Hlášení měření emisí střední zdroj: Co to je?


03.03.2026

Tento článek se zabývá problematikou hlášení jednorázového měření emisí ze stacionárních zdrojů v České republice. Legislativa v této oblasti vychází ze zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a navazujících právních prováděcích předpisů (nařízení vlády a vyhlášky MŽP) č. 350/2002 Sb. až č. 358/2002 Sb.

Legislativní rámec

Mezi povinnosti právnických a fyzických osob patří dodržování legislativy. Podle míry vlivu na kvalitu ovzduší se stacionární zdroje znečišťování dělí na zvláště velké, velké, střední a malé. Z technologického hlediska nejpočetnější skupinou jsou spalovací zdroje, ve kterých se paliva oxidují za účelem využití uvolněného tepla (například kotle).

Zásadní důležitost má pravidlo uvedené v § 4, čl. 6 v zákonu č. Obdobné pravidlo platí podle § 4, čl. Jak již bylo řečeno, přípustnou úroveň znečišťování ovzduší určují v legislativě emisní limity. Tzv. obecné emisní limity jsou určeny pro jednotlivé znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny u těch zdrojů, které nejsou zařazeny mezi tzv. Stacionární spalovací zdroje však patří mezi jmenovitě určené technologie, pro které jsou stanoveny tzv. specifické emisní limity.

Zákon o ochraně ovzduší nově zavádí pojmy "emisní stropy" a "redukční cíle", které mohou být stanoveny pro vybrané znečišťující látky nebo skupiny látek pro vybraná území, pro skupiny nebo jednotlivé stacionární zdroje a lhůty pro jejich dosažení podle národního programu snižování emisí znečišťujících látek za účelem dosažení přípustné úrovně znečištění. Tato omezení souvisí s ochranou klimatického systému Země a týkají se SO2, NOx, VOC (těkavé organické látky) a NH3.

Stacionárních spalovacích zdrojů znečišťování se bezprostředně dotýkají nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší a vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb., která mimo jiné uvádí seznam znečišťujících látek, požadavky na vedení provozní evidence, metody zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek aj.

Čtěte také: Vzor Hlášení SKS

Měření emisí a povinnosti provozovatelů

U zdrojů kategorie ZV, V a S zjišťují provozovatelé emise znečišťujících látek především měřením a pouze ve zvláštních případech, stanovených ve Vyhlášce MŽP č. 356/2002 Sb., výpočtem. Emise se měří v místě, za kterým již nedochází ke změnám složení vypouštěných odpadních plynů do ovzduší.

Měření a vyhodnocení naměřených hodnot se provádí jednorázově v termínech stanovených vyhláškou MŽP č. 356/2002 Sb. nebo nepřetržitě v průběhu roku (kontinuálním měřením). Uvedená vyhláška blíže stanovuje např. rozsah a způsob jednorázových měření znečišťujících látek u stacionárních zdrojů včetně jejich vyhodnocení, dále provádění kontinuálního měření včetně zaznamenávání a vyhodnocování naměřených dat. Zjišťování znečišťujících látek a kontrolu účinnosti spalování u malých zdrojů popisuje nařízení vlády č.

Mezi základní povinnosti provozovatelů ZV, V a S stacionárních, tedy i spalovacích zdrojů, patří (podle § 11 zákona č. vést provozní evidenci v rozsahu uvedeném v prováděcím předpise (Vyhláška MŽP č. Provozovatelé ZV, V a S stacionárních zdrojů jsou povinni zpracovat z údajů provozní evidence souhrnnou provozní evidenci každého zdroje za kalendářní rok a předat ji do 15. února následujícího roku příslušnému orgánu ochrany ovzduší. Bližší informace uvádí Vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb.

Mezi základní povinnosti provozovatelů malých stacionárních zdrojů patří (podle § 12 zákona č. zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu spalinových cest u spalovacích zdrojů provozovaných při podnikatelské činnosti provozovatele nejméně 1x za 2 roky.

Příslušný orgán ochrany ovzduší vydává stanoviska a povolení k řízením, která obsahují podmínky ochrany ovzduší. Jedná se o stanoviska k územně plánovací dokumentaci v průběhu jejího pořizování. Povolení příslušného orgánu ochrany ovzduší, které obsahuje podmínky ochrany ovzduší, se dále vyžaduje u řady dalších aktivit, např. k záměrům na zavedení nových výrob a nových technologií s dopadem na ovzduší u ZV, V a S stacionárních zdrojů, ke spalování nebo spoluspalování odpadu, včetně odpadních olejů, k výrobě zařízení, materiálů a výrobků, které mohou znečišťovat ovzduší, s výjimkou výrobků stanovených k posuzování shody dle zákona č. 22/1997 Sb.

Čtěte také: Komunální odpad Teplice

Mezi výrobky, kde se nevyžaduje stanovisko orgánů ochrany ovzduší, ale dle zákona č. 22/1997 Sb. Provozovatelé ZV, V, S a obecně i malých stacionárních zdrojů platí poplatky za znečišťování. Poplatky menší než 500 Kč se nevyměřují.

Poplatky za znečišťování ovzduší

Roční výše poplatků pro malý stacionární zdroj vyměří orgány obce pevnou částkou v rozmezí uvedeném v následující tabulce:

Kategorie zdrojeVýše poplatku
Malý zdroj[Konkrétní částky se liší v závislosti na obci]

Provozovatel malého zpoplatněného zdroje je povinen zaslat do 15. února po skončení poplatkového období orgánu obce podklady pro stanovení výše poplatku za běžný rok. Poplatky za ZV, V a S stacionární zdroje se platí za znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek, pro které má zdroj stanoven emisní limit. Sazby poplatků a způsob výpočtu poplatku je uveden v příloze č. 1 k zákonu o ochraně ovzduší. Vypočtený poplatek se zaokrouhluje na 100 Kč. Sazby pro tzv. hlavní zpoplatněné látky jsou uvedeny v následující tabulce:

Znečišťující látkaSazba poplatku
Tuhé znečišťující látky (TZL)[Konkrétní sazba]
Oxid siřičitý (SO2)[Konkrétní sazba]
Oxidy dusíku (NOx)[Konkrétní sazba]
Těkavé organické látky (VOC)[Konkrétní sazba]

Emisní limity a paliva

Z hlediska omezování emisí je u spalovacích zdrojů nejdůležitější prováděcí právní předpis Nařízení vlády č. Tento předpis definuje některé základní pojmy, např. co je palivo a co je biomasa. Palivo je tuhý, kapalný nebo plynný hořlavý materiál, určený ke spalování ve zdrojích znečišťování za účelem získání jeho energetického obsahu a splňující podmínky zvláštního právního předpisu (Vyhláška MŽP č. 357/2002 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší). Biomasa je definována jako rostlinný materiál, který lze použít jako palivo pro účely využití jeho energetického obsahu.

Jednotlivé části (hlavy) vyhlášky uvádějí emisní limity u příslušných kategorií stacionárních spalovacích zdrojů. Emisní limity pro ZV spalovací zdroje jsou v závislosti na jmenovitém tepelném příkonu stanoveny pro SO2, NOx (NO2), TZL a CO. Emisní limity pro velké a střední spalovací zdroje jsou stanoveny pro SO2, NOx, CO, organické látky (u spalování dřeva a biomasy) a TZL v závislosti na druhu paliva a jmenovitém tepelném výkonu. Emisní limity jako hmotnostní koncentrace znečišťující látky jsou stanoveny pro určité vztažné (referenční) podmínky nosného plynu.

Čtěte také: Termíny pro podávání hlášení o odpadech

Malé zdroje a kontrola spalování

Jak již bylo uvedeno, ze zákona o ovzduší č. 86/2002 Sb. (§ 12) vyplývají pro provozovatele malých zdrojů (od jmenovitého tepelného výkonu 15 kW u zdrojů na tuhá paliva a od 11 kW na plynná a kapalná paliva), které nejsou umístěny v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci, povinnosti nejméně 1x za 2 roky zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu spalinových cest. Blíže se touto problematikou zabývá nařízení vlády č. 352/2002 Sb. v Hlavě IV - Zjišťování znečišťujících látek a účinnost spalování malých zdrojů. Podle této přílohy kontrola účinnosti spalování η (%) spočívá v jejím stanovení nepřímou metodou na základě stanovení komínové ztráty ξ (%).

Každý malý spalovací zdroj musí dále spalovat palivo tak, aby koncentrace CO ve spalinách nepřekročila maximální hodnotu 1000 ppm při referenčním obsahu O2 3 % u plynných a 6 % u tuhých paliv.

Každý malý zdroj musí spalovat palivo s účinností vyšší nebo rovnou než hodnoty uvedené v následujících tabulkách:

Typ palivaMinimální účinnost spalování
[Konkrétní hodnoty pro různé typy paliv][Konkrétní hodnoty]

Lhůty provádění kontroly spalinových cest a účinnosti spalování jsou uvedeny v následující tabulce:

Typ zdrojeLhůta kontroly
[Konkrétní typ zdroje][Konkrétní lhůta]

Ohlašování a evidence

Provozovatelé stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, mají mimo jiné povinnost ohlašovat údaje z hlediska agendy ovzduší související s jejich provozem. Ohlašování se provádí prostřednictvím Integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností (ISPOP) za předchozí kalendářní rok a za celou provozovnu.

Aktuální informace ohledně ohlašování včetně postupů jak podat hlášení jsou uvedeny na webových stránkách Českého hydrometeorologického ústavu.

Povinnost ohlašovat údaje souhrnné provozní evidence má provozovatel každého stacionární zdroje uvedeného v příloze č. 2 zákona o ochraně ovzduší s výjimkou chovů hospodářských zvířat kódu 8 přílohy č. 2 zákona o ochraně ovzduší.

Pro účely souhrnné provozní evidence zveřejňuje Ministerstvo životního prostředí ve Věstníku MŽP každoročně aktualizované kódové označení vybraných údajů, tzv. číselníky, které jsou uvedeny podle označení v příloze č. 11 vyhlášky č. 415/2012 Sb.

Povinnost podat poplatkové přiznání má poplatník za provozovnu, u které je celková výše poplatku za poplatkové období 50 000 Kč a více. Sazby poplatků jsou zákonem stanoveny pro čtyři znečišťující látky - TZL, SO2, NOx a VOC a jsou stanoveny za tunu vypuštěné znečišťující látky za rok. Zpoplatněny jsou potom pouze ty znečišťující látky, které dotčený stacionární zdroj vypouští a pro které má současně stanovenou povinnost zjišťovat úroveň znečišťování podle zákona. Zjednodušeně lze říci, že zpoplatnění podléhají znečišťující látky, jejichž emise musí provozovatel měřit nebo počítat.

Zákon č. 201/2012 Sb. dává možnosti snížení celkové výše poplatků za provozovnu. V ustanovení odst. 5 a 6 § 15 zákona č. 201/2012 Sb. jsou uvedeny podmínky, za jakých je možné snížení či nevyměření poplatku za některé znečišťující látky.

Povinnost ohlašování údajů o kvalitě paliv se vztahuje na všechny osoby uvádějící na trh v České republice těžký topný olej, plynový olej a pevná paliva určená pro spalovací stacionární zdroje o jmenovitém tepelném příkonu do 0,3 MW, pro která jsou v příloze č. 3 vyhlášky č. 415/2012 Sb. stanovena kvalitativní kritéria: uhlí a výlisky z uhlí, výlisky z biomasy (např. peletky, brikety...), kapalná paliva: těžký topný olej, plynový olej.

tags: #hlášení #měření #emisí #střední #zdroj #co

Oblíbené příspěvky:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kontakt

Zelaná Hrebová, z.s.

[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000

Bc. Jana Veclavaková, DiS.

tel. 774 454 466
[email protected]

Jaena Batelk, MBA

tel. 733 595 725
[email protected]