoby.

V prvobytně pospolné společnosti lidé po určitém stupni zamoření prostředí odpadem toto prostředí opustili a přesídlili se dál po jejich plánované cestě. Doba bronzová přinesla cenný kov a dovedla lidi k první recyklaci, jak ukazují archeologické nálezy. Asi před třemi tisíci lety lidé dospěli k tomu, že poškozené předměty z bronzu znovu posbírají, roztaví a vyrobí z nich další předměty k novému použití. To lze považovat za první příklad organizované recyklace.

Například ve starověkém Řecku a Římě se odpad vyvážel za město, kde končil ve velkých jamách, a tak vznikaly první skládky odpadu. Ve starém Řecku a Římě již existovaly přesně stanovené komunální služby, které byly vykonávány převážně válečnými zajatci. Navíc existovala v Římě forma občanského generálního úklidu a úpravy ulic a místních prostranství. Tyto akce přispívaly vedle pravidelného skrápění vozovek a čištění kanalizací také k zajištění vyhovujících hygienických podmínek v Římě.

Čtěte také: Přečtěte si o historii hnutí výchovy v přírodě

Významná kanalizační stoka v Římě je známá pod označením kloaka maxima. Jedná se o stoku vystavěnou z tufových kvadrátů, určenou nejen pro odvodnění římského fóra, kdy vládl Tarquinius Superbus (datováno 6 tis. let. př. Jediný způsob likvidace odpadů, včetně zvířecích a lidských fekálií, byl v jejich vyvážení před dům, kde se vrstvil v nezpevněném povrchu ces a následně se tak dostávaly ke zdroji pitné vody.

S postupným dlážděním hlavních ulic se začalo ve 12. století v Paříži a v řadě dalších velkých měst ve 13. - 14. století. Ve zvláště bohatých městech, která si zakládala na své upravenosti, se přikročilo v 15. a 16. století k soustavnějšímu řešení problematiky odpadů.

Průmyslová revoluce a moderní doba

Teprve však v 18. století, především druhé polovině 19. století, přináší konkrétní opatření organizačního i technického charakteru ke zlepšení hygieny a pořádku v čištění komunikací a odvážení odpadů. Průmyslová revoluce způsobila změnu v nahlížení na odpad, materiál a surovinu. Už na začátku 19. století se recyklovala vlna, rozvíjely se sběrny šrotu, který se znovu zpracovával do železa.

Největší purkrabí hrabě Karel Chotek (1783- 1868) vydává řád o čištění ulic pro Prahu. Regulovalo se již i zacházení se stavebním odpadem a zavedly se i přesypné nádoby na domovní odpad, došlo k zavedení kanalizace.

Na počátku 20. století je již technologicky i organizačně zvládnut odvoz odpadů z měst a prosadily se zásady omezování prašnosti při sběru a svozu odpadu. V Praze se však ještě v roce 1920 používalo 170 v podstatě otevřených vozů k vyvážení odpadků ze smetiště na kraj Prahy. Nádobový systém byl zaveden postupně od roku 1923 a používání Kuka vozů (Keller und Knappich Augsburg) od roku 1930.

Čtěte také: James Cook a Havaj

K výhodnějšímu zneškodňování tuhých odpadů z hygienicky vyhovujícího hlediska došlo až po zavedení tří základních technologií, tj. Intenzifikace zemědělství po 2. světové válce má za následek, že z dřívějšího konzumenta celé řady odpadů z průmyslu, městských odpadů a čistírenských kalů se stal velmi významný producent odpadů ze zemědělské velkovýroby, zejména živočišné. Současně s chemizací a mechanizací zemědělství se dostává do přírodního prostředí řada toxicky a organolepticky (pachově i chuťově) závadných látek (pesticidy, pohonné hmoty apod.).

Kompostování a spalování

Řízené odstraňování organicky rozložitelného odpadu započalo již v období před 8 až 10 tis. lety, což je přisuzováno kočovnému způsobu života. Technologie kompostování se tedy rozvíjela postupně s nastupující zemědělskou činností. kompostu na našem území je datována k datu 1915, kdy se jednalo o kompostování čistírenských kalů, popele, uličních smetků a rašeliny. V ČSSR byl významný rozvoj kompostování, a to až do roku 1987, kdy byla zaevidovaná maximální produkce kompostu 2,8 mil. t. Od 90. let se dostalo do popředí podporování skládkování a spalování odpadů.

První spalovny byly uvedeny do provozu koncem 70. let minulého století ve Velké Británii. První spalovny byly vybudovány v Brně v roce 1905 a její funkce skončila roku 1941. Důvodem byla druhá světová válka a bombardování významných budov na našem území. Tato spalovna měla své prvenství nejen u nás, ale i ve střední Evropě. Zajímavostí této spalovny bylo již tehdy využití spalování odpadů k výrobě elektrické energie. Pražská spalovna s kapacitou 2 000 tun odpadů za rok v roce 1933 patřila mezi nejmodernější v Evropě. Řízené skládky se poprvé objevily v Anglii před 70 lety. Jejich všeobecné prosazování jako jedině přijatelného způsobu deponování odpadů není však ještě dosud všude běžné.

Historie recyklace

Historie recyklace sahá až k samotným počátkům obalů. Její význam však rychle vzrostl s rozšířením populace, blahobytu a ohrožením přírodních zdrojů. Historicky se recyklace řídila především nákladovou efektivitou a nedostatkem. Kovy a sklo se sbíraly, tavily a znovu využívaly již v klasické éře, jak dokládá například výzkum rakouských vědců ve Středomoří. Bylo to motivováno snahou ušetřit náklady - suroviny byly drahé, a tak se jako zdroj recyklace využíval neformální sběr.

Recyklace dalšího důležitého obalového materiálu je podobně stará již téměř tisíc let. Když císařský dvůr v Japonsku ztratil kontrolu nad zemí, přešla výroba papíru ze státní kontroly do soukromých rukou. I zde se přepracování použitého papíru ukázalo jako ekonomicky výhodné.

Čtěte také: Šumava: Příroda a historie v jednom

Hnacím motorem recyklace byla také vždy válka a její důsledky. Během druhé světové války byly například roztaveny kostelní zvony pro výrobu zbraní a z trosek byly zachráněny stavební materiály pro obnovu zničených měst.

Ekologické hnutí se datuje od 60. let 20. století. Rok 1970 byl vyhlášen evropským rokem ochrany přírody a v tomto roce byl také vytvořen celosvětově uznávaný symbol recyklace. Se zavedením značky Zeleného bodu, ochranné známky umísťované na obaly výrobků a symbolu duálního systému sběru odpadu, přešla počátkem 90. let odpovědnost za sběr obalů v Německu a Rakousku z obcí na průmysl.

Třídění odpadu v České republice

U nás byl teprve v r. 1991 přijat zákon o odpadech (č. 238/1991 Sb.), který dal této závažné a u nás dříve opomíjené problematice závazný právní podklad. V průběhu následujících let byly přijaty další zákony o odpadech, z nichž zákon č. 185/2001 Sb., v platném znění, se zvláštním důrazem na předcházení vzniku odpadů, je již plně kompatibilní s odpovídající právní úpravou Evropské unie.

Historie třídění obalového odpadu v ČR sahá už do roku 1997. Její úkol byl jasný - vytvořit a celorepublikově provozovat systém třídění, recyklace a využití obalových odpadů. V roce 2000 bylo do systému zapojeno a dobrovolně přispívalo na třídění a recyklaci přes 300 výrobců baleného zboží.

Systém třídění obalových odpadů, který je v Česku ze zákona neziskový, funguje díky dlouhodobé spolupráci průmyslových podniků a měst a obcí. Separovat odpad se stalo samozřejmou součástí už většiny obyvatel ČR, pravidelně totiž třídí už 72 % z nich. To řadí ČR do evropské špičky. Každý z nás ročně vytřídí v průměru 40,5 kg obalů z papíru, plastů, skla a nápojových kartonů. V třídění a recyklaci plastových obalů jsou Češi v rámci Evropy dokonce nadprůměrní.

Napříč republikou je rozmístěno přes 260 000 barevných kontejnerů. Na jedno sběrné místo pak připadá v průměru jen 140 lidí, zatímco v okolních zemích jsou to i stovky nebo tisíce. Ze svých domovů to mají Češi k nejbližšímu sběrnému místu v průměru jen 99 metrů. V roce 2000 to bylo zhruba čtvrt kilometru.

Za posledních 15 let už Češi vytřídili přes 8 miliónů tun obalového odpadu a podařilo se jim tak zachránit 255 km² přírody - to je více než polovina rozlohy Krkonošského národního parku.

Český systém třídění odpadu je nejen funkční, ale i levnější než je tomu ve většině Evropy. Potvrdila to studie BIO Intelligence Service zadaná Evropskou komisí. Její autoři vyhodnotili, že z hlediska celkových nákladů je tuzemský systém sběru a využití obalových odpadů nejefektivnější ze srovnávaných evropských zemí. A systém, který je provozován u nás v České republice, získal nejlepší hodnocení. Je založený na odpovědnosti průmyslu a neziskovosti, navíc úzce spolupracuje s obcemi a městy. Musí být co možná nejtransparentnější a se všemi partnery spolupracovat za stejných podmínek. 85 % nákladů systému EKO-KOM tvoří přímé náklady na sběr, svoz, dotřídění a recyklaci obalových odpadů - z toho dominují platby obcím.

Češi třídí lépe, více i se silnějším přesvědčením - tak lze krátce shrnout 15letý vývoj třídění odpadů v ČR. Díky odpovědnému přístupu obyvatel byla v loňském roce překročena hranice 8 milionů tun vytříděných obalových odpadů. Třídění pomáhá snižovat i produkci skleníkových plynů a každoročně se díky recyklaci zachrání 25 km2 zelené přírody. Pro ilustraci tato plocha odpovídá zhruba 1 900 000 stromům, které nemusí díky využití druhotných surovin padnout na výrobu nového papíru.

Aktuálně můžeme v ČR třídit už do více než 272 tisíc barevných kontejnerů, které se stále přibližují - ze svého domova v průměru ujdeme jen 97 metrů.

Podle Eurostatu se Česká republika řadí v rámci evropské osmadvacítky na šesté místo podle celkové míry recyklace obalových odpadů. Pokud bychom porovnali pouze recyklaci plastových obalů, patří nám dokonce stříbrná příčka. Český systém těchto míst dosahuje i s poměrně nízkými náklady. Jak vyplývá ze studie vypracované pro Evropskou komisi, v tuzemsku se roční náklady na recyklaci přepočtené na jednoho obyvatele pohybují kolem 5 EUR, zatímco v sousedním Německu jsou náklady dvojnásobné a v Rakousku pak skoro čtyřnásobné.

V loňském roce v České republice vzniklo celkem 1 312 804 tun obalových odpadů, z tohoto celku se podařilo v systému EKO-KOM vytřídit a předat k recyklaci nebo energetickému využití 81 % (tedy 1,065 milionu tun obalů).

Mýty o třídění odpadu

I když podle údajů Ekokomu až 75 % lidí v Česku třídí odpad, někteří občané se stále nechávají ovlivnit mýty o třídění.

Konec skládkování odpadu je již na dosah. ,,Od roku 2030 nebudou moci jít žádné využitelné odpady na skládky a prakticky všechny recyklovatelné odpady se budou třídit," říká Petr Havelka, ředitel České asociace odpadového hospodářství.

• Mýtus: Nechce se vám umývat použité plastové nebo skleněné nádoby před vyhozením, a proto je raději házíte do komunálního odpadu.
• Fakt: Použité skleněné láhve a obaly není nutné před vyhozením čistit. ,,Ani plasty, ani sklo není potřeba umývat, než je vyhodíte do sběrné nádoby. V praxi to funguje následovně: ,,Naše recyklační linka je schopna zpracovat lahve a sklenice, které nejsou vymyté, stačí, když vylejete obsah.
• Mýtus: Jednotlivé složky komunálního odpadu, které lze recyklovat jsou, dříve než se dostanou na skládku, ještě vytříděné.
• Fakt: Pokud lidé házejí plasty, papír či sklo do komunálních kontejnerů, tak je tento materiál pro recyklaci navždy zatracen. Použité obaly vyhozené do komunálního odpadu putují následně na skládku odpadu nebo do spalovny. Například sklo se na skládce nerozkládá a nelze jej ani zlikvidovat spálením.
• Mýtus: Obaly na vajíčka nebo ruličky od toaletního papíru, které prošly několikanásobnou recyklací, už nelze dále zpracovávat.
• Fakt: ,,Do modrého kontejneru můžeme vhodit časopisy, noviny, sešity, krabice či papírové obaly. Nevadí ani papír s kancelářskými sponkami nebo obaly od vajec a ruličky od toaletního papíru. Naopak, do modrého kontejneru nepatří celé svazky knih, uhlový papír či mastný nebo znečištěný papír. Tyto materiály už není možné recyklovat. Totéž platí pro termopapír, který se nachází na některých účtenkách. Je také důležité si pamatovat, že použité dětské pleny patří do komunálního odpadu, rozhodně ne do modrého kontejneru na papír.
• Mýtus: Jednou z nejčastějších chyb při třídění odpadu je nesprávné umístění odpadu do nevhodného kontejneru.
• Fakt: Do zeleného kontejneru také nepatří autoskla kvůli různým chemickým materiálům, které by mohla sklo znečistit. Problémem je také varné sklo, které má vyšší bod tavení. ,,Mnozí lidé nevědí, že například keramika a porcelán do zelených kontejnerů nepatří. Dalším příkladem je varné sklo, které má mnohem vyšší bod tavení.

Historie recyklace papíru

V podobě, jak ho známe dnes, má papír původ ve starověké Číně. Kolem roku 105 n. l. právě tam přišel dvorní úředník Cchaj Lun s metodou výroby papíru z rostlinných vláken, textilního odpadu a sítí.

V Evropě zažil papír boom s rozvojem knihtisku v 15. století (Gutenberg okolo roku 1440), kdy po něm výrazně vzrostla poptávka, což vedlo ke vzniku prvních papíren po celé Evropě.

K nám dorazilo umění výroby papíru možná (podle neověřených zpráv) už ve 14. století. První papírny byly zakládány především v klášterech, kde se papír využíval pro opisování rukopisů a další duchovní literatury. První historicky doložená papírna se v českých zemích objevila v roce 1499 v Hostinném na řece Labi, což z ní činí jedno z prvních papírenských center ve střední Evropě.

Během 16. a 17. století se rozvíjela výroba papíru po celém našem území. Dnes se udává, že je na výrobu 1 tuny papíru potřeba průměrně přibližně 31 000 litrů vody a 2 tuny dřeva!

Jednou z významných historických papíren byla ta ve Velkých Losinách, založená v 16. století, která funguje dodnes a je považována za jednu z nejstarších aktivních papíren v Evropě. Dodnes je možné si v Losinách prohlédnout tradiční výrobní proces a přiblížit si, jak se papír vyráběl před stovkami let.

S průmyslovou revolucí v 19. století se výroba papíru výrazně změnila. Díky vynálezu nových strojů na výrobu papíru a s objevem levnějších surovin se výroba papíru zrychlila a zlevnila. Původně se totiž papír vyráběl ze lnu, až v roce 1867 se stala výrobní surovinou dřevovina.

V průběhu 20. století se Československo stalo jedním z hlavních producentů papíru ve střední Evropě, zejména díky moderním závodům, jako je papírna ve Štětí, která dodnes patří mezi největší výrobce papíru v regionu.

Dnes již běžné papírové krabice vznikly kolem roku 1817 ve Velké Británii (údajně na balení klobouků) a rychle se rozšířily díky možnosti ochrany zboží a snadné přepravy. S rozvojem masové výroby obalů se začaly vyrábět i pevné lepenkové krabice, využívané v průmyslu i maloobchodu.

Papír lze recyklovat až sedmkrát, než se vlákna stanou příliš slabými pro další zpracování. Recyklace papírového odpadu je udržitelným přístupem, kdy se ze získané druhotné suroviny mohou vyrábět nové papírové produkty, každoročně je díky třídění a recyklaci papíru v ČR ušetřeno více než 2,2 mil. stromů, které by bylo třeba vytěžit na výrobu papírových produktů.

S rostoucím důrazem na ekologii a udržitelnost začala být v druhé polovině 20. století recyklace papíru důležitým tématem i v Československu. Mnozí si ještě vybaví školní sběry papíru nebo odvážení papíru do výkupen surovin.

V 90. letech, po sametové revoluci, se začalo třídění papíru systematicky rozvíjet po celém území ČR formou sítě veřejně přístupných kontejnerů označených modrou samolepkou, které u nás umožňují integrovaný sběr odpadu z papíru.

Recyklace skla

Milovníky historie jistě nepřekvapí, že sklo doprovází člověka již hodně dlouho. České sklářství má dokonce svoje kořeny tak hluboké, že jeho historie sahá až do 13. století.

Prozatím nejstarší krásně zachovalé skleněné nálezy sahají do 3. tisíciletí př. n. l.

V českém prostředí má sklo silnou tradici, velké oblibě se kromě skla na okrasu těšilo také jako obalový materiál.

První snahy o hospodárné nakládání s použitými skleněnými láhvemi a nádobami jsou patrné od 70. let 20. století.

V socialistickém režimu byly priority více ekonomické než ekologické, a tak byl přístup znovupoužití (tzv. re-use) skleněných láhví a nádob více spojený s kulturou šetření. U použitých skleněných obalů se přistoupilo k jejich vracení do oběhu prostřednictvím zavedení tzv. zálohového systému. Určitě znáte pojem vratné láhve.

Nádob na třídění odpadu máme k dispozici přes 353 000 a průměrná vzdálenost k nim činí pouhých 92 metrů!

Obvykle jsou to kontejnery zvonového typu se spodním výsypem, které mívají uvnitř speciální povrchovou úpravu. Součástí tohoto fungujícího systému je i vztah Čechů k třídění skla. V roce 2016 se podle údajů z Českého statistického úřadu (ČSÚ) průměrně vytřídilo 49 kg odpadu na obyvatele, z toho 12 kg tvořilo sklo.

V Českém Krumlově naleznete celkem 160 kontejnerů na plast a stejný počet kontejnerů na papír, 115 kontejnerů na sklo a 50 kontejnerů a dalších 475 popelnic na bioodpad. V červnu letošního roku se například zdvojnásobil počet nádob na oleje a tuky - z 8 na 16 kontejnerů.

tags: #historie #třídění #odpadu #v #česku

Oblíbené příspěvky:

• Důsledky změn klimatu pro evropský hydrologický cyklus
• Informace o jarním termínu odpadu
• Rizika nespavosti
• Velkoobjemové kontejnery Břeclav
• Svoz odpadu - Huslenky: Co potřebujete vědět