Legislativa v oblasti ochrany přírody v České republice

Ochrana životního prostředí je důležitá pro udržení rovnováhy mezi ekonomickým rozvojem a přírodou, zajištění kvality života pro současné i budoucí generace a udržitelné využívání přírodních zdrojů. Aby se zajistilo efektivní a udržitelné nakládání s životním prostředím, je nutné koordinovat aktivity různých sektorů, jako je průmysl, zemědělství, vodní hospodářství, doprava, ale také veřejnost.

Všechny podnikatelské subjekty v České republice musí dodržovat zákony a předpisy týkající se ochrany životního prostředí. Firmy musí být schopny zajistit, aby jejich produkty a procesy nezpůsobovaly škody životnímu prostředí a aby jejich činnosti byly udržitelné.

Ochrana životního prostředí (zkráceně OŽP) je soubor opatření a procesů podporující její ochranu a udržení kvality pro současné a budoucí generace. Celá řada firem a organizací se dobrovolně zapojuje do certifikačních programů (ISO 14001) a standardů udržitelnosti, které se snaží zlepšit jejich ekologické stopy.

Obecná ochrana přírody a krajiny

Obecná ochrana přírody a krajiny je věcně vymezena v části druhé zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Představuje základní úroveň ochrany krajiny, jejích přírodních hodnot a ekologicko-stabilizačních funkcí, zachování rozmanitosti druhů, ale také ochrany a šetrného využívání přírodních zdrojů. Obecnou ochranu přírody a krajiny komplementárně doplňuje zvláštní územní ochrana přírody a krajiny a zvláštní druhová ochrana, resp. vytváření soustavy Natura 2000 a její ochrana.

K nástrojům obecné ochrany přírody a krajiny s významným územním průmětem patří zejména ochrana a vytváření územních systémů ekologické stability, ochrana významných krajinných prvků včetně jejich registrace, ochrana krajinného rázu včetně zřizování přírodních parků s klíčovou vazbou na ochranu a rozvoj hodnot v území prostřednictvím nástrojů územního plánování.

Čtěte také: Priroda te uzdravi a Ostefit

V rámci obecné ochrany přírody a krajiny jsou před zničením, poškozováním a degenerací dále chráněny všechny druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, resp. jejich populace. Volně žijící ptáky je zakázáno úmyslně usmrcovat nebo jakýmkoliv způsobem odchytávat, úmyslně poškozovat, ničit nebo odstraňovat jejich hnízda a vejce, sbírat ve volné přírodě a držet jejich vejce (i prázdná), úmyslně vyrušovat ptáky, zejména během rozmnožování a odchovu mláďat. Před poškozováním a ničením jsou chráněny také dřeviny rostoucí mimo les a zákon stanoví podmínky pro možnost jejich kácení.

Obecná ochrany přírody a krajiny ovšem pokrývá také ochranu vybraných neživých fenoménů. Zákonem je zakázáno ničit, poškozovat nebo upravovat ani jinak měnit dochovaný stav jeskyní a přírodní jevů, které s jeskyněmi souvisejí (např. krasové závrty, škrapy, ponory a vývěry krasových vod). Podobně jsou před zničením, poškozením nebo odcizením zákonem chráněny paleontologické nálezy (významné hmotné doklady nebo pozůstatky života v geologické minulosti a jeho vývoje do současnosti).

Krajina je v § 3 odst. 1 písm. m) zákona o ochraně přírody a krajiny definována jako „část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky.“ Ekosystém je přitom definován jako „funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase“ (§ 3 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí).

Úmluva Rady Evropy o krajině definuje krajinu jako „část území, tak jak je vnímána obyvatelstvem, jejíž charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidských faktorů“, přičemž úmluva se aplikuje na celé území států, které úmluvu přijaly, a pokrývá přírodní, venkovské, městské a příměstské oblasti. Zahrnuje plochy pevninského rázu, vnitrozemské vodní plochy a mořské oblasti.

Zákon o ochraně přírody a krajiny

Účelem zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000.

Čtěte také: E-shopy a nový zákon o odpadech

Zákon definuje:

• územní systém ekologické stability krajiny
• významný krajinný prvek
• planě rostoucí rostlinu
• volně žijícího živočicha
• biotop
• evropsky významnou lokalitu
• Natura 2000

Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení nebo oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit souhlas orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny druhu nebo způsobu využití pozemků, výstavba lesních cest, budování lesních melioračních systémů, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů.

Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí.

Fyzické a právnické osoby jsou povinny při provádění zemědělských a lesnických prací, při plánování, provádění a užívání staveb, provádění terénních úprav, činnosti prováděné hornickým způsobem, ve vodním hospodářství, v dopravě a energetice postupovat tak, aby nedocházelo ke zbytečnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, včetně narušení migračních tras živočichů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky.

Legislativa a podniková ekologie

Firmy musí být schopny zajistit, aby jejich produkty a procesy nezpůsobovaly škody životnímu prostředí a aby jejich činnosti byly udržitelné. Celá řada firem a organizací se dobrovolně zapojuje do certifikačních programů (ISO 14001) a standardů udržitelnosti, které se snaží zlepšit jejich ekologické stopy.

Čtěte také: Eshop pro ekology rostlin

Audit plnění povinností v oblasti OŽP je proces, při kterém se ověřuje, zda podnikatel nebo firma splňují všechny právní předpisy a standardy týkající se ochrany životního prostředí. Cílem auditu je identifikovat slabé stránky v oblasti ochrany životního prostředí a navrhnout opatření k jejich odstranění. Po ukončení auditu by měl být subjekt informován o nalezených nedostatcích a doporučeních pro jejich odstranění.

Další související oblasti

• Nakládání s chemickými látkami a směsmi na pracovišti
• Nařízení REACH, CLP, zákon o chemických látkách a směsích
• Prevence závažných havárií
• Odpadové hospodářství
• Využití a ochrana vod
• Ochrana ovzduší
• Integrovaná prevence, IRZ, ISPOP
• Obaly
• Ekologická újma
• Související oblasti (hospodaření s energiemi z. 406/2000 Sb., ochrana krajiny - kácení, přeprava ADR)

Přístup k informacím o životním prostředí

Žadatel může za účelem poskytnutí informace o životním prostředí požádat Ministerstvo životního prostředí o zpřístupnění informace. Žádost o informace lze podat na základě zákona č. 106/1999 Sb. Povinné formuláře pro podání žádosti nejsou stanoveny. Žádosti se vyřizují ve správním řízení.

V případě nesrozumitelné nebo příliš obecně formulované žádosti je žadateli do 15 dnů zaslána výzva k upřesnění žádosti. Ve výzvě je vždy uvedeno, v jakém směru má být žádost upřesněna. Žadatel nejpozději do 15 dnů musí požadavek upřesnit.

Informace bude poskytnuta bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 30 dnů od obdržení žádosti, ledaže by zvláštní okolnosti výjimečně vyžadovaly prodloužení této lhůty. Nejdelší možná lhůta k vyřízení žádosti je 60 dnů.

Za určitých okolností stanovených zákonem může být poskytnutí informace odepřeno. O tom je vydáno rozhodnutí o odepření informace. Proti rozhodnutí o odepření zpřístupnění informace nebo její části je možné podat rozklad.

Ministerstvo životního prostředí je v souvislosti se zpřístupňováním informací oprávněno žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli.

tags: #eshop #ochrana #prirody #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Klasifikace Podnebí v ČR
• Objevte Karpathos
• Koš na odpadky z ratanu
• Více o environmentální výchově
• Informace o skládce Hošťálkovice